Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn je moc dětský...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.5.20 23:08
@Anonymní píše:
Ahoj, tento končící školní rok mě donutil k zamyšlení. Mám devitileteho syna, který chodí do třetí třídy a hodně sportuje. Přijde mi, že je méně psychicky vyspělej, než jeho vrstevníci. Je hodně málo průbojný a nedokáže se prosadit. Trenér mi řekl, že je ještě moc dětské. Pořád je někde v oblacích. Jiné děti se baví mezi sebou a blbnou. Ten můj stojí a kouká. Stydí se i zeptat kamaráda, jestli bude u nás spát. Take má tiky, které jsem řešila všude možně. Zboznuji ho a ráda bych mu pomohla, aby nebyl taková,, trubička''a jako mámu mě to dost trápí. Já taková nebyla a doma vše v pořádku. Měla bych to nějak řešit a tlačit ho do změny, nebo ho nechat být? Máte některá podobné zkušenosti?
Dál ho zbožňuj, buď tu pro něj a on si cestičku vyšlape. Slova od trenéra bych si nebrala k srdci. Každý nemusí být drsňák a ranař.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.20 23:48
@Anonymní píše:
Ahoj, tento končící školní rok mě donutil k zamyšlení. Mám devitileteho syna, který chodí do třetí třídy a hodně sportuje. Přijde mi, že je méně psychicky vyspělej, než jeho vrstevníci. Je hodně málo průbojný a nedokáže se prosadit. Trenér mi řekl, že je ještě moc dětské. Pořád je někde v oblacích. Jiné děti se baví mezi sebou a blbnou. Ten můj stojí a kouká. Stydí se i zeptat kamaráda, jestli bude u nás spát. Take má tiky, které jsem řešila všude možně. Zboznuji ho a ráda bych mu pomohla, aby nebyl taková,, trubička''
Já mám doma 8letou trubičku, naposledy na tréninku pozorovala vrtulník. 
všichni hrajou, ona kouká 
Oni z toho ty děti vyrostou nenuť, max. si s ním o tom promluv, ale nenápadně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.20 23:58
Každé dítě je jiné. Vidím to v práci. A někdy lepší ti opatrnější tišší než drzí nebo agresivní. Trenéři jsou zaměření moc na výkon.
Dcera se taky někdy stydí zeptat na něco kamarádky nebo učitelky. Ale lepší se to. Vždycky ji pochválím, jak hezky něco vyřídila. Myslím, že se to vstřebá. Když ho budeš nutit být průbojnější, tak to akorát zhoršíš. Spíš se tím netrap a dělej, jakože je všechno ok, že všechno zvládá. On z toho bude mít lepší pocit.
Příspěvek upraven 30.05.20 v 00:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 00:01
Mám osmiletého a když vidím jeho vrstevníky, tak jsem ráda, že je jiný.. to jsou samé nadávky, machrování, kdo je větší borec, drzé řeči.. ano, i mému občas ujede nadávka (dohodli jsme se, že doma je to v pohodě, taky mi někdy slovíčko vyklouzne), drzý je taky, ale pořád tak nějak dětsky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 00:49
Já mám všechny děti takový dětštější. Rozhodně nikoho netlačím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 00:54
Mam detske deti a jsem za to rada. Sama jsem si prosla pubertou az na VS a myslim, ze to nicemu neuskodilo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 00:57
@Anonymní píše:
Ahoj, tento končící školní rok mě donutil k zamyšlení. Mám devitileteho syna, který chodí do třetí třídy a hodně sportuje. Přijde mi, že je méně psychicky vyspělej, než jeho vrstevníci. Je hodně málo průbojný a nedokáže se prosadit. Trenér mi řekl, že je ještě moc dětské. Pořád je někde v oblacích. Jiné děti se baví mezi sebou a blbnou. Ten můj stojí a kouká. Stydí se i zeptat kamaráda, jestli bude u nás spát. Take má tiky, které jsem řešila všude možně. Zboznuji ho a ráda bych mu pomohla, aby nebyl taková,, trubička''
A kde si řešila tiky? My na psychiatrii, syn je měl hlavně a právě z toho, jak na něj všichni tlačili. Vždycky jsem si myslela, že tourettův syndrom je věc vrozená, ale bylo mi vysvětleno, že měl tzv. přechodnou tikovou poruchu= mírná verze Tourettova syndromu a pokud bychom tlak neomezili či stupňovali, nemusel se toho zbavit, naopak by se to zafixovalo. A syn měl vokální tiky - jako všechny ty tiky jsou blbý, ale vokální jsou obzvlášť záživné tím, že na sebe u toho ještě upozorní a pak je z toho nesvůj 
Ale! zbavil se toho, je mu 8 a už má tiky jen výjimečně. Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 02:09
Ja si pamatuji, kdyz me matka ve 12 letech vzala k nejakemu léčiteli a rekla mu, ze jsem uplne nesamostatna, ze nic neumim, ze na me neni spoleh a co ma se mnou dělat…
Doted si pamatuji jak jsem se jako dite hambou propadala pred tim pánem. Jak mi z toho bylo zle.
Pritom meho 16leteho bratra vedla jeste k zubari za ruku.. To bylo zvláštní.
Jen chci říct, pozor na to jak hodnotite sve děti. Chteji byt jako dospeli moc. Nemuzou ale byt, jsou to deti. Mejte je radi a neztrapnujte je. Vic jim to ublíží než pomůže..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
30.5.20 04:15
Mám taky devítiletého a je ještě dost dětský. A jsem za to ráda. Jaký jiný by měl v tomhle věku být? Vždyť je to ještě dítě. Nechápu snahu tlačit děti někam dopředu, okrádat je o krásné bezstarostné období.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.5.20 06:38
Prosím o anonym, osobní údaje. Za všechny “trubičky” světa tě prosím, hlavně ho do ničeho nenuť!!! Takový je, takový bude a ty to příjmi, pokud ho budeš chtít měnit, jen ho znejistíš. Já jsem z rodiny velkých extrovertů, bavičů apod. A on mala jsem byla introvert jak bič, stydlivá, neprůbojná, vždy tak trochu mimo 
Normativní socialistická institucionalizovaná výchova se snažila mít všechny stejné, doma to bylo pořád dokola… “ty se přece musíš bavit, ty přece musíš nahlas zdravit, ty přece musíš chodit do kroužků”… jenom jsem se celé dětství nervovala, styděla a utvrovala se v tom, že jsem fakt mimoň A řeknu ti jsem A no a co!!! Dnes mám spokojené manželství, děti, procestovaný svět, jsem Ph. D. a přednáším pro stovky lidí… pořád jsem “trubička” a vždycky budu A vůbec, ale vůbec mi to neva Jsem spokojená, v pohodě, stále jsem introvert, občas mám ostych, ale pracuji s tím a naučita jsem se existovat s lidmi, dokonce být vedoucím. Syn takový je, takový bude Zbožňuj ho! To děláš skvěle! A na ostatní a na trenéra se můžeš, víš co Hlavně aby byl syn šťastný.
- Citovat
- Upravit
30.5.20 07:07
Mému synovi je teprve 7,ale taky vidím že je jiný než ostatní od něj ze třídy.. I v mluve, chování, jsou takový uvolnenejsi, bezprostřední, syn naopak. Přijdou mi všichni tak o dva roky napřed 
ale s ničím problémy nemá, co se týče školy, jen on sám je prostě trochu jinej no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 07:26
Můj klučina je taky takový, je mu osm. A já byla taky jakožto dítě neprubojná, styděla jsem se a byla stranou dění. Akorat táta když se znova oženil tak jeho nová paní mi dávala dost najevo ze jsem divná, jelikož ona i její děti byli takoví agresivnější 
chtěla jsem byt radši doma nebo s babičkou, nechtěla s nimi běhat po městě a tak. No příjemné to rozhodne nebylo a znejistelo me to hodně a na dlouho. Pak jsem se vrátila k máme a ona mi říkala, co zase se mnou je, ze jsem divná takže já neměla zastání nikde.
Ale už je to po nějakých peripetiích ok a mám supr život jaky jsem vždy chtěla. Tak hlavně nech kluka bejt a podporuj ho 
kašli na ostatni, bud rada, ze je hodnej a neblbne, do ničeho se zběsile nenene, ne? Ušetřis si spoustu nervu a následných lapálií.
Já sama nemám porad rada, když si me třeba někdo moc všímá, třeba když ke mne přijde pes a ocuchava me, nebo když me oslovuje cizi “drze” dítě například na hřišti a rodiče ho neodvolají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.20 08:44
@Semtex S macechou mám stejnou zkušenost, já jsem si vždycky někde v koutě tiše četla, což ona furt nechápala, protože její děcka řvala a lumpačila (a mne otravovala) celý den. Takže to pochopila tak, že sabotuju a tiše ji nenávidím a pohrdám jí. No v 11 letech mne nic takového ani nenapadlo, já jsem si jenom do háje potřebovala dočíst tu knížku! Asi si myslela, že jí budu sama od sebe pomáhat v kuchyni nebo co, no tak mám ještě nějaký pud sebezáchovy a nepůjdu dobrovolně do jámy lvové, kde je dusná atmosféra a tříská se hrnci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj, tento končící školní rok mě donutil k zamyšlení. Mám devitileteho syna, který chodí do třetí třídy a hodně sportuje. Přijde mi, že je méně psychicky vyspělej, než jeho vrstevníci. Je hodně málo průbojný a nedokáže se prosadit. Trenér mi řekl, že je ještě moc dětské. Pořád je někde v oblacích. Jiné děti se baví mezi sebou a blbnou. Ten můj stojí a kouká. Stydí se i zeptat kamaráda, jestli bude u nás spát. Take má tiky, které jsem řešila všude možně. Zboznuji ho a ráda bych mu pomohla, aby nebyl taková,, trubička''
a jako mámu mě to dost trápí. Já taková nebyla a doma vše v pořádku. Měla bych to nějak řešit a tlačit ho do změny, nebo ho nechat být? Máte některá podobné zkušenosti? 