Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Tak asi musíš mít nějaký příjem, aby sis mohla platit podnájem., pokud nemáš kam jít, nebo něco nepodědilas. Takže normálně udělat maturitu, přihlásit se na vysokou - dálkově, najít si práci a najít si podnájem. Budeš potřebovat ale nějaký základ, kauce přes realitku plus 2 nájmy navíc, minimálně 20- 30 tisíc potřebovat budeš.
Jestli jsi ve třeťáku, tak si o prázdninách najdi brigádu, peníze odlož, abys po čtvrťáku mohla hned jít.
Pokud to zvládneš a postavíš se na vlastní nohy, je to perfektní cesta k dospělosti a osamostatnění se.
Asi chodit o vikendech na brigádu a šetřit, pak zažádat přes soud o výživné, pokud budeš studovat musí ti rodiče posílat alimenty… No a najít si levné spolubydlení
hodně štěstí
@welovefashion píše:…prezenčně. Při dálkovém studiu tato povinnost padá.
Asi chodit o vikendech na brigádu a šetřit, pak zažádat přes soud o výživné, pokud budeš studovat musí ti rodiče posílat alimenty… No a najít si levné spolubydleníhodně štěstí
Na vysku jit na kolej, nebo najit spolubydleni, sla bych normalne na prezencni+brigady+vyzivne, pokud se nedomluvis s rodicema, tak soudni cestou. Pak budes zit jako vetsina studentu, kteri i maji s rodinou dobre vztahy, jen studuji v jinem meste. Pri SŠ si najdi brigadu a setri, a vhodne vyuzij prazdniny mezi maturitou a nastupem na VS, budes mit skoro čtyři mesice volne, dostatek casu aby sis vydelala nejaky zaklad, nez nastoupis na výšku. Idealne odjet do zahraničí, kde si vyzkousis jazyk a vic vydelas, ale na to musis mit taky neco nasetreno, na letenku atd., Ale vrati se ti to zpatky. Takze jen doklepat ten posledni rok a setrit. Preji hodne štěstí
Po dobu střední vydrž doma. Je-li to možné, pak si najdi vysokou daleko od domova, abys mohla bydlet na koleji/v podnájmu. Bakaláře bych Ti doporučila studovat prezenčně - tedy být ještě zcela závislá na rodičích a při magisterském studiu si již přivydělávat v oboru. Je možné, že toto odloučení prospěje Vašemu vztahu, ale těžko říct. Rozhodně se ti dál od domova uleví.
Navíc, na vysokou nemusíš, ale můžeš, pokud se na ni cítíš. Máš-li na to hlavu, jistě na vysokou jdi, protože to je obrovská investice do života a jednou se budeš i lépe osamostatňovat. Hlavně si vyber obor, ve kterém najedeš dobře práci.
Máma na tebe klade vysoké požadavky. To se někdy stává. Patrně v Tvém věku prožila od své mámy něco podobného. Nenech se tím odradit a vytvoř si vlastní motivaci. Držím Ti palce a věř, že i poctivým a mravně korektním způsobem se můžeš v životě prosadit, ale je jasné, že jisté úsilí to bude stát. A závěrem snad jen - až jednou založíš svojí rodinu, neopakuj chyby své matky.
Varianta a) najít si paničku, co tě bude vydržovat
Varianta b) najít si příjem a bydlení či spolubydlení, které z toho příjmu utáhneš
Variantu b) považuji za lepší.
Případně se na tebe může usmát štěstí a nějaký příbuzný či známý třeba odjede na delší čas do zahraničí a bude po někom chtít hlídat barák/byt a pak tě nechá bydlet zadarmo za údržbu, nebo za minimální platby.
Raději si na druhé pololetí domluv nějakou zahraniční stáž a odjeď na půl roku pryč. Vyčistíš si hlavu, zklidníš se, získáš nadhled.
Na vysokou pak jdi do nějakého města dostatečně daleko a při nejbližší příležitosti odjeď na erasmus, případně rovnou zvaž možnost získání stipendia do zahraničí.
Volit obor popdle toho, aby to nedalo moc práce a mohla si přitom pracovat je blbej nápad. Protože tím dovolíš tomu, aby spory s matkou určily vlastně celou tvou kariéru. Namísto toho aby to bylo něco, co sis vybrala ty a chceš to.
Možná by ti mohlo pomohlo srovnat se s tím jak fungujete s mámou mrknout se do téhle knížky
https://obchod.portal.cz/…-dost-dobra/
@LadyLada ja na vysokou musím protože chodím na gymnázium. A mamka od své mamky měla dokonakou podporu ve všem, nikdy ji neomezovala, nenadavala jí, podporovala ji i ve špatných časech. Tohle já nikdy nezažila. ![]()
@Ou to není o tom volitelně obor podle toho u čeho se dá pracovat. Tam kam se asi rozhodnutí jít mají na mém oboru prezenční (myslím že se mu tak říká) studium, u kterého se dá pracovat, akorát bych musela hodně spoléhat na samovýuku. Do školy se chodí jednou za čas na „přezkoušení“ a přednášky aby si člověk ověřil zda se učí správně.
@LadyLada píše: …prezenčně. Při dálkovém studiu tato povinnost padá.
pochopila jsem, že se chce stěhovat ještě před maturitou…
jinak mám dost známých s gymplem, co už pak nestudovali, třeba proto, že to měli špatný doma, a problém sehnat práci neměli, jako asistentky nebo i jiné pozice na které není potřeba žádná kvalifikace, jenom angličtina, typu recepční, prodejce jízdenek, letenek, zájezdů, zákaznické linky atp., tím neříkám, že nemáš studovat, pokud máš odhodlání, tak směle do toho ![]()
Hezký den,
podobných dotazů už tu bylo mnoho, ale nenašla jsem úplně totožný. Ráda bych se ke konci tohoto roku odstěhovala, zhruba do Vánoc (půjdu teď do třetího ročníku a v říjnu mi bude 18 let). Příjem z brigády mám, můj otec na mě pobírá sirotčí důchod (zemřela mi matka v nízkém věku), z něho dostávám zhruba 25% jako kapesné a na svou potřebu, otec mi hradí základní věci k životu, něco „na víc“ si hradím sama z ušetřených peněz. Problém je v tom, že otec ZÁSADNĚ NESOUHLASÍ s mým stěhováním a pokud tak udělám, neuvidím ani korunu (ani ze sirot. důch. po matce). O vyživovací povinnosti nemluvě. Doma už to několik let není takové, abych se tam cítila jako doma (otec má „bývalou“ partnerku, která k nám neustále chodí a vyvolává konflikty, chodí k nám jak se jí zlíbí atp.). S otcem se neustále hádáme a netrávíme spolu čas, většinu svého času trávím u prarodičů, kteří mě tak nějak vychovali a v odstěhování mě podporují (ví, jak to u nás doma probíhá).
K mému dotazu, jak se s otcem domluvit, abych mohla odejít? Nechci to řešit soudně, nebo policií, přidělávat tátovi problémy nechci a hrozně by mě to mrzelo. Ale jednoduše už to nezvládám a myslím, že by tak oběma stranám bylo lépe, vyčistil by se vzduch. Tátu odstřihnout nechci, je to jediné co mám (jsem jedináček), chci se s ním i nadále vídat, ale nikoliv s ním a jeho „bývalou“ partnerkou sdílet domácnost.. omlouvám se za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.. ![]()
Všem moc děkuji za jakoukoli odezvu a radu.. ![]()
@Anonymní píše:
Hezký den,
podobných dotazů už tu bylo mnoho, ale nenašla jsem úplně totožný. Ráda bych se ke konci tohoto roku odstěhovala, zhruba do Vánoc (půjdu teď do třetího ročníku a v říjnu mi bude 18 let). Příjem z brigády mám, můj otec na mě pobírá sirotčí důchod (zemřela mi matka v nízkém věku), z něho dostávám zhruba 25% jako kapesné a na svou potřebu, otec mi hradí základní věci k životu, něco „na víc“ si hradím sama z ušetřených peněz. Problém je v tom, že otec ZÁSADNĚ NESOUHLASÍ s mým stěhováním a pokud tak udělám, neuvidím ani korunu (ani ze sirot. důch. po matce). O vyživovací povinnosti nemluvě. Doma už to několik let není takové, abych se tam cítila jako doma (otec má „bývalou“ partnerku, která k nám neustále chodí a vyvolává konflikty, chodí k nám jak se jí zlíbí atp.). S otcem se neustále hádáme a netrávíme spolu čas, většinu svého času trávím u prarodičů, kteří mě tak nějak vychovali a v odstěhování mě podporují (ví, jak to u nás doma probíhá).
K mému dotazu, jak se s otcem domluvit, abych mohla odejít? Nechci to řešit soudně, nebo policií, přidělávat tátovi problémy nechci a hrozně by mě to mrzelo. Ale jednoduše už to nezvládám a myslím, že by tak oběma stranám bylo lépe, vyčistil by se vzduch. Tátu odstřihnout nechci, je to jediné co mám (jsem jedináček), chci se s ním i nadále vídat, ale nikoliv s ním a jeho „bývalou“ partnerkou sdílet domácnost.. omlouvám se za anonym, ale je to pro mě citlivé téma..
Všem moc děkuji za jakoukoli odezvu a radu..
Myslím, že si v 18 letech můžeš zažádat aby ti sirotčí důchod chodil na tvůj účet, co se týká vyživovací povinnosti tvého otce, tam se buď budete muset domluvit nebo se opravdu budeš muset obrátit na soud, popřípadě to prostě nechat být.
Odstěhovat se úderem 18 narozenin samozřejmě můžeš. Nemohla bys být u prarodičů? Na tvém místě bych to tátovi zkusila vysvětlit jako tady, že ho máš ráda, ale chceš mít klid na studium a bydlet jinde. Když s tím nebude souhlasit, tak ti asi nezbyde nic jiného než se s ním soudit. Pak bys dostala celý sirotčí důchod plus výživné od otce. Ale vaše vzájemné vztahy by to asi ještě zhoršilo.
@divine woman píše:
Odstěhovat se úderem 18 narozenin samozřejmě můžeš. Nemohla bys být u prarodičů? Na tvém místě bych to tátovi zkusila vysvětlit jako tady, že ho máš ráda, ale chceš mít klid na studium a bydlet jinde. Když s tím nebude souhlasit, tak ti asi nezbyde nic jiného než se s ním soudit. Pak bys dostala celý sirotčí důchod plus výživné od otce. Ale vaše vzájemné vztahy by to asi ještě zhoršilo.
Prarodiče jsou sice otcovo rodiče, každopádně s nimi nemá zrovna nejlepší vztahy, vzhledem k tomu, že ho od jeho „bývalé“ partnerky odrazovali a on to bral jako zradu ze strany rodičů. Plus to, že mě údajně naváděli proti němu. S odstěhováním k nim by nesouhlasil snad ještě víc, než do „vlastního“. Sice je děda můj poručník, ale jako by nebyl.
Vysvětlit mu to - snažila jsem se, ale vždy to skončilo obrovskou hádkou a zákazem všeho možného, za to jak jsem „nevděčná“. ![]()
Dobrý den, chci se zeptat jestli nemáte nějaké rady jak se v 18ti letech odstěhovat. Nejsem jedna z těch co „útěky z domu“ a brzké stěhování nemají rozmyšlené. Mám to doma těžké, jsem sice na lepsi škole než kdy kdo z rodiny byl a musím i na vysokou, ale v očích mé mámy jsem jen neschopný rozmazlený fracek co nic neumí. A řekne mi to i do očima. Nesmím udělat jedinou chybu jinak to dostávám sežrat ještě hodně dlouho i nesmyslné prkotiny. Dokonce si i mamka když něco udělám přikrášluje pravdu a když řeknu že lže, že ti není pravda, tak sem zase blbá já. Nebojí se mi i jednu fláknout a nesmím proti tomu nic říct protože vždy dostanu odpověď „já jsem tvoje máma, já můžu“. Proto se chci zeptat, nemáte nějaké rady jak se připravit na stěhování od rodičů a jak co nejdříve odejít? Jsem ve 3. ročníku SŠ a čeká mě i vysoká, ale to vím, že bych zvolila formu studia abych u toho mohla pracovat na plný úvazek a tak i zvládala vše platit. Děkuji za odpovědi