Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Křičim na své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.6.16 14:44
Měla by ses naučit nějaké relaxační cvičení a domluvit se s manželem, že minimálně jednou týdně bude večer hlídat (nebo si pořídíte někoho na hlídání) a ty jdeš na jógu nebo někam. Pokud nebude souhlasit tak nevím, já bych to prostě nechala na něm, ať se taky občas stará.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 14:47
@Anonymní píše:
Předem prosím o anonym, děkuji.Ahoj maminky, prosím vás, než mě všichni odsoudíte, chci abyste vědely v jaké jsem situaci. Jsem maminka dvou dětí věkově od sebe 22 měsíců. Ačkoliv je horzně miluju, tak je to na hlavu, mladší bude teď rok a starší má v září nastoupit do školky. Manžel mi s ničim nepomůže, v baráku nic neopraví, vše si dělám sama, přijdu si spíš jako samoživitelka, protože on je pořád někde v čudu. Mám doma už ponorku, jedinej kdo mi hlídá děti je moje máma a to 2× do měsíce tak na 3 hodiny, jsem s nima ve dne v noci, starší ta mi doslova pije krev, že si říkám, proč zrovna já mám takové dítě, co jsem komu udělala? Ano tahle věta mi denně prolítne hlavou několikrát, je to hrozné, ale je to tak, já ji už nezvládam, je to malej čert, neposlouchá, vzteká se a kvůli všemu kňourá, mluví perfektně, ale neřekne si ani o nočník, počůrává se a má z toho srandu, pořád dělá naschvály mladšímu, strkáho na zem, aby nechodil, bere mu hračky, nic mu nepujčí, no děs, říká že ho nemá ráda… ačkoliv k tomu nemá důvod, protože my ho neupřednotňujeme, s obouma dětma jednam stejně, bez rozdílu na povahy, jen tedy starší víc vysvětluju, snažím se jí dát na výber, dělám kompromisy a tak… a ač se snažím div se nepřetrhnu, pořád jí něco vadí, s ničím není spokojená, člověk se jí nezavděčí, dnešek se vyvrcholil tim, že k obědu měla kaši a né brambory, nomazec fakt… naschvál jídlo vyhodila s talíře a řekla, že to není dobrý, přitom má kaši radši, do toho se mladší lekl a začal taky řvát. To už jsem měla sto chutí utéct, doslova. Pak jen řvu a už nemám síly na nějaký utěšování, zároveň mě to hrozně mrzí, protože nechci aby tomu tak bylo, ale jak mám vyzrát na drzé, paličaté a ukňourané dítě v období vzdoru? Už fakt nevím…
chápu že seš unavená a máš toho plné zuby ale dítě za to nemůže.. ono si nevybralo mít za 22 měsíců sourozence - to byla tvá volba - nepředpokládám, že se muž předtím staral když se ted nestará… čili za mě vidím a čtu prostě to, že starší dítko bojuje o pozornost - jakoukoliv a bohužel to dělá dětsky… měla by ses domluvit s maminkou na častější pomoci… a s mužem také..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
8.6.16 14:56
No, jsi v takové situaci, do které ses sama dostala a bude jenom na tobě, jestli se z ní dostaneš zase ven. Podle mě jsi prostě unavená, přetažená a máš s dětma ponorku. Starší žárlí na mladší a bojuje o pozornost. Vím, že to bude znít jako utopie, ale hoď se do klidu. Čím víc budeš nervní, tím víc pak děti zlobí, aspoň u nás to tak funguje. Řeš jenom důležité věci, stanov si priority. U mě by to bylo to počurávání. Bylo by dobré mít aspoň jednou týdně hlídání pro mladšího a být jen s tou starší, i když je nesnesitelná, tak tě moc potřebuje. Manžel se asi teda nezapojuje, nevím, jak to máte nastavené a jestli je šance něco změnit. Nevím, jak jste na tom finančně, jestli je schůdné zaplatit nějaké hlídání, aspoň nějakou kamarádku nebo tak něco.
- Citovat
- Upravit
8.6.16 14:57
…no u mě je rozdíl ten, že mám dítě jen jedno, ale zato žádného manžela (já vím, cítíš to taky, jako bys ho neměla, ale dovolím si říct, že je to stejně trošku jiné)..hlídání taky tak nějak, spíš prostě o hlídání říkám, až když není zbytí. Syn má 4 a za tu dobu jsem si už párkrát i vyrazila za zábavou, to neříkám, ale nějak z toho neumím čerpat, jak po těch pár hoďkách přijdu, hned to na mě spadne zpět a syn většinou také od babičky nechce, je takový akční, společenský, hlídání by také snesl víc, kdyby to bylo na něm. Ono se to řekne, relaxační cvičení.. člověk se snaží, seč může, ale v té jedné krizové vteřině zase vyletí. Ale myslím, že v těch výlevech jsem se v poslední době zlepšila, vím, že syn za nic nemůže, to je taková moje mantra, že mám co jsem si sama zvolila, rodina nemá povinnost hlídat, syn nemá povinnost snášet moje hysterčení..a taky zrovna on není žádnej extra neposlušnej protiva, je to hodný a rozumný kluk, ale někdy je ho dost, když ho „to“ posedne…to ano.
Jako co na tohle poradit.. vážně sama nevím, snažit se, ale to se určitě snažíš. No dvě děti, to si neumím představit, věřím, že jsi často „na dně“, nezbude, než to nějak přřežít, nějk to sobě a dětem ulehčit… leč sama nevím jak, je to těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 14:57
Naprosto tě chápu, mám kluky také 22 měsíců od sebe, k tomu starší ADHD a dysfázie, takže s ním se ani nedomluvím, manžel pomáhá, ale i tak je to o nervy 
Každopádně na tvém místě bych opravdu víc zaúkolovala manžela, nebo zvaž na nějakou dobu dát starší do soukromé školky, třeba na 2× týdně dopo nebo tak, mě tohle hodně pomohlo v tom nejkritičtějším období. Jestli bude od září ve školce, tak se všechno trochu uklidní, ty začátky jsou náročné 
Zrovna dneska jsem četla toto.. http://bystre-deti.cz/…na-sve-deti/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.6.16 14:57
Zdravím, mám 3 prcky během 5 let. Jsem na tom podobně jak ty. Manžel se vrací z práce večer a vše je komplet na mě. Během té doby jsem měla u všech dětí také období vzdoru, ale zvládli jsme to. Prostě to chce stanovit hranice a přes ty nejede vlak. Pokud zacnou laterit více, pomohlo pověsit doma kopřivu (nikdy s ní nedostali, ví jak pálí
- Citovat
- Upravit
8.6.16 15:09
Holka vydrž. Až se vrátíš do práce, bude líp. Mně drží nad vodou běhání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:11
Já bych teda řvala taky 
rodina by měla pomoct 
mě tohle čeká, ale s tím rozdílem, že budu mít občas hlídání jednoho dítka a normálního chlapa, ale nemyslím si, že budu naprosto klidná a vyrovnaná matka když děti něco provedou… 
hodně štěstí maminko a snad vymyslíš jak sama sobě trochu ulevit. Ono je fajn nastavit pravidla i pro chlapa už od začátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lizzi
8.6.16 15:12
@ixule píše:
Zrovna dneska jsem četla toto.. http://bystre-deti.cz/…na-sve-deti/
tak to mě normálně rozplakalo, jako by to bylo o mě…
Zakladatelko, chápu Tě, potřebuješ čas sama pro sebe, potřebuješ někoho, kdo by převzal část Tvých povinností. Manžel musí pomoci, popovídejte si o tom a musí Ti víc pomáhat!
- Citovat
- Upravit
8.6.16 15:17
Ja bych si byt tebou nerikala proc mas takove deti, ale spis manzela. Neumim ai predstavit mit doma takoveho chlapa. Celkove mi to u vas prijde, ze kdyby fungoval, vyhli byste se mnohym situacim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:21
@Anonymní píše:
Předem prosím o anonym, děkuji.Ahoj maminky, prosím vás, než mě všichni odsoudíte, chci abyste vědely v jaké jsem situaci. Jsem maminka dvou dětí věkově od sebe 22 měsíců. Ačkoliv je horzně miluju, tak je to na hlavu, mladší bude teď rok a starší má v září nastoupit do školky. Manžel mi s ničim nepomůže, v baráku nic neopraví, vše si dělám sama, přijdu si spíš jako samoživitelka, protože on je pořád někde v čudu. Mám doma už ponorku, jedinej kdo mi hlídá děti je moje máma a to 2× do měsíce tak na 3 hodiny, jsem s nima ve dne v noci, starší ta mi doslova pije krev, že si říkám, proč zrovna já mám takové dítě, co jsem komu udělala? Ano tahle věta mi denně prolítne hlavou několikrát, je to hrozné, ale je to tak, já ji už nezvládam, je to malej čert, neposlouchá, vzteká se a kvůli všemu kňourá, mluví perfektně, ale neřekne si ani o nočník, počůrává se a má z toho srandu, pořád dělá naschvály mladšímu, strkáho na zem, aby nechodil, bere mu hračky, nic mu nepujčí, no děs, říká že ho nemá ráda… ačkoliv k tomu nemá důvod, protože my ho neupřednotňujeme, s obouma dětma jednam stejně, bez rozdílu na povahy, jen tedy starší víc vysvětluju, snažím se jí dát na výber, dělám kompromisy a tak… a ač se snažím div se nepřetrhnu, pořád jí něco vadí, s ničím není spokojená, člověk se jí nezavděčí, dnešek se vyvrcholil tim, že k obědu měla kaši a né brambory, nomazec fakt… naschvál jídlo vyhodila s talíře a řekla, že to není dobrý, přitom má kaši radši, do toho se mladší lekl a začal taky řvát. To už jsem měla sto chutí utéct, doslova. Pak jen řvu a už nemám síly na nějaký utěšování, zároveň mě to hrozně mrzí, protože nechci aby tomu tak bylo, ale jak mám vyzrát na drzé, paličaté a ukňourané dítě v období vzdoru? Už fakt nevím…
Potřebuješ hlídání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:27
Prvni, co mne napadlo, kdy Ty ses naposledy mazlila se svymi detmi? Rekla jim, ze je mas rada? Jak casto se mazlis se starsim? Nekdy jsou chvile, kdy po me lezou obe deti (jak se venuju jednomu, druhy hned zacne vyzadovat pozornost). Co ze potrebuju doma uklidit.. tak je tu pres den proste bordel, no. Pres den se hodim do klidu, poklidim, kdyz si treba kluk v klidu hraje, zatimco holka spi a vetsi veci (zehleni) delam po veceru. Starsiho take uz nechavam mi pomahat. Treba on si neuklidi hracky v zadnem pripade, ale kdyz mu dam hadr do ruky, tak strasne rad utre stul, otre opatlane dvere, kam dosahne a podobne. Co, ze to neudela poradne, ale zatimco on se venuje tomu, ja mam cas udelat neco jineho a vecer pak neni toho uklidu tolik. Ale hlavne jsem v klidu ja a tim padem i klidnejsi deti. A ver mi, fakt to funguje, nedavno jsem si to overila. Kluk cim dal tim horsi chovani a bylo to prave kvuli podobnemu „zacarovanemu kolotoci“ kluk s necim zlobil, ja se pak stresovala a davala to klukovi dost najevo, kluk se zacal chovat cim dal tim hur behem kratke doby az to jednou vyvrcholilo a ja rekla, ze takhle to dal nepujde. Ve 4 letech se choval jak pubertak. Drzej, odmlouval, neposlouchal a pokud nebylo po jeho, bylo hrozne zle. Prestala jsem se stresovat s puvodnim problemem, syn se uklidnil a je to zase moje zlate dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.6.16 15:28
ZAKLADATELKA : Děkuju vám všem za odpovědi, já vím, že bych se měla sama sobě věnovat víc, jen to bohužel tolik nejde, nemám energii hrát si s dětma natož jít někam za zábavou, miluju čtení knih, ale do toho jsem se už dobrý půl rok nepustila, neboť bych jednu knížku četla měsíc. 
Manžel je hodný, ale má dvě práce, zkrátka jde z práce do práce, nebudu hlát barák stojí dost peněz, takže nemá tak nějak na výběr, ale když má víkend volný, radši jde za kamarádama.. No jinak děti teď spí, tak jsem si alespoň udělala kafe, je to asi poprvé co spí odpolene od jejího roka, byla už dost přetažená a vytuhla na gauči, ach jo, škoda že ani na to hlídání nemám peníze..jinak bych k tomu snad i svolila, ale nejde to, moje mamča hlídá stylem, že k nám dojede vlakem s mláďatama se projde po vesnici a pak dá semnou kafe…
- Citovat
- Upravit
8.6.16 15:28
@Bábrdl píše:
Potřebuješ hlídání.
Ja bych rekla, ze vic nez hlidani potrebuje si sednout a vyjasnit si to s muzem. Prece nemuze byt vse na ni. Rodice jsou oba, nemuze se spolehat na lidi mimo, ze ji pohlidaji. I kdyz je to fajn a urco to potrebuje. Ale nejvic pottebuje, aby fungival manzel, pak toho spousta odpadne a hlidani vyuzije taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Předem prosím o anonym, děkuji.
Ahoj maminky, prosím vás, než mě všichni odsoudíte, chci abyste vědely v jaké jsem situaci. Jsem maminka dvou dětí věkově od sebe 22 měsíců. Ačkoliv je horzně miluju, tak je to na hlavu, mladší bude teď rok a starší má v září nastoupit do školky. Manžel mi s ničim nepomůže, v baráku nic neopraví, vše si dělám sama, přijdu si spíš jako samoživitelka, protože on je pořád někde v čudu. Mám doma už ponorku, jedinej kdo mi hlídá děti je moje máma a to 2× do měsíce tak na 3 hodiny, jsem s nima ve dne v noci, starší ta mi doslova pije krev, že si říkám, proč zrovna já mám takové dítě, co jsem komu udělala? Ano tahle věta mi denně prolítne hlavou několikrát, je to hrozné, ale je to tak, já ji už nezvládam, je to malej čert, neposlouchá, vzteká se a kvůli všemu kňourá, mluví perfektně, ale neřekne si ani o nočník, počůrává se a má z toho srandu, pořád dělá naschvály mladšímu, strkáho na zem, aby nechodil, bere mu hračky, nic mu nepujčí, no děs, říká že ho nemá ráda… ačkoliv k tomu nemá důvod, protože my ho neupřednotňujeme, s obouma dětma jednam stejně, bez rozdílu na povahy, jen tedy starší víc vysvětluju, snažím se jí dát na výber, dělám kompromisy a tak… a ač se snažím div se nepřetrhnu, pořád jí něco vadí, s ničím není spokojená, člověk se jí nezavděčí, dnešek se vyvrcholil tim, že k obědu měla kaši a né brambory, nomazec fakt… naschvál jídlo vyhodila s talíře a řekla, že to není dobrý, přitom má kaši radši, do toho se mladší lekl a začal taky řvát. To už jsem měla sto chutí utéct, doslova. Pak jen řvu a už nemám síly na nějaký utěšování, zároveň mě to hrozně mrzí, protože nechci aby tomu tak bylo, ale jak mám vyzrát na drzé, paličaté a ukňourané dítě v období vzdoru? Už fakt nevím…