Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Promiň, ale tříleté dítě už je většinou myslící bytůstka, parťák. To, co popisuješ, běžné není, Tvoje dítě nemá žádné hranice. Tendence k takovému vyvádění měly naše děti cca v roce a půl, dvou. Ve třech už mě poučují, co se smí a co ne (např. rychle zavřít ledničku).
Dcera šla do školky ve třech a půl. Strašně se těšila, bez jediné slzičky. Chodí na dopoledne, vyloženě si jen pohrát. Já jsme doma s mladším a užívám si to. Dělat budu možná až do smrti, tenhle čas se nikdy nevrátí, nic mi neuteče. Nečekala jsem na děti pomalu do 40, abych je po pár měsících šoupla do jeslí. Ale každého věc.
Těšila. Ale děti tam zas tolik času netráví (jdou tam tak třikrát týdně na dopoledne a zhruba listopad až únor tráví v kuse se mnou doma, protože je pořád někdo nastydlý). Je to super v tom, že aspoň občas nemusí hlídat manžel, když je potřeba jít s jedním k doktorovi nebo já (a ono to docela dlouho vycházelo aspoň jednou týdně), takže ten čas teď využijeme líp. Já si psychicky odpočinu a mám víc energie vymýšlet, jak zabavit dvě děti, z nichž jedno by nejraději celý den u stolečku něco vyrábělo a druhé ráno hodilo batoh na záda a strávilo den běháním po lese.
Mít častější hlídání od prarodičů, tak bych tak ty zásadní výhody neviděla a nechala si je v klidu doma.
No, mě připadá, že v té školce zase tolik není
kromě toho, že tam je denně na 7 hodin (takže když pominu cestu, mám 6 hodin k dobru), tak je věčně nemocná. Tuhle měsíc doma, támhle 2-3 týdny…a pak jsou věčně prázdniny ![]()
Období vzdoru je náročné, to rozhodně. Naše malá zase neustále řve. Že chce být někde první, že nebyla první, že byla první, ale chtěla být prvnější… Opravdu moje nervy ![]()
Píšete o mém synovi? U nás je to totiž to stejné v bledě modrém takže buďte v klidu, sama v tom nejste. Vlastně ne! Jeden rozdíl jsem našla - syn nečůral schválně na podlahu, ale do postele. Takže jste na tom vlastně líp!!! ![]()
Těšila. Obavy jsem měla, jak to zvládne, jak se začlení, ale zvládnul to bravurně. Já se hlavně těšila do práce. Na to, že budu mezi lidma, že budu řešit i jiné věci než jen domácnost, už mi z toho solidně hrabalo. Já taková typická hospodyňka nejsem, navíc jsem společenská a být doma na rodičovské a navíc v lockdownu, to se už nedalo. Jinak jsme zašli do Sokola cvičit nebo na kurzy plavání kojenců a později batolat. Sice první rok ve školce tam střídavě byl a nebyl, všechny nemoci co šlo, to si odnesl. Druhý rok neporovnatelně lepší. Ale tím si přijde téměř každé dítě. Já jsem hlavně vděčná za zaměstnavatele, který to tak nějak pochopil
Jestli to chápu dobře - máš jedno tříletý dítě, jsi s ním doma, manžel ti večer pomáhá a ještě máš několikrát týdně paní na hlídání… jako promiň, ale to ti může většina ženských jen závidět.
A k otázce - ne, nemám to stejně. I když se trochu těším, že budu mít víc prostoru pro sebe, to jo, ale nijak to neprožívám…
Trošku ti rozumím. Jako já si to na jednu stranu užívám, neboť vím, že už to nikdy nebude. Ale můj syn je náročný podobně jako tvůj. Sice nedělá úplně takový vražedný věci, ale taky neustále něco vymyslí. A hlavně se příšerně vzteká a hned brečí. Několikrát denně. Už si ani nepamatuju den, kdy nebrečel, nevztekal se. Je šikovný, domluví se a tak.To úplně bez problémů. ale myslí si nejspíš, že se bude vše točit podle něj. Ano má na to částečně právo. Ale je to na palici. Doma mám ještě dva pubertální výrostky, tak to máme trošku zpestřené. Ale jinak manžel chodí večer, babičky na hlídání ani chůvu nemáme. Dětské skupiny, herna nebo něco v tom smyslu tady široko daleko není. Jsme na vesnici. Takže ve mě se to mele. Vím, že až půjdu do práce, tak to bude šílený kolotoč. Dojíždění, vyzvedávání a tak. Žádný HO u mě nejde. OČR u zaměstnavatele s velkým skřípěním zubů. Ale nějak by mi bodlo být chvíli alespoň pár hodin jen sama doma. Chaos a tak je na Denim pořádky. Víkendy jezdíme se staršíma na zápasy, takže to je zase jiná kapitola mimo domov.
Obě děti se do školky těšily
. První nastoupilo ve 3 letech, doma jsem byla s ročním. Po druhém jsem šla hned do práce. Všichni spokojení, já spoustu volného času pro sebe.
Mám děti 8 a 6 let a je to už naprostá pohoda, nejhorší období bylo pro mě zatím to batolecí, to bylo vážně občas peklo
, myslím, že právě období prvního školního stupně je to nejkrásnější, než přijde puberta ![]()
Ono by bylo lepsi zustat u te respektujici vychovy. Pokud padne obcas jedna na zade, co si z toho ma to dite vzit? Vetsinou to nefunguje a chovani se jeste zhorsi.
A k tomu, ze dite otevre mrazak, vezme nanuka, sni… tak ťproc ho nechavate tak dlouho samotne? Kdyz vesim pradlo, syn mi ho bud podava, nebo si pode mnou maluje.
Myslim, ze s timhle pristupem bude v te skolce diteti lip!