Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně vs přítel - nevím, co dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.4.15 22:49
Do baráku jsi šla s tím, že tam staří jsou? Pokud není chlap na tvé straně, máš to těžké. Máš možnost se odstěhovat (finance), aby to nebral jako plané řeči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.15 22:52
@blecha72
Moje mateřská je do května 6000,– Kč, pak zatím bez zaměstnání - pracák, takže stěhování nepřichází v úvahu…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.4.15 22:53
@blecha72
ano šla jsem tam s tím, ale asi jsem byla blbá, fakt jsem netušila, že to takhle může dopadnout 
- Citovat
- Upravit
11.4.15 22:53
@Anonymní píše:
@blecha72
Moje mateřská je do května 6000,– Kč, pak zatím bez zaměstnání - pracák, takže stěhování nepřichází v úvahu…
Tím pádem tvoje výhružky, že se odstěhuješ, nebere vážně. Vydrž, najdi si práci, pak teprve si bude muset vybrat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.15 22:55
Píšeš, že je to skvělej táta, ale než aby řešil problémy, máte se odstěhovat? Nedovedu si představit tohle smazat - to nejde. Já bych možná v rámci rodiny překousla (fakt možná, nikdy jsem v takové situaci nebyla), že by chlap přede mě stavěl zachování klidného vztahu se svými rodiči… ale aby takhle odkopnul svoje děti? Fakt to myslel vážně, neřekl to v afektu při hádce? Asi žiju v jiným světě, ale já bych se teda snažila sbalit a jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.15 22:55
No, jestli je barák jejich, ta ta pozice je těžká. Otázka je, jak moc je manžel na čí straně… pokud se odstěhovat nemůžete, což by bylo nejlepší řešení, pak nezbývá než nastavit vztahy s tchýní tak, aby to bylo k žití… a nejlíp za pomoc manžela… vymezit území, nejlíp i stavebně oddělit tak, aby nešlo lézt bez zazvonění, atd… jasně říct, že co děláš ty a co může tchýně, postavit se jí, slušně, ale jasně. Čas na to ještě je, ale neotálej, za chvíli děcka odrostou a nepodpoří tě ani oni, na babičku si asi takhle hrozně moc zvyknou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.15 22:55
@blecha72
asi jsem to napsala blbě já nevyhrožovala stěhováním, to mě vyhodil, že se mám sbalit a jít!
- Citovat
- Upravit
11.4.15 22:59
@Anonymní píše:
@blecha72
asi jsem to napsala blbě já nevyhrožovala stěhováním, to mě vyhodil, že se mám sbalit a jít!
No, tak to je ještě horší varianta. Můžeš sbalit děcka a žít ze sociálních dávek, nebo užívat „luxus“ současného bydlení. NEBO to, co jsem psala výš, najít si zaměstnání a získat tak rovnocenné postavení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.15 23:01
@Xverunka
v afektu si myslím, že ne, řekl mi to večer - tedy spíše v noci a pak ještě to tvrdil ráno a dopoledne, kdy jsme to řešili. Asi mě nejvíc zklamal tím, že by se klidně zbavil dětí, prý by si bez něj zvykli, zvykli by si na novýho chlapa, na argument - to ti bude jedno, co s nimi bude, že jim můžeš zkazit dětsví, pošramotit psychiku, to je ti jedno, kde budou žít, s kým… neřekl nic
- Citovat
- Upravit
11.4.15 23:01
Zakladatelko, to byste ani neměli na nějaký menší pronájem??? I kdyby to bylo 2+kk, za ten klid to stojí. Nemusí jít přeci proti rodičům, to že se děti stěhují od svých rodičů, není nic proti nim, je to koloběh a on by tím zachránil tu svou rodinu a třeba i vztahy mezi tebou a tchýní by se zlepšili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.15 23:03
@Callipo90 partner zakladatelky chce zůstat, kde je. Zneužívá její situace, kdy ona se stěhovat pryč sama nemůže. Jaké si to kdo udělá, takové to má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.15 23:05
@Anonymní píše:
@Xverunka
v afektu si myslím, že ne, řekl mi to večer - tedy spíše v noci a pak ještě to tvrdil ráno a dopoledne, kdy jsme to řešili. Asi mě nejvíc zklamal tím, že by se klidně zbavil dětí, prý by si bez něj zvykli, zvykli by si na novýho chlapa, na argument - to ti bude jedno, co s nimi bude, že jim můžeš zkazit dětsví, pošramotit psychiku, to je ti jedno, kde budou žít, s kým… neřekl nic
Tak to je mi líto, ale sakra bych přemýšlela, jestli s ním zůstanu přesně jak píšeš - pro klid s rodiči by se zbavil dětí. To je fakt moc… tady už není problém jen ve tchýni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.4.15 23:05
@Callipo90
Na menší podnájem bychom asi měli (tedy já, chlap, děti), ale on asi prostě nechce, na stěhovaní neřekl nic, nereagoval… Mě to nemusíš vysvětlovat, já chápu, jak to je 
, jen asi on ne, podle mě je tam trochu ta pupeční šňůra 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.4.15 23:08
@blecha72
Ze sociálních dávek fakt žít nechci, na práce se pracuje, ale zatím nic nevyšlo. Spíš jsem si myslela, že si asi až budu pracovat, začnu šetřit něco bokem (víc peněz), abych měla peníze, až mu jednou rupnou nervy, nebo mě…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
bydlíme v rodinném domě, my horní patro, tchánovci dolní. Synové 5 let a 3 roky. Asi si za to trochu můžu sama, že jsem si jí moc připustila k tělu a když byly děti malí, nechala jsem jí moc pomáhat, jenže čas už nevrátím. Staršího syna si brala opravdu hodně, když byl mladší syn menší, měl úraz, kvůli kterému jsem se musela pár měsíců nepřetržitě věnovat. Jenže teď už je situace naprosto normální. Já přestože bych se o děti chtěla starat konečně sama, to jaksi nelze. Nastíním pár situací. Normálně by je člověk přešel, jenže když se opakují den co den, člověka to úplně vysává. Pokaždé, když s klukama někam jdu, přijde, začne je obouvat, zapínat jim pořádně bundy, upravovat, aby jim nebylo zima, skoro pokaždé s přednáškou, že jsou málo oblečení, že budou zas nemocní. Většinou každý den přijde k nám nahoru (bez klepání, páč ona prostě neklepe) a sama se sem na půl a hodinu pozve, aniž by se zeptala, zda je vítaná. Nedávno jsme s chlapem spali, měla jsem nastaveného budíka (byla pak v plánu rodinná procházka), abychom pro ně došli do školky, ona, když zjistila, že spíme (opět asi přišla nahoru bez zaklepání - asi nás viděla), došla pro ně do školky, když se vrátila, ani slovem to nevysvětlila, ještě byla uražená, že jí děti nenecháme. Každý den se dětí ptá co jí, pak mi vyčítá, co jim vařím, nevařím. Děti neustále kontroluje, pak vytváří nemoci, s kterými nás posílá k dr., pokud tam nejdeme, jsme nezodpovědní, pokud tam jdeme, většinou jim nic není (kašel, ne zápal plic apod.). Málo topíme, málo je oblíkáme, málo jim dáváme najíst, nezdravě jí, proto jsou furt nemocní. Děti minim. jednou za měsíc váží, aby věděla, zda přibírají. Sem tam zavolá dr. a informuje ho o tom co jim je a jak to, že jsme tam ještě nebyli. Mojí matce si stěžuje, jak jsme drzí, dětem nedávám mlíko, nyní zimní boty, při 15 st. čepici na uši… No je toho spoustu. Prostě v kostce, mě asi nesnáší (nekdy mám pocit že i přítele), neumíme se starat o děti, jsme na děti zlí, kdyby jí nebylo, zemřou. Doma jsem jak na trní, furt čekám, kdy k nám vrazí… Jo jinak pokud se ozvu, jsem drzá, nevychovaná apod, párkrát jsem jí i vyhodila, to na měl byl nasraný i chlap. Přítel si moc dobře uvědomuje, jaká je, zkoušel jí zpracovat, což bohužel nejde, ona se nezmění. Nedávno mě z toho chytla depka, brečela jsem kvůli tomu, on se mě ptal co se děje, když jsem mu to nakonec řekla - no nečekala jsem takovou reakci. Řekl mi, že ví, že jsem tady nešťastná (což asi jsem), že se mám s klukama sbalit a odstěhovat, že situaci už dál řešit nedokáže, že se nechce jdou kvůli nám oběsit, nebo zbláznit. Že mě prý miluje a proto chce, abych byla šťastná a tady prý já nebudu. Když jsem mu řekla, že pokud si myslí, že jsem tak nešťastná (nikdy bych mu to nepřiznala), tak proč se tedy neodstěhuje s námi, nebo nepostaví alespoň oddělenej vchod, neřekl na to nic. Jen furt, že nepůjde proti svým rodičům. Pak jsme se usmířili, řekli si, že zapomeneme na to, co jsme si ten večer řekli, jenže mě zapomenout nejde. Každý den se mi vrací to, že na prvním místě jsou jeho rodiče a potom až my. Že by se nás klidně zbavil, místo toho, aby se za nás postavil a bojoval o to být s námi¨a klidně si i sbalil kufry. Co mám dělat, jak mu začít dál věřit… Jak dál? Odcházet nechci, miluju ho, jsme spolu šťastní (až na problémy s matkou), je to skvělej táta, kluci ho milujou, bourat rodinu nechci, nechci klukům zkazit dětství a vzít jim tátu, krom toho bychom neměli za co žít - finance.
Jak to mám smazat a dělat, že se nic nestalo?