Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn odmítá psychologa má deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Hanka1
18.2.23 05:01
No jestli problem bude v tvem priteli, ktery syna nikdy neprijal, viz ta tvoje zalozena diskuse Nevim jak dal zlomil mě a spousta jinych, tebou zalozenych, diskusich o patlogickem vztahu, kdy tvemu priteli vadi deti a tvuj pes…
Syna mi je lito, nasilim ho asi k psychologovi nedostanes. Mozna dat synovi cislo na Linku bezpeci nebo Krizove centrum, kdyz nechce nikam jit, tak at zkusi v klidu a soukromi tam zavolat…
- Citovat
- Upravit
18.2.23 05:14
Co takhle poradit se ve škole - mají tam psychologa, výchovného poradce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 08:15
Problém bude partner a další dítě, kterou spolu máte. Syn je ve věku, kdy by rodina měla trávit společné chvíle tzv. akčně - výlety, sportovní akce, apod.
Dcera je možná pro něj vetřelec, mimino, se kterým nic není, vztah k němu nemá, protože ho ji máš s jiným partnerem…a asi mu chybí láska, taková ta, která se nese dětstvím, dospíváním, opora. Určitě se necítí dobře v tété rodině, kterou sis našla a tvůj partner mu zřejmě moc nesedl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.23 08:25
Porad si rikam, zda driv tyto problemy nikdo neresil nebo jestli proste vlivem internetu apod..pribylo tolik deti, ale celkove i lidi v ruznem veku s depresemi. I v praci se casto setkavam s tim, ze k nam chodi pacienti do 18-99 let a drtiva vetsina z nich bere nejaka antidepresiva. I v okoli znam spousty nezletilych, ktere jsou jiz v tomhle veku na antidepresivech a rikam si proc..
Mne kdyz bylo nact, potykala jsem se tez s depresemi, ale tak nejak jsem se naucila s tim zit a postupne to sama v sobe resit.Take jsem to tenkrat nechtela s nikym rozebirat nebo se sverovat.Ve skole me sikanovali(predevsim kvuli vzhledu) jak spoluzaci, tak deti ze starsich rocniku, predevsim jeden kluk, ktery chodil vzdy za mnou cestou ze skoly a nadaval mi, nekdy do me strcil a povalil me na zem, uhodil me.Doma jsem se to bala rict, mamka byla od nevidim do nevidim v praci, tata chodil domu kazdy den opily, takze to jsem se bala rict cokoliv, aby mi jedna neprilitla. Zacala jsem se sebeposkozovat, ne s vidinou toho se zabit, ale proste mi to pomahalo si ulevit, byla to takova ma antidepresiva.Kdyz mi bylo 14 let, zemrel mi nejlepsi kamarad, ten jediny, kteremu jsem nasla silu se se vsim sverit-s tim co delam a co mi pomaha, ze me sikanuji a jake mam myslenky ohledne smrti apod..,ale vedela jsem, ze bych zo nikdy nebyla schopna udelat. A pak proste se casem vse zlepsilo, zacala jsem chodit na stredni, poznala jine lidi, uz po sobe nenechala slapat, pomalu jsem dospivala a s tim se menilo i me mysleni.Je fakt, ze i ted, kdyz je mi 30 let, potykam se obcas s pocity beznadeje, jako by uz nemel byt zitrek, jako bych nevedela co v zivote dal a pro co ziju, pritom mam syna a dceru na ceste a miluju je nadevse. Bohuzel je hrozne tezke najit v depresich tu hranici, kdy ten clovek proste jen prochazi obdobim, kdy ma v hlave zmatrk a nic ho netesi nebo kdy uz je to tak spatny, ze by byl nedej boze schopny si sahnout na zivot.Ale asi bych se spis snazila vic sledovat jeho projevy, snazit se navazat vic kontaktu, ale nebavit se o tom, protoze mu to ocividne neni prijemne a ani mne tenkrat nebylo…
Prosim anonym, citlive tema, dekuji B.
- Citovat
- Upravit
18.2.23 14:27
Tak spíš než s psychoterapií začněte stabilizovat neurochemii léky - to stačí probrat s pediatrem/ou.
Až se tohle srovná, bude jendodušší přidat i tu psychoterapii.
Školní psycholog tohle rozhodně nezvládne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den. Mám syna kterému je 17. Je to hodný až moc citlivý kluk i dle slov učitela. Jenže delší čas je již uzavřený do sebe. Zjistila jsem že se svěřit svým kamarádům že má ouzkosti a že cítí beznaděj. Ptala jsem se ho několikrát jak se má zda li je vše v pořádku a tak dále. Vždy mi odpoví že ano a dále se nechce bavit. Kluci mu nabízeli pomoc a že by měl navštívit psychologa. Když s němi byl venku tak prý ani moc nemluvil. A už s nimi ani nechtěl chodit ven. Často ho bolí hlava a je neustále unavený. Objednala jsem nás k psychologovi když jsem mu to řekla že tam máme jít odmítl že tam nepůjde. A prostě jsem ho tam neměla jak dostat. Jsem z toho zoufalá. A moc mě to bolí. Každý večer brečím a nevím jak ho tam dostat. Dětství měl přitom krásný měl vše co si přál a bylo to usměvavé šťastné dítě. Měli jsme kamarádsky vztah. Prosím poradí mi někdo?