Určitě potřebuje jen čas. To se zlomí 
Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn nezapadá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.11.21 18:00
Ještě je malej… Ve 3 letech si nevybavuju, že by moje děti měly vysloveně kamarády. Taky se musely nejdřív dlouho rozkoukat, když přišly mezi další děti nebo do nového prostředí. Do určité míry to dceři vydrželo doteď. Nemyslím, že by se u vás něco dělo, navíc když ho budeš nutit, bude to horší. Jestli je spokojenej a nechodí s brekem, nech ho tak. Za pár měsíců/let to zase bude vypadat úplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:20
Hlavne to nechtej zlomit a furt ho nepremlouvej.
Potrebuje mit pocit bezpeci, citit se dobre, pak si postupne vic troufne.
Kazdopadne z nech obycejnych nenapadnych neprubojnych kluku na zakladce pak vyrostli opravdu velmi zajimavi muzi 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:20
Ve třech letech si teprve děti pomalu začínají hrát s ostatními. V každém případě, pokud máš obavy, teď to s učitelkou. Popřej se, jak se zapojuje, co jsi viděla a jak by mu mohla pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:24
A myslíš, že mu to vadí? Ty totiž popisuješ pohled (paradoxně trochu zabedněného) extroverta, pro kterého je prostě jen jeden správný životní styl - a to být v kolektivu, ideálně v centru. Ale ono to tak není. Lidi jsou různí, někteří prostě stojí stranou - a jediný důvod, proč to mají těžší je to, že někteří extroverti to považují za divné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:30
Proč to chceš nějak lámat? Jednak je to zcela normální pro jeho věk, pravé hraní s dětmi se teprve teď bude postupně učit, zkoušet a později zdokonalovat. A pak taky to muze být i povaha. Nenut ho do ničeho, jen mu to znechutis. Pokud není nešťastnej, ze si hraje sám, tak ho nech. On se časem zapojí. Jednak na to dozraje jeho mozek a pak taky získá větší jistotu v prostředí i kolektivu. To přijde, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:37
Hlavně ho nepremlouvej a nenuť…nebuď prosím taková ta máma která na hřišti neustále hustí do dítěte „Pepíčku, pojď tady na kolotoč s dětmi, Pepíčku, pojď tady na písek za kamarády“ apod. Nech ho, ať pozoruje a razí si vlastní cestu. Jinak právě získá pocit, že je divnej, že maminka ho nepodporuje a snaží se ho neustále měnit a do něčeho ho tlačit. Prostě potřebuje pozorovat a dospět a časem se jistě zapojí sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:42
Ještě je malinkéj, muze se změnit, podstatný je aby on byl spokojenej, hlavně nic nelámat. U nás je to přesně naopak, já spíš introvert, moc lidí kolem sebe nepotřebuju, dcera extrovert který lidi miluje, kolektiv vyžaduje. Pro mě dobrá škola života 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:45
Byla jsem jako malá stejná. Nic mě netrápilo.. do školky jsem se těšila, ale ráda jsem si hrála sama. Jak bylo někde více dětí, nechtěla jsem tam i když jsem to místo milovala. Když jsem se ocitla v kolektivu, nikdy jsem se nezapojovala. Prostě se mi nechtělo. Pamatuju si, jak to maminku trápilo a tápala, proč to tak je. Mě bylo fajn a nechápala jsem, proč jí to trápí. Táta razil metodu “zlomit mě” a do kolektivních her a aktivit s jinými dětmi mě nutil. To pro mě bylo traumatizující. Protože mi to bylo nepříjemné. O paní učitelce ve školce ani nemluvě… ta mi každou chvíli dávala silně najevo, že nejsem normální - jelikož se nechci zapojovat a že je divné, když si hraju sama. Po čase jsem si díky tomuto přístupu začala myslela, že jsem asi opravdu divná… když se mnou dospělí tak jednají.. no a tehdy poprvé jsem začala být nešťastná. Do té doby mě nic netrápilo, protože jsem dělala přesně to, co mi vyhovovalo - hrála jsem si sama a nemusela jsem přemýšlet nad tím, jestli je to normální, nebo ne 
pokud je tak syn spokojený a nic ho netrápí, byla bych mu oporou při povaze, kterou momentálně má… ať si nepřijde divný, jako já tenkrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:55
Je to ještě mrnous! Dej mu čas 
za měsíc / půl roku / rok muže byt všechno jinak … Teprve se v kolektivu rozkoukava, hledá svoje místo, učí se jak vůbec mezi dětmi fungovat.
Dcera byla loni ve školce něco podobneho, a to nastupovala když ji byly 3 a třičtvrtě. Podle ucitelek spis děti pozorovala, než aby se aktivně zapojila. Ovšem ona sama byla spokojena, vyprávěla mi co ve školce dělali, těšila se tam, žádný problém.
Letos už je od prvního září aktivně zapojena do všeho Sama od sebe, protože nutit ji k něčemu je zbytečné. Ty děti si na to přijdou sami 
U mě pry ten zlom nastal v první třídě, ve školce dítě co stojí v rohu a od školy najednou společensky, aktivní dítě co si se vsema hraje a povídá
Ber to tak, ze ne každý je proste typ,,lev salónů “ nebo jak to nazvat Někomu tohle pozorování vyhovuje. Jestli se ti syn zda v pohodě a do skolky se tesi, neřeš to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 18:58
Důležité je, že se do školky těší. Nebuď z toho špatná, že nemáš typického kluka “raubíře”, nech tomu volný průběh. Dokážu si představit, jak se citis, toto jsem prožívala u svých holek. Dnes si na ne nikdo neprijde . Syn byl kluk se vším vsudy a to taky kolikrát nebyl med. Si nevybereš. Jezis to je let 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 19:01
Syn je podzimní, tak do školky chodil 4 roky (od necelých 3). Až čtvrtý rok si našel jednoho až dva kamarády (= kluky, se kterými občas něco postavil nebo se s nimi honil po hřišti, ale žádné oslavy narozenin nebo nějaký širší kontakt, to ne). Měla jsem ze školy hrůzu, navíc tam šel sice jako jeden z těch starších, ale měl asi 110cm a ani ne 18kg. A úplně v pohodě, teď je druhák, vychází se všemi dětmi, v družině hraje s ostatními fotbal, pořád tedy nemá rád ty hlasité rváče, ale začlenil se v pohodě.
Taky mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ho nemůžu tvarovat do toho vysmátého obletovaného dítěte. Teď už mě spíš štve, když např. na kroužku mu pořád říkají, aby se víc usmíval. Na příměstském táboře mu napsali do závěrečného diplomu, že je bezvadný kluk, ale málo se usmívá 
, jeho to tam přitom fakt moc bavilo, a pak si bere hrozně osobně, že asi něco dělá špatně, že mu je to vytýkáno (a já pak uklidňuju malého kluka, který by si to bez těch pitomých poznámek moc užil).
U nás tedy to má po tatínkovi, to je taky hloubavý introvert.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 19:02
Nech ho byt, ze jste vy s muzem nejaci vam fakt nedava právo syna cpat do stejne formicky. Je spokojenej, co vic chces? Fakt si myslis, ze jedinej spravnej zpusob zivota je ten vas a ti, co ziji jinak, jak rikas ty, divne, jsou nestastnici co vam zavidi?
Ja teda ze zivota mam zkusenost takovou, že vsichni zajimavi lidi kolem byli nejakym zpusobem divni, jiní. A diky bohu za ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.21 19:05
Úplně úžasně tady popsala pocity MiKarisa, to je přesné. Do 5 let mě hlídala babička, pak jsem šla do školky. Manžel úplně to samé… Byly jsme logicky děti, které se nederou do popředí, které na sebe neupozorňují, umí si hrát dlouho samy, kreslí, zabaví se, nepotřebují to hlučící okolí.
Zakladatelko, náš syn byl stejný. Raději pozoroval z povzdálí, jak si děti hrají, díval se na ně, co dělají a hrozně ho to zajímalo a bavilo. Zkusit s nimi nějaké věci nechtěl, jenom je pozoroval. Ve školce byly velmi rozumné učitelky, jemně podporovaly i to zapojení do kolektivních činností, ale ne nijak úporně, nechaly ho hrát si i samostatně. Vypozorovaly, že má rád vlaky, tak podporovaly, aby si hrál s touto hračkou společně s dalším klučíkem, který měl rád mašiny také. To se mi líbilo, nic na sílu, ale s citem navést…
Určitě na svého syna netlačte, je opravdu ještě malý, jistotu získá časem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Radši anonymně. Mám syna čerstvě 3 roky v soukromé školce. Dopředu chci říct, že jsme normální průměrná rodina, ničím nevyčníváme, nejsme “divní”.
Syn už od mala je hodně bojácný, musím ho strašně moc přemlouvat, aby vyzkoušel něco nového apod. Netráví bohužel kromě školky moc času s podobně starými dětmi, ale samozřejmě na hřiště a tak chodíme. I tam vždycky jen ostatní pozoruje, ale nezapojuje se. Nesedne si k dětem na ten točící kolotoč, i když to miluje, prostě se vždy stáhne do ústraní. Do školky jsem ho dala s nadějí, že si najde kamarády a stane se průbojnějším. Bohužel se mi před pár dny naskytl pohled, který mi nedá spát. Všechny děti si ve školce hrály na hřišti, kreslily křídami.. a můj syn jen postával sám v rohu hřiště..
Jde o to, že nechodí do školky s brekem, dokonce vždycky říká, že se těší, že si bude hrát. Ale hraje si jen sám a k ostatním se nepřidá.
Strašně se bojím, aby z něj nebyl takový ten ňouma a otloukánek a trhá mi to srdce. Já i otec jsme oba velcí extroverti, tak nevím, po kom syn tohle má
Nějaká rada, jak to zlomit?
Uvědomuju si, že to asi prožívám víc já než syn, ale strašně si přeju, aby měl kamarády a nebyl sám