Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn začal lhát a podvádět
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.8.15 17:03
@sao
Tak se neptej, jestli opravdu. Rekni, že je šikovný kluk, a ze se půjdete spolu podivat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.15 17:42
@sao píše:
Nebo se o to spíš pokouším - vyhrožuju, že ty hračky, co jsem právě našla za tou skříní/pod postelí atp. dám asi jiným dětem, které se o ně budou hezky starat, nebo že jdu vysávat a co nebude uklizené na svém místě, to vysaju vysavačem. Tohle u nás obvykle ještě zabírá a děti honem utíkají zašantročené hračky uklidit. Ale u lhaní a podvodů i přesto zůstává, asi musím být důslednější.
Já ti nevím, ale jsi si jistá, že je to dobrá cesta? S tímhle už moc dlouho nevydržíš - děti rostou a brzy tě prokouknou. Protože tohle prostě nesplníš, že jo. Nebo těm dětem ty hračky opravdu odneseš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.15 18:38
Zaznělo toho tady spoustu.
Důslednost je důležitá, kontrolovat a dohlížet, to je pravidlo číslo jedna v takovémto případě. Na druhou stranu, zbytečně bych nebazírovala na nesmyslech typu, že musí dojíst švestky. Já jako dospělá mám ráda také plněné ovocné knedlíky, ale ovoce z nich nejim - asi jsem holt špatný příklad pro své děti. Kupodivu ale starší děti jí knedlíky i s ovocem, jen jedna z dvojčat to vydloubává, protože ji nechutná, že je to rozblemclé (miluje syrové kyselé ovoce 
), takže to respektuji a nenutím.
Podle mě je špatné, abys za nějaký úklid, který je pro většinu lidí rutina či automatická činnost vydávala odměny. U nás se běžně pomáhá, u nás si běžně po sobě hračky a oblečení uklízíme. Dospělý a dítě má často jiné představy o úklidu a člověk jim musí ukázat, jak to „uklizeno“ podle dospělých vypadá. Takto občas uklízím s dvojčatama (ale já tedy nejsem zastáncem neskutečného množství krámů, takže mají hraček akorát na to, aby to bylo ukliditelné, nepoužívané hračky jdou o dům dál 
.
Pokud používáš zákazy, je důležité používat takové, které jsou splnitelné. Rozhodně nezakazovat nic dlouhodobě (zákaz jít ven na týden, zákaz televize na týden, či tabletu/pohádky/bonbonu a podobně). Ideálně zákaz ten den a další den od znova, aby dítě mělo motivaci a pamatovalo si ještě čerstvě, jaké to bylo, když ten zákaz proběhl.
Příklad - holky dvojčata mají společný pokoj, večer máme rituál, že se čte pohádka, vypráví o uplynulém dni, plánuje další den. Ale ještě před tím, než k tomu dojde vědí, že je důležité, aby i hračky byly uklizené a mohly v klidu spinkat. Mezitím, co ony uklízí, já uspávám mladší, holky vědí kdy přesně se zhasíná a jdou spát. Když uklizeno není, oznámím, že to společně uklidíme, ale tím se jim zkrátí čas povídání/pohádky. A po uplynutí doby jsem nekompromisní. Další den si pamatují, že to tak bylo a mají uklizeno a vše je v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.8.15 11:13
@sao píše:
No, vyloženě stát nad ním opravdu nemůžu a ani nechci, ale prostě zavádím nové pravidlo. Pokaždé, když zadám nějaký úkol, tak připomenu, že pokud bude vše v pořádku splněno, bude odměna, pokud ne, tak bez odměny, a pokud přijdu na nějakou lež nebo podvod, tak nejen že nebude odměna, ale ještě přidám např. zákaz pohádek atp. - to si ještě rozmyslím. Není to dokonalé řešení, ale chci alespoň aby moje děti věděly, že lhaní a podvádění je něco špatného, na co se dřív nebo později obvykle stejně přijde a za co musí přijít trest, a aby si volbu tohoto pohodlného způsobu, jak dosáhnout něčeho, co chtějí, rozmysleli.
To už je moc složitý pro malé dítě na zapamatování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 00:00
@janeshort píše:
To už je moc složitý pro malé dítě na zapamatování.
Ano, také si to myslím (resp. mám to i z aktuálních zkušeností, protože mám stejně starého syna) - je to příliš obecné a příliš všeobecně (a planě) dbající na morálku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 00:20
@mojmira píše:nevím jaká jsi generace, a je pravda, že to sice nebylo běžné, ale dělo se to dycky… z dob generace předemnou je to popsáno v knize „…a bude hůř“ pro příklad…
jen aby to s dnešními dětmi nebylo ještě horší. Copak my jsme si dovolili odmlouvat učitelovi, neposlechnout? Dnes se jen učitel škaredě na dítě podívá a už by rodiče nejraději volali policii.
@Sany80s píše:
Na některé děti tohle ale nefunguje. To je jen tvoje představa, jak bys to chtěla udělat, stejně jako máš představu, ž dítě nebude lhát a podvádět.
Klidně si přečti nějako bajku, převeď ji do jednodušší podoby a naservíruj, třeba to zabere
Bohužel mnohem více než promluvy na malé děti obvykle zabírají činy. Prostě žijí tady a teď.Dalším řešením je nechtít po něm věci, které nelze jednoduše zkontrolovat.
Ono ho o dost omezí, ale není to moc motivační.
tak, a uplně nejlíp se učí příkladem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 09:05
@stock píše:
Tak se neptej, jestli opravdu. Rekni, že je šikovný kluk, a ze se půjdete spolu podivat.
To taky dělám 
Zeptám se, zda opravdu, pak se ještě jdeme spolu podívat… A na první pohled je vše v pořádku - nepamatuji si, kolik přesně a jaké hračky mají, nemůžu přepočítávat díly stavebnice atd., takže to vždycky vypadá, že je uklizeno, a teprve později, při větším úklidu, najdu hračky nastrkané pod skříní a dalších místech. Jakmile takovouto „skrýš“ odhalím, už ji pravidelně, při kontrole splněného úkolu, kontroluji, jenomže to on ví a najde si zase jinou skrýš
@Novire píše:
Já ti nevím, ale jsi si jistá, že je to dobrá cesta? S tímhle už moc dlouho nevydržíš - děti rostou a brzy tě prokouknou. Protože tohle prostě nesplníš, že jo. Nebo těm dětem ty hračky opravdu odneseš?
No nemyslím si, že je tohle dobrá cesta - já sama totiž nevím, co přesně je dobrá cesta, jsem rodič který se učí. Každopádně nevidím důvod, proč bych tohle nesplnila. Máme krámů plný pokojík, takže, ač jsem to ještě neudělala, dřív nebo později ty neuklizené hračky prostě hodím do pytle a odnesu. Zatím jsem to neudělala, což je možná chyba.
@Gituš Švestky - u vás je to tak, jak to je. U nás je to prostě jinak. Pravidla určuji já. Na snězení švestek netrvám, tak jako obecně netrvám na snězení čehokoliv jiného. Nechtěla jsem po něm, aby ty švestky snědl. Pouze jsem mu řekla, že pokud má hlad, sní i ty švestky a když bude mít pořád ještě hlad, ráda mu přidám další knedlíky. U nás se prostě jídlem neplýtvá, aby si např. z chleba snědl pouze šunku a chtěl přidat další - to prostě neexistuje. Ať ten chleba nejí, ok, ale další nedostane, aby z něho ojedl zase pouze šunku. Jeho mladší brácha švestky nesnědl, a další knedlíky nedostal. Jednoduché. On ty švestky vyklopil do trávy a tvrdil mi, že je má snězené, aby dostal další knedlíky - a to je lež a podvod. Nechci tady řešit svoje pravidla, popř. je měnit. Řeším, že můj syn lže a podvádí.
Za úklid obvykle taky nedávám odměny a taky to beru jako automatickou věc, kterou musí dělat každý člověk - udržovat kolem sebe pořádek. Ale sama píšeš, že pokud není večer uklizeno, doděláváš to s dětmi na úkor čtení pohádky. Prostě nějaká motivace být musí. U nás to není jinak - než se jde večer spát, musí být uklizeno. Není? No tak prostě půjdeme spát, až to bude. Nebo když chtějí jít ven - taky musí být nejprve uklizené hračky doma. No, a syn prostě už chce jít spát, nebo už chce jít ven a nebaví ho skládat věci na své místo, a tak to někam narve a tvrdí mi, že je uklizeno. Pouze když jsme nedávno dělali větší úklid a on za mnou přišel pochlubit se, jak krásně vyklidil skříň a všechno tam krásně narovnal, měla jsem radost a rozhodla, že za tuhle práci dostane odměnu - prostě v tu chvíli mě potěšil a uznala jsem, že za tohle si odměnu zaslouží. A pak jsem byla zklamaná, když jsem zjistila, že mi lhal - že polovinu hraček z té skříně nacpal za naši postel a za skříň. Netuším proč.
Taky nemám ráda velké množství krámů, ale moji kluci jsou po tatínkovi - všechno potřebují, každý ústřižek papíru, každou krabičku od čaje atp. Není to tak jednoduché
@janeshort píše:
To už je moc složitý pro malé dítě na zapamatování.
Tak to já si zase myslím, že je to jednoduché. Moje děti moc dobře vědí, co znamená lhát a podvádět. A není pro mě problém jim to pokaždé dovysvětlit - např. když řeknu, aby si uklidili hračky - připomenu, že pokud bude někdo podvádět a strkat hračky tam, kam nepatří a tvrdit, že jsou uklizené, bude následovat trest. A že na to dřív nebo později přijdu. Atd. Pravidla se musí vždycky říkat předem. Nemyslím si, že se tento problém vyřeší ze dne na den. Ale nějakou strategii zvolit musím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 10:02
@sao píše: Švestky – u vás je to tak, jak to je. U nás je to prostě jinak. Pravidla určuji já. Na snězení švestek netrvám, tak jako obecně netrvám na snězení čehokoliv jiného. Nechtěla jsem po něm, aby ty švestky snědl. Pouze jsem mu řekla, že pokud má hlad, sní i ty švestky a když bude mít pořád ještě hlad, ráda mu přidám další knedlíky. U nás se prostě jídlem neplýtvá, aby si např. z chleba snědl pouze šunku a chtěl přidat další – to prostě neexistuje. Ať ten chleba nejí, ok, ale další nedostane, aby z něho ojedl zase pouze šunku. Jeho mladší brácha švestky nesnědl, a další knedlíky nedostal. Jednoduché. On ty švestky vyklopil do trávy a tvrdil mi, že je má snězené, aby dostal další knedlíky – a to je lež a podvod. Nechci tady řešit svoje pravidla, popř. je měnit. Řeším, že můj syn lže a podvádí.
Víš, já mám trochu pocit, že ho k těmhle krokům - lži a podvody - doháníš ty sama. Ostatně, bohužel je to tak, že rodiče u takto malých dětí i u větších, formují povahu a ovlivňují to, jaké je to dítě. Což je logické.
Na snězení švestek trváš - pokud chce další knedlík. Promiň, ale v jaké světe je člověk schopný najíst se ze švestek??? Pochopila bych to obráceně - snědl jsi jen švestky a chceš další knedlík, abys ty švestky zase vydloubal. Tak to nepůjde, měl sis dát švestky syrové a ne dloubat knedlík. Ale naopak, když si chce dát knedlík a holt nejí švestky, to se přeci pochopit dá, ne každý jí všechno. Pokud jde o chleba se šunkou, to je něco jiného, pokud by chtěl chleba bez šunky, není problém (jako knedlíky bez švestek), pokud by chtěl ale jen šunku (místo svačiny, ne na chuť), tak by taky nepochodil (švestky bez snězení knedlíků).
Přijde mi, že si to děláš sama, bazírováním na nesmyslech. Obecně mají rodiče tendence uplatňovat svou sílu a „moc“ nad dítětem, za všech okolnostích, vždy a všude 
. Až mu bude 20 a nechá švestky, taky mu nepřidáš už knedlíky, ač bude mít hlad? Jenom protože jídlem se neplýtvá? Mohla sis ty švestky dát ty, když je máš ráda a syna v klidu nechat sníst knedlíky.
Vyklopil je do trávy, protože je jíst nechtěl - já bych v životě nepozřela koprovku, ani cítit ji nemůžu a kdyby mi ji někdo nutil s chutí ji vyklopim tomu člověku na hlavu, ne jen do trávy. Jeho mladší brácha je jiný člověk, třeba mu švestky nevadí. Někomu holt jo.
Proč lidi mají potřebu hrát si nad svými vlastními dětmi ty, kdo mají moc. Ano, tu moc máš, ale to neznamená, že ji musíš používat neustále. Myslím, že by syn ocenil, kdybys mu řekla, tak ty švestky nejez, když ti nechutnají. Je mi kluka líto 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 10:13
Moje mamka měla skvělou výchovnou metodu.Jak jsem něco provedla, tvářila se hrozně smutně a nemluvila se mnou..Dělala ze sebe utrápenou chudinku
Fakt to zabíralo, ale ted jsem na takové jednání u lidí alergická
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 12:00
@Gituš Děkuji ti za vyčerpávající popis tvého vlastního názoru na věc, já mám svůj 
U nás se jí všechno a kdo nejí, tak ať nejí, ale nic jiného nedostane Já znám své syny nejlíp a vím nejlíp, jaká pravidla jim nastavit, dle toho, jak je znám. Nemusíš mít o mého syna strach, kdyby to byly pouze švestky, co nejí, určitě bych na jejich snězení netrvala. Aneb, je rozdíl, jestli dítě nejí koprovku, a nebo když nejí skoro nic Tohle tady ale řešit nechci a nebudu to více rozebírat. Ptala jsem se na to, jak vy řešíte, když vám děti lžou a podvádějí. Všechna ostatní omáčka okolo toho, dohadování se proč po dětech chci tohle nebo tamto, je zbytečné. To já řešit nepotřebuji a když bych potřebovala, založím diskuzi na tohle téma. Přeji hezký den 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 12:18
@sao Určitě to zbytečné není, neboť všechno souvisí se vším. A to, že ty se snažíš vyřešít jeden problém - lhaní a podvádění - neznamená, že k tomu není přidružených několik/mnoho dalších věcí. Ať už jako příčina, nebo jako následek. Nejlepší řešení tohoto je - prevence .
U švestek to začíná, jsem si jistá, že tohle nebude jediná věc, kdy si slepě stojíš za svým. Vždy je nejlepší, když si člověk představí, jestli by chtěl, aby s ním maminka/tatínek takto jednal. Taky dodržuji jisté věci - ale ne úplně vždy. Ale my máme mezi sebou asi jiné vztahy, založené na jiných věcech .
Tak ať se daří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 12:31
@Gituš Jistě, slepě si stojím za svým A chtít po dítěti, aby si poskládalo deku, kterou pohodilo uprostřed kuchyně na podlahu a víc si jí nevšímalo, je taky slepé stání si za svým - chudáček, tak moc jsem mu tímto nehorázným požadavkem ukřivdila, že ji prostě musel smuchlat do kuličky, schovat za křeslo tak, aby nebyla vidět a do očí mi říct, že už je deka poskládaná No jsem to vážně hrozně zlá matka.
Máš naprostou pravdu. Všechno souvisí se vším. Proto radím nesoudit něčí výchovu, nebo rovnou rodinu jako celek, jen podle pár vět v internetové diskuzi. Nejlepší vhled do situace má totiž pouze osoba zúčastněná. Proto se ptám pouze obecně na to, jak řešíte tenhle konkrétní problém. Na hlubší rady ohledně celkového stylu výchovy a přístupu k dětem se na internetu zásadně neptám.
Jinak, naše vztahy stojí taky na určitých základech a od toho se odvíjí moje výchova.
Víc už se vyjadřovat nebudu. Měj hezký zbytek dne a zítra přeji úspěšný start do nového školního roku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 12:47
@Gituš Já mám dojem, že jsi to zavedla do extrému. Je rozdíl, pokud někomu něco nechutná (člověk své dítě předškolního věku už docela zná), tak to ve většině rodin jíst vyloženě nemusí - dá si knedlík s masem či vajíčkem bez koprovky, popř. má za úkol koprovku aspoň ochutnat, jestli se tentokrát mamince nepovedla líp nebo se mu nezměnily chutě. A pak, když si dítě vymýšlí, že zrovna teď tohle jíst nechce - tam jsou rodiny, kde tohle tolerují, to je asi u vás, ale pak také rodiny, kde ne, a to asi u zakladatelky a u dalších. Zakladatelku bych rozhodně nepodezírala z toho, že jí dělá dobře uplatňovat svou moc nad svým dítětem tím, že by ho nutila jíst jeho neoblíbené vařené švestky. Spíš naopak, dle příspěvků je vidět, že tam jde o nedůslednost, nejednotný přístup rodičů (tatínek by netrestal vůbec), možná i nepřehledné množství hraček - na tom se dá zapracovat asi nejsnáz. Tohle vše strašně snadno nahrává právě těm lžím a podvádění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 13:09
@sao Ne, poskládání deky mi přijde adekvátní. Ale i syn třeba k tomu zmuchlání mohl mít důvod - a nebo to je jen líný chlapec, vyčůraný jako mraky, vyber si (což samozřejmě myslím s nadsázkou).
Uznávám, asi jsem moc tvrdá ohledně souzení jiných stylů výchovy, já byla vychovávaná asi jako tvé děti a rozhodně jsem za to ráda nebyla . Jsem sice vycepovaná, ale za jakou cenu . Moje děti se snažím vychovat dobře, ale trochu podle jiných „pravidel hry“. Což samozřejmě i ty se snažíš je vychovat dobře a máš své metody. Jen si myslím, že občas by nebylo na škodu se zamyslet nad věcmi, co zde ostatní píší. Brát k srdci si je nemusíš, ale představit si třeba situaci z jiného úhlu, to ano . Taky jsem si to představovala, jak by to u nás v tvém podání fungovalo, no moc by to asi nefungovalo
Jinak, rodinu jako celek nesoudím, pracuji s tím, co jsi zde napsala. A jak to vidím já. Naše rodina má jinak nastavené vztahy, to je prostě očividné, máme určitě i jiná pravidla a jiné způsoby řešení konfliktů, tím neříkám, že je to špatné. Ale přiznávám, že s některými věcmi nesouhlasím a dělám je jinak .
Koukám, že máš na cestě čtvrté prtě, tak přeji ať jde vše hladce
@zuzkasim Když já bych tolerovala i to, že to „teď zrovna jíst nechce“. U nás se na obědu domlouváme a dohodnout se s 4 dětma není snadné (mladším to je v celku šumák ). Navíc, jde poznat, kdy to dítě je „herečka“, že si fakt vymýšlí, nebo kdy opravdu to jídlo se mu jíst nechce, protože mu dnes třeba nevoní. Podle toho taky nabízím alternativu. U nás ale třeba v takovém případě jí samotné knedlíky/těstoviny/cokoliv.
Ale jinak ano, množství hraček, nepřehlednost a nedůslednost či neshoda rodičů je zde asi největší problém. Taky ukládám za úkoly to, co můžu kontrolovat . Jenže u nás nejsou ani za trest ani za odměnu, ale protože si pomáháme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.15 13:20
@BohunkaP píše:
Tu knížku mám velmi ráda, ale v tomhle případě Ti k ničemu nebude, leda pro rozšíření obzorů (je opravdu moc hezká a stojí za přečtení).Tvůj šestileťák rozhodně nezkouší Tvou lásku, nýbrž Tvé hranice. Dcera mne taky takhle testovala (a dělá to dodnes, loni koncem roku třeba otestovala simulování nemoci, aby nemusela do školy), syn (stejně starý jako Tvůj) už začíná také.
Jediné, co pomůže, je důslednost - kontrola zadaných úkolů („ukaž, jak jsi hračky uložil“) a především příchod DŮSLEDKU. Není-li úkol splněn, musí přijít jasný důsledek, který dítě předem zná. Nesmí to projít, prostě nikdy nesmí - protože jakmile to projde jednou, dítě dostane motivace ve stylu „jednou to prošlo, co kdyby se to povedlo i podruhé…“
Děti jen málokdy uvažují od přírody v dimenzi „morálka, etika, čest“ - musejí k tomu být vychovány. A k té výchově nepomůže žádná jednorázová pohádka nebo moudro - je to dlouhá cesta a dlouhodobá práce založená na vlastním příkladu a na poznání přirozených důsledků čestného i nečestného jednání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
