Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahojky, snad pochopíte že anonymně. Jsem v 8 týdnů těhotenství a miminko nechci zvažují potrat. Jsem s přítelem 6 let a on už dítě moc chce a těší se na něj. Resili jsme to dlouho zda ano nebo ne nakonec jsem si říkala že už je mi dost let tak proč ne těšila jsem se že budu máma ale co jsem se dozvěděla že jsem těhotná dostala jsem hrozny strach a prostě to nechci panické stavy úzkosti z toho mám měly jste to taky nějaká a změnilo se to nebo ještě dítě daly pryč fakt nevím co dělat
A čeho se nejvíc bojíš?
@Anonymní píše:
Prosímte bud ráda některé nemůžou mít žádné.
Nejsem ráda bych vrátila čas
@free333 píše:
A čeho se nejvíc bojíš?
Prostě miluju svůj dosavadní život nechci ho měnit za prorvane noci utírání pinadene prdelky atd…
@Kaileee píše:
8.týden to uz tomu buší srdíčko…
To mě děsí právě že to nechci aby mu tlouklo…
@Anonymní píše:
Nejsem ráda bych vrátila čas
Tak ho dej pryc no. Nevím co k tomu říct. Asi na to nejsi no.
Těžko radit správně, ale chápu že máš obavy a ty hormony k tomu moc nepomáhají. Ale píšeš, že partner miminko chce což je důležité určitě ti se vším pak pomůže. Jinak za sebe můžu říct že i když je to někdy hodně náročné a to nám dítě, které je hluché, nikdy bych ho nedala pryč a jsem strašné ráda že ho mám. Vím, každá žena je jiná, ale psala jsi, že jsi ze ses chvílemi těšila, takže si myslím, že jde jen o strach z neznáma, ale věř že jestli máš zodpovědného partnera, jste finančně zabezpečení atd. zvládneš to a až se na tebe poprvé usměje, usne ti v náručí apod ani si na tohle nevzpomenes. A jestli opravdu nevíš zkuste třeba psychologa ten by mohl odbornr pomoci.
Když přítel dítě chce a těší se na něj, nemohl by jít na rodičák on? Dítě je tak hrozně náročné pouze v prvních měsících života, později už je to parťák a je s ním i docela sranda
Těžko radit, kolik Ti je? Tipuji, že je to jen rozhozenými hormony Kamarádka taky takhle plánovaně otěhotněla a pak z toho byla špatná. O miminu mluvila jako o vetřelci a brala to jako děsnou chybu. Po porodu jí to samozřejmě přešlo a teď je naopak typ supermatky, co by se pro děti rozdala, hrozně se jim věnuje a nejraději by měla třetí.
@Anonymní píše:
To mě děsí právě že to nechci aby mu tlouklo…
docela se rouháš. Doufám, že nejsi žádný další provokatér kontroverzních diskusí.
Píšeš, že už nejsi žádná žabka a dítě bylo plánované. Tak vezmi zodpovědnost do svých rukou. Vyjasni si, chceš - li být vůbec někdy máma. Pokud ano, bud osudu vděčná, že se ti povedlo otěhotnět. Nepříjemným stránkám mateřství se nevyhneš, ale ty kladné rozhodně převažují. Navíc dítě roste, není pořád uřvané miminko. Je na volbě každého z náš, jakou optiku si nastaví.
Pokud dítě nechceš a půjdeš na potrat, uvaž, že to zřejmě bude mít následky. Možná se ti rozpadne vztah, možná přijdou výčitky, deprese, šrámy na duši (postabortivní syndrom). Interrupce má i jiná zdravotní rizika, navíc je možné, že (pokud) někdy dozraješ k volbě být matkou, nemusí se zadařit.
Jsi dospělá, je to na tobě.
@pe-terka mít miminko je to nejkrásnější a ta chce o to přijít. Asi má ráda party atd.
@Anonymní píše:
@pe-terka mít miminko je to nejkrásnější a ta chce o to přijít. Asi má ráda party atd.
Ano mam ráda noční život svoji práci být svobodná…
@pe-terka píše:
docela se rouháš. Doufám, že nejsi žádný další provokatér kontroverzních diskusí.
Píšeš, že už nejsi žádná žabka a dítě bylo plánované. Tak vezmi zodpovědnost do svých rukou. Vyjasni si, chceš - li být vůbec někdy máma. Pokud ano, bud osudu vděčná, že se ti povedlo otěhotnět. Nepříjemným stránkám mateřství se nevyhneš, ale ty kladné rozhodně převažují. Navíc dítě roste, není pořád uřvané miminko. Je na volbě každého z náš, jakou optiku si nastaví.
Pokud dítě nechceš a půjdeš na potrat, uvaž, že to zřejmě bude mít následky. Možná se ti rozpadne vztah, možná přijdou výčitky, deprese, šrámy na duši (postabortivní syndrom). Interrupce má i jiná zdravotní rizika, navíc je možné, že (pokud) někdy dozraješ k volbě být matkou, nemusí se zadařit.
Jsi dospělá, je to na tobě.
Nejsem myslím to vážně a upřímně v této chvíli máma být nechci nikdy prostě se na to necítím a pochopila jsem to strašně pozdě takže si přinesu následky případný může se to změnit ale co když ne a dítě pak bude trpět tě se o něj bude starat někdo kdo ho nechce
Ahojky, snad pochopíte že anonymně. Jsem v 8 týdnů těhotenství a miminko nechci zvažují potrat. Jsem s přítelem 6 let a on už dítě moc chce a těší se na něj. Resili jsme to dlouho zda ano nebo ne nakonec jsem si říkala že už je mi dost let tak proč ne těšila jsem se že budu máma ale co jsem se dozvěděla že jsem těhotná dostala jsem hrozny strach a prostě to nechci panické stavy úzkosti z toho mám měly jste to taky nějaká a změnilo se to nebo ještě dítě daly pryč fakt nevím co dělat