Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj, už si nevím rady…poslední dobou jsem unavená, podrážděná, zlobí mě zažívání…už třetím rokem stavíme dům, nejprve jednu část a nyní dostavujeme druhou část domu, skoro denně mám buď doma nebo na zahradě řemeslníky, totální ztráta soukromý a já poslední dobou pociťuji, že už toho mám nad hlavu…pořád po baráku po nějaké činnosti od řemeslníků bordel a prach…už i špatně spím…sice se stavba pomalu blíží ke konci, ale já už toho mám plné zuby…prášky na nervy???
Syndrom vyhoření ne, to se týká spíš pomáhajících profesí jako lékaři, učitelé, kněží. Ale spíš únava a vyčerpání, možná i náběh na depresi. Nevím, jak s práškama, poraď se s doktorem, držím palce, ať už je brzo hotovo a můžete si užívat krásného bydlení.
Tyhle stavební úpravy jsou vždycky náročné, my zatím dělali jen dílčí věci, ale vždycky jsem z toho na nervy.
Díky, zkusím asi nějaké vitamíny a bylinky na spaní…fakt mám pocit, že nemám vůbec soukromý a třeba, když odjedeme na víkend, cítím se mnohem lépe…trvá to už dlouho…
@sobesin prášky néé, spíš bylinky a pod. A vidina toho, že to brzy skončí
![]()
A nemůžeš třeba odjet na delší dobu? Někam do wellness? Ať se taky postará manžel.
No to bych brala, ale manžel je od rána do večera v práci…proto mu to ani nepřijde, přijde domů a všichni už jsou pryč a je uklizeno…nechápe proč mi to tak už vadí…
@sobesin píše:
No to bych brala, ale manžel je od rána do večera v práci…proto mu to ani nepřijde, přijde domů a všichni už jsou pryč a je uklizeno…nechápe proč mi to tak už vadí…
A tak ja te chapu, ted jsem tu mela tri dny zednika a uz mi to druhej den zacalo vadit.Deti rozlitane, nikam jsem nemohla, musela jsem prihlizet a varit
Nedovedu si predstavit ho tu mit dele. Zkus nejake ty bylinky a fakt myslet na to, ze uz brzo bude klid.Taky bych Treba o vikendu vyrazila nekam se odreagovat to by neslo? Jeden vecer?
Díky za pochopení, už jsem z toho fakt rozhozená, člověk, aby se bál doma krknout, protože nevím, kde kdo zrovna dělá:-) a vadí mi, že mi takzvaně vidí do karet…
@sobesin Ahoj,doporučuji tento produkt je oveřený a neškodí :http://www.lekarna.cz/…00ml-roztok/
Ani nevíš jak Tě chápu.. Máme novostavbu, ale původní byt se prodal dříve než jsme čekali, takže jsme byli nuceni se přestěhovat o něco dříve. Takže samozřejmě plno dodělávek. Neustále se tu střídali řemeslníci (manžel má náročnou práci, takže sám nemohl). Já jsem 6 týdnů před porodem nastoupila na MD a každý den tu byl někdo. Nemohla jsem se ani ráno vyspat, pořád jsem se snažila udržovat pořádek (ať nevypadám jako bordelář), takže fakt náročné. Věčně vypnutá voda, elektřina, internet. Člověk se bál jít i na WC
Soukromí žádné. A manžel to samozřejmě vůbec nechápal..říkal mi, však si můžeš dělat co chceš..máš volno
Neustále vařit kafe, pořád za mnou někdo chodil, jestli to navrtat tak nebo tak a v konečném efektu ten úklid, když odešli. Valila jsem se jak koule a k tomu neskutečně vzteklá
Tak jsme se jednou s manželem tak dohádali, že si vzal další den volno a o všechno se staral on. Večer byl tak schvácený, že zavelel, že jdeme na pivo a ještě se mi omluvil. Každopádně udělat se to muselo, ale vždycky 1 den v týdnu mi nechal volný, kdy jsem fakt nedělala vůbec nic a moc mi to pomohlo. Když se na to podívám zpětně, tak jsem moc ráda, že už je všechno hotové. Takže přeji pevné nervy
Brzo to skončí a pak už se budete jen radovat, jak to máte hezké ![]()
Na syndrom vyhoření to nevidím:-) ale spíš toho máš už plné kecky, někam bych na chvíli odjela, chce to přijít na jiné myšlenky. Už jsi to vydržela tak dlouho, tak se těš z toho, že už to bude brzy za vámi ![]()
Ahoj, pracují ve fabrice, vím nikomu tímto nepomaham. Ale je tam velký kolektiv a pri práci na linkách, jsem závislá na druhých osobách. Poslední dobou mě ta práce ničí, každý jen kvaka, jak je všechno na nic. Málo peněz, vysoké normy. Ale, aby jsme se všichni postavili za sebe, to ne. Jsem tam zoufalá. Nevim, jak je přesvědčit. Nebaví mě ty směny, to jak každý jede jak stroj. Jsme jak figurky, které ovládají. Jsem zoufalá z toho, jak je člověk nedoceněný. Vzdala jsem to. Ta nenávist, co cítím. Kolikrát jsem chtěla odejít během směny, ty slzy zoufalství. Jsem ze všeho unavená a otrávená. Nic mě nebaví, držím v sobě tolik věcí, co nedokážu ventilovat. Nedokážu se nikomu zavděčit. Kamarádům se začínám vyhýbat. Nebaví mě jejich otázky, chci být doma a spát. Je jedno, jak dlouho spím, chce se mi pořád. Myšlenky co se mi honí v hlave me děsí. Je mi kolikrát u těch nervů na zvracení. V poslední době je mi jedno i jak vypadám. Přibrala jsem. Poraďte mi…
Ahoj, pracují ve fabrice, vím nikomu tímto nepomaham. Ale je tam velký kolektiv a pri práci na linkách, jsem závislá na druhých osobách. Poslední dobou mě ta práce ničí, každý jen kvaka, jak je všechno na nic. Málo peněz, vysoké normy. Ale, aby jsme se všichni postavili za sebe, to ne. Jsem tam zoufalá. Nevim, jak je přesvědčit. Nebaví mě ty směny, to jak každý jede jak stroj. Jsme jak figurky, které ovládají. Jsem zoufalá z toho, jak je člověk nedoceněný. Vzdala jsem to. Ta nenávist, co cítím. Kolikrát jsem chtěla odejít během směny, ty slzy zoufalství. Jsem ze všeho unavená a otrávená. Nic mě nebaví, držím v sobě tolik věcí, co nedokážu ventilovat. Nedokážu se nikomu zavděčit. Kamarádům se začínám vyhýbat. Nebaví mě jejich otázky, chci být doma a spát. Je jedno, jak dlouho spím, chce se mi pořád. Myšlenky co se mi honí v hlave me děsí. Je mi kolikrát u těch nervů na zvracení. V poslední době je mi jedno i jak vypadám. Přibrala jsem. Poraďte mi…
@Anonymní píše:
Ahoj, pracují ve fabrice, vím nikomu tímto nepomaham. Ale je tam velký kolektiv a pri práci na linkách, jsem závislá na druhých osobách. Poslední dobou mě ta práce ničí, každý jen kvaka, jak je všechno na nic. Málo peněz, vysoké normy. Ale, aby jsme se všichni postavili za sebe, to ne. Jsem tam zoufalá. Nevim, jak je přesvědčit. Nebaví mě ty směny, to jak každý jede jak stroj. Jsme jak figurky, které ovládají. Jsem zoufalá z toho, jak je člověk nedoceněný. Vzdala jsem to. Ta nenávist, co cítím. Kolikrát jsem chtěla odejít během směny, ty slzy zoufalství. Jsem ze všeho unavená a otrávená. Nic mě nebaví, držím v sobě tolik věcí, co nedokážu ventilovat. Nedokážu se nikomu zavděčit. Kamarádům se začínám vyhýbat. Nebaví mě jejich otázky, chci být doma a spát. Je jedno, jak dlouho spím, chce se mi pořád. Myšlenky co se mi honí v hlave me děsí. Je mi kolikrát u těch nervů na zvracení. V poslední době je mi jedno i jak vypadám. Přibrala jsem. Poraďte mi…
Ahoj, jak jsi to zvládla, pomohlo Ti něco? Když tak napiš prosím, co. Mám teď stejný problém, navíc nemohu dát výpověď. Ta práce mé ničí…
@Clementia ahoj, je tam psané užívat max. 14 dní, tak to je v podstate k ničemu potom (aspoň mne) ![]()