Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Manžel je její syn a pro každého není tak jednoduché a samozřejmé kontakt s matkou utnout a navždy přerušit. Jistá opatření už udělal. Určitě bych nenechala jet bez řidičáku nebo sedačky. To první bych nahlásila, ať se jedná o kohokoliv. Taky není nutné jet hned na výlet. Stačilo by děti přivést po delší době na kratší návštěvu.
Na to, jak se zachovat, není jednoznačný návod. Záleží i na tom, jak si umíš dlouhodobě udržet hranice. A neboj, děti to prokouknou.
@1Pears1 snachy děti to prokoukly až po 8 letech, do té doby jim může navykládat věcí. Ano vím, že to není lehké, ale já už jsem zkoušela kde co, řekla jsem jim o co mi jde, dokonce jsem to řešila s psychology a oni si jedou to své. Já chci a jak není po mém jsi drzá a stejně si budu dělat co chci.
už na to nemám sílu. Doma se hádáme jen kvůli nim. Tímhle stylem nás tchýně rozvede.
@Anonymní píše: Více
Ano, to je věk, kdy se začíná rozvíjet kritické myšlení. Zhruba v tomto věku o tom děti začnou přemýšlet z více stran. Jak se dále budou rozvíjet, budeš překvapená, jak si s nimi o tom budeš moct promluvit a jak to vidí. Vytvořte si s manželem rodinnou bublinu, vlastní prostor, řešte to doma co nejméně.
Nejsem zastáncem rozhádaných rodin. Každý je nějaký. A chápu, že manžel s matkou kontakt utnout nechce. Navíc kontakt s prarodiči podle mého názoru patří k dětství. Osobně bych o to nechtěla své děti ochudit, i když některé okolnosti a souvislosti jsou třeba na houby.
Asi máš malé děti, tak Ti to přijde daleko, ale není to tak.
Zároveň si myslím, že máš malé sebevědomí, že se tak ukrutně bojíš, co jim navykládá a jaké to bude mít dopady.
@1Pears1 ano, je jim krátce po roce. Zatím by jejím slovům nerozuměly, ale chtěla jsem to vyřešit dříve než to přijde a ne pak něco hasit. Děkuji za názor ![]()
@Anonymní píše: Více
Ty musis k zodpovednosti popohanet toho manzela, samozrejme.
Ne za nej resit situaci s jeho rodici, co on sam zpusobil svou naivitou pres tvuj prvotni nesouhlas.
Přes ty psychology to řešíš jenom ty, nebo i manžel? Tam je problém hlavně na jeho straně. Ono je to pro člověka velmi těžké si připustit, že jeho matka může mít i temné stránky a být v jistém směru sobecký až zlý člověk, proto není možné donekonečna obhajovat její chování, že ona to tak nemyslela. Myslela, věděla dobře, co říká, a je to přesně tak, jak to vypadá, i když to tchyně zaobalí do tuny cukru.
@Anonymní píše: Více
Nejsi trochu paranoidní? Manžel bude na záchodě a tchýně hned stihne dětem napovídat o tobě kdeco.
@Da12 píše: Více
Byla bych, kdyby mi sama neřekla, že dětem řekne své, protože proč ne ![]()
@Anonymní píše: Více
Vzdyt maly deti vubec nevi, co je to slovo deprese. S tim ridicakem to proste deckam vysvetlis, ze s ni nemuzou jet autem, protoze je nemocna a nema ŘP.
@Da12 píše: Více
U nás to takto probihalo
Já odešla na WC a tchyne spustila. Naštěstí u nás je manžel na mé straně a poslal ji do p*dele. Děti už jsou větší a mají svůj názor. Když byly menší, nikdy s ní nebyly bez dozoru.
Tak u nás to bylo podobné, akorát šlo o moji matku. Dnes jsou děti již dospělé, s matkou jsem nedávno přerušila kontakt, protože se její agresivita vůči nám stupňovala a štvalo ji, že mi ten vztah s dětmi nerozbila úplně.
Děti ji měly prokouknutou od mládí, nikdy k ní nelnuly, poslední roky i vyžadovaly, aby k nám již nejezdila a nestýkaly se s ní. Poznají faleš a přetvářku, třeba to bude dobrá škola do života, ale zpětně - utnula bych ten vztah o deset, dvacet let dříve, možná nám té zkušenosti vůbec nebylo třeba, to jen dokola zjišťujete, jak hluboký dno ten člověk umí vyhrabat.
Takže jsem spíš zastáncem toho, nastavovat hranice včas a rázně a důsledně na nich trvat. Tihle lidé hřeší na odpouštění a falešné psí oči - bodnou vám pak do zad kudlu ještě hlouběji ani se nenadějete.
Taková bába fakt nemá pro rozvoj rodiny žádný význam, spíše naopak.
Kdybych se s ní rozešla včas, možná bych měla dnes i manželství.
, důstojný domov.
No, zpětně to osud uplácal vcelku dobře a budiž… ale nestálo to za ty zkažený roky života.
Můj nynější muž by ji poslal do patřičných mezí asi hned zkraje, ostatně byl to nyní i on, kdo proti jejím výhrůžkám přivedl právníka, prozatím mlčí, asi zjistila, že to není jouda jako ten předchozí, kterému stačilo říct, že má holej zadek, ať mlčí.
Aby se za tebe muž postavil, je zásadní, prosím.
Matka evidentně není psychicky úplně zdravá, viz to s řidičákemk.
@1Pears1 píše: Více
Souhlas, u nás to bylo stejně. Došlo jim to rychle.
@SaxaL Souhlas. Tyto zla a rozklady v rodinách často dělají lidi s hraniční poruchou osobnosti. Nemusí být diagnostikovaná nebo vám ji nemusí přiznat. Navenek může řešit jen deprese a podobné drobnosti. Jinak pozor, projevy této poruchy se mohou na stáří i zmírňovat. A může mít i něco jiného. Jen že toto je hodně časté.
V případě zakladatelky bych si zjistila z různých zdrojů(práce, přátelé), jak se osoba chovala v mládí, v období aktivního a pracovně produktivního života. Pozor ale na vzpomínkový optimismus už starších lidí, které se s ní potkávali v mládí. Nicméně i tak takové zjištění může dát určitý náhled na strukturu osobnosti dotyčného.
Mám podobnou tchyni. K nám nejezdí protože se prý u nás necítí. Aby byla před dětmi za dobrou babičku, tak jim řekla, že k nám je to pro ní daleko. Vždy nenápadně od dětí vyzvídá jestli chodíme ven, jestli si s nimi hrajeme atd. Děti, už pomalu samy poznávají jaká je babička manipulátorka. Teď je u ní dcera na prázdninách. Včera volala tchyne, že je hodná atd, ale dceru začalo bolet břicho a asi dostala nějaký záchvat breku, že chce domů a to je dceři ( 8 ). Místo, aby babička dceru pochopila, tak zase měla řeči, že tady jako babička už dlouho nemusí být ( 76 ) to říká už minimálně pět posledních let. Zbytečně stresuje naše děti tímto. Já moc u tchýně nechci být ani manžel, zná svoji mamku před všemi dělá ze sebe svatou, ale pak když ukáže svoji tvář, tak to člověk se diví jak dokáže být hnusná.
@Anonymní píše: Více
jen poznámka, ale já jsem asi cíťa obecně, nenechala bych děti tímto stresovat.
Já byla starými lidmi taky takhle vydírána a odnesla jsem si z toho do dospělosti úzkosti, panický ataky, sklony k hypochondrii a extrémní strach ze smrti.
A to vše jen tímhle typem vydírání smrtí.
Dospělý mávne rukou, ale to dítě má fakt strach. A ten pak přenáší i na představu, že mu zemřou rodiče, pak na sebe… a už se veze.