Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Bajena píše:
Obdivuji Tě a všechny rodiče s dětmi autisty, musí to být velmi náročné. A já si tady stěžuju…
to neres - ja si taky casto rikam, ze co resim, ze jsou rodice, co jsou na tom hur. proste kazdy ma svoje problemy a narocne obdobi.
ber to tak, ze z toho fakt vyrostou - teda rvat se dost mozna budou jeste za 10 let, ale to uz jim u toho nemusis asistovat ![]()
Náš 6 letý a 4,5 letý se taky věčně rvou, první provokuje, druhý ho za to mlátí, první mu to oplácí..to je jak u blbejch, nejprve smích, rána, řev, druhá rána, dvojitej řev
a do toho 17m batole, taky kluk, ten je ještě hodnej, ale nevím, jak dlouho bude ![]()
@Bajena u nás to docela zabírá. Starší začíná chápat, že když chce něco, co má brácha, nesmí mu to vyrvat z ruky, ale zkouší mu to vyměnit nebo ho poprosí. A ten mladší mu to většinou dá (zatím, je mu 16 měsíců
). Ale někdy je to o tom, že vyžadují pozornost. Zrovna nedávno jsem vařila a oni si hráli v pokoji. Neustále řvali a já tam lítala. Když jsem tam šla naštvaná už po x-té, hrál si každý spokojeně v jiném koutě pokoje a stejně u toho na střidačku ječeli
![]()
@Bajena Moc to nejde. Separace u nás probíhala tak, že staršího si vzal tatínek a mladšího já. Nebo někdy jsem vzala staršího na bazén, apod. Ale bylo hrozně málo činností u kterých by je šlo separovat. Nejhorší období bylo právě, když starší začal chodit do školky. Už po cestě ze školky se vždycky chytli. Takže často jsem chodila domů ze školky a za sebou táhla řvoucí děti
Zlepšilo se to, až začali chodit do školky spolu - a to jsem zvažovala, jestli je dobrý nápad je dávat do stejné třídy. Asi to byla dobrá volba, starší mladšího bránil a zastával se ho, mladší tam nikoho neměl, tak byl rád za staršího bráchu. Jo a jinak bohužel, když byli doma nemocní a já už z nich šílela, tak jediné co pomohlo, bylo pustit pohádku, nebo dát každému do ruky tablet. Moc to nedoporučuji (musíš mít pak pevnou vůli a odolat, když to vyžadují), ale zase na druhou stranu, než se zbláznit, je to lepší řešení
nakonec je to hraní na tabletu docela spojilo - starší radil mladšímu, povídali si o tom a tak. Jo a jinak jsou teď vážně moc krásné situace, jak si spolu hrají, vymýšlí něco, staví spolu, jsou na sebe milí, apod. opravdu to hřeje u srdce, když vidím, jak se mají rádi
za tohle všechno, to relativně krátké, stresující období opravdu stálo ![]()
@andelka83 píše:
Mám to samý jen o dva roky starší, kluci mají 6 a 4. Jsou v sobě xkrat denně, vysilujici to je, otravne taky. Blbý je že zatím jsem bez práce. Ve školce taky moc nejsou, byvaji nemocní. Jsem vděčná za každý den kdy jsou zdraví, at doma nebo ve školce. Radu nemám, snazim se to brát s nadhledem, i když mi to zvedá tlak, ne že ne. Snažím se mít klidné večery, delat si co mě baví. Rodičům klidných dětí, zvlast holčiček mnohdy závidím. Ale vyfasovala jsem to co mám, tak to tak beru.
Mám to samé, ale holčičky 6 a 2 roky. Také jsem to tak nějak vyfasovala. Bývám už zoufalá, ale nejde s tím nic. Jen si co nejvíce užít těch pár klidných chvilek a doufat, že se to časem srovná.
Přeji hodně sil všem
.
Nemas rozhozenou stitnou zlazu?
Ja se vzdycky v takovym rozpolozeni nachazim, kdyz se mi rozjede stitnice.
Pritom za klidu vidim, ze je vse ok-deti se rvou, ale zaroven se milujou a i to rvani a hadani patri k budovani kvalitniho sourozeneckeho vztahu. Za normalniho stavu jsem smirena s chaosem, ktery vladne nasi domacnosti, s mym nestihanim prace, atd. Ale jak mam rozjetou stitnici, vse mam v mlze, vse mi prijde zoufale, ja jsem zoufala, deti a manzel jsou zoufali ze me, takze se vsichni hadame a dohadujeme a nervy mame na pochodu. Nastesti to obvykle spravi navsteva endokrinologie. ![]()
Ukládám si všechny chvíle kdy jsou v pohodě, nekam vyrazime, kdy se přijdou pomazlit..
Navíc starší má dysfazii a adhd, do 4 let skoro vubec nemluvil, tak to byl masakr. Mladší zas dřív jedná než myslí. Takže bezva dvojka.
Moje sestra si ode me pred par lety prala knihu Sourozenecke konstelace, nebo tak nejak podobne se to jmenovalo. Byla dost rada, ze to cetla, nektere veci ji to objasnilo. Ja jsem to zatim necetla, jeste nemam ty sourozence. Treba by ti pomohlo ai neco predcist, zjisti, jaka je na tohle tema odborna literatura
@Bajena píše:
@Fikta Taky k tomu pomalu spěju a nechávám je - ale oni spíš zesilují řvaní když vidí, že si jich nevšímám a neřeším to s nimi. Teď jsem slyšela „hezký“ názor od staré paní - vždyť jsou to děcka, ať si vše vyřeší sami - dokud neteče krev..Jenže já stejně chytám nerva, začnou mi padat věci z rukou když oni tak šílí a pak už je toho nadmíru a řvu.. ach jo.
já je nechat nemůžu, i když jsou mladšímu teprve 2, tak staršího klidně majzne auťákem a to jako fakt hodně a starší teda nelení a okamžitě oplácí, nebo když to zase vyprovokuje starší, klidně mlaďoška odstrčí takovým způsobem, že sebou flákne o zem nebo o skříň, to taky nemůžu jen tak nechat být
bohužel starší díky komunikačním problémům zatím spoustu věcí nechápe ![]()
@andelka83 píše:
Ukládám si všechny chvíle kdy jsou v pohodě, nekam vyrazime, kdy se přijdou pomazlit..
Navíc starší má dysfazii a adhd, do 4 let skoro vubec nemluvil, tak to byl masakr. Mladší zas dřív jedná než myslí. Takže bezva dvojka.
můj starší je na tom stejně, zrovna mu byly 4, no a mladší kluk je totální hysterka jako prase
i když částečně je to asi i tím, že starší ho nenechá prostě minutu v klidu, když není ve školce, už řešíme rozdělení pokojíčku, původně měli mít jeden společný, ale to asi fakt nepůjde ![]()
@Bajena no, niekedy je to na scvoknutie
, ale inak v pohode
Pomáha mi viera v Boha, manžel a aj to, že ma materstvo napĺňa. Nie je to vždy ľahké, ale sme sa s manželom dobrovoľne „nastavili“ na tento životný štýl (všetky deti máme plánované) a napĺňa nás to
![]()
@MilijonDolarBejby
![]()