Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Křičim na své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.6.16 15:30
Máš to jedno s druhým. Tvoje únava se odráží na dětech a Tvoje děti Ti o sobě dávají vědět po svém. Mladší potřebuje pozornost, tak jak je to většinou vlastní prťousům v tomhle věku a starší o sobě dává vědět bohužel tím né zrovna pro Tebe dobrým způsobem. Podívej se na to jejíma očima. Holka chce být opečovávaná a v zájmu dění tak, jako její mladší sourozenec a i když si člověk říká, že nikomu nenadržuje, stejně prostě menší prcek toho času spolkne víc a ona to vidí. Poslušností a klidem si pozornost neutrhne a tak prostě dělá přesně pravý opak, i když je to v očích dospěláka třeba hloupé, nelogické a protivné. Viděla ona někdy svého mladšího sourozence, jak sahal do talíře, jak kroutil hlavou, že něco nechce, jak ho bral jídlo do ruky a pohazoval okolo sebe a další a další? Dělá to stejně, protože čeká stejný zájem od Tebe. Nevidíš to, protože od ní jako od starší očekáváš chování strašího dítěte, které půjde do školky, ale zkus si představit stále ten stejný její věk, ale né jako staršího sourozence.Zkus si představit, že jí je tolik co ted a máš k tomu ještě třeba 9 leté starší dítě. Ještě pořád by Tě tolik překvapovala nebo bys jí jako druhonarozenou brala v tomhle věku jako malou? Ono se to jednou srovná, holka bude chodit do školky, bude mít tunu jiných zážitků, mezitím, co si tě bude užívat mladší dosytosti a Ty se na starší budeš daleko víc těšit.
Co se týče Tvého partnera…radu nemám…vzala sis ho, máš s ním děti, předpokládám, že ani k jednomu Tě nikdo násilím nedonutil. To, že jsi sama na vše s minimální pomocí okolí…no, né každý má hlídání.
Není Ti někdy starší líto, že odnáší Tvojí nervozitu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:31
Na starší dítko přenášíš svou nespokojenost, tj celé 
, Ono neví, proč ty máš manžela jen papírově 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:33
@Anonymní píše:
ZAKLADATELKA : Děkuju vám všem za odpovědi, já vím, že bych se měla sama sobě věnovat víc, jen to bohužel tolik nejde, nemám energii hrát si s dětma natož jít někam za zábavou, miluju čtení knih, ale do toho jsem se už dobrý půl rok nepustila, neboť bych jednu knížku četla měsíc.
Ja chapu, ze to ma i manzel tezke, ale ty jsi v „praci“ nonstop. Ma volny vikend. Co mas volneho ty? Vyspis se? Kdyz jsou deti treba nemocne, vstavas k nim ty ci manzel? Dve prace je dost, ale uprimne. V te praci neni nonstop ne? A co ty? Ti chlapu si to neumi predstavit. Prouv si s nim. Jeden vikend at ma volno on dalsi ty, ci on volno v so a ty v nedeli a bezne prace doma. Ry mas deti, ja uklizim a obracene. nejsi o nic min nez on, taky mas narok na oddech!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:42
@astoret píše:
Ja bych rekla, ze vic nez hlidani potrebuje si sednout a vyjasnit si to s muzem. Prece nemuze byt vse na ni. Rodice jsou oba, nemuze se spolehat na lidi mimo, ze ji pohlidaji. I kdyz je to fajn a urco to potrebuje. Ale nejvic pottebuje, aby fungival manzel, pak toho spousta odpadne a hlidani vyuzije taky.
Mluvím o její psychice. 
Potřebuje hlídání. Pohlídat může i manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:50
@Anonymní píše:
Předem prosím o anonym, děkuji.Ahoj maminky, prosím vás, než mě všichni odsoudíte, chci abyste vědely v jaké jsem situaci. Jsem maminka dvou dětí věkově od sebe 22 měsíců. Ačkoliv je horzně miluju, tak je to na hlavu, mladší bude teď rok a starší má v září nastoupit do školky. Manžel mi s ničim nepomůže, v baráku nic neopraví, vše si dělám sama, přijdu si spíš jako samoživitelka, protože on je pořád někde v čudu. Mám doma už ponorku, jedinej kdo mi hlídá děti je moje máma a to 2× do měsíce tak na 3 hodiny, jsem s nima ve dne v noci, starší ta mi doslova pije krev, že si říkám, proč zrovna já mám takové dítě, co jsem komu udělala? Ano tahle věta mi denně prolítne hlavou několikrát, je to hrozné, ale je to tak, já ji už nezvládam, je to malej čert, neposlouchá, vzteká se a kvůli všemu kňourá, mluví perfektně, ale neřekne si ani o nočník, počůrává se a má z toho srandu, pořád dělá naschvály mladšímu, strkáho na zem, aby nechodil, bere mu hračky, nic mu nepujčí, no děs, říká že ho nemá ráda… ačkoliv k tomu nemá důvod, protože my ho neupřednotňujeme, s obouma dětma jednam stejně, bez rozdílu na povahy, jen tedy starší víc vysvětluju, snažím se jí dát na výber, dělám kompromisy a tak… a ač se snažím div se nepřetrhnu, pořád jí něco vadí, s ničím není spokojená, člověk se jí nezavděčí, dnešek se vyvrcholil tim, že k obědu měla kaši a né brambory, nomazec fakt… naschvál jídlo vyhodila s talíře a řekla, že to není dobrý, přitom má kaši radši, do toho se mladší lekl a začal taky řvát. To už jsem měla sto chutí utéct, doslova. Pak jen řvu a už nemám síly na nějaký utěšování, zároveň mě to hrozně mrzí, protože nechci aby tomu tak bylo, ale jak mám vyzrát na drzé, paličaté a ukňourané dítě v období vzdoru? Už fakt nevím…
Úplně tě chápu. mám kluky od sebe 20m. Je to teď fakt náročné a mám pocit, že už nějakou dobu na ně jenom řvu a něco jim nakazuju a zakazuju. teď mám zrovna menší krizi v tom, že jsem nemocná a jsem na ně sama, protože chlap je dva týdny pracovně mimo domov. A já už jsem vyčerpaná.
Mě pomáhá to, že si představím, že z toho vyrostou a bude líp a taky, že starší půjde po prázdninách do školky a bude pohoda. Zkus to taky, představ si, jaký to bude za nějakou dobu, jak si děti vyhrají, jak si budou rozumět. Prostě zatni zuby a tohle blbý období přežij! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 15:52
Zakladatelko, píšeš, že když má o víkend volno, tak jde za kamarády. Tak at se tatínek domluví s kamarády, vezme dětičky a podniknou nějaký výlet? Ty si odpočineš a Tvůj manžel si taky zkusi mit na starost své děti.
Ještě mne napadlo, co nějaká kamarádka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 16:42
@Anonymní píše:
ZAKLADATELKA : Děkuju vám všem za odpovědi, já vím, že bych se měla sama sobě věnovat víc, jen to bohužel tolik nejde, nemám energii hrát si s dětma natož jít někam za zábavou, miluju čtení knih, ale do toho jsem se už dobrý půl rok nepustila, neboť bych jednu knížku četla měsíc.
dvě práce chápu, pokud je to nezbytně nutné, ale víkend s kamarády, namísto s rodinou, to je tedy nad mé chápání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 17:17
Jediná rada je zapojit tatínka aspoň o víkendu. Ne aby šel za kamarádama a pokud půjde, tak jedině s dětma. Když jste měli jedno dítě tak manžel taky vůbec nepomáhal? Jestli ne, tak docela nechápu proč jste šli do druhého dítěte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.16 17:39
Ještě jedna věc, ono taky hodně záleží na děcku, některé mamky prostě neznají, jaké to je, když je dítě opravdu hodně živé a zlobivé a vůbec to nemusí být výchovou ani přístupem, prostě dítě takové je a zvládat to psychicky je opravdu velice náročné. Já jsem vždycky bývala klidný člověk, tak jsem si představovala, jak budu vychovávat svoje děti bez křiku a tělesných trestů a dneska můžu říct, u staršího nezabírá naprosto nic, klid, řev, na zadek, je to jedno co udělám nebo neudělám, on si stejně dělá své a přivádí mě k šílenství. Druhé děcko je také hodně živé, hysterické, ale u něj takové ty klasické věci zabírají, jsou mu 2, na zadek ještě nedostal, párkrát jsem zvýšila hlas, ale nekřičela na něj a i když mě kolikrát vytočil fakt dost, tak to bylo pořád v mezích, kdy jsem to zvládla a ovládla se. Ten starší je fakt jiný a tam to nezvládám 
Chci jen říct, že nikdo by tu neměl odsuzovat (některé příspěvky mi tak přišly), protože si nikdo nemůže zkusit přímo roli zakladatelky, její děti, životní situaci atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
8.6.16 17:50
Já k tomu řeknu, jen to, že mám taky tři děti necelé dva roky od sebe. Teď jim je 10,8,6…z toho je vidět, že jsme přežili, všichni 
Když vzpomínám na dobu, když jim byla sestava mimino, dvouleťák a čtyřleťák, tak jsem byla zralá buď vyskočit z okna já nebo z něj vyhodit ty děti. Manžel přicházel domů nejdřív kolem půl osmé večer, jiné hlídání jsme neměla. V krizi největší jsem se rozhodla, že začnu běhat. Uvařila jsem večeři, nakojila nejmladší, jakmile manžel vešel do dveří, vrazila jsem mu děti a vyběhla…
Vrátila jsem se za hodinu, akorát, abych je dala spát. A tohle mě zachránilo. Chápu, že každý není na sport (já taky měla chvíle, že jsem si říkala, že kdybych si sedla před barákem na tu hoďku na lavičku s flaškou vína, tak by to taky bylo řešení…). Naštěstí se to událo v říjnu, kdy bylo tak hnusně, že bylo lepší běžet..díky tomu je za mě sportovec a ne alkoholik.
Ale chci tím říct, že tu hodinu pro sebe denně najít je prostě nutnost. Fakt v zájmu přežití vás všech!
- Citovat
- Upravit
8.6.16 21:17
Byla jsem v podobné situaci před rokem a něco. Děti mám 2 roky od sebe. Přes zimu nebylo kam vyrazit a děti pořád nemocné, mrzuté a zlobivé. Já nevyspalá, osamocená a ve stereotypu. Hrozně důležité je se vyspat. I třeba jít spát po obědě, vzít si obě děti k sobě, společně snáz usnou a budou spát dýl. Další věc co mi pomáhala bylo být co nejvíc venku. Venku byly děti hodnější, neudělaly žádný binec jako doma a unavily se. Mladšího jsem nechávala lézt na hřišti po čtyřech, byl nadšen a unavil se. Ze všeho nejvíc mě ale z depky dostala dovolená. Jeli jsme na týden celá rodina a neuvěřitelně mě to nabilo do dalších měsíců. Doporučuji. Dá se i pod stan, což není tak drahé. Prostě změnit prostředí a věnovat se rodina jen sobě. Jinak ted po roce, děti mají téměř 4 roky a rok a třičtvrtě, už je to s nima moc prima. Vydrž, bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.16 11:09
Bych mu dala kamarády, jak to že on za kámošema může jakmile má volno a ty nikam, to je prostě špatně. To jako nemá potřebu si užít děti nebo co? Jak tu někdo psal, přesně - tak jdi ale min. jedno dítě s sebou:-) Nepíšeš kam za těma kamarádama chodí, ale pokud mají taky děti třeba ve věku té starší aspoň, může ji klidně vzít s sebou - na výlet s kolama nebo aspoň procházkou někam na zahrádku kde je dětský koutek a taťkové si můžou dát pivo, jestli si jen jakoby potřebuješ na chvíli orazit i přes den. Mí chlapi tohle zvládaj docela dobře, taťka vozí malýho na koloběžce, vezmou psa a já můžu uklidit nebo někam sama jít. Mně stačí někdy i to, že je doma klid a nikdo mi neokupuje počítač a můžu si pustit i nějakou svoji muziku, co jinak nikdo poslouchat nechce. Kolikrát si odpočinu i jen že jedu někam sama autem:-) Nechala bych manželovi děti doma s tím, že potřebuješ na nákup třeba, že je nechceš tahat do přecpaných super-hyper, přitom si obešla ostatní obchody, domluvila se s kámoškou na kafčo, trochu to natáhla, ne jen do nejbližší večerky a zpátky, i když i tím můžeš začít, prostě i když přijde z práce a má třeba dvě hodiny volno, tak říct jen „hele já jen skočím pro rohlíky“ a vypadnout třeba jen na 20 minut, vyčistit si hlavu… a co nějaká kadeřnice, kosmetika, to je taky občas potřeba a chlap tvou péči o sebe většinou ve výsledku ocení a kvůli tomu, aby měl doma pěknou ženskou, je spíš ochotný pohlídat, nebo u vás to neplatí? Jestli tolik pracuje, tak snad nějakou extrémní nouzí netrpíte, aby veškerý tvoje potřeby šly stranou z fin. důvodů, mně třeba můj chlap z benefitního programu v práci platí angličtinu, ale je fakt že dost často musí místo něj hlídat jeho mami, protože mu do toho min. jednou do měsíce přijde nějaká služebka nebo hokej. S tím mi někdy teda taky leze trochu krkem, protože v sezoně kromě svých tréninků chodí i na ligu a jednou za rok mají víkendový soustředění. Jenže to vždycky vyjde tak blbě že se mi to vůbec nehodí. Do toho je u dobrovolných voj. složek a to je taky semtam nějaký víkend, jednou za rok týden nebo deset dní cvičení. Já bych snad i spíš měla pochopení pro to pracovní vytížení nebo kutila, z toho ta rodina aspoň něco má, než z těchhle koníčků. Takže docela chápu že je zakl. naštvaná když jde ten její radši za kamarádama než s dětma ven. Bych mu navrhla akci typu „s tebou mě baví svět“, klidně na víkend ať je vezmou, aspoň tu starší, bude mít zážitek a mámě se po ní začne ještě stýskat:-) Ale tohle taky není tak jednoduchý, když ty děti jsou zvyklé jen na mámu, aby byly najednou i pár hodin jen s tátou. S tím se musí začít postupně tuhle a tamhle na chvilku, to je jasné že to nejde hned na celý den, když se jinak skoro nevidí a tatínek neví, co jsou děti zvyklé jíst, co jim oblíct apod. Ale pokud to fin. situace dovolí a on hlídat nechce, tak jedině fakt nějakou tu školičku na dvě dopoledne v týdnu, to by snad mohl být ochotný zaplatit, nebo zajistit si hlídání večer abyste šli někam jen sami dva a v klidu si o všem promluvit nebo si prostě jen užít večer bez dětí? Mně vždycky přijde takové zvláštní když se říká že tatínkové hlídají - nejsou přece chůvy na dobu určitou, ale starají se o svoje dítě ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.16 11:26
P. S. Ono je hlavně nespravedlivý, že my pořád musíme řešit, jestli může děti jejich táta „pohlídat“, a chlapi si jdou kam chtějí kdy chtějí a nikoho se ptát a doprošovat nemusí. Jen to oznámí a zblázni se (mně tu pak na krku zůstane ještě pes a zahradu nemáme).A když je občas „pohlídají“, tak je to mimořádně hrdinný výkon hodný ocenění, zatímco to, že my se o ty děti staráme permanentně ve dne v noci, spousta z nich bere jako samozřejmost, je to přece náš úděl a vlastně se máme, že si můžeme „válet šunky“ doma a nemusíme do práce, zatímco oni si za celodenní dřinu zaslouží povyražení a na"hlídání„nemají náladu 
To není teda úplně můj případ, ale co tak vidím u kamarádek kolem, že ty chlapi jsou teda pořád v práci, ale ani o víkendu s ničím nepomůžou a to ani třeba posekat zahradu, protože to "nehoří“ a ještě se jim diví, co by pořád chtěly uklízet, že to je ještě dobrý. Můj chlap se třeba celkem snaží o malýho starat, ale i tak už mám taky slušnou ponorku a někdy se do práce vyloženě těším:-) A bohužel na malýho taky někdy zařvu… Ta práce by bylo možná dobrý (časem) řešení i pro zakl., najít si nějakou občasnou brigádu na víkendy, to by pak manžel z hlídání asi jen tak vycouvat a prchnout za kamarádama nemohl, proti tomu by nemohl mít vůbec nic. Být na děti celý týden i pak celý víkend sama musí být fakt na budku. Mám kamarádku, taky je na dvě sama, ale jejich táta si je bere k sobě pravidelně, tady v tom případě co píše zakl. to chce asi nějaká jasná pravidla - jeden víkend s dětma a druhý s kamarády nebo třeba přes den ať si za nima jde, ale večer může jít někam zase ona s kamarádkama, nebo manžel může hlídat odpoledne/dopoledne a večer ať si jde klidně za zábavou ne? A až si zakl. od té starší trochu odpočine a začne jí to mazlení a společné chvíle chybět (pro taŤku bude asi snažší ze začátku hlídat větší dítě než menší a i bych tak byla klidnější, že je menší pravděpodobnost problémů) tak bych to prohodila a šla někam jen s tou starší, aby nežárlila - plavat, na zmrzlinu a hřiště, do kina, na dětský divadlo, dětský den, cokoliv co ji baví a bude to jen pro ně dvě…tak ať se to zlepší!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
