Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn je jiný
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.6.23 14:18
Podle mě je ještě malý a vyroste z toho, moc ho sleduješ. Ve 4 letech syn do moře taky nešel ani náhodou. Spousta malých dětí nejde do moře kvůli vlnám, slanosti apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 14:33
Pro syna by bylo lepší, kdybys ho přijímala takového jaký je a nesnažila se ho měnit k obrazu svému. Syn je patrně spokojený tak jak to má, nepotřebuje tolik kamarádů. Píšeš, že tebe to trápí a jeho ne. On bohužel vnímá tvou nespoojenost s ním a rozhodně se to na něm podepisuje. Možná i díky tomu nemá takové seběvědomí a má o sebe větší strach. Možná jsi ty sama příliš úzkostná, možná sama nesportuješ, možná sama nemáš tolik přátel, nejspíš sama nejsi ta, co by se do všeho vrhala s nadšeném. Tak proč to chceš po něm? Když mu sama půjdeš příkladem a budeš mu zvedat sbevědomí tím, že ho budeš podporovat a přijímat takového jaký je, časem se to zlepší. Dokážeš to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eustress
3.6.23 14:38
@ZuzaM píše:
Pro syna by bylo lepší, kdybys ho přijímala takového jaký je a nesnažila se ho měnit k obrazu svému. Syn je patrně spokojený tak jak to má, nepotřebuje tolik kamarádů. Píšeš, že tebe to trápí a jeho ne. On bohužel vnímá tvou nespoojenost s ním a rozhodně se to na něm podepisuje. Možná i díky tomu nemá takové seběvědomí a má o sebe větší strach. Možná jsi ty sama příliš úzkostná, možná sama nesportuješ, možná sama nemáš tolik přátel, nejspíš sama nejsi ta, co by se do všeho vrhala s nadšeném. Tak proč to chceš po něm? Když mu sama půjdeš příkladem a budeš mu zvedat sbevědomí tím, že ho budeš podporovat a přijímat takového jaký je, časem se to zlepší. Dokážeš to?
Tam je ještě zajímavé, že když byl týden ve školce v přírodě (bez maminky), byl v pohodě jako ostatní děti.
- Citovat
- Upravit
Eva2610
3.6.23 14:43
Mám podobné dítě. Chodí do dětské skupinky, kde je od začátku moc spokojená, chodí tam od dvou let na dva dny v týdnu. Nehraje si s dětmi, zapojuje se minimálně a nemluví tam. Prý vše se zájmem sleduje, usmívá se, dobře tam ji i spí… Ve fyzických aktivitách velmi opatrná, danou věc dělá až tehdy, když si je jistá, že to dobře dopadne. Myslím, že se to asi trochu zlepší, ale řekla bych, že prostě taková je. Nijak to neřeším. Je zkrátka taková jaká je, zjevně spokojená. Záměr se na to, jestli to vadí jenom tobě nebo i synkovi.
- Citovat
- Upravit
3.6.23 15:05
A nebude problém zakladatelko v tobě. Když byl týden bez tebe, tak byl úplně jiný. Nepřinášíš na něj svoje uzkosti, strachy a pocit, že ti není dost dobrý a chceš možná, sby byl takový, jaká ty jsi nikdy nebyla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.23 15:06
Díky. Samozřejmě se syna snažím brát takového, jaký je, ale asi je z mého úvodního příspěvku cítit, že mi to moc nejde. Neřeším, co řeknou lidi atp, spíš mě to trápí kvůli němu, říkám mu, jak je duležité milt kamarády, aby se mu žilo veseleji.
Ohledně cvičení a akčnosti je to trochu mimo, píšu, že syn je šikovný. Baví ho fotbal a další míčové hry, jezdí na kole, koloběžce, rád se mnou chodí do fitka na fitbox a jógu 
Kamarádek mám právě dost a na to konto mu říkám, že by mi bez nich bylo smutno.
Příkladem se mu snažím jít, nejsem ten typ matky co by pořád okřikoval nedělej to a to, něco se ti stane, naopak.
Vždycky spíš okřikuju babičky když mají tendence ho strašit, ať dává pozor, že se mu něco stane.
Je to ale zajímavý postřeh, že týden beze mě byl úplně normální, takže chyba někde je, ale jak jí najít?
- Citovat
- Upravit
3.6.23 15:19
Někdy dětem trvá déle než najdou společnou řeč s vrstevníky. Mně vůbec tvůj syn nepřijde zvláštní. Mám docela podobné dítě, školkou prošlo bez kamarádů, stačili mu sourozenci. Ve škole je najednou v kolektivu všemi oblíbený a po škole ho nemůžu dostat domů, protože lítá s dětmi venku. Kamarádi jsou najednou v kurzu, zatímco rok předtím se v MŠ v šatně tvářil, že nikoho nevidí. Když ho šel někdo pozdravit, byl opravdu nerad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 15:32
Mně na tvém dítěti nic zvláštního nepřijde, na situace reaguje přiměřeně věku. To ty ho chceš mít ve vývojové fázi, do které on ale ještě nedozrál. Proč za tím hledáš autismus?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.23 16:13
Díky, je fajn slyšet, že to někdo má podobně nebo mu to přijde úplně normální. Já jak vidím ty ostatní děti, tak se neubráním srovnávání.
- Citovat
- Upravit
3.6.23 16:20
Proč hned autismus? Začni syna brát takového jaký je. Proč jsi ho brala násilím do moře, když on tam nechtěl? To jsi chtěla docílit toho, aby se bál ještě víc? 
Nebo sis řekla, že když už jste ho k tomu moři vzali, tak on tam prostě půjde a že nechce, tě nezajímá? To vážně nechápu. Prostě se na to necítil. To samé s těmi kamarády. Syn třeba nebude typ, co vedle sebe potřebuje mít spoustu kamarádů, bude mu stačit třeba 1 nebo 2 se kterými bude mít blízký vztah a ty nemusí potkat hned ve školce. Nenuť mu tvoje představy o tom, jaký by měl být a co by měl zkoušet. On pak taky může být nešťastný z toho, že maminka si myslí, že je s ním něco špatně a nemysli si, že to z tebe necítí. Oprosti se od představ jaký by měl podle tebe být a ber ho jaký je. On zřejmě nikdy nebude stejný jako ty, ale to přece není špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 16:33
A kde je manža?
Naše dítě taky není sociální…A co jako? Lepší je být individualita, než kvokat v kroužku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 16:39
@Anonymní píše:
Zdravím, jdu si sem pro radu, co dělat.
Mám čtyřletého syna. Je hodně chytrý a šikovný (opravdu kolikrát má rozum na úrovni dospělého člověka, dá se s ním mluvit téměř na jakékoliv téma, pokládá smysluplné otázky atd, umí psát a trošku číst, řekla bych že je i celkem pohybově nadaný, hlavně na fotbal). Tím ale bohužel výčet pozitivních vlastností končí. Ve společnosti dospělých se cítí dobře, dělá klasické dětské blbinky, normální dítě. Problém nastává při interakci s dalšími dětmi. Bohužel problém byl už od začátku na mojí straně, protože téměř nemám kamarádky, které by měly podobně starŕ děti, takže buď znal miminka nebo už školní děti, opravdu s vrstevníky se potkal párkrát měsíčně a když jsme šli třeba na hřiště mezi víc dětí, rád na ně koukal, ale sám si nehrál a takhle je to v podstatě doteď. Ve dvou a půl letech šel do jeslí, kde se mu nelíbilo a s dětmi si nehrál. Teď zpětně mi řekl, že ho tam několik děti bouchalo a učitelky o tom nevěděly. Nemám to potvrzené, ale věřím tomu, ani mně se tam moc nelíbilo a učitelky mi kolikrát tvrdily bludy. Nicméně minulé září nastoupil do školky, která je skvělá, sám říká, že se mu tam moc líbí a rád tam chodí. Bohužel si opět hraje buď sám nebo 90% času pomáhá paní učitelkám. Jedná se o smíšenou třídu, děti jsou tam moc hodné a se synem si hrát chtějí, on o ně ale téměř nejeví zájem. Bohužel většinou už ráno, když ho do školky vedu a děti ho zdraví a mávají na něj, tak on odpoví na pozdrav jen na moje donucení. Teď byl se školkou na škole v přírodě, kde si to moc užil a učitelky mi říkaly, že tam byl úplně jiné dítě, se všemi si hrál, povídal, soutěžil, zapojoval se do všech aktivit. Otázka je, jestli se to nějak projeví i dál ve školce. Má o rok menší sestřenici, se kterou si spolu sami vyhrají, ale vidí se spíše jen přes léto.
S tím vším se pojí ještě jedna věc, která mi přijde netypická, a to je to, že nemá takové klasické dětské nadšení pro věc a je na sebe extrémně opatrný. Měli jsme teď dětský den, klasika soutěže atd.. a přemluvit ho k něčemu je nadlidský výkon. Absolvuje pár soutěží, které mu přijdou bezpečné, ale například odmítá skákat v pytli, projet se na poníkovi (ač se mu strašně líbil a pořád si ho hladil atd..). Bojí se létat letadlem. Loni dvakrát u moře, do vody jsem ho musela brát násilím, pohrát si s ostatními ani náhodou, ač z druhé strany zájem je…
strašně mě to trápí, ač vím, že mě to trápí víc, než syna. Řešila jsem s doktorem i ve školce, zda třeba nemůže mít lehčí autismus, ale prý je to vyloučeno.
Co byste poradily?
Chudák, jak by Ti bylo, kdyby Tě někdo vzal a strkal do vody násilím?
To fakt není nutné, u těch dětí je každý rok poznat, chce to čas.
Viděla jsem dost děcek, co ani do písáku napoprvé nevlezla, prostě jim přišla ta rozlehlá plocha zvláštní, děti si musely zvyknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 16:43
Připomíná mi mě, když jsem byla malá. V jeho věku jsem četla, byla prej „až moc chytrá“ 
Ale nehrála jsem si moc s dětma. Nejlíp jsem si vyhrála úplně sama potichu v pokojíčku. Mamka se mnou měla vlastně naprosto pohodový mateřství, protože jsem byla furt potichu, spíš někde sama v koutě. Dostat mě na nějakou atrakci, skočit do vody a podobně nešlo ani násilím. No a vyrostl ze mě poměrně normální jedinec, co má přátele, normálně se baví, je komunikativní, pracuje s lidmi. Takže bych se o něho nebála
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 16:47
Jak jiný? Vždyť ani dospělý nejsou jak přes kopírák, každého baví něco jiného, každý umí něco jiného. Někdo je společensky, někdo ne. Podle mě mas zbytečná očekávání a představy jaký by mel byt, nech ho ať je svůj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Zdravím, jdu si sem pro radu, co dělat.
Mám čtyřletého syna. Je hodně chytrý a šikovný (opravdu kolikrát má rozum na úrovni dospělého člověka, dá se s ním mluvit téměř na jakékoliv téma, pokládá smysluplné otázky atd, umí psát a trošku číst, řekla bych že je i celkem pohybově nadaný, hlavně na fotbal). Tím ale bohužel výčet pozitivních vlastností končí. Ve společnosti dospělých se cítí dobře, dělá klasické dětské blbinky, normální dítě. Problém nastává při interakci s dalšími dětmi. Bohužel problém byl už od začátku na mojí straně, protože téměř nemám kamarádky, které by měly podobně starŕ děti, takže buď znal miminka nebo už školní děti, opravdu s vrstevníky se potkal párkrát měsíčně a když jsme šli třeba na hřiště mezi víc dětí, rád na ně koukal, ale sám si nehrál a takhle je to v podstatě doteď. Ve dvou a půl letech šel do jeslí, kde se mu nelíbilo a s dětmi si nehrál. Teď zpětně mi řekl, že ho tam několik děti bouchalo a učitelky o tom nevěděly. Nemám to potvrzené, ale věřím tomu, ani mně se tam moc nelíbilo a učitelky mi kolikrát tvrdily bludy. Nicméně minulé září nastoupil do školky, která je skvělá, sám říká, že se mu tam moc líbí a rád tam chodí. Bohužel si opět hraje buď sám nebo 90% času pomáhá paní učitelkám. Jedná se o smíšenou třídu, děti jsou tam moc hodné a se synem si hrát chtějí, on o ně ale téměř nejeví zájem. Bohužel většinou už ráno, když ho do školky vedu a děti ho zdraví a mávají na něj, tak on odpoví na pozdrav jen na moje donucení. Teď byl se školkou na škole v přírodě, kde si to moc užil a učitelky mi říkaly, že tam byl úplně jiné dítě, se všemi si hrál, povídal, soutěžil, zapojoval se do všech aktivit. Otázka je, jestli se to nějak projeví i dál ve školce. Má o rok menší sestřenici, se kterou si spolu sami vyhrají, ale vidí se spíše jen přes léto.
S tím vším se pojí ještě jedna věc, která mi přijde netypická, a to je to, že nemá takové klasické dětské nadšení pro věc a je na sebe extrémně opatrný. Měli jsme teď dětský den, klasika soutěže atd.. a přemluvit ho k něčemu je nadlidský výkon. Absolvuje pár soutěží, které mu přijdou bezpečné, ale například odmítá skákat v pytli, projet se na poníkovi (ač se mu strašně líbil a pořád si ho hladil atd..). Bojí se létat letadlem. Loni dvakrát u moře, do vody jsem ho musela brát násilím, pohrát si s ostatními ani náhodou, ač z druhé strany zájem je…
strašně mě to trápí, ač vím, že mě to trápí víc, než syna. Řešila jsem s doktorem i ve školce, zda třeba nemůže mít lehčí autismus, ale prý je to vyloučeno.
Co byste poradily?