Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mojmira píše:
jen aby to s dnešními dětmi nebylo ještě horší. Copak my jsme si dovolili odmlouvat učitelovi, neposlechnout? Dnes se jen učitel škaredě na dítě podívá a už by rodiče nejraději volali policii.
Je mi malounko přes třicet - a odmlouvat učiteli či neposlechnout si dovolilo hodně z mých spolužáků. Tohle fakt není nějaký fenomen dnešní doby. A zažila jsem i učitele, jejichž způsob „výchovy“ zpětně posuzuji jako adekvátní k prošetření ředitelkou (naštěstí ne takové, co by spadali pod tu zmíněnou policii
) - tehdá to nikdo neinicioval, dnes už by se tak možná stalo a bylo by to dobře…
A neslo by si s nim povidat v klidu, proc to dela? Ja myslim fakt klidne popovidani, aby jsi se dobrala priciny. Deti si vetsinou vymysleji, kdyz jsou v nejake presujici, stresujici, Jim neprijemne situaci. Chteji se od toho osvobodit, tak aby uz to bylo za nima, zalzou. Co mu treba vysvetlit, ze za chvili bude pro Tebe tezke rozlisit, kdy mluvi pravdu a kdy NE. Omlouvam se, za pripådne blba pismena, pisi to z telefonu.
@zuzkasim Ano, s tím souhlasím. Nedůslednost - na tom hodně pracuji ale bohužel, moje mamka taky nikdy nebyla důsledná (otec nás nevychovával) a já jsem to pochytila od ní a pořád mám tendenci používat její styl výchovy, ač s ním nesouhlasím. Nejednotný přístup rodičů, to je asi to nejtěžší - dohodnout se s manželem na nějaké společné strategii a sjednotit se v názorech. A to množství hraček - tak za to může asi nejvíc moje těhotenství
Bylo mi dlouho špatně, do toho jsem onemocněla, únava atd., takže některé věci v domácnosti šly stranou a mezi nimi i pravidelné probírání a třídění hraček. Kluci jsou vášniví sběratelé kdejakých kravin a pokud se čas od času neudělá „čistka“ nepotřebných věcí, tak se to kupí a kupí a pak už je to masakr
Snažím se ty měsíce zanedbávání nějak dohnat, ale opravdu mají pořád těch hraček (a dalších krámů, které se ani hračkama nazvat nedají) příliš a když vytahají všechno, úklid pak snadný není…
Ale právě proto po nich nechci nějaký dokonalý pořádek, jen prostě ať se tento druh hraček nahází do této krabice, tento druh do této skříňky atd. a nic víc, nejsem rozhodně žádný pontičkář. Ale i to je hrozný problém a prostě můj prostřední syn se naučil obcházet kde co, a je v tom bohužel i jeho lenost - a nejen ta. No je to boj ![]()
Tak já si určitě beru něco z toho, co zde píšeš ty, nebo ostatní, ale prostě jsou věci, ve kterých jsem si jistá a které měnit, i po uvážení, nebudu. Respektuji tvůj styl výchovy a věřím, že u vás funguje. Jenomže každý člověk je jiný a v každé rodině funguje něco jiného.
Já si třeba zase nedokážu představit, že bych se s dětma domlouvala na tom, co se bude vařit
Jo, někdy se s nimi domlouvám, ale většinou musí prostě jíst to, co uvařím - přecejenom, když se jich zeptám, tak odpověď je téměř jistá - každý den by jedli nudle s makem nebo něco podobného, sladkého. A to prostě nejde, to musí uznat každý
Plus ještě další problém - abychom se všichni shodli. Taky nemožné. Takže jeden den se jí něco, co má rád ten a ten druhý to zase rád nemá, další den je to zase obráceně… Takže nějaká domluva je stejně zbytečná. A naše děti jsou vybíravé opravdu neskutečně. Z rizota třeba právě zmiňovaný prostřední syn vypitvává pouze rýži
Si asi dokážeš představit, jak dlouho u toho sedí, než mu na talíři zbyde z rizota pouze hrášek, kukuřice, maso a hříbky
A tak je to s každým jídlem. Tohle je jeden z důvodů, proč jsem v tomhle prostě trochu přísnější než ty. Jak už tu bylo psáno - člověk své dítě zná. V každé rodině funguje něco jiného a každý řeší jiné okolnosti a je nemožné to nějak zobecnit a říct, že takhle bych to já nikdy nedělala. Možná, když by jsi měla moje dítě, tak dělala
Nikdy neříkej nikdy ![]()
Jojo, čtvrté je na cestě, zítra první termín a mimčo si hoví v mém bříšku a ven prostě nepůjde ![]()
Tak to u nás teda taky jedno z dětí nejí rizoto, tak má samotnou rýži
Já zase teda nemám nervy na to, abych čekala, než to to dítě vypitvá, takže tohle je rychlejší
. Domluva je právě i to, že jednou se jídlo udělá podle toho a druhý den podle někoho jiného, popřípadě, když se nemohou dohodnout/ustoupit, tak vybírám já
Ale u nás máme těch univerzálních jídel tedy více, a na těch se shodnou všichni okamžitě ![]()
Ale teda obdivuji tě, já totiž si ve spoustě věcí jistá nejsem a občas mám tedy stavy, kdy si nejsem jistá, zda je to úplně dobře, či zda se to proti mně jednou neobrátí. Ale kdysi dávno před lety jsem byla svědky výchovy, která se mi nelíbila a výchovy, která se mi líbila. A jsem za to moc vděčná, protože jsem se spoustu z té příjemné výchovy odkoukala a zjistila jsem, že takhle bych to chtěla. To porovnání dvou různých stylů vychovávání mi dalo hodně. Ale i tak jsem občas nejistá ![]()
Jo a moje děti třeba nudle s mákem nejí, nemůžou je ani cítit, asi to mají po mně
Ale věř mi, že já mám doma 6 dětí a naprosté originály
Zvlášť nejstarší dcera je teda co se výchovy týče chuťovka, ale za to zdlábne skoro všechno ![]()
Uznávám v každé rodině je to jiné ![]()
@Gituš No já si právě taky v mnoha věcech jistá vůbec nejsem a přemýšlím stejně jako ty - co když se to později obrátí proti mně?
Každý rodič se učí. Ale v některých mála věcech si naopak jistá jsem, když navíc vím proč to tak dělám a vidím, že fungují.
Jo, to by u nás taky šlo, že by prostě ten, kdo nejí rizoto, dostal jen holou rýži, a tak to dělat se všemi jídly. Jenomže v případě mého prostředního syna by to vypadalo tak, že by měl každý den na talíři pouze holou rýži, holé těstoviny nebo holé knedlíky
Nic jiného on totiž nejí
A co teprve s dítětem, které jí pouze sladké…?
Jako kdyby mi dítě nejedlo pár konkrétních potravin, tak ok, nebudu nutit. Prostřední syn mi třeba jednu dobu vyloženě zvracel ze sýrů - jen se na to podíval. V žádném případě jsem mu to nenutila, prostě dostal něco jiného. Ale když dítě nejí téměř nic, a při své snaze vyhovět mu a nenáviděná jídla mu prostě nedávat, si všimneš, že toho využívá a vybírá si čím dál víc a nejí už tuplem nic, tak na to prostě musíš jinak. Jo, a jídlo, na kterém se shodnem všichni, jsou právě pouze ty nudle s mákem ![]()