Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Ounou píše: Více
tak ty škrcené děti, potažmo jejich rodiče, by byli určitě rádi, když by chlapec odešel jinam
@Ounou píše: Více
Taky tak
. Kdyby byla taková možnost. Nevím jak tam ve školce, ale jestli jde jedna učitelka s třídou celou školku, od takové můry bych prchala…
@stinga píše: Více
Ze škrcených dětí je při dalším rozhovoru s učitelkou druhý chlapeček, kterému bylo zatřeseno ramenama. Tím to nezlehčuju, agresi neobhajuju jakkouliv, ale ta informace je podstatně jiná než na začátku.
Jakože představa, že by zakladatelka doma klukovi vynadala/dala trest za škrcení, které neproběhlo, není nic moc.
Ono jde vše řešit, když je vůle na obou stranách. V tomto případě spolupráce rodiče/školka.
@Ounou píše: Více
tak pokud to bylo opravdu zatřesení ramenama, tak proč by to učitelka vůbec řešila? ale uznávám, že tohle jsou takové věci, kdy se asi pravdy nedobere ani jedna strana, mně se nezdá ani úplně věrohodné to nucení do vyzvedávání děti do 14.30, nevěřím tomu,
a tady zřejmě přehání jak učitelka, tak zakladatelka,
a děti kolem 5 let už také umí docela dobře lhát, možné je i to, že si učitelka na tohoto chlapce „zasedla“ - a zřejmě se z celé věci udělal „velbloud z komára“
@stinga Já po zkušenostech kamarádky tomu nucenému vyzvedávání věřím. Měli ve školce to samé, plus tlak, ať si rodiče na HO berou děti po obědě apod. Jestli je to učitelka, která bere jako zlobení pobrydání se jídlem, tak věřím, že zatřesení rameny je pro ni problém ke zmíněnému přeřazení do jiné školky.
To, že děti umí v pěti lhát, nepopírám. Zakladatelce přesto věřím. Nedělám si iluze o tom, jak umí někteří jednat s ostatními (viz řešení něco takového mezi dveřmi a hlavně po nějaké době).
@stinga píše: Více
Asi tak. Těžko bude nutit rodiče, který hákuje 20 km daleko, aby si přijel vyzvednout Pepíčka, protože ona chce jít domů a nikdo si toho nevšimne. Ani mě nepřekvapuje, ze o pár stránek dál je v tom chlapec nevinně a vlastně se nic nestalo.
@terien píše: Více
Nutit nikoho samozřejmě nemůže, ale zkusit jo. A dovedu si představit, že v nějaké školce v menším městě nebo na vsi jí to i může vyjít.
@Hecate píše: Více
u nás to zkusila na babičku, jako jestli je opravu problém nechat si dítko přes prázdniny doma a babi stará škola jí odkývala, že dítě může být celé prázdniny u ní
jako já už si žádné iluze nedělám, je to sice kus od kusu, ale hodně z nich, pokud si může ulevit v práci, to prostě udělá, takže čím víc dětí odejde dřív nebo rovnou zůstane doma, tím lépe pro ně…
@Keyllah píše: Více
Přesně tak, už jsem to tu psala v tématu (i jinde) vícekrát, nechci se opakovat. Je to průřezový problém troufnu si říct ve všech školkách a dokonce ho vnímám nyní i v soukromých (pokud jsou platby nastavené tak, že platíš stejnou částku bez ohledu na to, zda tam dítě chodí, nebo ne). Vede to k tomu, že jakmile je dítě nějakým způsobem „problematické“ (což nepřímo úměrně závisí na věku), je tendence různými způsoby působit na jeho rodiče (a jiné příbuzné, jak trefně podotýkáš), aby ho do školky dávali co nejméně. Vynalézavosti se meze nekladou: kromě tady toho nabádání, aby děti zůstaly doma o prázdninách, aby chodily „po o“, aby odcházely značně před zavíračkou, případně aby tam nechodily vůbec (protože něco nezvládají - nejčastěji samoobsluhu typu jídlo, oblékání WC…, nebo „zlobí“, tj. moc křičí, utíkají, nejdou ve dvoustupu, nechovají se pěkně k ostatním…). Asi z mého pohledu nejúčinnější je tvrdit, že je dítě nemocné, ač není, případně zveličovat projevy (také mám zkušenost, osobní i zprostředkovanou).
@Hecate píše: Více
asi tak…u nás tedy platilo i to, že nejvíc to učitelky zkoušeli na ty rodiče, kteří byli „přístupnější“, s těmi otrkanými, to nic nedělalo, prostě tam to dítko dali i nachrmlané, dřív nedorazili a přijeli přesně na minutu…já „ta hodná a blbá“ jsem měla dítko doma celkem často, děda jezdil po o, protože ho o to učitelka/dítko požádala/lo, tak co by pro své vnouče neudělal atd…
@Keyllah píše: Více
Mám také tuto zkušenost
. U prvního dítěte jsem byla, dnešní optikou, hodná a hloupá. Když mi v podstatě nařídili, abych si ho vyzvedávala „po o“, protože jsem přece doma s mladším, jak ta kráva jsem pro ni „po o“ chodila, ačkoli mi to mnohdy značně komplikovalo život (školku jsme neměli úplně, co by kamenem dohodil, tehdy byl nedostatek školek a do nejbližší se dítě nedostalo), režim toho mladšího, atd. Vyústilo to v to, o co tím zřejmě (vědomě či nevědomě) usilovali, tedy že jsem tam dítě dávala méně a méně, protože se mi to „po o“ moc nevyplácelo. Dlužno ale dodat, že to rozhodnutí tam nejstaršího nedávat jednu dobu vůbec, souviselo i s nadstandardní nemocností.
Druhé dítě chodilo do státních jeslí a platby byly konstruované tak, že se platily skutečně jen ty dny, kdy tam chodilo. Možná i díky tomu byla atmosféra z mého pohledu podstatně víc „family friendly“, včetně ochoty například aplikovat léky u doznívajících nemocí nebo alergií (což je ve školce, z pochopitelných důvodů, sci-fi). Po nástupu do stejné školky jako starší jsem subjektivně pozorovala propad kvality služby
a s nostalgií na jesle vzpomínala. Druhé dítě naštěstí nebylo nějak extra problémové a to starší, které tam chodilo s ním, se taky postupně zlepšilo s věkem, ale pamatuju si, že jednu dobu tam byla paní učitelka podobného ražení, jaké popisovala zakladatelka diskuze, a na tu skutečně (zpětně posouzeno) platilo mít hroší kůži a nepřipouštět příliš diskuzi. V jejím případě se teda jednalo o to, že zveličovala příznaky nemocí. Stačilo, že dítě třeba kýchlo a už nabádala rodiče, aby si ho nechali doma, s čímž ji postupně asi všichni rodiče poslali někam.
Teď třetího mám zatím v soukromých školkách a stížnosti na něj jsou už taková notorieta, která mě před pár měsíci docela deptala, ale jaksi jsem otupěla. Většinou už na ně jen s úsměvem odpovídám stylem „Takže jako obvykle, že?“.
To vše naprosto sedí, také jsem byla ten hodný pitomec, který to učitelkám žral. Dítě jsem nechávala doma a kárala ho za věci, které nikdy neudělalo. Podle učitelek děti lžou a proč by si to jako paní učitelka měla vymýšlet… No, moje dítě nelhalo, což jsem následně zjistila díky svědectvím, která se ke mně dostala. Také jsem se poučila, že když se dítě stane terčem problémového dítěte, které má ty otrkané rodiče, a učitelce si na to dítě postěžujete v naivním očekávání, že bude situaci řešit, tak vám a vašemu dítěti udělá ze života peklo. Je pro ni snazší házet vinu na terč, než řešit problémové dítě. Plány proti šikaně, které tu někdo zmínil, jsou fajn, ale v realitě se nedodržují, běžná je konfrontace oběti a šikanujícího, svědci jsou vyslýcháni v přítomnosti šikanujícího, agresoři mají často ty nejuřvanější rodiče, takže se to učitelé snaží hodit na oběť a navádějí na to i děti. Plány fungují až v okamžiku, kdy máte v ruce audio nebo kamerový záznam, pak se začnou dít divy. Docela bych uvítala, kdyby mne před mateřstvím někdo donutil začít pracovat na své asertivitě a měla jsem informace, které mám dnes, mohla jsem se vyvarovat spoustě chyb. Tak to aspoň píšu sem, třeba někomu pomůžu. ![]()
PS: A abych učitele jen nehanila, setkala jsem se i s naprosto skvělými učiteli a učitelkami a těch si obrovsky vážím a moc ráda je dítěti připomínám, protože chci, aby si na tyhle skvělé lidi uchovalo vzpomínku.