Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Strašně zlobí
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.16 10:10
Nemuselas selhat. Resis to, to je dulezite. Jeste zkus ignoraci, plivne na zem, jak chces, ja s tebou nekamaradim. Nebo kdyz neco udela, vzit ho za ruku a nekam ho zavrit, do pokoje treba, nebo do koupelny a rict zetam budu dokudse neuklidni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 10:20
Ahoj, nevidim to vůbec jako zlobení ale klasický období vzdoru a prosazování se. Takhle se v tomo období projevuje spousta dětí a u nás to nebylo jiný, jen jsem to nevnímala jako selhání, ale přirozenou součást života pro obě strany.
Řešili jsme to, úspěšně, tak, že za vším byly následky.
Ubližování se řešilo separací, protože doma nebudeme s někym, kdo nám ubližuje, ani psům, ty jsou rpstě v naší ochraně, jako kdokoliv, kdo je součást rodiny a je mu ubližováno, jakkoliv. Takže když ubližování psům, tak buď dítě odneseno jinam, nebo odchod my a zajištění, že k nám nepude. Nechat ho to protrpět, prožít a uvědomovat si. Opakovaně tak dlouho, dokud nepomohlo. Když šikanoval věcma, věci odebrány a opět separace. K tomu jsme si pak odmítali hrát či jakkoliv pozitivně spolupůsobit, protože s ubližujícím na to nemáme chuť.
Plivání na zem si musel po sobě uklidit, jinak nebylo dál nic - dokud to neudělal. Ale nikdy jsme na něj za to neřvali, zkus to vnímat tak, že on si tim musí projít, prosadit se, každý dítě nějak musí, musí zkusit, co jde, proč to jde, nejde… jaký jsou následky.. jak jinak má pochopit svět a společnost… sebe v ní.. : )
Takže následek úklid, do tý doby nic… a když se opakovalo a nebylo už pro nás moc únosný, tak dostával pití jen venku, běž se napít ven, tam si plivej, jak chceš…
Ničení hraček nám nevadí, je to jeho majetek a má nárok si s nim nakládat, jak chce. Když ty roztrháš starý šaty na hadry, taky to je tvoje věc a tvůj pohled na smysluplnost.
Následek je ten, že tu věc nemá… a přirozeně jsme omezili kupování nových…
Chování nehezký k vám - to jsme neměli, ale řešila bych taky separací.
Příspěvek upraven 10.06.16 v 10:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 10:21
Upoutává na sebe pozornost…zkus na něho nereagovat na to on právě čeká aby tě vyprovokoval 
a taky je dobré zkusit zrcadlení to co on dělá tobě dělej ty mu a pak mu vysvětli že je to škaredy a že mu se to taky nelíbí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
10.6.16 10:34
Tohle dělala mladší ségra, ta do toho měla ještě hysterický výstupy a scény. Když už to vztekání bylo opravdu neúnosný, macecha jí vzala a dala do ledový sprchy. Později nepomáhalo ani tohle, ale s věkem jí tohle chování nějak samo přešlo.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 10:48
@Emno presne!!! 
100% souhlasim.
Ja jsem tedy k tomu co na maleho (2,5 roku) plati musela tak nejak „dozrat“ a zjistit co na nej plati. A trvalo to dloooouho:) - neselhala jsi!!! I mne v obdobi, kdy jsem se i ja teprve ucila jak se s jeho chovanim vyporadat a jak ho vychovavat/ucit/zvladat (taky to pro me bylo nove a ja nevdela co si s tim pocit) spousta lidi radoby radilo co delat. Kamaradky s mladsimi detmi mi kazdou chvili opakovali jak mam rozmazleneho fracka ktereho musim mlatit atd. .
No---ja souhlasim s Emno a funguje vse co popsala i u nas. Placanuti pres zadek a kriceni vse jen zhorsovalo. Ale pomaha byt proste „prirozena“ a narovinu mu ukazuju sve emoce-aby videl, jak na me jeho chovani pusobi. A vyborna je separace–predevsim kdyz dela neco nevhodneho venku na hristi/na navsteve/u pribuznych–to kdyz nezabira domluva ho hned chytam a jdu s nim nekam pryc i pres rev. On si vzdy pak uvedomi co udelal nevhodne a ted uz se za to i zacal dotycnym omluvat-nenucene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.16 11:00
Moc Vám děkuju za rady. Jsme už s manželem totálně vydeptaný. Dnes jsme se byli podívat v soukr. školce a tam byl úplně zlatý, hezky si hrál a byl spokojený. Čekáme druhé dítě a nedovedu si to představit. Toto chování trvá asi měsíc a nevíme jak z toho ven.
Když ubližuje psovi-například se rozběhne a skočí na ní koleny, dostane na zadek a zavirame ho do pokoje. Následek je takový, že rozmlati hračky…
- Citovat
- Upravit
10.6.16 11:15
Ono je opravdu těžké ustát stále se měnící chování dítěte. Když už máte pocit, že jste přišli na něco, co zabírá, tak se vývoj zase posune a jste opět v háji 
Ničení hraček… já mu ty hračky sebrala a dala do krabice na skříň. Tak, aby na ně viděl, ale nedosáhl. Vrátila jsem až za pár dní, pokud se tedy k ostatním hračkám pak už choval lépe. Jooo, taky bylo období, že jich bylo víc na skříni (sklepě, protože na skříň se nevešli) než k hraní, ale to byl takový ten vrchol, kdy mu došlo, že to myslím fakt vážně. A to jsem tedy dělala i s hračkami, které si odmítal uklidit. Něco jsem mu i vyhodila do koše tak, aby to viděl (po varování, že to vyhodím). Tuto hračku už nikdy neviděl (stejně šlo o hnusnou pistolku, co dělala kravál 
).
Na hřišti jsme se kolikrát jen otočili a šli hned domů (trvalo to tak měsíc, ale velmi rychle pochopil), to samé na cestě třeba k babi…dvakrát jsme se téměř u cíle otočili a šli zpět, když chytal scény a válel se po zemi. Pak už stačilo vždy varovat, že babi bude smutná, když opět nedojdeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 13:04
Nezbývá než to přetrpět, za pár měsíců ho to přejde, uvidíš. Nebo zkus hledat inspiraci v knize „Jak mluvit, aby děti poslouchaly“. Hračky jsem vždy jednoduše zabavila, u nás se vším házel (od té doby nemám ráda dřevěné hračky, zlatý plast). Žádné tresty jsem nedávala, jen jednou jsem ho odvedla za dveře na chodbu, že ho doma nechci (už jsem byla fakt na konci sil). To se mu ovšem hrozně líbilo a pak mi tam chodil sám 
. Dokonce, pod záminkou, že už bude hodný, si přišel pro stoličku, aby dosáhl na zvonek a mohl na mne pořád zvonit. Už je naštěstí zas normální..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.16 22:58
Buď klidná, přejde to samo. Je to vývojové období, naprosto přirozené. O nic nejde. Stanovování hranic, pokud dítěti nehrozí úraz, nemá smysl. Ani tresty, domluvy, studená sprcha jak tu někdo psal už vůbec ne…buďte milující a trpěliví. Nemůže za to dítě ani vy. Prostě to moc nereste. Plive na zem, uklidte to. Šikanuje psa, odveďte psa. Ničí hračky, jsou jeho, tak si je zničí no. Vím, že je těžký zůstat v klidu (zrovna to mám doma), ale nám dospělým to jde lépe než dětem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.16 09:21
Teda, to jsem na tom s dcerkou ještě dobře a to mám doma fakt raubíře. Aspoň to říká okolí. Dcera má 2 3/4 roku a prožíváme skoro to samé. Na psa je zlá, tahá za ocas, za uši apod.. Venku neposlouchá, někdy se podaří, ale mám strach, aby ji nesrazilo auto. Už jsem uvažovala i o dětských kšírech, protože za chvíli přibude sourozenec a společné procházky i se psem prostě nedám. Hračky po sobě vůbec neuklízí, ani to zatím příliš neřeším. Je hodně živá, temperamentní a tak k tomu i přistupuji, že je prostě osobnost a musí si tímto obdobím projít. Asi příliš neporadím, jen se přidávám, abys v tom nebyla sama. Dneska jsem od sousedky vyslechla pár skvělých rad, jak jsem měkká a že ji hned nenaplácám. To bych ji bila od ráda až do večera, což fakt není řešení. Už mě párkrát tak rozzuřila, že jsem běsnila, jat lítá saň, až jsem byla překvapená, že jsem schopná takhle zařvát. Přeji pevné nervy a hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.16 09:52
@Verča P. Já bych také dcerku neplácala - je to obvykle k ničemu, ale pokud venku neposlechne a hrozí, že skončí pod autem, tak bych vyžadovala, aby šla za ruku. To jí nejspíš bude vadit taky a zamezíš tomu aby skončila pod autem. Navíc to bude trest, který rychle pochopí. Protože až bude mít sourozence na světě, tak se zblázníš, pokud nebude dcerka venku poslouchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.16 12:34
@Alinal Venku to řeším tak, že beru kočárek. Pokud neposlouchá, šup do kočárku. Zatím to tak jde, ale musí dostat rozum než se malý narodí. Už celkem začíná chápat pojem auto, takže semtam začíná spolupracovat. Myslím, že to chce opravdu čas a třeba za půl roku už to bude fajn. Třeba s babičkou spolupracuje perfektně, mě a tatínka má na háku, pak poslouchám ze všech stran, jak si na mě dovolí a jak jsem málo důsledná. Přitom všichni víme, že na rodiče si dítě nejvíc dovolí. No, je to boj. Mamince, která tu žádá o radu bych poradila jen to, že teď už se to začne jen zlepšovat. od toho roku a půl vidím velký rozdíl. Prostě mozek musí ve vývoji dohnat ty neposedné nožičky a ruce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 00:17
Moje metoda
Dobry den, moje metoda je kdyz, je takove chovani u syna ci dcery, tak staci mesic, dva a dite je jine…Ale na zlobivce, byt opravdu mesic tvrdy, neustupny a nikdy nic neopakovat dvakrat. Jak zacne, tak na HOLÝ zadek!!!PORADNE STIPAVE!!!dve az tri placnuti…a nechat bez jakekoli zabavy ci hracky… Povolit jen zachod, jidlo a spanek… Toto delat pokazdne, kdyz vase dite jak koliv nevychovane zareaguje…!!!Je to tvrde, ale JAK RODIC „JEDNOU“ POVOLI CI USTOUPI!!!tak dite neprevychovate…Proste, drzet litost a emoce a MESIC tvrde… Ale 100% ucinek…Dite pochopi, ze to nevyhraje, ze to nema cenu a vzda to…opravdu
Příspěvek upraven 10.07.16 v 00:27
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dobrý den,
Obracím se na Vás s prosbou o radu. Máme syna 2,5 roku a to co předvádí už přesahuje meze. Dělá naschvály, plive po zemi, naschvál ničí hračky, strašně sikanuje psa, je na nás zlej… už si s ním nevím rady. Domlouvani nepomáhá, na zadek nepomáhá, odpoutani pozornosti funguje na 5 minut. Jsme venku denně cca 5-6 hodin. Strašně se stydím za to jak jsem selhala…