Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Vzala bych ten drazsi podnajem v miste. kdysi jsem mela podobny rozhodovani, udelala jsem to tak a nikdy nelitovala. jo a platila jsem teda mnohem vic nez pulku vejplaty (a skoro tam pak nebyla, ale to uz je jina pohadka). kamaradi byli stastny, pac meli ubytovani zdarma v popularni destinaci ![]()
U nás ve městě(Brno) bydlí lidé, kteří jsou sami(bez přítele/kyně) i po 30 běžně ve spolubydlení.
Nájem i 1+kk tu běžně stojí i více než polovinu běžného čistého příjmu.
Dojíždět se obvykle nevyplatí, protože s cenou za dojíždění to vyjde finančně podobně a ještě ztrácíš čas.
@LKL píše:
Vzala bych ten drazsi podnajem v miste. kdysi jsem mela podobny rozhodovani, udelala jsem to tak a nikdy nelitovala. jo a platila jsem teda mnohem vic nez pulku vejplaty (a skoro tam pak nebyla, ale to uz je jina pohadka). kamaradi byli stastny, pac meli ubytovani zdarma v popularni destinaci
Jenže mě přijde, že už teď nic moc neušetřim. Natož když budu za podnájem platit ještě třeba o dva tisíce víc. Nevím jestli to risknout, a holt muset počítat úplně každou korunu (protože si sama uvědomuju, že prostor pro šetření ještě nějakej je).
@Sany80s píše:
U nás ve městě(Brno) bydlí lidé, kteří jsou sami(bez přítele/kyně) i po 30 běžně ve spolubydlení.
Nájem i 1+kk tu běžně stojí i více než polovinu běžného čistého příjmu.
Dojíždět se obvykle nevyplatí, protože s cenou za dojíždění to vyjde finančně podobně a ještě ztrácíš čas.
Tady právě spolubydlení úplně nefunguje, jsme menší město, ale taky mě to napadlo. A hlavně mám nějaký svoje věci, psa, těžko říct, jak bysme se vešli do jednoho pokoje. Pes je sice malej, ale i tak. I v garsonce je obvykle aspoň nějaká chodba, kam by se dala dát velká skříň a ten jeden pokoj by nebyl úplně zasekanej nábytkem. Zakl.
@JancaS84 píše:
A co bydlení s přítelem?
Ještě nechci, nejsme spolu tak dlouho, dejme tomu rok, ale zatím nechci řešit provozní starosti. Navíc přítel nechce bydlet v tomto městě, já nejsem proti, časem jít do většího města. Ale ne teď. V horizontu řekněme roku. Samozřejmě z hlediska nákladů by se to vyplatilo nejvíc, ale nechci do toho jít, protože aktuálně „nemám na výběr“, nechci to uspěchat.
Já nechci, aby to vyznělo zle, ale přijde mi, že ve skutečnosti vůbec nevíš co chceš a nemám na mysli jen to bydlení. Možná by neškodilo na pár měsíců jít k rodičům a něco našetřit, rozhodnout se, co dál. Já to udělala po rozchodu s prvním přítelem, šla jsem zpět domů, srovnala si priority. A mezitím se objevila super garsonka za polovinu toho, co byla normální cena.
Jak jsi dlouho s přítelem? Co společné bydlení? A nebo sehnat spolubydlícího?
Tak v tom případě je asi jedno jestli 2 nebo 3 varianta. Jako 10 km na dojíždění je nic, to se dá třeba i na kole když je hezky, usetris a ještě udeláš něco pro svoje zdraví.
@JancaS84 súhlas
ináč Zakladateľko, na tvojom mieste by som zažila i spolubývajúceho (kamoša, kamošku), ako bolo spomenuto, čo väčších mestách tak bývajú mladí ľudia normálne ![]()
@Aduš8 píše:V tom máš pravdu, nevím co chci, ale nevím ani jak zjistit, co chci
Já nechci, aby to vyznělo zle, ale přijde mi, že ve skutečnosti vůbec nevíš co chceš a nemám na mysli jen to bydlení. Možná by neškodilo na pár měsíců jít k rodičům a něco našetřit, rozhodnout se, co dál. Já to udělala po rozchodu s prvním přítelem, šla jsem zpět domů, srovnala si priority. A mezitím se objevila super garsonka za polovinu toho, co byla normální cena.
@Peggy54 píše:Nevím, nemám našetřeno nic, nemám ani stavebko. Dala bych dokupy peníze sotva na sehnání novýho podnájmu, zkraje roku jsem se ocitla v blbý situaci a všechny moje (malý) úspory padly na přežití. Takže pochybuju, že by mi někdo hypotéku dal, mě navíc na tom podnájmu nejvíc vyhovuje ta svoboda. A i kdybych ho pak mohla pronajímat - nejsem teď v situaci, kdy bych si tohle mohla dovolit, proto hypotéku neřeším. A asi by mi ji ani nikdo nedal, když žiju sama, příjem taky nemám zavratnej a ceny bytů tu nejdou pod milion. Na to jsem taky měla myslet dřív.
Na hypoteku na vlastni nedosahnes?
@claarca píše:
Jak jsi dlouho s přítelem? Co společné bydlení? A nebo sehnat spolubydlícího?
Rok. Společný bydlení zatím není na pořadu dne. Sehnat spolubydlícího by byla další varianta, to mě nenapadlo, vidíš. Ne se k někomu nalifrovat, ale sehnat někoho k sobě. To promyslím.
S přítelem jste podle mého názoru dost dlouho, abyste mohli řešit společné bydlení. Promysli to a případně se zeptej ho. Nechci strašit, ale působí to na mě, že ten vztah není zase tolik vážný, když chcete mít otevřená všechna vrátka a v rámci roku se znovu stěhovat, to je na palici. Jinak rozhodování mezi dojížděním a dražším bydlením v místě jsem taky řešila a nakonec jsem byla ráda, že jsem vybrala bydlení v místě. Stejně dost peněz projedeš, finančně to vyjde nastejno a hlavně tím zabiješ zbytečný čas. Zkus si dát inzerát na spolubydlení. Určitě by vyšel líp pronájem 2+1 a každá bude mít svůj pokoj, než být sama v garsonce. V dalším případě bych šla k rodičům. Možná píšu zmateně, takže bych volila pořadí:
Nejsi sice stará, ale zase ne úplně mladé tele, abys nerozumě žila bez finanční rezervy. Zkus dělat tak, ať máš šanci něco našetřit. ![]()
Ahoj, jdu se trochu vykecat. Od nového roku se musím přestěhovat. To mi asi ani tolik nevadí, holt jsem v podnájmu a tahle možnost mohla přijít - a přišla. Je to můj první byt, mám to tu ráda, ale nejsem moc sentimentální a samotný opuštění bytu mě nějak zásadně netrápí. Nicméně bych měla začít hledat byt, kam půjdu. A to je trochu kámen úrazu. Měla jsem štěstí, že jsem měla docela výhodnou cenu. Dneska je realita úplně někde jinde, minimálně o dva tisíce víc. A já přemýšlím, co dělat.
Varianta první je vrátit se zpátky k rodičům. Z hlediska financí nejvýhodnější, ovšem po několika letech samostatného bydlení nevím, jak by to klapalo. Máme dobrý vztahy, ale právě asi díky tomu, že jsem pryč. Odešla jsem asi ve dvaceti. Další věc - mám přítele, s našima jsem ho seznámila, ale že by mi bylo příjemný si k nim domů tahat přítele, to asi úplně ne. Soukromí tam sice je, ale samozřejmě kuchyň a podobně je společná.
Druhá varianta - sehnat si jinej podnájem. Problém je v tom, že přes známý neseženu, na bezrealitky.cz je v našem městě jediná nabídka. Peníze na bydlení bych nějak dohromady asi dala, ale je to mazec, kauce, odměna realitce a první nájem. No, asi by to jinak nešlo. Ceny nájmů jsou tady docela vysoko, například o dva, tři tisíce víc než jsem platila doteď, což pro mě dělá půlku výplaty. Nevím, jestli to není riskantní.
Třetí varianta - odstěhovat se do jinýho podnájmu, ale do menšího města. Cca 10 km od města, kde pracuju. Nájem nižší, ovšem s denodenním dojížděním. Po propočtech bych na tom byla asi stejně, jako kdybych šla do dražšího, ale nemusela dojíždět.
Babo raď. Nevím. Jak byste se rozhodli? V práci jsem půl roku, baví mě to, není to zázračně placená práce, je možný se vypracovat, ale to samozřejmě nebude hned. Mám ještě brigádu, párkrát do měsíce, to hodí třeba tisícovku navíc.
Nevím, co chci za radu, spíš asi zkušenosti. Díky