Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@zrcadlo píše:
Syn je podzimní, tak do školky chodil 4 roky (od necelých 3). Až čtvrtý rok si našel jednoho až dva kamarády (= kluky, se kterými občas něco postavil nebo se s nimi honil po hřišti, ale žádné oslavy narozenin nebo nějaký širší kontakt, to ne). Měla jsem ze školy hrůzu, navíc tam šel sice jako jeden z těch starších, ale měl asi 110cm a ani ne 18kg. A úplně v pohodě, teď je druhák, vychází se všemi dětmi, v družině hraje s ostatními fotbal, pořád tedy nemá rád ty hlasité rváče, ale začlenil se v pohodě.
Taky mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ho nemůžu tvarovat do toho vysmátého obletovaného dítěte. Teď už mě spíš štve, když např. na kroužku mu pořád říkají, aby se víc usmíval. Na příměstském táboře mu napsali do závěrečného diplomu, že je bezvadný kluk, ale málo se usmívá, jeho to tam přitom fakt moc bavilo, a pak si bere hrozně osobně, že asi něco dělá špatně, že mu je to vytýkáno (a já pak uklidňuju malého kluka, který by si to bez těch pitomých poznámek moc užil).
U nás tedy to má po tatínkovi, to je taky hloubavý introvert.
Tak to je přesný, syn to má v závěrečném hodnocení ze školky…
Když jsem byla malá taky jsem byla velký introvert. Docela mi pomohlo když mě dospělí popostrčili. Třeba jsme doma měli návštěvu se stejně starým dítětem a rodiče řekli něco typu „nechceš mu ukázat svoje hračky?“ a tak. Ve školce stejné, učitelka viděla že jsem odstrčená, přišla a přivedla rovnou nějaké dítě a zadala nám společný úkol. Časem jsem se naučila prolomit tu bariéru sama. Spíš je zvláštní jak je možné že ty příjdeš, vidíš tam svoje dítě osamocené a učitelka si toho nevšimla? Nebo nezkoušela nějak sjednotit kolektiv, aby nikdo nevyčníval? Případně, zkuste to nacvičit na dětském hřišti nebo pozvat na návštěvu s nějakým stejně starým dítětem ať si sám zjistí, že hrát si s ostatními může být zábavný.
Je vidět, že moc chceš, aby byl syn „jako ostatní“. Hned v první větě píšeš, že jste normální, průměrná rodina a nejste divní. A kdybyste byli divní, tak by to bylo špatně? Proč to vůbec píšeš?
Chápu, že je smutný pohled na to, že si nehraje s ostatníma, ale do školky se těší a je spokojený - to je to nejdůležitější a platí to nejen v dětství 😊
Navíc, v průběhu dospívání se může jeho chování různě měnit ![]()
Přesně jak píšou @dedrichov a @MiKarisa. Nech ho žít a buď ráda, že má školku rád. Popovídej si s učitelkou, jak to vidí ona. Když tak ať ho občas popostrčí k někomu, připojí do hry, ale ne násilně, ať ho nechá i hrát si samotného, když mu to vyhovuje. Mé dítko bylo ve školce to samé. Možná hůř, až si učitelka myslela, že je hodně pozadu. Nechodil do školky rád. Zato do školy se těší a má tam kamarády.
Do mě máma taky pořád hučela, že nemám spoustu kamarádů, radila co mám dělat a já z toho byla nešťastná, že to nemám tak jak ona chce, a že její rady neumím použít. A když se mi to povedlo, tak se mi v dané situaci nelíbilo a znovu jsem byla nešťastná. Nakonec jsem si připadala méněcenná a ještě víc jsem se stranila lidí. Zlomilo se to až na výšce, kdy už mi nikdo neradil…
@dedrichov píše:
Tak to je přesný, syn to má v závěrečném hodnocení ze školky…
Mě tohle hrozně štve. Syn je fakt chytrý, bystrý, na tom táboře mockrát pomohl týmu k tomu na něco přijít, něco rozluštit, to i ty jiné děti se s ním třeba loučily slovy „a díky, že jsi na to přišel a vyhráli jsme“ atd., no a potom dostane diplom, kde je „Jsi bezvadný a šikovný kluk, ale málo se usmíváš“. Docela by mě zajímalo, jestli jiné dítě dostalo diplom „Krásně se usmíváš, ale rozumu jsi moc nepobral“ nebo „Tvůj úsměv je nakažlivý, a vůbec nevadí, že se směješ i když nevíš, která bije.“
@zrcadlo píše:
Vím jak to myslíš, ale fakt jsem se zasmála, když to takhle zmiňuješ a já si představím ten diplom ![]()
Ono je možné, že takto nadané inteligentní děti samy od sebe cítí, že právě teď si nemají s tím kolektivem co říct, až teprve, když přijde okamžik, v kterém se cítí jako ryba ve vodě a vyniknou, tak se teprve mají potřebu projevit…
Vyzdvihnu si také dítě, je chytrý, bystrý, od tř. učitelky to míval v každém hodnocení. A míval potíž s tím davovým zapojováním. Na druhou stranu teď hraje fotbal několikátým rokem a jakmile někde někdo kope do míče, vůbec žádný problém nemá se přidat…
No a teď vyloženě „zamachruju“ dostal se do celostátního finále logické olympiády, bude to za 14 dní na Pražském hradě
@Anonymní píše:
Strašně se bojím, aby z něj nebyl takový ten ňouma a otloukánek a trhá mi to srdce. Já i otec jsme oba velcí extroverti, tak nevím, po kom syn tohle má
Přečti si něco o Aspergerově syndromu.
Syn je extrovert, úplný opak vašeho a taky první měsíce ve školce stál stranou a všechno pozoroval. Je to prý úplně normální. Neboj, časem se začne zapojovat. Je opravdu malý. Letošní školní rok se bude rozkoukávat, pak už to bude lepší.
@zrcadlo píše:
Mě tohle hrozně štve. Syn je fakt chytrý, bystrý, na tom táboře mockrát pomohl týmu k tomu na něco přijít, něco rozluštit, to i ty jiné děti se s ním třeba loučily slovy „a díky, že jsi na to přišel a vyhráli jsme“ atd., no a potom dostane diplom, kde je „Jsi bezvadný a šikovný kluk, ale málo se usmíváš“. Docela by mě zajímalo, jestli jiné dítě dostalo diplom „Krásně se usmíváš, ale rozumu jsi moc nepobral“ nebo „Tvůj úsměv je nakažlivý, a vůbec nevadí, že se směješ i když nevíš, která bije.“
no to je teda síla, takhle negativně nálepkovat dítě. jednou z něj může být usměvavý dospělý a i kdyby ne, to že se někdo furt usmívá ještě neznamená, že je fajn člověk.
No ne každej dospělej co pracuje s dětmi to úplně umí. A ten tlak extrovertů na to, jak mají všichni být jako oni mi taky vždy vadil coby introvertovi.