Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím o vaše rady a názory. Skoro šestiletý syn začal lhát a podvádět - zatím se jedná o drobnosti, ale mrzí mě to a chtěla bych to nějakým způsobem zastavit, aby si na to nezvykl a nedělal to častěji, protože přišel na to, že to funguje. Tak třeba dnes - na oběd jsme měli knedlíky plněné švestkama, děti jedly venku, já jsem byla doma. Chutnalo jim, tak mi po chvíli donesli talíře, že chtějí ještě přidat. Ale zmiňovaný syn, ještě spolu s mladším, nesnědl švestky. Řekla jsem jim, že jim přidám další knedlíky, až budou mít talíře prázdné. No a syn odešel zpátky ke stolu, jakože to jde sníst, a ve skutečnosti, když jsem se nedívala, švestky vyklopil za hromadu dřeva a pak přišel za mnou, ještě přede mnou jakože vyškrabával talíř a já jsem ho pochválila a přidala mu další knedlíky. Vyhozené švestky jsme objevili později. To je jeden příklad. Ráno udělal něco podobného - měl si poskládat deku, se kterou si hrál - slíbila jsem mu, že když si ji uklidí, může jít ven. A on ji pomačkal, schoval za křeslo, křeslo ještě posunul tak aby nebyla vidět, a řekl mi, že deka už je poskládaná. Na to jsem přišla okamžitě. Minule si zase měli dělat pořádek ve skříni a on se přišel pochlubit, jak krásně ty věci v té skříni porovnal. Bylo mi divné, že je těch hraček ve skříni nějak míně než bylo, ale řekla jsem si, že to je asi tím, jak jsou poskládané a ne naházené, jak byly doteď. Dostal velkou pochvalu a odměnu, a teprve večer, když jsem šla spát, jsem našla polovinu hraček z té skříně zahrabaných v mých peřinách, naházených za postelí a za skříní… A takhle bych mohla pokračovat. Mrzí mě, že se tohle naučil, nemůžu nad ním celé dny stát a hlídat, důvěřovala jsem mu. Někdy se na to přijde hned, jindy mu to ale vyjde a tak si začal pomalu zvykat na to, že to tak může dělat pořád. Nevím, jak mu vysvětlit, že tohle se prostě nedělá. Povídali jsme si o tom už mockrát, několikrát mi už sliboval, že už to dělat nebude, a udělal to zas… Vím, že je to v tomto věku asi normální, ale jakým způsobem to řešit? Jak to řešíte vy? Děkuji!
Ahoj. Já bych to řešila tak, že pokaždé když mu dáš nějaký úkol tak ho prostě zkontroluj jestli je opravdu řádně splněný a až potom dej odměnu nebo pochvalu. Vím, že pokaždé třeba nejde hned zjistit jestli je to opravdu tak jak řekl, ale v připadě že to potom zjistíš, jako s těma hračkama nebo švestkama-má přijít adekvátní trest. Pokud budeš lhát a podvádět, máš zákaz televize/tablet/mobil/PC… Pokud vidí že mu to vychází beztrestně tak je jasný že to tak bude praktikovat dál…
zkouší to každé dítě..
Řešila jsem to dozorem a důslednou kontrolou všeho.
Přičemž jsem jim vysvětlila, že vzhledem k tomu že se jim nedá věřit, tak holt musí být více pod dozorem.
V tvém případě, jídlo dojíst před tebou a vše podrobně překontrolovat.
Je to v jeho věku trapné, ale když je to jediná možnost. ![]()
Z meho pohledu dite ztraci mou duveru a ja se k nemu chovam opet jako k malemu, tj. vse dozoruji osobne, vse kontroluji dusledne. Je to pakarna, ale dite rychle pochopilo, ze lepsi je nelhat, jinak me bude mit furt za zadkem. Jsou mu 4 roky…
Jinak mi tohle zkousel uz jako mensi, ze jsem ho poslala do koupelny pred spanim vycurat, on tam postal, pak splavhl, sel do postele a tam se pocural. Uz tehdy stacilo par dnu velmi intenzivni kontroly a byl klid.
A snazim se nevytvaret zbytecne podminky pro lez. Treba ty svestky by mi byly fuk, bud bych je snedla nebo vyhodila. Dite se s ohledem na vek dostalo do slozite situace. A naslo si vychodisko, aby se vlk nazral a koza zustala cela.
@Denis11 To víš že ho kontroluju, ale jak chceš přijít třeba na to, že ti děcko naházelo hračky za skříň, místo aby je uklidilo, když nad ním nestojíš? Pokaždé prošmejdit celý barák, co kdyby náhodou? Mám dětí víc a to fakt nejde abych nad každým stála. Třeba dnes s tím obědem - využil okamžiku, kdy jsem nandávala na talíř staršímu synovi. Prostě pokud dítě chce, způsob, jak tě ošidit, si vždycky najde. Je jasné, že to zkoušejí asi všechny děti. O zákazu televize/počítače/mobilu jsem přemýšlela jako první. Ale teď otázka, jestli to pomůže a syn podvádět přestane, a nebo jestli začne vymýšlet „rafinovanější“ podvody, aby se na to nepřišlo, vyhnul se trestu a dostal co chce…
Je to normální, každé dítě si testuje hranice, kam až si může dovolit zajít. A rada? Důkladná kontrola před přidělením odměny, klidně i s komentem, např.: že minule byly hračky jinde, takže se podíváme, jestli i teď nejsou na špatném místě. A teprve až bude vše opravdu v pořádku, pak odměňovat.
@sao píše:
To víš že ho kontroluju, ale jak chceš přijít třeba na to, že ti děcko naházelo hračky za skříň, místo aby je uklidilo, když nad ním nestojíš? Pokaždé prošmejdit celý barák, co kdyby náhodou? Mám dětí víc a to fakt nejde abych nad každým stála. Třeba dnes s tím obědem - využil okamžiku, kdy jsem nandávala na talíř staršímu synovi. Prostě pokud dítě chce, způsob, jak tě ošidit, si vždycky najde. Je jasné, že to zkoušejí asi všechny děti. O zákazu televize/počítače/mobilu jsem přemýšlela jako první. Ale teď otázka, jestli to pomůže a syn podvádět přestane, a nebo jestli začne vymýšlet „rafinovanější“ podvody, aby se na to nepřišlo, vyhnul se trestu a dostal co chce…
no tak teď už víš, že to dělá, tak holt nakoukneš za skříň, do peřin, pod postel… já bych mu to i řekla, že to je kvůli tomu, že podváděl a proto ho musím víc kontrolovat. A že s tím přestanu, až on nebude podvádět.
@sao jde to kontrolovat, kdyz to clovek ocekava, tak jde. Mmch je zajimave, ze to u vas dela prostredni, u nas totiz taky ![]()
Mně spíš přijde, že zkouší tvou lásku. Zkus knihu Děti a pět jazyků lásky. Nejdříve máme dítě milovat a přijmout, jaké je, pak můžeme začít vychovávat. Až si je jisté, že je milované. Tresty nic neřeší (ani odměny!). Přesně jak píšeš: začne vymýšlet rafinovanější lži.
@neumisa No tak jistě, že když už vím, že mě v něčem obelhal, příště už tuhle konkrétní věc kontroluju. Ale on prostě vždycky přijde s něčím novým. Dřív hračky naházel pod postel a tvrdil že je uklizeno. Přišla jsem na to a od té doby se pod postel koukám. Tak je začal házet někam jinam. Teď už prolézám každý koutek v dětském pokoji a proto si vybral jako nový úkryt ložnici. Nikdy netuším, co nového vymyslí, zkontroluju to, o čem vím, že udělal minule, a on si najde něco nového, chápeš?
A mě nejde o ty uklizené hračky, mě jde o ten princip. Nechci mu stát 24 hodin denně za zadkem, nechci do baráku instalovat kamerový systém
Hledám způsob, jak dítěti, např. pomocí nějaké pohádky atp., vysvětlit, že lhát se nemá a vybudovat v něm jisté svědomí a hranice, co je dobré a co je špatné. O to mi jde.
@LucaLuca
Konečně odpověď, kterou jsem potřebovala! Děkuji! Knížku si přečtu.
@sao píše:
Prosím o vaše rady a názory. Skoro šestiletý syn začal lhát a podvádět - zatím se jedná o drobnosti, ale mrzí mě to a chtěla bych to nějakým způsobem zastavit, aby si na to nezvykl a nedělal to častěji, protože přišel na to, že to funguje. Tak třeba dnes - na oběd jsme měli knedlíky plněné švestkama, děti jedly venku, já jsem byla doma. Chutnalo jim, tak mi po chvíli donesli talíře, že chtějí ještě přidat. Ale zmiňovaný syn, ještě spolu s mladším, nesnědl švestky. Řekla jsem jim, že jim přidám další knedlíky, až budou mít talíře prázdné. No a syn odešel zpátky ke stolu, jakože to jde sníst, a ve skutečnosti, když jsem se nedívala, švestky vyklopil za hromadu dřeva a pak přišel za mnou, ještě přede mnou jakože vyškrabával talíř a já jsem ho pochválila a přidala mu další knedlíky. Vyhozené švestky jsme objevili později. To je jeden příklad. Ráno udělal něco podobného - měl si poskládat deku, se kterou si hrál - slíbila jsem mu, že když si ji uklidí, může jít ven. A on ji pomačkal, schoval za křeslo, křeslo ještě posunul tak aby nebyla vidět, a řekl mi, že deka už je poskládaná. Na to jsem přišla okamžitě. Minule si zase měli dělat pořádek ve skříni a on se přišel pochlubit, jak krásně ty věci v té skříni porovnal. Bylo mi divné, že je těch hraček ve skříni nějak míně než bylo, ale řekla jsem si, že to je asi tím, jak jsou poskládané a ne naházené, jak byly doteď. Dostal velkou pochvalu a odměnu, a teprve večer, když jsem šla spát, jsem našla polovinu hraček z té skříně zahrabaných v mých peřinách, naházených za postelí a za skříní… A takhle bych mohla pokračovat. Mrzí mě, že se tohle naučil, nemůžu nad ním celé dny stát a hlídat, důvěřovala jsem mu. Někdy se na to přijde hned, jindy mu to ale vyjde a tak si začal pomalu zvykat na to, že to tak může dělat pořád. Nevím, jak mu vysvětlit, že tohle se prostě nedělá. Povídali jsme si o tom už mockrát, několikrát mi už sliboval, že už to dělat nebude, a udělal to zas… Vím, že je to v tomto věku asi normální, ale jakým způsobem to řešit? Jak to řešíte vy? Děkuji!
Kdybych ho při tom viděla, tak zasáhnu. Musí si uvědomit, že se to nedělá. Je to nutný řešit hned. Případně pak sáhnout k nějakému trestu hned poté, co něco podobného udělá, aby si to uvědomil. Může jít o zákaz pohádky, tabletu ap., co mu bude vadit.
@sao píše:
Hledám způsob, jak dítěti, např. pomocí nějaké pohádky atp., vysvětlit, že lhát se nemá a vybudovat v něm jisté svědomí a hranice, co je dobré a co je špatné. O to mi jde.
Na některé děti tohle ale nefunguje. To je jen tvoje představa, jak bys to chtěla udělat, stejně jako máš představu, ž dítě nebude lhát a podvádět.
Klidně si přečti nějako bajku, převeď ji do jednodušší podoby a naservíruj, třeba to zabere
Bohužel mnohem více než promluvy na malé děti obvykle zabírají činy. Prostě žijí tady a teď. Dalším řešením je nechtít po něm věci, které nelze jednoduše zkontrolovat.
Ono ho o dost omezí, ale není to moc motivační.
@Sany80s píše: Řešila jsem to dozorem a důslednou kontrolou všeho.
Přičemž jsem jim vysvětlila, že vzhledem k tomu že se jim nedá věřit, tak holt musí být více pod dozorem.
V tvém případě, jídlo dojíst před tebou a vše podrobně překontrolovat.
Je to v jeho věku trapné, ale když je to jediná možnost.
A co je na tom trapného?
Prostě to zkouší a hledá nejjednodušší řešení.
Zakladatelko neboj, ono se to srovná, budeš prostě chvíli kontrolovat a půjde to.
Pozitivní na tom je, že máš chytré dítě, které je schopné to vymyslet.
@sao budeš muset nad ním stát, bude tě to stát nějaký čas, ale vyplatí se to