Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Anonymní: rozumím, nesmíš to číst tolik…já jsem třeba před porodem raděj nic nečetla…ty citlivější se asi vžívají až moc do takových situací a je to spíš na škodu.
musím přiznat, že druhé těhotenství jsem mnohem úzkostlivější ani nevím proč … ale proti prvnímu těhu které bylo ok, jsem prostě od začátku víc vyplašená a pořád čekám nějakého „bubáka“ ![]()
ale nic jiného než myslet pozitivně zkrátka nejde no, jinak by jsi se zbláznila
![]()
Aj ja som mala v oboch tehotenstvach desny strach.. Ale vzdy som skusila, co to da, mysliet optimisticky.. Ono zial, nikto nam nezaruci, ze bude vsetko vporiadku.. Vzdy sa moze daco stat, nielen malemu drobatku.. Ale ono taky strach je hroozne zatazujuci, clovek nic nevladze, len sa boji, nema na nic chut.. a nicomu to nepomoze, len ublizi.. Tak sup, tesit sa z kazdej sekundy zivota, co si s blizkymi, ked budes tehulka, tes sa z kazdej chvile, co mas brusko, ono ten cas tak leti, skoda ho premrhat strachom..
Keby si ten strach ozaj nezvladala, supajdi k psychologovi, ono to fakt nie je sranda..
Drzim palce ![]()
Ono je to úplně jedno zda se čeká 1 mimi nebo 4 i já jsem si za celé těhu prožila pár krušných chvilek kdy se mi hlavou honily různé věci ale vždycky sem si pak vynadala že myslet se musí hezky a všechno bude OK no a za týden mám termín tak ještě zvládnout ten porod a pak se už nebudu strachovat o pupík ale o mimi a tak to prostě půjde dál ![]()
přestaň to řešit. Je to přirozené. Jedno dítě už máš, prošla jsi těhotenstvím, porodem, víš mnohem víc o rizicích než před prvním otěhotněním, takže v důsledku máš mnohem víc obav. Fakt doporučuji neřešit, zabránit tomu nemůžeš, užívej si života a děkuj za každý okamžik, který můžeš být v klidu se svými blízkými. Stejně tak by ses mohla trápit tím, že můžeš kdykoli zemřít ty nebo manžel, nebo i tvoje dítě, nevíš, co na vás osud chystá, autonehod, infarktů, přepadení, blbých náhod a všecho dalšího je mnoho. Kdybys měla řešit všechno, nevylezla bys z postele.
Já v první řadě radim nečíst ty hrůzostrašné příběhy a hned ti bude líp. No a co se strachu týče, takhle nemůžeš přemýšlet. Co když tebe nebo někoho z rodiny přejede autobus na přechodu, nebudeš kvůli tomu strachu ,,co kdyby" chodit ven? Pokud máš obavy skutečně veliké, tak si skoč k psychologovi i ten ti pomůže. ![]()
To je věc, kterou teď v sobě taky aktuálně řeším..
Paradoxně při prvním těhotenství jsem strach neměla a pokud ano, tak minimální. Souviselo to s ním, že jsem zdaleka neměla tolik informací, malého jsme počali přirozeně, nechali tomu volný průběh a zároveň jsem si nic dopředu nestudovala, neznala emimino, tudíž ani to, co vše se může stát… Teď je situace jiná, četla jsem tu spoustu smutných příběhů a jít do druhého těhotenství mám taky strach, ale zase ne takový extrémní, že bych ho nechtěla..
Zakázala jsem si číst deníčky s peříčkem.. Dneska tu jeden je a ještě jsem na něj neklikla ![]()
smahulinka píše:
Tak a je to venku
Není se za co stydět
Fakt za ty obavy to stojí,jsem přesvědčena že všechno má svůj důvod a ono těch tragedii je opravdu minimum
Ono když maminky ta hrůza že o mimi přijdou potká,tak se potřebují prostě vypovídat a potřebují pomoc druhých aby mohli jít dál a pak se člověku zdá,že tady je snad každou chívli nový deníček s peříčkem.Koukni se na datumy porodu,každý den má termín tolik maminek a vsadím boty že 99 % jich to dotáhlo ke krásnému zdravému miminku ![]()
Patřím k těm, které se taky bojí mít druhý dítě.
Na začátku prvního těhotenství mi zjistili přepážku v děloze, riziko potratu a předčasného porodu, což jsem horko těžko rozdýchávala, ale zvládla jsem se přes to určitým způsobem přenest. Ve 30tt zjištěna poloha KP, šance na otočení díky přepážce velmi mizivá. Řvala jsem jak želva kvůli císaři, kterým jsem i přes lékaařčin návrh rodit přirozeně, nakonec rodila.
A teď teď teď ten největší šok moje donošený a do tý doby zdravý těhotenství málem skončilo tragicky, kdybychom přijeli byť jen o pár hodin dlouho.
Vítek měl na3× šňůru kolem krku, zkaženou, zapáchající, zelenou plodovku, Apgar score 2-6-8, porodní váha necelý 2 kila. byl okamžitě po porodu odvezen do 50km vzdálené nemocnce na nedonošenecké odd. Ano vyžádala jsem si po probuzení aby mi ho alespoň na chvilenku ukázali, ale popravdě moc si toho nepamatuju. Poprvé jsem ho viděla až po 5 dnech. Vím, že některý maminky jsou na tom hůř, ale mě těch prvních 5 dní v životě mého dítěte chybí.
Bojím se, že další těhotenství dopadne stejně, bojím se dalšího císaře, bojím se jiných komplikací a to je důvod proč nechci zatím druhé dítě.
Takže zakladatelko neboj, nejsi v tom sama.
ahoj.ja jsem maminka andilka(ale svuj pribeh jsem do denicku nepsala).ted jsem zas tehule.sice mi je smutno,ale ze by se moji dalsi holcicce neco stalo si proste nepripoustim!to se nesmi.zadne kdyby..co kdyz…uzivam si tehotenstvi,strasne se na malou tesim.i kdyz jsem si sve prozila,tak budu mit tolik dalsich deti,kolik budu moct
a se zadnym spatnym koncem nepocitam.tesim se a uzivam si brisko.
jestli te rozhodily clanky/diskuse maminek andilku,tak to vazne necti.
preci clovek muze vyjit na ulici a prejet ho auto,blba nahoda,ale taky si neco takoveho urcite nepripoustis,kdyz vyjdes z domu,ze ne:)to by se clovek musel bat vseho.
preju,abys ty pocity prekonala a tesila se z dalsiho tehotenstvi ![]()
Všem vám moc děkuju. Je to fakt super moct se vypsat někomu, kdo mě nepošle někam
.
Maminky andílků, moc obdivuju vaší sílu a přeji, aby už jste měly v životě jen štěstí.
Lentilko, vůbec se ti nedivím, že máš strach, potom, co jsi prožila. Můj porod byl oproti tvému dobrý. Já jsem taky měla nějaké komplikace, tak se snažím zjistit o tom co nejvíc, ale všichni mi jen řikají, že druhé těhotenství může být úplně jiné, že mi to dopředu nikdo neřekne, tak nezbývá než doufat… Budu ti držet palce, jestli se rozhodnete pro druhé, aby to bylo v pohodě ![]()
smahulinko postupem času se snažím uklidňovat tím, že Vítek naprosto zdravý, šikovný kluk, nemá žádnou ujmu, kterou nás strašili, jako například DMO, retardace a podobně, ale to je tak všechno. Jakmile si představím celou situaci znovu, jdou na mě mdloby.
Smahulinko, já mám z porodu podobný zážitek jako lentilka, malej se narodil přiškrcenej s pupeční šnůrou kolem krku, byl celej šedivej a skoro nedýchal, Agpar měl pouze 4. Taky mám strach, že se to bude opakovat, ale věřím v to, že tu smůlu jsme si už vybrali ![]()
Hoky, když tady čtu vaše příběhy, tak si fakt připadám jako hroznej sobec a je mi trapně
. Naše malá se taky začínala dusit a nakonec musela jít kleštěma ale apgar měla 8-9-10. Takže oproti vám jsme na to byly dobře. Asi nezbývá než doufat, že podruhý už to bude v pohodě…
Lentilko rodila jsi v Táboře?