Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Živí kluci a neustálé konfrontace
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.6.16 23:00
živí kluci a neustálé konfrontace
Ahoj mamky, už to tu bylo určitě xkrát, ale radši zakládám novou diskuzi..
Máme živé kluky, 4 a čtvrt a 2 roky. Oba hodně bystří a bývají i zlatí, ale.. většinu času jsou v sobě (nebo mně to tak aspoň přijde). Neustálé konfrontace - mladší ječí, starší pláče, protože ho malý bouchnul atd.. Vím, že je to tak často mezi sourozenci a je to vlastně normální, ale.. někdy je celé dny jen napomínám, zvyšuju hlas, jsem naštvaná.. a vím, že je to špatně. Ale jako bych s tím nedokázala nic moc udělat. Pak je mi to vždy večer líto. Přitom se jim hodně věnujeme s mužem, i prarodiče jsou k dispozici. Tulíme se, hrajeme si, děláme blbiny, lítají venku. Řekla bych, že jsme tak akorát přísní, nerozmazlujeme, ale taky nechceme mít malé dospělé místo dětí..
Menší má už pár měsíců období vzdoru a je hodně tvrdohlavý. Navíc já nejsem zdravotně úplně v pořádku, řeším si nějaké věci a jsou bohužel táhlé - což mi nepřidá a vím, že je to spojené, vlastně začarovaný kruh.. tím každodenním stresem si to jen zhoršuju a tak to jde pořád dokola.
Samozřejmě jsou i světlé chvilky, ale přijde mi, že těch je málo oproti tomu zbytku a fakt se stresuju každý den.. přitom vím, že pracovat budu celý život a děti strašně rychle vyrostou, už nikdo to nebude takové, že malé děti malé starosti a velké děti velké starosti (nebo aspoň to všichni říkají), že jiní mají zase příliš pohodlné děti nebo postižené a co by dali za to mít živé a vlastně šikovné kluky.. Každý den si říkám, že to zítra bude lepší a že to tak má asi hodně matek na MD, ale někdy už jsem zoufalá..
Přitom se snažím mít i kompenzaci a vyžití mimo rodinu - jen s tím jak si řeším zdraví, mi nezbývá moc času a hlavně energie, jsem pořád dost unavená.. 
Nechci se srovnávat a vím, že je to cesta do pekel - přitom mi přijde, že kamarádky kolem mají prostě klidné děti a i když ty zase mají svoje a každý je jiný, nemůžu se ubránit pocitu, že jim často závidím. A za to se zase stydím a pak se viním atd. Někdy už mám slzy na krajíčku - ze vzteku i lítosti.
Byly různé období, někdy líp, někdy hůř.. něco zmizí u dětí a jiné věci zase začnou dělat. Je to přirozený vývoj a je to tak dobře. Jen u sebe cítím, že jsem se nějak zacyklila a nevím jak z toho ven. Pak použvám přesně ty fráze a klišé co nám říkali naši, i když se tomu bráním zuby nehty, padá to ze mně.. Říká se, že jaká je matka (rodiče), takové jsou děti.. jsem „nervák“ a citlivý typ, takže děti asi nemůžou být kliďasové - i když můj muž právě je. Nechci aby měli ve vzpomínkách protivnou a naštvanou matku.. ale mně spíš přjde, že reaguju na nějakou akci od kluků a pak to jede.. Děti kolem se drží rodičů, i venku, nemají třeba ani období vzdoru atd.. tak pak chápu, že je mamka v pohodě a v klidu.
Máte to, prosím, někdo podobně?! Nebo co vám pomohlo?
Ani nevím jestli jsem to napsala jak jsem chtěla, snad to je aspoň trošku srozumitelné.. díky za reakce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
bamba
3.6.16 23:06
Dej se do klidu a budeš mít i děti klidnější. Oni z tebe tu nervozitu cítí.
- Citovat
- Upravit
3.6.16 23:07
Mám to samý jen o dva roky starší, kluci mají 6 a 4. Jsou v sobě xkrat denně, vysilujici to je, otravne taky. Blbý je že zatím jsem bez práce. Ve školce taky moc nejsou, byvaji nemocní. Jsem vděčná za každý den kdy jsou zdraví, at doma nebo ve školce. Radu nemám, snazim se to brát s nadhledem, i když mi to zvedá tlak, ne že ne. Snažím se mít klidné večery, delat si co mě baví. Rodičům klidných dětí, zvlast holčiček mnohdy závidím. Ale vyfasovala jsem to co mám, tak to tak beru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:11
No mam kluky stejně jak ty, jen o kousek mladší a bitky máme denně. Navíc starší je hysterka 
A jsem na ně sama 
Přeju pevný nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:16
Mám to stejné věkově, navíc starší hyperaktiv a problémy s řečí, mladší zrovna období vzdoru 
Jak jsou zvlášť, tak je to celkem na pohodu, ale dohromady jsou na zabití, buď řve jeden nebo druhej, popř. oba 
Prázdniny asi nepřežiju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:27
@Bajena ja mám 6 synov.. Rôzny vek a rôzne povahy.. z toho najmenší traja divoškovia a najstarší puberta. Tak si to vieš predstaviť
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:33
@ixule Přesně - když jsou zvlášť, je to většinou fajn, někdy super 
Jen starší není moc sám, tak to má těžší, s mladším jsem když je starší ve školce. Naštěstí moc často nebývají nemocní, ale řešili jsme chronické zahlenění, už lepší, ale klepu.. Chápu, že když je starší celý den ve školce a musí se dělit atd., chce pak klid pro sebe. A malý mu nenechá skoro minutu..
@andelka83 - no právě. Prý je každému naloženo tolik kolik unese. Tak si to tak říkám a snažím se tomu věřit Aspoň se nebudu pak o kluky tolik bát když budou starší, jako bych se bála o holku (v pubertě).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:34
Měla jsem to stejně. Zrovna v tomto věku to gradovalo. Teď mají 5 a 3,5 a chodí spolu už skoro rok do školky a je to mnohem lepší. Jsou parťáci, vyhrají si spolu. Konflikty minimálně. Když byli v tomto věku, pomohlo je jedině separovat, pak byli hrozně hodní, oba. Také mám v okolí děti klidné a pohodové, naši jsou divocí, ale zase mají pořád dobrou náladu a tak nějak z nich mám radost, že si ten život užívají. Klidné děti jsem právě nikdy nezáviděla, vždy jsem si říkala - raději živé, akční děti, byť je to s nimi náročnější, než ty co stojí v koutě, jsou zakřiknuté, neprosadí se, neusmějí se (nebo málo). Takže v podstatě jsou takoví, jaké jsem je chtěla mít, byť to opravdu v tom období o kterém teď píšeš, bylo hrozně náročné. Pamatuji si, jak ze mě padaly věty typu: Maminka se z vás zblázní, uklidněte se, nebo jdu pryč. Odejdu Vám a už mě neuvidíte. Když byl někdy doma manžel, tak jsem opravdu odešla a zabouchla za sebou dveře, na chvíli to pomohlo 
Nejhorší s nimi byla zima, když nešlo být moc dlouho venku. Takže prostě to nějak vydrž, zlepší se to 
doporučuji nasadit hořčík pro sebe i pro kluky, případně vitamíny B. To pomáhá na nervovou soustavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:34
Mám to hodně podobně. Začala jsem se snažit se jim do konfliktů nemíchat, nechávám je, aby si je řešili spolu a občas se daří. Ale jsou to kluci no.
@Deborah uf, to si radši ani představit nechci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:35
@Deborah To si vůbec nedokážu představit 
a bezmezně obdivuju troj, čtyř, pěti, šestimatky..!! Říká se, že je to pak jedno jestli 2 nebo 3 nebo 4.. ale já si to teda nemyslím Co Tobě pomáhá to přežít?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:41
@Deborah píše:
@Bajena ja mám 6 synov.. Rôzny vek a rôzne povahy.. z toho najmenší traja divoškovia a najstarší puberta. Tak si to vieš predstaviť
6 deti a ještě k tomu kluci.. No to musíš mit svatozář
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:43
@aquawoman Krásně jsi to napsala. Já si to právě taky říkám, že radši akční než zakřiknutí atd.. ale někdy si to musím říkat hodně často a rychle po sobě abych tomu uvěřila..! Je pravda, že většinou jsou dobře naložení, ale starší je cíťa, často pobekává i když je to jinak veselý a prima kluk. Ve školce jsou z něj nadšení. Asi fakt chci toho hodně. Ale často se mu střídají nálady, má úplně výkyvy, vždy lítá až domrtva a pak jen leží hotový a cucá si prst..:-(( což teď zase začalo, už jsme to předtím „vymýtili“.
Je fakt, že si taky vyhrají, to bych jim křivdila a starší mladšího poučuje a organizuje tak roztomile, že se musím smát. To jsou ty dobré chvilky.
A jak jsi je separovala?! K babičce atd. nebo i do jiného pokoje? To u nás nezabírá, mladší je okamžitě tam kde starší.. a separovat xkrát týdně přece moc nejde, ne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:43
A starsi nechodi do skolky? ono by bylo idealni, aby spolu byli co nejmin. byt s nekym 24hod denne, 7 dni v tydnu, to casto si vjedou do vlasu i rozumni dospeli natoz dite a batole
a jinam te plne chapu. ja mam teda 2,5 a 3,5 a posledni dobou jsou schopni se i pul dne ignorovat a jit si po svem, ale zrovna vcera treba predvedli scenu, kdy mi mladsi doslova visela na hlave, hystericky rvala, az ji tryskaly slzy a z nosu ji teklo do mych vlasu a starsi skakal kolem a rval ji za nohy a snazil se ji stahnout za hysterickeho revu dolu na zem, aby ji vzal jogurt (starsi je autik-skoro nemluvi, pri takove scene nema vubec cenu na nej vubec mluvit, mladsi klasicky dvouletak - pri takove scene nema vubec cenu na ni mluvit ).
to jen tak, ze te to treba pobavi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:45
@Fikta Taky k tomu pomalu spěju a nechávám je - ale oni spíš zesilují řvaní když vidí, že si jich nevšímám a neřeším to s nimi. Teď jsem slyšela „hezký“ názor od staré paní - vždyť jsou to děcka, ať si vše vyřeší sami - dokud neteče krev.. Jenže já stejně chytám nerva, začnou mi padat věci z rukou když oni tak šílí a pak už je toho nadmíru a řvu.. ach jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.16 23:48
@Ali-Ali Jj chodí do školky. Spíš mni právě přijde, že jsou spolu „málo“ když je to pár hodin odpoledne.. ale tento pocit mne většinou přejde do 10 minut.. Někdy jsou zvlášť, ale není to moc často.
Tak to je super, že si dokážou sebe i nevšímat - my to máme spíš sporadicky když je každý zabraný do vlastní hry a je to krásné
Obdivuji Tě a všechny rodiče s dětmi autisty, musí to být velmi náročné. A já si tady stěžuju…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
