Studium druhé VŠ (denní) ve 24 letech?

Anonymní
1.1.20 12:19

studium druhé VŠ (denní) ve 24 letech?

Ahoj holky. Jsem zoufalá, tak si říkám, že mi dá třeba někdo dobrou radu tady (nebo mě třeba jen zkritizuje :D). Na gymplu jsem jako hodně dalších holek měla známky 1-2 z dějáku, zsv, bioly a těchto předmětů.. no a 3 až 4 z matiky, fyziky a chemie. Podotýkám, že už na gympl jsem šla hlavně proto, že jsem absolutně netušila, co by mě v životě bavilo a co bych chtěla dělat. Jenže 4 roky uplynuly a já pořád netušila, co se sebou. Nakonec jsem se díky předmětům rozhodla jít na práva (uk) a ekonomku (vše). Bydlím kousek u Prahy a kvůli rodinným událostem (tragédie, o které se tu nechci rozepisovat) jsem si mohla dovolit jít jen do Prahy, takže jsem se na práva hlásila na UK. Tehdy mi to uteklo o 2 body a tak jsem šla na VŠE (ani jsem se neodvolávala, protože jsem si říkala, že když se někdo dostane na Karlovku, proč by šel jinam..). Na VŠE jsem to poměrně lehce zvládala, i když matika byla docela oříšek. Nicméně oproti gymplu to pro mě bylo úžasné, protože se nemuselo každou hodinu k tabuli, nikdo na mě neřval a já to tak i líp chápala. V červnu jsem udělala v čerstvých 22 letech státnice a mám Bc. Nastoupila jsem na navazující magisterský, ale něco se ve mě zlomilo a já tu školu začala úplně nesnášet (bakalář mě bavil).

Najednou mi to, co se učíme přijde úplně zbytečné, nebaví mě to a nechci to dělat. Když jsem se o tom bavilo s kamarádkami z jiných škol (čvut strojárna, peďák atd..), tak to prý vidí stejně, ale nevím. Začala jsem si hledat školy co by mě opravdu bavily a došla jsem k fyzioterapii. Jenže už mi přijde moc pozdě na to, abych šla znovu na VŠ a hlavně na denní (jinak to tam nejde), kde bych nejspíš minimálně ze začátku nestíhala ani brigády. Na VŠE mám brigádu od prváku. Navíc bych na tu VŠ s fyzio mohla až ve 24 letech, protože přihlášku sice podám teď, ale určitě bych neudělala přijímačky, protože jsem po těch letech z gymplu vše zapomněla. Navíc by škola začala až v září, kdy za sebou už budu mít půlku Ing. a zase mi přijde škoda to nedodělat. Kdybych věděla, že zvládnu fyzio, tak se na VŠE vykašlu i teď a zkusím se do června našprtat na přijmačky, ale nechci nakonec skončit „jen“ s Bc. a fyzio nedávat. Další věc je, že mám na VŠE skvělou partu kamarádek a v podstatě i práci. S kamarádkami si hodně pomáháme co se týče výpisků atd.., takže to taky usnadní práci.

Maminku mám skvělou a i dost vydělávající. Ta chtěla už od gymplu ať jdu na fyzioterapii ale mě tam odrazovala ta chemie apod.. Jenže jsem si o tom teď zjišťovala daleko víc než po střední a asi by to nebylo jen o počítání jako na gymplu a podle mě bych to mohla zvládnout, kdybych chtěla. Maminka mě stále podporuje a říká, že si můžu v klidu dodělat VŠE, příští rok si dát přihlášku na fyzio a klidně jít po Ing. na další VŠ. Ale já úplně vidím toho „věčného studenta“ a hrozně se mi to hnusí. Navíc bych školu dodělala až v čerstvých 27 letech a to se mi prostě zdá strašně pozdě.. V podstatě bez praxe ze zaměstnání na HPP… Navíc je teď dobrá situace na trhu práce a kdo ví, co bude za 5 let.. Na druhou stranu mi celá ekonomka přijde k ničemu a přijde mi, že tohle v životě prostě dělat nechci. Ještě podotýkám, že po rodinné tragédii trpím depresemi a úzkostnými stavy, takže jsem dlouho byla na anti, které jsem ale už vysadila. Trpím tím nicméně dál, takže tohle není jen o tom, že mě něco normálně trápí. Já to prostě absolutně nedávám. Pořád na to myslím, nevím co se sebou, brečím.. Promítá se mi to každý den i do snů. Ať přemýšlím jak přemýšlím, vždy nakonec skončím u toho, že jediným řešením by bylo, kdybych umřela (nemyslím na sebevraždu, ale říkám si, že kdyby mě srazila tramvaj, měla bych aspoň klid - což prostě asi není normální že).

Co byste dělaly vy? Jak byste se rozhodly?

PS: na anti znovu jít nechci, je to sice sakra těžké, ale chci se s těmi stavy už poprat sama.
PSS: přítele momentálně nemám a děti ještě nechci, ale opět - kdo ví, jak to bude za 5 let.. 27 už je pomalu věk pro dítě a já nechci celou dobu jen studovat a pak jít hned na mateřskou, což je další věc, co mě trápí. Kdybych byla chlap, asi to taky vidím trochu jinak.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
862
1.1.20 12:30

Mám kámošku, která chodila na denní v 52 letech a udělala si i magisterský. Donutily jí okolnosti, dřív brala 28 t. a měla problém vyjít, dneska má 65 a hrozně jí to život zlepšilo. Věc priorit. Jestli ti přijde, že ve 27 musíš mít děcko, je to ok. Máš to tak nastavený. Ale dneska se doba posunula. A aspoň v mým okolí se lidi hrabou dál, aby něco dosáhli. Pak si pořizujou rodinu. Mimo jedný kamarádky samoživitelky, co magistra nedokončila a taky podle toho skončila, se maj všichni po všech stránkách dobře. To rozhodnutí je na tobě. Hlavně abys měla člověka, na kterýho se můžeš spolehnout. To je základ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16003
1.1.20 12:31

Pro práci v ekonomické sféře inženýra nepotřebuješ. Pro vyšší tabulkový plat ve státní sféře ti stačí jakýkoliv magistr.

Začít studovat co chceš ve 24 letech je v pohodě. Během rodičovské se taky dá studovat. Vážně to není tak že musíš mít 3 roky bakaláře 2 roky inženýra, 2 roky praxe, pak svatba, pak ještě rok práce, pak 3 roky mateřské pak rok príce pak další dítě a pak už jen samé sociální jistoty a pozitiva. Čím víc si tohle člověk plánuje, tím víc se mu život vysměje.

Hele - dokonči tenhle semestr, příští přeruš, najdi si nějakou práci, alespoň trainee místo, podej přihlášku na fyzio a zkus si semestr bez VŠE.

Budeš mít pár měsíců se rozmyslet. Pak můžeš klidně zkusit jestli půjde studovat fyzio i VŠE, nebo jestli přerušené studium úplně ukončíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2804
1.1.20 12:39

Ja bych dodelala tech par semesteu co ti zbyva. Na jinou bych nesla. Pak stejne tvuj obor bude uplne mimo skolu. Prace bude uplne o necem jinem. Doklepala bych to a hledala praci, co by me bavila. Abys taky mohla nekam vycestovat, neco si uzit. Nez se jen srotit. Pokud to ted prerusis a najdes si praci, jak je zminovano - tak uz se na skolu nikdy nevratis. Budes mit vyplatu a skola ti bude fuk.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16099
1.1.20 12:43

Nevím jestli ti to pomůže, ale já studuji VUT, studovali jsme 4 roky, vytvořili si prima kolektiv, takže se známe, velká většina nás pokračuje k Ing. ted budeme končit, takže 5,5 roku studia…no a takovou depku, jakou popisuješ jsem měli na navuzujícím všichni! nikoho to nebavilo, hodně věcí se opakovalo, chtěli jsme to zabalit, řešení pro většinu bylo bud otěhotnět, vdát se - rozptýlení, u kluků najít si práci… byl to opruz…ale vydrželi jsme, ted budem státnicovat a jsme všichni rádi, že to máme za sebou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12006
1.1.20 12:49

Dodelej to a budes mít hotovo. Potom můžeš dělat, co chces. Byla by škoda to nedokoncit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
394
1.1.20 13:26

Přerušila bych a šla na nový obor. Zkusila bych udělat přijímačky už teď. Jsi svobodná a máš podporu mamky, to je super.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
190
1.1.20 13:39

Dodělala bych Mgr a pak si dělala fyzio pro radost při nějaké brigade/menším úvazku nebo mateřské. Při dodelavani Mgr se můžeš třeba i připravit na fyzio prijimacky, něco přečíst, vyzkoušet.. Držím palce a hlavně se vykasli na řeči věčný student apod. Říkají to lidi, kteří závidí. Děláš to pouze a jen pro sebe :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30283
1.1.20 13:39
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Jsem zoufalá, tak si říkám, že mi dá třeba někdo dobrou radu tady (nebo mě třeba jen zkritizuje :D). Na gymplu jsem jako hodně dalších holek měla známky 1-2 z dějáku, zsv, bioly a těchto předmětů.. no a 3 až 4 z matiky, fyziky a chemie. Podotýkám, že už na gympl jsem šla hlavně proto, že jsem absolutně netušila, co by mě v životě bavilo a co bych chtěla dělat. Jenže 4 roky uplynuly a já pořád netušila, co se sebou. Nakonec jsem se díky předmětům rozhodla jít na práva (uk) a ekonomku (vše). Bydlím kousek u Prahy a kvůli rodinným událostem (tragédie, o které se tu nechci rozepisovat) jsem si mohla dovolit jít jen do Prahy, takže jsem se na práva hlásila na UK. Tehdy mi to uteklo o 2 body a tak jsem šla na VŠE (ani jsem se neodvolávala, protože jsem si říkala, že když se někdo dostane na Karlovku, proč by šel jinam..). Na VŠE jsem to poměrně lehce zvládala, i když matika byla docela oříšek. Nicméně oproti gymplu to pro mě bylo úžasné, protože se nemuselo každou hodinu k tabuli, nikdo na mě neřval a já to tak i líp chápala. V červnu jsem udělala v čerstvých 22 letech státnice a mám Bc. Nastoupila jsem na navazující magisterský, ale něco se ve mě zlomilo a já tu školu začala úplně nesnášet (bakalář mě bavil).

Najednou mi to, co se učíme přijde úplně zbytečné, nebaví mě to a nechci to dělat. Když jsem se o tom bavilo s kamarádkami z jiných škol (čvut strojárna, peďák atd..), tak to prý vidí stejně, ale nevím. Začala jsem si hledat školy co by mě opravdu bavily a došla jsem k fyzioterapii. Jenže už mi přijde moc pozdě na to, abych šla znovu na VŠ a hlavně na denní (jinak to tam nejde), kde bych nejspíš minimálně ze začátku nestíhala ani brigády. Na VŠE mám brigádu od prváku. Navíc bych na tu VŠ s fyzio mohla až ve 24 letech, protože přihlášku sice podám teď, ale určitě bych neudělala přijímačky, protože jsem po těch letech z gymplu vše zapomněla. Navíc by škola začala až v září, kdy za sebou už budu mít půlku Ing. a zase mi přijde škoda to nedodělat. Kdybych věděla, že zvládnu fyzio, tak se na VŠE vykašlu i teď a zkusím se do června našprtat na přijmačky, ale nechci nakonec skončit „jen“ s Bc. a fyzio nedávat. Další věc je, že mám na VŠE skvělou partu kamarádek a v podstatě i práci. S kamarádkami si hodně pomáháme co se týče výpisků atd.., takže to taky usnadní práci.

Maminku mám skvělou a i dost vydělávající. Ta chtěla už od gymplu ať jdu na fyzioterapii ale mě tam odrazovala ta chemie apod.. Jenže jsem si o tom teď zjišťovala daleko víc než po střední a asi by to nebylo jen o počítání jako na gymplu a podle mě bych to mohla zvládnout, kdybych chtěla. Maminka mě stále podporuje a říká, že si můžu v klidu dodělat VŠE, příští rok si dát přihlášku na fyzio a klidně jít po Ing. na další VŠ. Ale já úplně vidím toho „věčného studenta“ a hrozně se mi to hnusí. Navíc bych školu dodělala až v čerstvých 27 letech a to se mi prostě zdá strašně pozdě.. V podstatě bez praxe ze zaměstnání na HPP… Navíc je teď dobrá situace na trhu práce a kdo ví, co bude za 5 let.. Na druhou stranu mi celá ekonomka přijde k ničemu a přijde mi, že tohle v životě prostě dělat nechci. Ještě podotýkám, že po rodinné tragédii trpím depresemi a úzkostnými stavy, takže jsem dlouho byla na anti, které jsem ale už vysadila. Trpím tím nicméně dál, takže tohle není jen o tom, že mě něco normálně trápí. Já to prostě absolutně nedávám. Pořád na to myslím, nevím co se sebou, brečím.. Promítá se mi to každý den i do snů. Ať přemýšlím jak přemýšlím, vždy nakonec skončím u toho, že jediným řešením by bylo, kdybych umřela (nemyslím na sebevraždu, ale říkám si, že kdyby mě srazila tramvaj, měla bych aspoň klid - což prostě asi není normální že).

Co byste dělaly vy? Jak byste se rozhodly?

PS: na anti znovu jít nechci, je to sice sakra těžké, ale chci se s těmi stavy už poprat sama.
PSS: přítele momentálně nemám a děti ještě nechci, ale opět - kdo ví, jak to bude za 5 let.. 27 už je pomalu věk pro dítě a já nechci celou dobu jen studovat a pak jít hned na mateřskou, což je další věc, co mě trápí. Kdybych byla chlap, asi to taky vidím trochu jinak.

Já bych dodělala stávající školu a zvážila, zda nejsou potřeba zase AD. Protože mladá holka nemá co přemýšlet o smrti, aby měla klid :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
663
1.1.20 13:44

Být tebou, tak na fyzioterapii nejdu a snažím se dodělat, co už jsi začala. Chlapi v tomhle mají výhodu, ti můžou klidně čekat s dítětem do 40, u ženy to je horší. Pak bys vyšla ze školy a jít rovnou na mateřskou? Co po ní bez praxe? Navíc nevíš, jestli ta fyzioterapie by tě nakonec vůbec bavila, navíc je to fyzicky náročné a nemůže to dělat žádná pápěrka. To je můj pohled. Držím palce, ať je vše dobré :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1691
1.1.20 14:37

Fyzioterapie je hrozně krásný obor, ale působí to na mě v tomto případě tak, že nevíš už roupama coby. Být tebou, prvně vyřeším svoje psychické zdraví, dodělám těch pár semestrů Ing a zkusím přijímačky na fyzio, pokud tě to do té doby nepřejde. Možná už tě odradí i ta příprava.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1293
1.1.20 16:02

Řešil jsem podobnej problém. Jestli chceš, napiš :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.1.20 00:54

Mela jsem to podobne. I ty stavy o smrti. Kdo nezazije, nepochopi. Taky nechci prasky, doufam ze to dam i bez nich. Uz se v tom ale placam cca 15 let. Nahoru a dolu. Jinak k te skole. Dodelala bych mgr. A zkusila bych jit nekde na praxi (na cumendu) k nejakemu fyzioterapeutovi. Zadarmo. Nejak bych ho zkusila ukecat. Takhle jsem to kdysi udelala ja abych videla na vlastni oci co ma vysnena prace obnasi. Pul roku jsem u nich pracovala zadarmo, nacerno vlastne. Oni byli radi, ja byla rada. Protoze nase predstavy jsou casto jine, tak to byla nejlepsi zkusenost. Aspon ty me se od reality lisily. Pak klidne bez znova na denni studium pokud te praxe naplni pocitem, ze jen toto chces v zivote delat za praci. Hodne stesti. Ja si mou vysnenou skolu dodelala pri materske a bylo to skvele rozhodnuti.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.1.20 11:03

Tady zakladatelka:

děkuji všem za názory, koukám, že jsou docela rozporuplné jako já :) Ale vcelku děkuji za podporu :) Zkusím asi tedy dodělat ekonomku a už od těchto letních prázdnin se kromě práce i připravovat na přijímačky. O fyzioterapii už jsem si zjistila tolik, že jsem si jistá, jen se nechci nechat do 27 let v podstatě živit maminkou, když už teď si platím vše (kromě bydlení) sama. Jenže u takto (pro mě) náročného studia bych asi ani brigádu nestíhala. Ale nechci celý život litovat.. Děkuji všem :)

  • Citovat
  • Nahlásit
119
3.1.20 00:22

Druhou vs jsem zacala studovat ve 23 letech a skoncila jsem ve 30😁 bylo to rovnou magisterske na 5 let a jeste jsem rozvolnovala kvulu erasmu a statnicim. Prvni vs jsem nedodelala ani bc. Obe studia byly denni, pracovala jsem u toho na plny uvazek v cestovce. Nikdy jsem toho rozhodnuti zacit studovat znovu tak pozde nelitovala. Jo a pracovni zkusenosti a dve deti jsem stihla taky. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat