Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
2,5 roku - praktické rady pro vzdor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.8.15 14:26
2,5 roku - praktické rady pro vzdor
Maminky, mám 2,5 letou dceru, která fakt „jede“. Období vzdoru má už dlouho, jsou dny kdy je to lepší, dny kdy je to horší. Je to moje první dítě, je dost temperamentní, ukecaná, vývojově dost napřed a já se prostě nemám kde poradit jak na ní. Já i manžel jsme byli spíš zakřiknutí, takže babičky neporadí a v okolí mám taky kamarádky s dětma, které mají větší kliďase. Potřebuju se poradit jak reagujete v obdobných situacích.
1. brečí kvůli všemu, ale kvůli fakt všemu. Když se jí ptám proč brečí, tak neodpoví. Uteče nebo jen stojí a brečí. Když jí řeknu: Ty brečíš protože…, tak mi to odkýve, ale myslím, že se vždy netrefím a ona mi to stejně odkýve. Přitom řečově je na tom skvěle. Jak na to reagujete?
2. NE je univerzální odpověď. Takže Pojď ke stolu znamená, že okamžitě řekne, že půjde spát hladová. Oznámím, že může jít hladová spát nebo se najíst. Vždy zasedne ke stolu, někdy to sní bez řečí, někdy se ksichtí a dá si trochu. Ale furt protest, že jíst nepůjde (a zkoumavý pohled co já na to). Chovám se fakt furt stejně a ona to furt zkouší.
3. Uspávám obě děti najednou (mám ještě 2m miminko). Řeknu jí, aby sebou furt v posteli nešila nebo aby si lehla, že musím uspat i brášku a jeho to její přetáčení a šermování rukama a bůhvíco ještě budí. A ona si klekne a kouká na mě s výrazem A teď uděláš co. Tak já jí to zopakuju důrazněji a nasadím ten nejnasranější výraz. Kouká na mě ještě pár vteřin a pak si lehne. Chvíli je klid a za chvíli zas, ale to už jí jen řeknu a ona lehne. Jenže než usne, tak je to snad 5×. Jak reagujete na takovej ten výraz A co uděláš? Já mám chuť jí seřezat, strašně to nesnáším, ale tělesný tresty se u nás míjí účinkem.
Jinak je na ní spoleh před silnicí, to počká, sama nikam nejde. Spoustu věcí si nechá vysvětlit. Válecí scény přestaly. Vzteká se jen u oblíkání. Moc jí to nejde a když jí to učím, aby to uměla sama, tak se vzteká, řve, ale nepovolím, dokud si to něco neobleče. Jak to děláte vy? Když vymyslíte i jiný situace, co vám děcko dělá a jak na něj, tak budu ráda, já už jsem někdy na Chocholouška.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.8.15 14:50
@loja mně teda přijde ještě docela dobrá. To jídlo nakonec sní nebo si aspoň trochu dá? Tak v pohodě, ne? V posteli si nakonec lehne, i když to zkouší? Dobrý. S tím fňukáním je to u nás taky pořád, ale syn zatím moc nemluví, takže u něj je to asi hlavně frustrace z toho, že mu nerozumíme.
Radim hodit se do klidu, být stejně důrazná, jako jsi. Ona má na NE právo, nicméně se časem naučí, co to znamená. Že když NE bude jíst, tak bude mít hlad a bude to jen její hlad a to není moc fajn. Když se bude převalovat, tak se maminka bude zlobit a miminko bude plakat. Atd.
Můj syn je dost paličatej, takže už vím, že kolikrát se vztekne a NE NE ne, ale za chvíli se mu to v té palici rozleží a poslechne. Oblékal už se sám, pak jsme měli úraz ruky a učíme se to od začátku, neřeším to, dřív nebo později se to naučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.15 14:51
Ad 1) znám velice dobře. Neosvědčila se obvyklá rada odeslat vyřvat se například do vedlejší místnosti - nikdy sám od sebe nepřestal a nepřišel, naopak to vyvolalo větší hysteráky na desítky minut až do zvracení. Neosvědčilo se ani, to co píšeš „Ty brečíš, protože…“ - odkýve to, ale když to na situaci nic nezmění, brečí dál. Osvědčilo se - na vzteklý pláč ignorace ve stylu „ani nevím, že brečíš“, buď přestane sám (málokdy) nebo do pár minut vzteklý pláč přejde v lítostivý, pak se zeptám, jestli chce ke mně, většinou přijde a hned se uklidní (celkově záležitost pár minut), někdy si pak ještě o tom krátce promluvíme (např. když byla scéna kvůli nějakému zákazu).
ad 2) taky znám, NE je odpověď na všechno. Osvědčilo se tolik nepřikazovat, nevyzývat (na situaci s jídlem) „pojď ke stolu“, ale oznámit, že večeře je na stole a začít sama jíst - okamžitě přijde a jí.
ad 3) tohle tak moc nedělá, ale pokud ano, po první, max. druhé výzvě fyzicky zabráním nežádoucí činnosti (ano, pak je řev). Nebiju, nekřičím - nefunguje to, ani mně to moc nejde, nebyla jsem tak vychovávaná. Celkově na nej docela dost zabírá domluva a celkově mírnější metody - čím větší nátlak, tím víc se šprajcuje. Taky se snažím rozmyslet si dobře, co po něm chci/nechci (jestli je to opravdu důležité), pak je snadnější být důsledná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.15 14:56
Jinak mi taky nepřijde nijak hrozná, zkouší to, ale pak to udělá, co chceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.15 15:11
@verusak.berusak : 1 a 2 presne takhle fungovali i nas, ignorovat a nedavat vybrat veci, ktere si mala proste vybrat nemuze (ne: chces jit jist?, ale : jdeme jist. Proste se ji a hotovo, ona o tom nerozhoduje). Mala byla schopna hodinu jecet v kuse, takze to bylo fakt o nervy, ale kdyz ji to chytlo, tak proste nic jinyho nez ignorace nezabiralo. Akorat kdyz tloukla hlavou do zdi nebo si rvala vlasy, tak jsem zasahovala, jinak treba kdyz mi vyhazovala veci nebo tak, tak jsem ji ignorovala taky. Jakmile zacala stkat, slo s ni mluvit, ale v tom amoku ne. Mimochodem, zacalo to v plne parade taky po narozeni mladsiho. v nejhorsi chvili jsme byli na dvou hodinovych zachvatech denne. Rekla bych, ze to trochu ustoupilo, kdyz si zvykla na mimino.
Jinak se spanim to bylo taky desny, akorat za ja mimino neuspavam, proste usne s nami v obyvaku a pak ho preneseme. S malou jsme najeli na pohadku pred spanim, ten moment se mnou nebo s tatou pred spanim si fakt uziva, takze chodi bez reci, dokonce s radosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
24.8.15 18:18
Mně též nepřijde její chování nějak hrozné-prostě normální dítě procházející jedním ze svých období.
- Citovat
- Upravit
25.8.15 07:45
@lojr
Mezi 2 a 3 rokem prochází dětský mozek bouřlivým vývojem. Je to přirozena fáze, ktera je stejne pracna pro dite, jako pro Tebe 
Zacina Mít sve vlastni názory a ukazuje nespokojenost.Dite je takříkajíc „obeti citové havarie“.Dítě NENÍ pracne naschvál.
1.byt superkonsekvent nic neřesti. Povol trochu, nevyhrajes nic, když ukážeš kdo porouci.
2.obcas to nejde vyhnout se konfliktum. Akceptuj to a vzdycky se po tom udobri.
3.premyslej, jak můžete pomoci diteti „prokousat“se tímto pracnym obdobím.
4.urci hranice bez toho, byt příliš tvrda.Ukaz, že jsi dospěla a dite se na Tebe muže spolehnout, že ho povedes tímhle pracnym obdobím.
5.nema smysl mluvit s dítětem uprostřed scény. Sed tiše a klidné vedle Dítěte a když to stihneš, dej diteti třeba sušenky. Takhle to funguje i u dospělých, ale ty sušenky vynech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.15 08:22
@loja
Ještě jsem Ti chtěla říct, že tohle někdy zacina už v 18 měsících. Takže, ještě mas vlastně kliku, že to přišlo ted 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.15 13:23
@stock Snažím se být v pohodě a netrvat na kravinách. Mě prostě vytáčí jen to odmlouvání - ona je perfektní v převedení každé mé věty do záporu. Vím, že to k jejímu vývoji patří a vím, že čím víc jsem v klidu, tím méně se šprajcuje. Jen bych chtěla zamezit tomu věčnému odmlouvání. Jinak je v celku v klidu. Jen se poslední týden odmítá dělit s děckama o hračky a bere jim je škaredě z ruky, což nikdy nedělala. Vysvětluju a doufám, že to brzo přejde a že jí za to nějaké dítě pěkně nenafackuje.
Jinak štěstí, že by to začalo až teď, nemám. Začalo to v 11m brutálními scénami, válením se po zemi, kousáním, škrábání, řevem.
Teď už je to vlastně v klidu, ale to neznamená, že mě to nechává chladnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.15 14:14
@loja
Zkus sama omezit slova ktera začínají na ne.Je to pracne, ale vyplatí se to A k tomu braní hraček. Zkus třeba dcerce rict, že pokud chce vzít něci hračku, musí ji vyměnit za hračku jinou. Zkratka, nepřijít s prázdnýma rukama a hračku někomu vytrhnout, ale vyměnit za jinou.Nebo třeba odvést pozornost, je koukej tam je Modrá houpačka, půjdeme se zhoupnout? V tomhle věku je dite středem světa a celý svět mu patri
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.15 14:26
@stock ty slova na ne jsem omezovala a bylo to o dost lepší, teď se dvěma dětma je to horší si to hlídat, musím si na to zas víc myslet. Díky za připomenutí.
S tou hračkou je to super nápad, to mě nenapadlo. Já furt vysvětluju, ale tohle je lepší 
A co s tím odmlouváním? Nepůjdu jíst/ven/koupat se. Nereagovat? Vysvětlovat? Přijde mi, že ani jedno nepomáhá, prostě to dělá někdy víc a někdy míň.
Teď ještě začalo Nechci si s tebou hrát/jít spát, protože pořád uspáváš bráchu. Kde je můj tatíček. Z mamánka tatánek, ale chápu jí, manžel má na ní víc času, s miminem to neumí a tak se jí věnuje více.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.15 16:04
@loja
Třeba zkus dcerce pomoct porozumět příčiny a potřeby, ktere se schovávají za timhle chováním. Když se diteti dostane pomocí, co se tyče jeho potřeby samostatnosti konstruktivním způsobem, nepotřebuje dite používat destruktivní strategii 
Zkrátka se nebude zlobit. Pokus se tomu předejít. Nech dite rozhodnout vic a jiné veci než předtím. Dítě se pokouší byt vic samostatné a Mít větší vliv na svuj zivot Zkrátka, Mít vic odpovědnosti za svuj vlastni život. Chce sáma sebe zazit, jako schopna samostatného zivota To bývá ve3 a 6ti letech a v puberte To jsou rodiče, a ne děti, co si postavi hlavu.Deti chteji byt samostatne a dospěli jsou tvrdohlavi. Možná že by šlo ji nechat rozhodnout jestli chce jít s Tebou, nebo zůstat doma s tátou. Jake tričko si chce vzít na sebe. Jestli se chce sprchovat před anebo po večeři atd. 
Dej ji trosku vic zodpovědnosti. Zeptej se ji, jestli chce Mít doma něco nastarost. Starat se o jednu kytku, dat prádlo do pračky, přinést tátovi bačkory, když přijde z Prace atd.Ptej se Dítěte na radu. Mam si vzít bile nebo červene ponozky, jaky náramek atd.Dej ji zodpovědne ukoly.Kup jednu housku, já čekam s mímcem na Tebe před obchodem atd.Uc ji nove veci. Treba namazat tu koupenou housku maslem .Můžeš se ji taky po detsku zeptat, jestli je něco, co neumí a chtěla by se to naucit? Vezmi odpověď VAZNE. Když se bude chtít naučit salto mortale, Začni kotrmelcem Držím palce☺
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
