Začarovaný kruh vzdoru

Anonymní
23.5.20 12:21

Začarovaný kruh vzdoru

Mám děti 1,5 roku a necelé 4 roky. Patří mezi velmi, velmi živé a vynalézavé. Kam je posadím, tam je rozhodně nenajdu. Připadá mi, že se točíme v začarovaném kruhu křiku, vzdoru, nejezení…a téměř nikdy se to nevyřeší k mé spokojenosti. Ráno vstanou před 7., na snídani chtějí jen čokoládový jogurt, přes něco jiného nejede vlak. Už od půl 8. je vidět, že jsou unavení a vstávají zbytečně brzo. Nabídnu program v podobě hraní, vyrábění, obvykle něco starší vybere a než to vůbec nachystáme, už se hašteří a dělají nepořádek. Ok, přes mohutné protesty u oblékání jdeme ven. Venku je nic nebaví, jen by se nosili, vozili, povalovali po lavičce. Ok, mladší jde spát, se starším připravím oběd. Nastává protest proti všemu. Jedl by jen řízek. Ok, nechceš, běž od stolu. Vztek, řev. Budí mladší. Řev. Mladší dobrou hodinu nechce nic. Oběd samozřejmě vůbec. Oba jsou nevyspání, hladoví, protivní, samozřejmě je nebaví nic, spánek už se nepodaří. Obvykle je tedy kolem 3. dostanu ven a utahám procházkou, nějakou návštěvou, výletem. Večer chtějí zase jen sladké, už jsou unavení a na hranici přetažení, proto jdou kolem 8. spát, po rozrýpané večeři.. Starší půjde do školky až od září, do teď to fungovalo vesměs takhle, žádné extra posuny v jídle nebyly. Mám pocit, že se točíme v kruhu - nic pořádného nejí, jen sedí nad talířem a vztekají se, jsou schopni se vztekat do doby než přijde manžel nebo někam jedeme a „někdo je zachrání“ babička nenápadně nabídne svačinku, táta z toho vybruslí, že teda stačí jednu lžičku apod. Přes miliony diskuzi tohle nejsem schopná vyřešit. Jakmile nic nejí, samozřejmě s nimi není pořízení, ale jakmile položím na stůl misku s ovocem, buď ji jen rozhází nebo vztek, že to jíst nebudou. To samé s běžným jídlem, nic jiného nenabízím. Já jím vyvážené, manžel moc ne, ale prakticky s nimi přijde do kontaktu u jídla akorát v neděli. Přijde mi, že s nimi fakt nic pořádného neuděláme, ani nefunguje režim, jen se pořád přetahují a řvou, nebaví je to ani s ostatními dětmi, to je snad ještě horší. Přitom pozornosti už víc ani mít nemůžou, když je pošlu za trest do pokoje nebo i dám na zadek, zase jen řvou, klidně až do večera.. vysvětlovat se snažím, ale je to jak do dubu. :roll: Co s tím? :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

255
23.5.20 12:46
@Anonymní píše:
Mám děti 1,5 roku a necelé 4 roky. Patří mezi velmi, velmi živé a vynalézavé. Kam je posadím, tam je rozhodně nenajdu. Připadá mi, že se točíme v začarovaném kruhu křiku, vzdoru, nejezení…a téměř nikdy se to nevyřeší k mé spokojenosti. Ráno vstanou před 7., na snídani chtějí jen čokoládový jogurt, přes něco jiného nejede vlak. Už od půl 8. je vidět, že jsou unavení a vstávají zbytečně brzo. Nabídnu program v podobě hraní, vyrábění, obvykle něco starší vybere a než to vůbec nachystáme, už se hašteří a dělají nepořádek. Ok, přes mohutné protesty u oblékání jdeme ven. Venku je nic nebaví, jen by se nosili, vozili, povalovali po lavičce. Ok, mladší jde spát, se starším připravím oběd. Nastává protest proti všemu. Jedl by jen řízek. Ok, nechceš, běž od stolu. Vztek, řev. Budí mladší. Řev. Mladší dobrou hodinu nechce nic. Oběd samozřejmě vůbec. Oba jsou nevyspání, hladoví, protivní, samozřejmě je nebaví nic, spánek už se nepodaří. Obvykle je tedy kolem 3. dostanu ven a utahám procházkou, nějakou návštěvou, výletem. Večer chtějí zase jen sladké, už jsou unavení a na hranici přetažení, proto jdou kolem 8. spát, po rozrýpané večeři.. Starší půjde do školky až od září, do teď to fungovalo vesměs takhle, žádné extra posuny v jídle nebyly. Mám pocit, že se točíme v kruhu - nic pořádného nejí, jen sedí nad talířem a vztekají se, jsou schopni se vztekat do doby než přijde manžel nebo někam jedeme a „někdo je zachrání“ babička nenápadně nabídne svačinku, táta z toho vybruslí, že teda stačí jednu lžičku apod. Přes miliony diskuzi tohle nejsem schopná vyřešit. Jakmile nic nejí, samozřejmě s nimi není pořízení, ale jakmile položím na stůl misku s ovocem, buď ji jen rozhází nebo vztek, že to jíst nebudou. To samé s běžným jídlem, nic jiného nenabízím. Já jím vyvážené, manžel moc ne, ale prakticky s nimi přijde do kontaktu u jídla akorát v neděli. Přijde mi, že s nimi fakt nic pořádného neuděláme, ani nefunguje režim, jen se pořád přetahují a řvou, nebaví je to ani s ostatními dětmi, to je snad ještě horší. Přitom pozornosti už víc ani mít nemůžou, když je pošlu za trest do pokoje nebo i dám na zadek, zase jen řvou, klidně až do večera.. vysvětlovat se snažím, ale je to jak do dubu. :roll: Co s tím? :nevim:

Poradila bych se s pediatrem a případně objednala děti k dalším specialistům, aby se vyloučily nemoci ev. nějaké psychické poruchy či psychiatrické diagnozy.
Pokud by se ukázalo, že jsou zdravé zkusila bych zavést naprosto pevný režim a rituály a prostě neustupovat za žádnou cenu, Za začátku to jistě bude horor, ale pokud vytrváš téměř jistě to přinese výsledky. Co jde o jídlo snažila bych se vypozorovat co děti fakt nesnáší a to jim nedávat, to je jasný. Jinak ale nasadit zdravou a rozmanitou stravu a opět režim a rituály- jíst denně ve stejné hodiny, u jídla se sedí u stolu, nechceš nejez, ale do dalšího jídla nic nedostaneš…asi nepočítej s tím, že uvidíš výsledky za týden, ale dříve nebo později to fungovat začne. Chce to ale fakt disciplinu jakmile jednou ustoupíš jsi zase na začátku. No a samozřejmně spolupráci rodiny…ale tak snad nejsou hloupí a chtějí pro děti také to nejlepší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13382
23.5.20 12:54
@Anonymní píše:
Mám děti 1,5 roku a necelé 4 roky. Patří mezi velmi, velmi živé a vynalézavé. Kam je posadím, tam je rozhodně nenajdu. Připadá mi, že se točíme v začarovaném kruhu křiku, vzdoru, nejezení…a téměř nikdy se to nevyřeší k mé spokojenosti. Ráno vstanou před 7., na snídani chtějí jen čokoládový jogurt, přes něco jiného nejede vlak. Už od půl 8. je vidět, že jsou unavení a vstávají zbytečně brzo. Nabídnu program v podobě hraní, vyrábění, obvykle něco starší vybere a než to vůbec nachystáme, už se hašteří a dělají nepořádek. Ok, přes mohutné protesty u oblékání jdeme ven. Venku je nic nebaví, jen by se nosili, vozili, povalovali po lavičce. Ok, mladší jde spát, se starším připravím oběd. Nastává protest proti všemu. Jedl by jen řízek. Ok, nechceš, běž od stolu. Vztek, řev. Budí mladší. Řev. Mladší dobrou hodinu nechce nic. Oběd samozřejmě vůbec. Oba jsou nevyspání, hladoví, protivní, samozřejmě je nebaví nic, spánek už se nepodaří. Obvykle je tedy kolem 3. dostanu ven a utahám procházkou, nějakou návštěvou, výletem. Večer chtějí zase jen sladké, už jsou unavení a na hranici přetažení, proto jdou kolem 8. spát, po rozrýpané večeři.. Starší půjde do školky až od září, do teď to fungovalo vesměs takhle, žádné extra posuny v jídle nebyly. Mám pocit, že se točíme v kruhu - nic pořádného nejí, jen sedí nad talířem a vztekají se, jsou schopni se vztekat do doby než přijde manžel nebo někam jedeme a „někdo je zachrání“ babička nenápadně nabídne svačinku, táta z toho vybruslí, že teda stačí jednu lžičku apod. Přes miliony diskuzi tohle nejsem schopná vyřešit. Jakmile nic nejí, samozřejmě s nimi není pořízení, ale jakmile položím na stůl misku s ovocem, buď ji jen rozhází nebo vztek, že to jíst nebudou. To samé s běžným jídlem, nic jiného nenabízím. Já jím vyvážené, manžel moc ne, ale prakticky s nimi přijde do kontaktu u jídla akorát v neděli. Přijde mi, že s nimi fakt nic pořádného neuděláme, ani nefunguje režim, jen se pořád přetahují a řvou, nebaví je to ani s ostatními dětmi, to je snad ještě horší. Přitom pozornosti už víc ani mít nemůžou, když je pošlu za trest do pokoje nebo i dám na zadek, zase jen řvou, klidně až do večera.. vysvětlovat se snažím, ale je to jak do dubu. :roll: Co s tím? :nevim:

Trošku noční můra :mrgreen: radu nemám :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1140
23.5.20 13:17

Mám v podstatě stejně staré děti. Mladší je díky bohu větší kliďas. Starší zbožňuje školku, tam se realizuje. Doporučuji sjednotit spaní, udělat dřív oběd a uložit oba naráz (ideálně si odpočiň i ty). Jídlo nabízet takové, co mají děti vesměs rády, u nás frčí těstoviny na sto způsobů, ale třeba i toust s marmeládou, tousty se sýrem atd. Když to jde být venku, starší se teď naučila jezdit na kole a to ji krásně unaví. Večery jsou náročné, to asi všechny děti, když jsou unavené jsou protivné. Stanov si priority, co už neuhneš (mytí rukou, zubů, jedna sladkost denně atd). Zbytek přežij. Bude léto, doporučuji celodenní výlety (hory, zoo). A holt někdy být za hnusnou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13061
23.5.20 13:39

Nemá smysl s nima diskutovat. nikam to nevede a hlavně je to na ně zjevně příliš abstraktní.

Klíčové je najít cestu k tomu efektivně komunikovat s tou starší, tipla bych si, že mladší se veze.

Školka myslím pomůže, pokud učitelka nebude úplně marná.

Mezi tím potřebuješ posílit sebe sama, aby si dokázala nastavit a udržet hranice a v okamžiku, kdy se starší začne vztekat, tak jí spíš nechala se vyvztekat a a prostě to neřešila. Když na ten vztek nebude dostávat odezvu, tak se to časem odnaučí. To co popisuješ nezní jako že by byla zaplavená emocí se kterou si neumí poradit, ale spíš že se naučila, že si věci vyřve. Dá se to odnaučit, je potřeba začít co nejdřív a mít tunu trpělivosti a důslednosti a zdroje, odkud sama čerpáš energii.

Znamená to jednu věc -ty musíš zůstat na neutrálu a nechytit se do emocí. Což je dost těžké.

Pro začátek - pokud to jde, tak je prostě nech na starosti jejich otci a vypadni pryč z bytu - buď jen na procházku či intenzivnější sport, nebo se s někým potkat a vyčistit si hlavu.

Nebo případně poslat otce se starší dcerou alepsoň na 3 hodiny ven, s tím že je ti úplně jedno, co budou dělat, je to jejich čas, aŤ si to zařídí sami. Je to dobré pro ně dva, je to dobré pro tebe a budeš mít čas jen pro mladší dítko.

S někým další budou fungovat jinak než s tebou a ty si trošku odfoukneš a déle pak vydržíš, než tě zase dostanou.

Znáš tuhle knížku?
https://obchod.portal.cz/…uji-hranice/ - je to docela praktické.

Pokud by nestačilo si něco přečíst (málo kdy to zabírá), tak určitě není ostuda zajít párkrát bud za psychologem si to vyjasnit, nebo si domluvit videotrénink interakcí (což je výrazně efektivnější, než jen se s někým poradit) http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

Pokud by ani to nezabralo (a to bych se divila), tak se určitě dá párkát setkat v rodiné terapii - tady je adresář lidí, co to umí

http://www.soft-zs.cz/…ce/terapeuti

Příspěvek upraven 23.05.20 v 13:42

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1516
23.5.20 13:42

Co se týče jídla, zkus zapřemýšlet jaká jídla mají rády, co sní a snažila bych se to nějak obměnovat. Sladkosti takto malým dětem bych nedávala vůbec, max. maličkost po snězeném oběde.
Mé děti jí celkem dobře, ale taky jim hodně věcí nechutná a nejí to, tak to prostě nevařim.
Pro mě bylo tohle období, kdy dětem bylo 1,5 a 4 asi zatim nejhorší a to ta starší byla celkem hodná.
Venku doporučuji staršímu dát odrážedlo/kolo a mladší do kočáru, to u nás fungovalo dobře.
Starší syn ti po obědě nespí? Určitě bych ho dávala spát, evidentně je unavenej nebo si s nim aspon lehnout a číst mu knížky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1190
23.5.20 14:00

@Bubla Bůčková trochu víc, než noční můra :think: @prokr máš naprostou pravdu, ale neumím si představit, že nastolí pevný řád někdo, kdo vůbec neví, co to je a že teď dětem totálně převrátí vše na ruby :think: Ládují se sladkým blivajzem a od teď si budou dávat pestrou zdravou snídani? To myslím nepůjde :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
829
23.5.20 14:11

No, dost náročná situace.
Byla bych neústupná ohledně sladkostí, max. jedno sladké denně. Děti to nakopne, jsou na tom potom závislé (přečti si něco o působení cukru v lidském těle), takže to potom vyžadují víc a víc. Co nejdřív bych tohle omezila. Příp. můžeš zkusit odebrání sladkostí používat jako trest (nejsem sice zastánce trestů, ale možná by to mohlo u vás fungovat v přechodném období, než jim těch sladkostí většinu přestaneš dávat).
No a snažila bych se být především trpělivá a nenechat se strhnout jejich emocemi. Řešit věci co nejvíc v klidu. Třeba se předtím 3× zhluboka nadechnout, než něco začnu řešit.
A taky to dávání na zadek a posílání do pokoje - to je jen utvrzuje v tom, že jejich negativní emoce nejsou v pořádku (přitom negativní emoce je prostě emoce, je to normální, přirozené a děti se s tím musí naučit postupně pracovat, pochopitelně rodič je jim při tom průvodcem a vzorem). A když jsou ty děti se svými emocemi takto odmítány, tak potom o to víc volají po pozornosti (nejspíš tím chtějí dosáhnout toho, aby cítily máma mě má ráda, máma mě chápe atd.)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
862
23.5.20 14:36

Mam deti se stejnym vekovym odstupem, aktualne 2 a 4,5 roku. Starsi ma ADHD+jeste jednu poruchu. Skolku aktualne nema kvuli viru a pujde az od zari. Varim pouze, co mi sni nebo jen pro neho variantu, aby to snedl(nezamichane). Ke kazdemu obedu je zelenina, ktera se musi snist, aby byl zakusek, ale nedavam zeleninu, kterou neji. Vecer k pohadce nakrajim talir ovoce/zeleniny, aby toho zdraveho snedli vic. Mladsi jde spat po obede a v tom case se venuji starsimu(peceme, hrajeme spolecenske hry atd.) a stacim i neco uklidit nebo si i odpocinout(kdyz starsi kouka na pohadky). Cele dopoledne travime venku. Pokazde jdeme na jine hriste. Nekdy starsi na kole a s mladsim bezim v kocarku za nim. Nekdy vezmu kridy, bublifuk, mice, kolobezku…Nechapu, ze starsi budi mladsi. To by si ani ten muj podes nedovolil :nevim:. Jinak jako rizek jde obalit i mlete nebo syr, frci masove kulicky, masova lizatka(z mleteho masa), testoviny jsou tutovka, brambory nakrajene na hranolky a upecene v troube. Hodne se mi osvedcilo 3 hodiny pred obedem nic nejist a byt venku. To je nic nebavi ani kdyz to delate s nimi? Cokoladovy jogurt pro ne? Jestli chcete zdravejsi, tak kupte recky cokoladovy nebo cokoladovou Hollandii. Hledala bych v jidle prijatelne varianty pro obe strany :palec:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
689
23.5.20 15:40

Teda ja bych to neviděla tak tragicky, podle me chyba v detech moc není, chyba je v tobě, že jsi je nechala jíst co chtějí a vždy jim to dáš, oni pak nemají energii k chození ven, jsou otravní, nejspís to starsí přenesl na mladsí dítě, protože já mam děti skoro stejně věkově a mladší dcera se dost začíná opičit, a ten mladší se chová jak, když je bez staršího? taky ho nic nebaví?? pokud ne, tak asi budou mit podobnou povahu no, já mam kazdé ditě uplne jiné a ta mladší je za odměnu a ted naopak pozitivně ovlivnuje toho starsího, zacínají být partáci a naopak starsí syn chodí ven raději, když jde i segra, starsi syn ted zacal opet spavat po obědě takže spi skoro ve stejnou dobu oba, čtu mu knížku a on v polovině knízky oči na půl žerdi :) a to me drív dělal strasné scény, že nechce jít spát, jo a že by vzbudil mladší řevem, to by si nedovolil

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5838
23.5.20 16:05
@Anonymní píše:
Mám děti 1,5 roku a necelé 4 roky. Patří mezi velmi, velmi živé a vynalézavé. Kam je posadím, tam je rozhodně nenajdu. Připadá mi, že se točíme v začarovaném kruhu křiku, vzdoru, nejezení…a téměř nikdy se to nevyřeší k mé spokojenosti. Ráno vstanou před 7., na snídani chtějí jen čokoládový jogurt, přes něco jiného nejede vlak. Už od půl 8. je vidět, že jsou unavení a vstávají zbytečně brzo. Nabídnu program v podobě hraní, vyrábění, obvykle něco starší vybere a než to vůbec nachystáme, už se hašteří a dělají nepořádek. Ok, přes mohutné protesty u oblékání jdeme ven. Venku je nic nebaví, jen by se nosili, vozili, povalovali po lavičce. Ok, mladší jde spát, se starším připravím oběd. Nastává protest proti všemu. Jedl by jen řízek. Ok, nechceš, běž od stolu. Vztek, řev. Budí mladší. Řev. Mladší dobrou hodinu nechce nic. Oběd samozřejmě vůbec. Oba jsou nevyspání, hladoví, protivní, samozřejmě je nebaví nic, spánek už se nepodaří. Obvykle je tedy kolem 3. dostanu ven a utahám procházkou, nějakou návštěvou, výletem. Večer chtějí zase jen sladké, už jsou unavení a na hranici přetažení, proto jdou kolem 8. spát, po rozrýpané večeři.. Starší půjde do školky až od září, do teď to fungovalo vesměs takhle, žádné extra posuny v jídle nebyly. Mám pocit, že se točíme v kruhu - nic pořádného nejí, jen sedí nad talířem a vztekají se, jsou schopni se vztekat do doby než přijde manžel nebo někam jedeme a „někdo je zachrání“ babička nenápadně nabídne svačinku, táta z toho vybruslí, že teda stačí jednu lžičku apod. Přes miliony diskuzi tohle nejsem schopná vyřešit. Jakmile nic nejí, samozřejmě s nimi není pořízení, ale jakmile položím na stůl misku s ovocem, buď ji jen rozhází nebo vztek, že to jíst nebudou. To samé s běžným jídlem, nic jiného nenabízím. Já jím vyvážené, manžel moc ne, ale prakticky s nimi přijde do kontaktu u jídla akorát v neděli. Přijde mi, že s nimi fakt nic pořádného neuděláme, ani nefunguje režim, jen se pořád přetahují a řvou, nebaví je to ani s ostatními dětmi, to je snad ještě horší. Přitom pozornosti už víc ani mít nemůžou, když je pošlu za trest do pokoje nebo i dám na zadek, zase jen řvou, klidně až do večera.. vysvětlovat se snažím, ale je to jak do dubu. :roll: Co s tím? :nevim:

Z toho co jsem vytučnila mi přijde, že jim pořád děláš program a skáčeš kolem nich, abys jim splnila vše co chtějí.
A že té pozornosti mají až moc.
Pár postřehů:

  • když v lednici nebude žádný čokoládový jogurt, tak si ho ani nemůžou dát. Snažím se střídat jogurt, pribiňák, opečený toust se šunkou a sýrem, ovesná kaše, krupicová kaše…
  • po snídani si zábavu hledají SAMI. Neexistuje furt vymýšlet program. Ano, bude chvíli hysterie kolem toho, jak se strááášně nudí, ale pak z toho začnou vymýšlet vlastní program a máš vyhráno. Volná hra a nuda, ze které vzejde hraní svými silami, to jsou podstatné věci.
  • stanov pravidla, přes která nejede vlak. Nesmí toho být moc, ale musí se to dodržovat. Třeba jdeme ven, neexistuje protest, že se nejde. Já jsem zavedla s nejedlíkem i to, že k jídlu dostane i malé množství něčeho nepopulárního (třeba k toustu dva plátky okurky) a musí to povinně sníst (zezačátku aspoň ochutnat). Už takhle začal jíst docela dost věcí, některých dokonce přišel na chuť.
  • vařila bych stejné jídlo pro všechny. Od tebe z talíře si nedá? Hlavně tedy ten mladší.
  • 4 letý už může jezdit na kole nebo odrážedle, to ho venku utahá. A není potřeba dojít z bodu A do bodu B. Na kočáru je doprav na hřiště nebo do lesa a tam můžou strávit dvě hodiny hraním, i kdyby se měli klackama šťourat v zemi. I to je zábava.
  • domlouvání moc nepomáhá, ale co je fajn se jich zeptat, jak by to chtěli, jak by si co představovali, a pak se domluvit na průběhu snesitelném pro všechny (např. ta procházka apod.)
  • jo a žádné svačiny! snídaně, oběd, večeře, a mezitím pořádně vyhládnout.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.5.20 21:54

Prosba - sen

Ahojda všem, předem se omlouvám za můj komentář od věci a toho, koho to bude obtěžovat, ať můj příspěvek bere za bezpředmětný. Naschvál mířím na tuto stránku, kde je spousta fajn maminek, který si potřebují najít chvilku i pro sebe.. spustila jsem na youtube nový kanál, kde budu nahrávat různá videa pro děti. Pro menší a větší, je to takový můj malý sen.. každý jeden odběr mi neskutečným způsobem pomůže, si ten sen splnit.. budu vám velice vděčná za odběr a případné sdílení dál:) videa se budou postupně rozrůstat a budou všeho druhu, ale výhradně pro děti:))) budou zde zábavné hry, ale i naučné hry:) moc vám všem děkuji a omlouvám se za příspěvek od věci..
https://www.youtube.com/user/Bahnoimzst

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
25.5.20 13:09

Díky všem za příspěvky. Pár věcí, co jste hodně psaly.

  • samozřejmě máme odrážedla, tříkolku, už zkouší i kolo se šlapáním, chodíme na písek, různé balony, křídy. Ne, že bych ho táhla násilím někam na tůru. Ale u všeho má sto problémů, vleče nohy, kňourá, věší se na mě, prostě je protivný.
  • pokud jsme někde s jinými dětmi a má možnost blbnout, nemám problém ho nechat se zašpinit, zmáčet, prostě ať si to užije. Ale on po pár sekundách začne cíleně vysírat. S dětmi se tahá, je otravný. Třeba na zahrádce ho babička poprosí, ať neleje vodu do 1 záhonu, že už je jí tam moc, ať leje jinam. A on cíleně jde a naleje to tam ještě 10×, i kdybychom se postavili na uši. Nepomáhá důrazněji říct, odvést pozornost, vynadat, nic. Až prostě musím zařvat, odvléct ho jinam a pohrozit trestem (který důsledně plním). Samozřejmě jsem zkoušela i nějaké ty nevýchovy, jako domluvit se s ním, co tedy uděláme, aby tam nelil, nebo aby se napravila škoda. Ale to je u takového dítěte úplně směšné. Jako možná za 10 let pochopí důsledky svého chování, ale potřebuju, aby to nedělal TEĎ, teď nebořil dětem stavby, nebral hračky z ruky, nedělal naschvály jiným. :nevim:
  • s jídlem ho samozřejmě nekrmím na večeři tatrankama. :roll: :zed: Ale co chceš - já nevííím. Nachystaného nesní nic. Jen suché přílohy. Když přitvrdím, je schopný se na truc pozvracet. Jinak je mu to jedno. Nejí, je protivný, protože je samozřejmě hladový. Pediatr jen pokrčí rameny, že do tabulky zapadá, některé děti to prostě dělají. Zas nechci běhat po všech čertech, aby mi řekli „buďte trpělivá, máte jen živé dítě“, nějaký lovitel diagnóz fakt nejsem. :nevim:
  • Nahlásit
  • Citovat
25.5.20 13:34

Syn mojí kamarádky jedl do 10 let jen několik málo věcí. Suchý rohlík, těstoviny s máslem a nějaký jogurt. Bylo to pro ni hrozné, ale přežil a dnes jí až na pár věcí vše.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
862
25.5.20 14:47
@Anonymní píše:
Díky všem za příspěvky. Pár věcí, co jste hodně psaly.
  • samozřejmě máme odrážedla, tříkolku, už zkouší i kolo se šlapáním, chodíme na písek, různé balony, křídy. Ne, že bych ho táhla násilím někam na tůru. Ale u všeho má sto problémů, vleče nohy, kňourá, věší se na mě, prostě je protivný.
  • pokud jsme někde s jinými dětmi a má možnost blbnout, nemám problém ho nechat se zašpinit, zmáčet, prostě ať si to užije. Ale on po pár sekundách začne cíleně vysírat. S dětmi se tahá, je otravný. Třeba na zahrádce ho babička poprosí, ať neleje vodu do 1 záhonu, že už je jí tam moc, ať leje jinam. A on cíleně jde a naleje to tam ještě 10×, i kdybychom se postavili na uši. Nepomáhá důrazněji říct, odvést pozornost, vynadat, nic. Až prostě musím zařvat, odvléct ho jinam a pohrozit trestem (který důsledně plním). Samozřejmě jsem zkoušela i nějaké ty nevýchovy, jako domluvit se s ním, co tedy uděláme, aby tam nelil, nebo aby se napravila škoda. Ale to je u takového dítěte úplně směšné. Jako možná za 10 let pochopí důsledky svého chování, ale potřebuju, aby to nedělal TEĎ, teď nebořil dětem stavby, nebral hračky z ruky, nedělal naschvály jiným. :nevim:
  • s jídlem ho samozřejmě nekrmím na večeři tatrankama. :roll: :zed: Ale co chceš - já nevííím. Nachystaného nesní nic. Jen suché přílohy. Když přitvrdím, je schopný se na truc pozvracet. Jinak je mu to jedno. Nejí, je protivný, protože je samozřejmě hladový. Pediatr jen pokrčí rameny, že do tabulky zapadá, některé děti to prostě dělají. Zas nechci běhat po všech čertech, aby mi řekli „buďte trpělivá, máte jen živé dítě“, nějaký lovitel diagnóz fakt nejsem. :nevim:

Do jidla bych nenutila. Muj ji taky casto jen prilohy, kdyz mu cilene neudelam to, co ji. Muj starsi syn je hodne podobny. To s tim zahonem by udelal taky. No, nedozvedela jsem se, ze je jen divoky. Nejvetsi naraz prisel ve skolce, kde ho nezvladali. Nejde o loveni diagnoz, ale poradit se, jak k postupovat neni na skodu. Treba me nenapadlo, ze potrebuje logopedickou peci, protoze mluvil vzdy cca umerne veku, ale ma treba problem se sluchovym rozlisenim podobnych hlasek.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama