Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Strach mít druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.4.11 13:14
Smahulinko jj v Táboře a Vítka vezli do Písku.
Jinak nemáš proč připadat si jako sobec, protože já si tak vůči maminkám andílků a postižených dětí připadám taky. Problém je jenom v mojí hlavě nikde jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 13:22
lleennttiillkkaa píše:
Smahulinko jj v Táboře a Vítka vezli do Písku.
Jinak nemáš proč připadat si jako sobec, protože já si tak vůči maminkám andílků a postižených dětí připadám taky. Problém je jenom v mojí hlavě nikde jinde.
Já jsem taky rodila v Táboře. Můžu se tě zeptat, jak jsi tam byla spokojená?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elizabethcorleone
16.4.11 13:46
Mě se to stalo, u prvního dítěte a taky mám strach, už trochu oprávněný, dělat druhé.
- Citovat
- Upravit
16.4.11 13:55
Anonymní takle to nemužeš brát.Stejně tak mužeš přijít i o první dítě jako se stalo v naší rodině kdy z minuty na minutu odešlo naše 6leté sluníčko.Kdybych se měla bát všeho co se muže stát tak bych nemohla mít ani jedno dítě a nevylejzat z baráku.
Ber to tak že osud už je napsán a člověk musí ovlivnit to co muže pro díěte bezpečnost,ale jsou věci co neovlivníme.
Sourozence dítěti nic nevynahradí a kdybych měla nedejbože potratit zas a zas tak to asi budu zkoušet dokud mi síly dovolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.11 21:24
smahulinka píše:lleennttiillkkaa píše:
Smahulinko jj v Táboře a Vítka vezli do Písku.
Jinak nemáš proč připadat si jako sobec, protože já si tak vůči maminkám andílků a postižených dětí připadám taky. Problém je jenom v mojí hlavě nikde jinde.No anesteziologa Žížalu jsem měla chuť nakopat, ale postupem času jsem zjistila, že on se jenom snažil zvednout mi náladu, ošetřující lékařku jsem měla mudr Přibylovou nejlepší gyndařka kterou jsem poznala, mám totiž na gynekoložky docela pech, ze 4 bych 3 sebrala diplom za chování k pacientům. Personál na šestinedělí no tak celkem spokojenost, jen jsem 2 dny čekala na odsávačku a rady ohledně rozkojení a jedna sestřička mi řekla, že to nemá smysl, že se stejně nerozkojím, že mě to bude bolet a kdo ví co. Nakonec jsem kojila 10 měsíců z toho 6 plně
Já jsem taky rodila v Táboře. Můžu se tě zeptat, jak jsi tam byla spokojená?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.11 19:15
Kamča.dalmatinka píše:
Anonymní takle to nemužeš brát.Stejně tak mužeš přijít i o první dítě jako se stalo v naší rodině kdy z minuty na minutu odešlo naše 6leté sluníčko.Kdybych se měla bát všeho co se muže stát tak bych nemohla mít ani jedno dítě a nevylejzat z baráku.
Ber to tak že osud už je napsán a člověk musí ovlivnit to co muže pro díěte bezpečnost,ale jsou věci co neovlivníme.
Sourozence dítěti nic nevynahradí a kdybych měla nedejbože potratit zas a zas tak to asi budu zkoušet dokud mi síly dovolí
Moc mě mrzí, co se vám stalo. A úplně souhlasím s tím, co jsi napsala a když vidím naší malou, tak bych jí nemohla udělat to, že by byla jedináček (tím se nechci dotknout maminek jedináčků - každýho věc, pro kolik dětí se rozhodne 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.11 19:17
lleennttiillkkaa píše:smahulinka píše:lleennttiillkkaa píše:
Smahulinko jj v Táboře a Vítka vezli do Písku.
Jinak nemáš proč připadat si jako sobec, protože já si tak vůči maminkám andílků a postižených dětí připadám taky. Problém je jenom v mojí hlavě nikde jinde.No anesteziologa Žížalu jsem měla chuť nakopat, ale postupem času jsem zjistila, že on se jenom snažil zvednout mi náladu, ošetřující lékařku jsem měla mudr Přibylovou nejlepší gyndařka kterou jsem poznala, mám totiž na gynekoložky docela pech, ze 4 bych 3 sebrala diplom za chování k pacientům. Personál na šestinedělí no tak celkem spokojenost, jen jsem 2 dny čekala na odsávačku a rady ohledně rozkojení a jedna sestřička mi řekla, že to nemá smysl, že se stejně nerozkojím, že mě to bude bolet a kdo ví co. Nakonec jsem kojila 10 měsíců z toho 6 plně
Já jsem taky rodila v Táboře. Můžu se tě zeptat, jak jsi tam byla spokojená?
Já jsme tam byla taky spíš spokojená, ale některý věci mi docela dost vadili… a s tím kojením to u mě bylo tak nějak podobně, akorát já jsem měla mléko pro plný kojení jen týden 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 18:45
Druhé dítě - jsem na vážkách a nevím co mám dělat
Ahoj holky, potřebuji se vypsat a přečíst si pár vašich názorů a rad. Snad mi to pomůže si ještě více utřídit myšlenky. Nebudu psát anonymně i když to je pro mě velice citlivé téma.
Začnu asi tím, že já jsem jedináček a nikdy jsem neměla potřebu sourozence - rodiče mi vždy zajistili v okolí dostatek dětí a nikdy jsem svým jedináčkostvím netrpěla. Naopak můj manžel je z 5 dětí a nedá na velkou rodinu dopustit. Nyní máme spolu 13měsíční holčičku. Těhotenství bylo v pořádku (až na nervy z tripple testů, které nedopadly dobře). Ale porod.. to bylo strašné a neustále z toho mám hrozné trauma. Měla jsem porod vyvolávaný i přes moje protesty mi byla píchnuta voda a poté jsem měla po 1,5 minutě hodně silné kontrakce u kterých se občas nešlo ani nadechnout.. a tyto kontrakce trvaly 5,5 hodiny.. Prožila jsem si neuvěřitelné peklo, s naprosto nelidskou porodní asistentnkou.. Na kterou i manžel několikrát vyletěl, at se laskavě začne chovat trochu normálně. Porod jsem ustála a porodila bez akutního císaře. Ani nevím, kde jsem vzala tolik síly.. Ale prostě jen při těchto vzpomínách mám zase slzy v očích a je mi z toho špatně. Nějak jsem se s tím ještě nesrovnala.
A v těchto souvislostech - já spokojený jedináček, strašný porod.. By mi ta naše jedna holčička stačila. Ale manžel by chtěl aspon 2 děti (já jsem se dřív 2 dětem nikdy nebránila).. A vnitřně vím, že 2 děti by byly určitě fajn a že by bylo fajn je mít blízko věkově sobě.. Ale to by znamenalo se už zase začít snažit a já to prostě nedávám. Nevím co s tím.. Vím, že to je hodně zmatený, uvnitř to mám strašně zmatené - jedináček by byl fajn, ale Lea by určitě uvítala sourozence.. Ale dokážu vychovat 2 děti, když sotva zvládám to jedno? A ten porod Já už nechci nikdy znovu rodit.. už nikdy!!
No holky, snad mě trochu chápete. I když já pořádně sama sebe nechápu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 19:10
Tess vychovat 2 deti urcite zvladnes! Ja u tebe ale citim ten strach z porodu a presto podle mne nejede vlak. Leda ze by sis predem zaplatila cisare, ale netusim jestli by to takto nekdo udelal. Podle mne by sis neuzila tehotenstvi a jen se trapila. Nepomohl by psycholog? Nebo cas? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 19:25
Tess , musel ten porod byt des. Hele ja se take bala druheho. Prvni porod jsem mela 57 hodin, nebudu ho tady popisovat, ale byl to des. Doted nechapu, jak jsem porodila. Prvni dite mi prislo, ze taktak zvladam, neumela jsem si peci o to druhe predstavit.
Druhy porod byl masakr, ale trval dve a trictvrte hodiny. Porodila jsem bez kapacky, bez nastrihu, po porodu jsem vstala a sla jsem do sprchy. Druhe dite zvladam o 100% lepe, nez to prvni. Nestresuju (nebo min), jsem vic v klidu. Prijde mi, ze mam tak stejne prace. Jako pradla a nadobi je vic, ale zase si uz deti pohrajou, maji se rady a je pekne se na ne koukat. Kdyz teda zrovna ten starsi nevymysli ptakoviny, ale toho jsem uz stejne mela, ze jo 
.
Takze moje zkusenost je dobra, nechtela bych jen jedno a stoji to za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 19:25
máš teprv 13měsíců starou holčičku, vždyť nemusíš mít drué hned Já měla porod výborný(i když v tu chvílku jsem si to teda rozhodně nemyslela) a to, že zůstanem u jednoho dítka mě drželo 4roky určitě(do toho ještě hrozný kojení).Nakonec když už mi nevadilo že bych musela znovu podstoupit porod, tak už jsem si zase zvykla na to, že nemusím malé stát pořád za zadkem a mám volněji. No, nakonec mám druhou holčičku s odstupem 9let od první. Neboj ono tě to časem přejde,ale teď je ješt brzy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 19:29
Tak já tvůj strach chápu a nechápu. Chápu ho z toho pohledu, že mé první dítě nebylo úplně v pořádku a ač jsem byla pevně rozhodnutá, že to bude jedináček - teď vážně přemýšlíme o dalším (ale právě díky strachu z dalšího nemocného, spíše nebude). Nechápu to z toho důvodu, že ten strach máš jen díky čtení příběhů…a vyjít ven nemáš strach, že tě srazí auto, urve se balkon a spadne na vás…atd…
Teď nevím jestli jsem to napsala nějak srozumitelně, honí se mi hlavou moc věcí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kvetinka56
11.1.12 19:44
tessika píše:
Ahoj holky, potřebuji se vypsat a přečíst si pár vašich názorů a rad. Snad mi to pomůže si ještě více utřídit myšlenky. Nebudu psát anonymně i když to je pro mě velice citlivé téma.
Začnu asi tím, že já jsem jedináček a nikdy jsem neměla potřebu sourozence - rodiče mi vždy zajistili v okolí dostatek dětí a nikdy jsem svým jedináčkostvím netrpěla. Naopak můj manžel je z 5 dětí a nedá na velkou rodinu dopustit. Nyní máme spolu 13měsíční holčičku. Těhotenství bylo v pořádku (až na nervy z tripple testů, které nedopadly dobře). Ale porod.. to bylo strašné a neustále z toho mám hrozné trauma. Měla jsem porod vyvolávaný i přes moje protesty mi byla píchnuta voda a poté jsem měla po 1,5 minutě hodně silné kontrakce u kterých se občas nešlo ani nadechnout.. a tyto kontrakce trvaly 5,5 hodiny.. Prožila jsem si neuvěřitelné peklo, s naprosto nelidskou porodní asistentnkou.. Na kterou i manžel několikrát vyletěl, at se laskavě začne chovat trochu normálně. Porod jsem ustála a porodila bez akutního císaře. Ani nevím, kde jsem vzala tolik síly.. Ale prostě jen při těchto vzpomínách mám zase slzy v očích a je mi z toho špatně. Nějak jsem se s tím ještě nesrovnala.
A v těchto souvislostech - já spokojený jedináček, strašný porod.. By mi ta naše jedna holčička stačila. Ale manžel by chtěl aspon 2 děti (já jsem se dřív 2 dětem nikdy nebránila).. A vnitřně vím, že 2 děti by byly určitě fajn a že by bylo fajn je mít blízko věkově sobě.. Ale to by znamenalo se už zase začít snažit a já to prostě nedávám. Nevím co s tím.. Vím, že to je hodně zmatený, uvnitř to mám strašně zmatené - jedináček by byl fajn, ale Lea by určitě uvítala sourozence.. Ale dokážu vychovat 2 děti, když sotva zvládám to jedno? A ten porod
No holky, snad mě trochu chápete. I když já pořádně sama sebe nechápu
Moc dobre te chapu, prozila jsem si u porodu taky sve, temer rok po nem jsem se v noci budila a ten porod mne matl. Urcite by to chtelo tu traumu zpracovat,mne osobne pomohla kinezie v kombinaci s Bachovymi kapkami, urcite by to stalo to zkusit, vim, jak to boli a ani cas nepomaha, to proste musi ven. Ja bych druhe chtela, ale pozdeji a taky mam strach z porodu, sileny. Ale uz si vic verim, pochopila jsem, proc ten prvni dopadl tak jak dopadl (u mne akutnim cisarem, ja jsem to nezvladla), a ten dalsi bych si vic ohlidala. Hodne stesti, at uz ti pomuze cokoliv, at na to nemusis myslet
- Citovat
- Upravit
11.1.12 19:44
Děkuji za reakce .
U mě je prostě největší problém ten porod… Celkově jsem prostě citlivější typ člověka a ten styl chování a přístup ke mě v porodnici..
Pampeliska: Nad psyschologem jsem taky už uvažovala . Čas by byl fajn, ale s manželem jsem oba zastánci menšího věkového rozestupu mezi dětmi, tak toho času právě moc není. Říkali jsme, že bychom se tak do půl roku chtěli začít snažit (když se rozhodnu, že tedy ano) a to mi moc času nepřijde.
Teredes:Tak to jsi mě povzbudila, že 2 děti zvládáš dobře Já se tak i nějak bojím té výchovy z toho důvodu, že nemám nějaký „vzor“ kvůli tomu že jsem jedináček. Ale to by muselo příjit samo… nějak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.12 19:48
Květinka:
O snech mi ani nemluv 
Aspoň tak 1 měsíčně si to celé prožiji znovu ve snech a budím se celá spocená a k pláči není pak daleko .
A abych se přiznala, tak ani nevím co je kinezie a ani Bachovi kapky. Asi jdu googlit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení po zavedení Mireny
- 14.10.26
- Anonymní
Zpožděná menstruace 22 dní
- 05.10.26
- Anonymní
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
