Studium medicíny ve vyšším věku a s rodinou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Pudloslava píše:
spolužáci, co bydleli na koleji, si dělali srandu ze studia ekonomie a práv. Jejich učebnicím říkali „brožurky“
Já bydlela s husitskýma teologama a ti se učili ze Strážných věží
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to jsi měla výhodu že ses dokázala učit kdekoliv… Já k učení potřebuji klid abych se soustředila. Takže někde v hospodě bych do toho jen bez výsledku koukala… To jsem zjistila že tam je lepší se odreagovat. My při zkouškový koukali na koleji na svítící okýnka… Byli jsme tam většina jen medici a farmaceuti… 😁Akorát pár z pajdy tam pořádali ve zkouškovým mejdany… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem taky na stará kolena měla cuky, že chci vystudovat nějaký pěkný pomáhající obor Nakonec jsem si vybrala psychologii, dalo se to naprosto v pohodě s prací i rodinou (učení je málo) a většinu praxe jsem dělala v nemocnici.
Znám lidi, co vystudovali medicínu i po čtyřícítce, znám i lidi, kteří i během studia medicíny pracovali minimálně na poloviční úvazek a učení moc nehrotili (s tím, že spoustu zkoušek opakovali). Pro mě by to byl zbytečný stres a měla bych výčitky z odbývání rodiny.
- Citovat
- Upravit
Fandím Ti a říkám DO TOHO!
Sama jsem ve stejné situaci, studuji medicínu s dítětem a nemám pocit, že by moje rodina na tom trpěla. Dítě mám v 1. Třídě a zvládáme všechno. Dítě má známky krásné a já spíš průměrné, ale je mi to úplně jedno, o tom to fakt není, zkoušky jsou hodně neobjektivní a spokojim se se vším co není F.
99% lidí mě od studia odrazovalo, nevěřilo ani, že bych vůbec zvládla přijímačky. Kašlala jsem na ně.
Stíhám i pomáhat v rámci možností v této psycho době.
Nejtěžší mám za sebou a žiji svůj sen. Nemusíš mít červený diplom a když se trochu budeš soustavně připravovat a se zájmem pročítat učebnice, tak uvidíš, že po zvládnutí prváku už zvládneš všechno.
Moc Ti držím pěsti a rozhodni se hlavně podle sebe, i kdyby to nevyšlo, můžeš s klidným svědomím žít s tím, žes to zkusila a ne celý život myslet na to, že to tehdy mohlo vyjít a co by kdyby…
Medicína mi nepřijde vubec těžká obsahově ale jde spíš o kvantum informací, které se musíš naučit. Co do obsahu se to naučí i opice 
P. S. nejsem jediná maminka v ročníku a řekla bych, že nejsme úplně nejhorší studentky 
- Citovat
- Upravit
Držím moc palce! A máte můj obdiv. Já se odhodlávám už roky, ale asi to nedám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zvazuji studium mediciny. Problem je, ze uz jsem ponekud starsi a mam rodinu.
Vystudovala jsem puvodne pod vlivem okolnosti neco uplne jineho, ale uj obor me vubec nebavi a necitim se v nem dobre, takze chci zmenu.
Odmala jsem chtela byt lekarkou a nikdy jsem si sama sebe nedokazala predstavit jako neco jineho. Proc? Uz jako male dite jsem vzdy lecila panenky, mioovala jsem biologii cloveka a libi se mi predstava lecit lidi. Kdyz jsem si ted vyhledala pripravu na prijimacky, tak jsem si nemohla pomoci a zacala jsem se ucit, protoze jsem na to mela chut.
Na druhou stranu si uvedomuji, ze by me cekalo casove velmi narocne studium a teprve nekdy kolem 50 let bych mohla zacit normalne pracovat. Minimalne 6 let bych zila extremne skromne, abych si to financne mohla dovolit. Kdybych po nejakych 4 - 5 letech zjistila, ze uz nemuzu studovat dal, vse by prislo vnivec.
Teoreticky bych mohla take jit na magisterske nebo MBA studium managementu, to by trvalo rok ci dva a bylo by to jednodussi. Potom bych mohla ziskat misto ve vedouci pozici, coz by bylo lepsi nez soucasny stav, ale nevim, zda bych byla stastna.
Jak to vidite vy? Vyhody a nevyhody. Pripada vam jako rozumny napad, aby matka rodiny ve veku 30+ studovala medicinu?
Ahoj!
Jestli se tu ještě někdy objevíš, dej vědět, zda se ti to povedlo nebo ne 
Jsem teď totiž v podobné situaci, je mi 35+ a chci jít na medicínu Klidně napiš soukromou zprávu.
- Citovat
- Upravit
@Birds
Ahoj Birds, je mi 32, jsem na mateřské a nejspíš zažívám existenční krizi. Už pár let obdivuji lékařství. A v poslední době mě to hlodá čím dál víc, až jsem začala uvažovat, zda se nepustit do studia?
Moje práce před mateřskou mi nedávala žádný smysl a po mateřské ji dělat už nechci. Chci dělat něco, co dává smysl. Akorát se obavám, jestli už není pozdě? A taky, že nemám žádné základy biologie, chemie atd. Střední školu mám obchodní a VŠ ekonomku 
(taková ta klasika, mám VŠ, ale vlastně nic neumím - mám ten pocit). Nechala jsem se vést rodiči a bohužel ten rozum, co mám teď jsem tenkrát neměla a ztratila jsem tak několik let života. Jak to máš ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
