Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj, stalo se některé z vás, že byste se dobrovolně a rády odstěhovaly z města a po pár letech (u mě po 2) jste zjistily, že se vám ten život na vesnici vůbec nelíbí a chtěly jste se odstěhovat zpět do města? Co na to manžel/přítel? Jak jste to ustály nebo jste to z pochopitelných důvodů radši tajily? To se mi totiž přesně stalo, už nechci žít na vesnici, připadám si jako kůl v plotě, nebaví mě to, kdykoliv to jde, tak utíkám pryč… prosím o zkušenosti ostatní ženy
Moc nerozumím, o co jde.
1. s partnerem se snad musíte dohodnout na tom, kde a jak budete bydlet
2. ostatním je po tom kulový, když se rozhodnete někde bydlet, jak je váš problém, proč se stěhujete, nikomu nemusíte nic vysvětlovat, nebo prostě stačí říct, zjistili jsme, že město nám víc vyhovuje
@tanyya a nebydlis na vesnici nekde pobliz me?
ze bychom daly pokec? jsem v podobne sitauaci a ten kul v plote je presny. jsme tu necele dva roky, jako jo, mam rada barak, zahradu, prochazky…ale boze ta izolovanost! nemoznost nekam vyrazit, pokecat s kámoškami, pac tu nikoho nemam. ach jo, taky jsem z toho hotova. manzel vi castecne, lec s tim nic neudelame, ta moznost jit zpet do prahy je fakt nemyslitelna. vzali jsme si hypo, peníze navíc na byt třeba rozhodne nejsou. navíc chlap by byl v byte nestastny, tady strasne dre a tak. takze ted si muzu jen vycitat, ze jsem udelala tak blbe rozhodnuti.
@Tiger-lily píše:
Moc nerozumím, o co jde.
1. s partnerem se snad musíte dohodnout na tom, kde a jak budete bydlet
2. ostatním je po tom kulový, když se rozhodnete někde bydlet, jak je váš problém, proč se stěhujete, nikomu nemusíte nic vysvětlovat, nebo prostě stačí říct, zjistili jsme, že město nám víc vyhovuje
asi spis myslela tajit před manželem nez ostatními lidmi
jakoze by to nepochopil, tak to tutla v sobe.
@peta81 píše:
@tanyya a nebydlis na vesnici nekde pobliz me?ze bychom daly pokec? jsem v podobne sitauaci a ten kul v plote je presny. jsme tu necele dva roky, jako jo, mam rada barak, zahradu, prochazky…ale boze ta izolovanost! nemoznost nekam vyrazit, pokecat s kámoškami, pac tu nikoho nemam. ach jo, taky jsem z toho hotova. manzel vi castecne, lec s tim nic neudelame, ta moznost jit zpet do prahy je fakt nemyslitelna. vzali jsme si hypo, peníze navíc na byt třeba rozhodne nejsou. navíc chlap by byl v byte nestastny, tady strasne dre a tak. takze ted si muzu jen vycitat, ze jsem udelala tak blbe rozhodnuti.
Počkej, ale tohle snad není problém vesnice, ne? To samé bude, když se člověk přestěhuje i do cizího města, nebo naopak když on zůstane na fleku a rozutečou se všechny kamarádky, ne?
Jinak tedy my jsme taky 2 roky na vesnici a já tu jsem spokojená, sice tu tedy taky kamarádky nemám (pokud byste byla některá poblíž, tak ráda vyrazím), ale na druhou stranu mě to nijak výrazně nechybí, pokud mám tu touhu, tak vezmu auto a klidně do té Prahy dojedu, případně nějakou tu návštěvu spojím s pracovními povinnostmi.
Jediné co mi chybí, je nějaká parťačka na to chodit plavat
samotné se mi nechce.
@j.a.n.i1
jsem na tom podobně jako ty, sice, jo, nějaká ta izolace tu je, ale mně to vyhovuje. Pro ostatní obyvatele je naše rodina „náplava“, ačkoliv moje babička tu prožila celý život, a my k ní jezdili každý víkend. Už mně to ani nemrzí.
@ropucha 02 Tak to já zas byla příjemně překvapená tím, jak nás tu přijali, jako náplavu nás tu neberou a partner zapadl, ale já přece jen hůř navazuju přátelství, jako jo, bavím se tu se spoustou lidí, ale je to takové pokecat, když se člověk někde potká, případně na nějaké hromadné akci ale víc ne.
@j.a.n.i1 a od kud si, ja ted zacala chodit plavat a hledam partacku. Chodim do Podolí.:-)
@tanyya píše:
Ahoj, stalo se některé z vás, že byste se dobrovolně a rády odstěhovaly z města a po pár letech (u mě po 2) jste zjistily, že se vám ten život na vesnici vůbec nelíbí a chtěly jste se odstěhovat zpět do města? Co na to manžel/přítel? Jak jste to ustály nebo jste to z pochopitelných důvodů radši tajily? To se mi totiž přesně stalo, už nechci žít na vesnici, připadám si jako kůl v plotě, nebaví mě to, kdykoliv to jde, tak utíkám pryč… prosím o zkušenosti ostatní ženy
z Prahy jsem šla na vesnici 30 km od ostravy, zpočátku fakt nadšení, které mi po 3 letech přešlo.. jsem zpět na městě - v ostravě a vesnici nikdy více. Díky
ale jako já se rozvedla, stěhovala jsem se sama s klukem
exovi se nelíbilo, kde bydlíme, ale to je jeho problém.
@j.a.n.i1 tak jasne, když se prestehujes, vždycky pak hledas nekoho nového, sezanamujes se. myslela jsem to tak, ze na vesnici jsou ty moznosti daleko omezenejsi nez ve meste. alespoň tady u nas urcite. min mist a prilezitosti, kde se nejak poznat ![]()
takze ja to tu proste mam rada, mam dve deti, velkého psa, je super vyrazit ven, neresit hluk, smrad a davy lidi, to jo. ale libilo by se mi, mit nejakou kámošku na tu prochazku, kdyby ke mne někdo prisel na kafe, sejit se na hristi a pokecat s jinou mamcou… takhle jsem jen ja, deti, vecer manzel. momentalne dojizdet do prahy za kamoskama s detma moc nezvladam, prckovi budou 3mes, mame to 50km. tak proste je mi smutno ![]()
@tanyya také jsem takový pocit měla. Ale manžel byl zásadně proti. Jemu bylo v domě dobře. Takže se stěhujeme až teď, po cca 10-ti letech.
@peta81 A kterým směrem jste od Prahy, my jsme 80, tak kdyby to bylo stejným, tak už by to nebylo tak hrozný ![]()
@Martina.N78 Nojo, když já už nejsem v Praze… jen někdy pracovně a to bych nedala, potřebuju právě zrovna na to plavání někoho místního ![]()
Já to znám z druhé strany - vyrostla jsem na vesnici, navíc na samotě u lesa (fakt
) a vdala se do Prahy. Což, jak zpětně vidím, byla největší chyba mého života. Ne ten manžel, ale město. Taky tam utíkám zpátky, celých deset jsem jednou za 2-3 týdny na víkend zpátky v rodném domečku, tam si užiju to, co mi v Praze chybí, a pak zase v neděli večer busem hurá do Práglu… No, zvykli jsme si na tenhle systém všichni, manžel teda nejdřív brblal, ale když viděl, jaký chytám stavy, když tam aspoň jednou za měsíc nejedu, nechal mě na pokoji
Co ti poradit? Řekla bych mu úplně přesně, jak se cítíš. Taky jsem to udělala s tím, že jsem vše zakončila slovy - ale racionálně vím, že tu musím být. Aspoň dokud mám tuhle práci. Vím totiž, že mého rodilého Žižkováka na ves nedostanu
A propos - já jsem v Praze skoro deset let a připadám si jak kůl v plotě TADY. prostě každý to vnímá jinak, chce něco jiného, něco jiného mu vyhovuje… Každopádně bych to viděla na upřímnou diskuzi. On třeba taky nemusí být tak 100% happy, jak si myslíš. My jsme si otevřeli láhev vína a tři hodiny mluvili… Výsledek byl, že (aspoň v dohledný době) musím ustoupit já a zůstat v Praze. Ale on aspoň přesně ví, jak mi je, takže mu třeba moje výlevy k tramvajím nebo frontám najednou dávají smysl ![]()
@tanyya něčím podobným jsem si prošla. Postavili jsme si dům skoro na samotě u lesa a jak jsem ze začátku byla nadšená časem jsem to začala vidět už jinak.Sice není nad pečení buřtíků..koupání v bazénu, ale něco mě začalo prostě otravovat. Měla jsem výhodu, že jsme měli byt ve městě a já se do něj častokrát vracela a bylo mě fajn. Možná mě chyběl ten městský ruch..kamarádky nevím. Mám auto a všude jsem si dojela, ale nebylo to vončo. Ted hledám dům..ve městě. Chybí mě ten bazén ta zahrádka, ale budu zároven ve městě kde se cítím mnohem lépe ![]()