Strach a úzkost z práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ahoj vubec si z toho nic nedělej, stává se to skoro všem, hlavne v nove praci. Ja měla vzdycky nervy na pochodu, nikdo se semnou moc nebavil prptoze sem byla nová a kolikrát clovek neco zkomoli a co?! Jsme lidi, děláme chyby a nemusíme si je ani uvědomovat. Jsi mlada, praci je dost, pokazde muzes odejít no ne? Ja takhle vystřídala tolik praci, kolikrát probrecela dny i noci, kdyz sem měla pruser, to hold k tomu patří, ale sama sem zjistila ze jsou i horší věci ba světě a časem se vsechno srovná, hlavne si nenech s*at na hlavu a dělej si vše podle sebe, chce to čas 
- Citovat
- Upravit
Ja by h to asi rekla te sefove a pozadala ji o pomoc. Rekla bych, ze jsem se na tu praci moc tesila, ale jak jsi nervozni z nove prace, tak se neumis spratelit s lidma kolem a to te dal stresuje jeste vic. A proto delas ty chyby (pokud to tak je). Apoprosit ji o radu jak se s tymem sblizit. Ona by ti v tomhle mela pomoc, jste jeji tym a v jejim zajmu je, abyste dohromady fungovali.
Pokud je to dobra sefova, tak pomuze. Pokud ne, tak alespon budes vedet na cem jsi…
A k tomu mluveni s ostatnima, seber odvahu a zkus to. Co se stane? Predstav si tu nejhorsi moznost - nikdo ti neodpovi a konverzace bude pokracovat. To prece neni tak strasny. Taky ti treba odpovedet mohou neni to osobni, jen i pro ne jsi nova a neznaji te, tak nevi, o cem se s tenou bavit, nedavej jim to za zle. A drzim palce, at se to zlepsi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle uz bych asi řešila s pomocí psychologa. Straníš se lidí o pauze, brečíš, nespíš, to nejsou normální reakce. Splest se muze kazdy, i nevedet, ze jsi udelala chybu, netreba se kvůli tomu hroutit. Podle me nezapadáš ne kvůli veku nebo neschopnosti, ale psychickým problémům. Mela jsem spoustu zamestnanců a i ti naprosto neschopní byli klidne v kolektivu velmi oblíbení. O tom to proste neni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V nové práci je to na začátku vždycky stresující. Má to tak hodně lidí. Máte tam ženský kolektiv, to bývá často těžší zapadnout, obzvlášť jestli jsi jako já trochu introvert…Uvidíš, že časem se to bude zlepšovat, jak se budete víc poznávat, ty se otrkáš a rozmluvíš. 
Třeba tam nejsi sama kdo úplně nezapadá…A kde jsou ženský tam se drbe, až udělá chybu někdo jiný, bude se mluvit zase o něm, a na tebe zapomenou…
A ano, taky sem měla v práci pár pruserů. Když jsem začínala v hotelu, povedlo se mi udělat takový chaos, že jsem nevěděla, jaké pokoje mám volné a jaké obsazené.
Držím palce, ať se to brzy zlepší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Že se těch ženských straníš, děláš velkou chybu. Jsi se svým chováním podivín a ještě jim k tomu vytváříš příležitost, kdy tě rozebírat. Ty s nimi musíš alespoň na oko táhnout za jeden provaz, to znamená alespoň mlčky si s nimi sníst to jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, to co popisuješ, se mi taky stávalo a v různých pracích opakovaně. Možná jsem na tom byla ještě hůř, byla jsem tak nervózní, že jsem kazila, co jsem mohla, samozřejmě jsem si to neuvědomovala, až třeba zpětně, tak jsem byla před šéfem i ostatníma za blba.
Po nějaké době se to tak nakupilo, že když jsem měla jít do práce, nemohla jsem večer spát, ikdyž jsem byla úplně vyčerpaná, měla jsem noční můry, jak jsem zase něco zkazila a šéf mi to dává sežrat. A ráno jsem nemohla vstát z postele a když jsem vstala, měla jsem tak žaludek na vodě, že jsem si nemohla ani vyčistit zuby, protože se mi z té pasty navalovalo na zvracení.
Pak jsem zjistila, že jsou to naučené vzorce od rodičů a začala jsem to řešit.
Nakonec mi pomohla až terapie, EFT se to jmenuje.
Dávám sem odkaz, tak se mrkni, třeba ti to taky pomůže. https://centrumosobnihorozvojejs.cz/
Držím palce, ať se z toho dostaneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojte, tiez som mala s tym problem, nakoniec sa mi to podarilo vyriešiť, napisala som o tom aj na svojom blogu.
https://www.lovinlivin.eu/…cich-skusok/
budem rada ak mi ešte dodatočne poradíte aj vy niečo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsi tam nová, to se stává.
Já ze začátku ve své práci udělala taky nějaké chyby a měla jsem tak “milou” kolegyni, která šla vedoucí vše napráskat + mi ještě psala vzkazy o tom, jak to po mně musela dlouuuho opravovat atd. Přitom, když jsem po ní opravovala něco já, byla jsem zticha.
Ale jak je to dnes? V podniku jsem vydržela a jsem tam už skoro 6 let a všechno jsem se časem naučila. Vedoucí mi už několikrát řekla, že beze mě by to mohla zavřít.
Takže nic si z toho nedělej, ze začátku dělá chyby každý. Zbytečně se nestresuj. Mně v docela těžké situaci pomohl film a kniha Tajemství - je to na YouTube. Ne každý tomu věří, ale mně to alespoň na nějakou dobu naučilo myslet pozitivně a zbavit se stresu.
Přeju hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Strach z práce
Ahoj, diskuse tu je tak nechci zakládat novou.
Sám jsem v těžké situaci. Pracuji rok na pozici Key Account Manager, mam rozšířenou agendu.
V práci mě to moc bavilo a byla sranda na vzdory. stresu a občasným dnům kdy nebylo moc veselo.
Poradně nevim co se stalo, ale behem 3-4 týdnů se po mě šéf vozí, dosahuje mě do extrémního stresu a na zaklade toho udelam obcas i nejakou chybu.
Požádal jsem ho o pomoc, protoze jsem si nebyl jisty s jedním rozhodnutím… sjezdil mě že neznám obchodní podmínky partnera. Bylo to dost vytržené z kontextu, ale jelikoz to nebylo poprvé uz jsem jen mlčel.
Mam strach se tam vracet, mam strach kdyz mi nekdo volá, nemuzu spat, panické attaky apod.
Měl bych odejít?
Byl někdo v podobné situaci?
Pracuji ve firmě která se chlubí super přístupem, neformální kulturou apod, ale je to proste póza a přetvářka ☹️
Bojim se kvuli financni situaci odejít, ale tohle se nedá… dekuji
- Citovat
- Upravit
Požádat o pomoc HR. Třeba najdou řešení; pořad to pro ne muže byt výhodnější než hledat za tebe náhradu.
Jinak se dívek po kině práci - je ji vsude dost. I v obchodě.
- Citovat
- Upravit
Tohle bude nejspíš na odchod, bohužel.
Jako poslední možnost bych zkusila promluvit se šéfem, vyjasnit si, co mu na tobě vadí a jestli s tím můžeš něco udělat. Zároveň dát ale jasně najevo, že jeho chování k tobě není v pořádku.
Pravděpodobně to ale nepomůže, on bude mít něco konkrétního, proč po tobě jde a asi chce, abys skončil (když s tím chováním začal takhle najednou a k ostatním se chová korektně 
)
Pokud promluva nepomůže, dej výpověď. Nemá cenu si tam zničit zdraví. Navíc práce relativně je a v nejhorším něco dostaneš na pracáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Oba pohledy moc cením. Právě když se toto člověku děje, racionální uvažování moc nefunguje, díky za to. HR zkusím, je to korporát. Se šéfem jsem mluvil… umí z lidí udělat deb*la na x způsobů… zkoušel jsem hledat tu cestu ale člověk už v tý práci prostě blbne jak je už vypsychlej…
Nejsem žádný flákač, uz makam i neděle a prakticky nemam cas na sebe.
Je pravda ze nema cenu si ničit zdraví a mozna zkusit stesti jinde… jen v CV budu mit roční praxi a to neni nejdelší časový úsek🤷♂️
Děkuji Vám
- Citovat
- Upravit
Ahoj, pred měsícem jsem nastoupila do nové práce, ze začátku jsem byla nadšena, ze budu dělat co mě baví, kousek od domu, vyhovující pracovní doba, vše se zdálo super, ale měla jsem teď trosku těžší období v práci jsem začala byt nesoustredena a zapomínat, takže jsem třeba něco udělala špatně ale neuvedomila jsem si to a když se mě vedouci ptala jestli o tom něco nevím tak jsem řekla, ze ne protože jsem si opravdu neuvedomila ze jsem to udělala, jenže se pak přišlo na to ze jsem to byla já a před vedoucí jsem byla za lharku, už jsem byla za tak krátkou dobu co tam jsem 2 x na koberecku a fakt jsem se nikdy necítila tak trapne a ponizene
Navíc mám pocit, ze ani nezapadam do kolektivu, pracuju se samyma zenskyma co jsou tam už několik let o dost starší jak já a i s hodně mladýma holkama v mým věku (23) ale ani tak s nikým nemůžu nikdy najít společnou rec, když přijdu na pauzu tak se tam všichni baví ale nikdo se mě na nic nepta a ani já nevím jak začít konverzaci, teď po tom jak jsem udělala ty chyby tak myslím ze to všichni vi a pomlouvaji mě a mysli si ze jsem úplně neschopna což si o sobě myslím hlavně ja, o pauze radši chodím pryč se najíst protože před nimi nedokážu ani jist a cítím se trapne nebo brecim na záchodě. Chodím do práce se stazenym žaludkem a pořad se děsím co zase udělám špatně a kdy si mě zavola zase vedoucí. Teď jsem měla 2 dny volno a zítra jdu do práce, v noci jsem nemohla spat, pořad se mi promital v hlavě ten rozhovor s vedoucí, nedokážu ani jist, pri představě ze tam zítra musím tak se mi chce zvracet protože se bojím co zase podelam, achjo, tak jsem se těšila ze budu mít konečně dobrou práci a bude to super ze tam budu spokojena 
Bohužel to budu muset pretrpet protože jsem z malého města a te práce tu moc není. Stalo vám v práci ze jste něco pokazili at si aspoň zlepšil náladu ze v tom nejsem sama i když myslím ze nikdo nejschopnější jak já není 