Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
To víš, že může.. Ta dynamika skupiny a vztahů v ní se mění, děti se vyvíjí. Do „party“ se připojí někdo jiný, a už je všechno jinak.. Je potřeba vypozorovat Co se vlastně děje, probrat to, a pak to řešit.
@Lojzísek opravdu to nebylo myšleno jako stížnost na učitelku, nijak nezpochybňuji, že se syn chová, jak nemá. To, že si stěžuje na syna, byl první dojem, se kterým jsem šla ze školky. Od té doby během odpoledne a podvečera už jsme to řešili doma atd. Zítra nenastoupíme na učitelku, to nemáme v povaze. Prostě půjdeme pro dítě jako táta a máma a během předávání probereme znovu s učitelkou, co se děje. Vypozorovala jsem, že na maminky je dost rázná a před tatínky taje jako kostka ledu. Taky ve výchově syna má táta nezastupitelnou roli, tak chci, ať to manžel slyší z první ruky a ne mnou reprodukované. A možná bude potřeba to řešit „po chlapsku“, „otec se synem“.. Píšu srozumitelně? ![]()
@teroonka píše: Více
Já to moc dobře chápu, prostě silovka… Zase to bude v pracovní době, kdy má být s dětmi? Takže mezi dveřmi, jiní rodiče, děti za zadkem? Nepřijde mi to fér, ani konstruktivní. Já bych domluvila setkání, kam přijdu s manželem a v klidu to probereme. Řešit tohle při předávání je, promiň, fakt hloupé.
Reaguje tu hodně učitelek, já jsem z opačné strany a moje zkušenost je, že učitelka často vidí až následnou reakci, takže vůbec neví, co situaci předcházelo, a tak dítě, které se jen brání, od ní dostane vynadáno. Také mám zkušenost, že spojení „bije děti“ ve skutečnosti znamená odstrčil jedno konkrétní dítě, které mu před tím ublížilo. Souhlasím, že děti lžou, ale jen některé, jsou totiž i děti, které nelžou a které dokonce umí přiznat, když se nezachovají správně. Zajímavé je, že učitelky zrovna těmhle nelhajícím dětem rády nevěří.
@ally123 píše: Více
Ale to je jasné, že to bude reakce na nějakou akci..
Já se nezastávám učitelek. Jen říkám, že je potřeba k tomu přistoupit v klidu a s rozumem. Tj. zjistit, co se děje - to by měla vypozorovat učitelka (kdy k tomu dochází, na co to dítě reaguje, jak se snažila situaci řešit sama / s kolegyní), a pak to v klidu probrat při rozhovoru s rodiči, vymyslet nějaké řešení..
Jako nakráčet tam zítra s manželem a při předávání mezi dveřmi začít „řešit“, to je k ničemu. Dopadne to jako dnes.. Co si lidi asi v těchto podmínkách mohou říci, ani to nerespektuje nějaké soukromí toho hovoru. Z jedné strany budou přicházet další rodiče, z druhé ji budou potřebovat děti.. Přijde mi to hloupé.
Klidně bych učitelce napsala email, že beru vážně to, co mi dnes řekla, a chtěla bych to probrat, jestli může navrhnout nějaké setkání..
Věřím, že to dítě nelže, ale že pak následně fyzicky ubližuje, nejspíš pravda bude. A tolerance k násilí musí být nulová - doma i ve školce. To to dítě zřejmě ví, ale neumí ty situace vyřešit jinak. Ale tohle se fakt nedá probrat mezi dveřma.
Učitelka má pravdu, ona tam není od toho, aby ho vychovávala. Nesmí nic.
Syn se klidně může chovat úplně jinak doma a jinak ve škole. Pokid jste na něj hodně přísní, tak před vámi si to nedovolí ani náznakem, ale jakmilemá nad sebou jen paní učitelku a kolem vrstevníky, může se chovat jako úplně jiné dítě.
A syn ti samozřejmě nikdy neřekne: Ano mami, biju ostatní děti".
Hádám že se rozbrečel (skoro) ne z pocitu křivdy, ale protože se prostě bál, že dostane. Taky bych ve 4 letech brečela, kdyby si na mě učitelk stěžovala mámě a to na mě naši nemuseli být ani extra přísní.
Být tebou vezmu dítě k psychologovi, abych zjistila, co se děje. Jeho chování může být reakci na školku, ale třeba děláte něco špatně i vy jako rodiče a dítě si to pak ventiluje na slabších skrze agresi.
Manžel si sice může došlápnout na učitelku, ale ona nejspíše nebude příčina problému.
Dětský psychoog by vám mohl pomoci zjistit, co přesně se děje.
Tady je přesilovka učitelek, podle nich jsou všechny učitelky svaté a dokonalé a chyba je VŽDY jen v dítěti a rodičích, sem vůbec nemá smysl psát s podobným dotazy.
Mě teda udivuje, že nikoho nenapadlo nejvíc obvious a logické vysvětlení, že je to reakce chlapce na extrémní agresi (vykousaná kůže na zádech apod) kterou tam on sám musel vydržet.
Dala bych dítěti do jiné školky, nejlépe soukromé, se zaměřením na respektující přístup a s menším počtem dětí na učitelku. ![]()
@teroonka píše: Více
chapu dobre, ze deti maji strikni rad a disciplinu? on je nejstarsi, ktery musi porad ustupovat mladsim?
@Liberalissima píše: Více
Hmm, tak pokud to chápeš takhle, tak to jo.
Já se vůči tomu Tvému VŽDY ohrazuji, protože jsem nic takového nenapsala.
Navíc incident s kousancem byl minulý rok, dané dítě tam nemusí už ani chodit.
Dát dítě jinam mi přijde stejně „extrémní“ jako to hodit na učitelku nebo na to dítě.
Není lepší předně zjistit, co se vlastně děje a proč? Proč nastala změna, čím je to chování iniciované atd. atd.? Natrénovat s dítětem určité situace, ve kterých se neovládne? Je to poměrně častý problém, není neřešitelný.. V kolektivech se děje a řešením není sbalit si fidlátka a prchnout jinam. A mnohdy to není ani o počtu dětí, naopak více dětí = více možností navázat vztahy, najít si svoji „krevní skupinu“.
Nejhorší na těchto „konfliktech“ je to, že se nejedná v klidu a racionálně. Učitelka udělala chybu, že „řešila“ mezi dveřma, zítra mezi ty dveře nakráčí matka v zádech s otcem, aby byli na ni dva. Obojí k ničemu.
@teroonka děti v tomhle věku umí sakra dobře „lhát“
Respektive často to nedělají schválně proto, aby tě oklamaly, ale prostě velmi často říkají věci, které reálně nejsou pravda. Jinak učitelka opravdu nemůže moc víc dělat, poprosila bych ji, aby pozorovala, jestli se ostatní děti k synovi chovají hezky a co incidentům předchází.
Ale v první řadě je na místě, aby rodiče dítěti vysvětlili, že tohle není prijatelna reakce i za předpokladu, že ho něco naštve. Měli byste se ideálně dopracovat k tomu, co ty situace spouští, jak na tyhle spouštěče může jinak reagovat.
@Lojzísek píše: Více
proč hned „silovka“?
rodiče jsou snad oba a oba mají právo na to, to slyšet, ne? nevidím důvod, proč tak závažnou věc řešit jen s jedním a ne s oběma rodiči ![]()
Docela často také poslouchám stížnosti na syna (ne tedy ve stylu, že by byl na někoho agresivní, ale spíš, že nedělá co má, atp.) a už jsem zjistila, že nejlepší je na to reagovat tak, že si to vyslechnu, slíbím, že mu domluvím, ale nezapomenu podotknout, že u těch situací nejsem, že tím pádem nemám úplně představu, jak probíhají, a tedy ani jak bych je konkrétně mohla řešit. Tím dávám slušně najevo, že toto si učitelky (pro ně bohužel) musí v té školce vyřešit samy. Ostatně mají na to patřičné vzdělání, jsou od toho placené. I při nejlepší vůli nevím, jak bych mohla v tomto směru být nápomocná, když do školky ani nesmím.
@markytka3 ne, on je nejmladší. Já od září zpátky v práci, on už druhý školní rok ve školce, aby pro děti nebylo moc velkých změn najednou. Není žádný striktní řád a disciplína, kdo má tři a více dětí, tak asi tuší, co mám na mysli - na každého jednoho z nich prostě není tolik času, jako kdyby byl jedináček. Musí fungovat, přizpůsobit se smečce. S dětmi sportujeme, hrajeme si, máme jako rodina hodně společných aktivit, kam se vejde čas na povídání, sledování filmu, večerní pohádka, mazlíme se. Ale dvě starší potřebují dopomoc s přípravou do školy, čtení, atd atd. Jak tady kdosi píše, že nakráčíme na učitelku - ona včera na mě vyjela sama docela nevybíravým tónem, začala to řešit mezi dveřmi. A navíc zrovna ona, je jí asi 25 let, dost často píše, ať si děti vyzvedneme do 14.30, že musí odejít atd. Takže zrovna s touto paní učitelkou budeme jednat s respektem, ale rovnoprávně. Celou dobu docházky zůstává syn doma jakékoliv školní volno, chodí po obědě kdykoliv to jde, dosud nebyl jakýkoliv problém ani v komunikaci, ani s chováním.