Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těhoné kamarádky, příbuzné
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.5.10 15:11
Ahoj. Měli by to kamarádky pochopit, už z toho důvodu, jestli se Vám nedaří ani po umělém oplodnění. Jenže jsou takový, kteří to prostě nepochopí, zvlášť, když jim se to třeba povedlo hned. Nedokáží se prostě vžít do toho pocitu jaký to je, čekat na dítě tolik let, ty nervy co to všechno obnáší atd. Každopádně nemůžu vědět jak ti je, protože tímhle jsem si neprošla, ale taky mi bylo líto, když jsme někam šli třeba na oslavu a byli tam prckové nebo těhulky a já mimčo taky chtěla. Touha po dítěti je silná. Asi bych si s kamarádkama pořádně promluvila. A když nepomůže ani to, tak nevím 
Budu ti držet palce a ať se Vám brzy zadaří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 16:03
Ahoj anonymní,
i já jsem byla na tvé lodi a i já jsem měla podobné pocity jako ty. Nakonec se nám po několika letech narodil chlapeček díky IVF. Ale musím na rozdíl od Simika napsat, že by ses neměla těhotných kamarádek stranit. Musíš si uvědomit, že to jsou především kamarádky a ne sokyně v početí dítěte, že ony za to, že se Vám nedaří nemůžou, i když je to dost tvrdé to takhle napsat, tak to tak prostě je. Vím, že je těžké si o tom otevřeně promluvit, ale raději si to mezi sebou vyříkejte. V době našeho snažení otěhotnělo přibližně 10 mých nej kamarádek i obyčejných známých a každé mě ranilo a pokaždé jsem si přála, abych nebyla ta nepřející potvora, ale prostě jsem to nedokázala nikdy v sobě potlačit a teď s odstupem času mě to mrzí. Asi to bude tím, že už mám náš „IVFkový úspěch“ doma, ale teď nad tím přemýšlím trošku jinak a někdy je mi až za mé zpětné chování trapně 
Ono to např. může začít tím, že nepůjdeš na svatbu, kde je nějaká těhule a skončit tím, že nejdeš na nákup, aby jsi nepotkala nikoho s kočárkem. Těm těhotným se prostě nevyhneš
Chci ti zkrátka jen napsat, že na každého někde čeká štěstí a že i to Vaše Vás určitě dostihne a aby tě pak nemrzelo, že seš v tom štěstí sama, že nemáš kamarádky kolem sebe. Hodně štěstí!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 16:31
No já mám teda skoro chuť založit fdiskusi s dotazem : těhotné - přejete si, aby vaše neplodné (opravdové) kamarádky před vámi zamlčovaly své pocity, přetvařovaly se a zvětšovali tak svou vnitřní bolest, abyste hlavně vše běželo v zaběhnutých kolejích v nichž jedinou změnou bude vaše těhotenství?
já celkem pochopím, když těhotná nepochopí neplodnou- protože nezažila - když nepochopí a ohradí se proti nenávistným výkřikům, kterými se ventiálujeme tady v anonymitě právě proto, abychom je nemusely do očí říkat těm, které máme rády
ale nepochopím, proč reaguje útokem a ne soucitem na takto podané vysvětlení
omluvit těhotnou, že je podobně jako ta neplodná, hormony poněkud smyslů zbavena? … asi tak
odepsala bych jí něco v tom smyslu (Lituji, že jako kamarádka jsi nedokázala pochopit mou bolest. stále tě mám velmi ráda, jenom s tebou teď nedokážu být, zečjména po té, co jsi mi takto do rány nasypala sůl. věřím, že časem, až ani jedna nebudeme pod hormonálními vlivy, se rány zahojí a vztahy uzdraví)
mimochodem touha po dítěti je daleko silnější pud, než navazování přátelství
to je jako kdyby se někdo ohrazoval, že hlad může zničit gurmánské návyky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 18:17
Pudloslava píše:
odepsala bych jí něco v tom smyslu (Lituji, že jako kamarádka jsi nedokázala pochopit mou bolest. stále tě mám velmi ráda, jenom s tebou teď nedokážu být, zečjména po té, co jsi mi takto do rány nasypala sůl.
Co tím myslíš- nasypala do rány sůl? Jako že si dovolila otěhotnět? Jinak jako dobrý, ale zrovna tuhle větu bych si teda odpustila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 18:46
Anonymní: Nepochopení okolí bude bolet vždycky. Těhotné a plodné tě nikdy nepochopí. Sice nesouhlasím s částí Pudloslavného příspěvku, kde píše o ráně a soli, ale jinak má pravdu. Taky nechápu, proč tě hned kamarádka obviňuje z nějakého ničení kamarádství.
Přetvařování je k ničemu. A kamarádka by prostě měla vzít tvé odmítnutí jako fakt. Nemusí tě pochopit, to nedokáže, ale prostě vzít jako fakt, že nejdeš a dál do toho nerýpat. Na své pocity máš právo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 18:53
Ahoj,
taky pridam svou cerstvou zkusenost.
Minule utery jsem se rano dozvedela, ze nase snazeni se zkomplikovalo vysokou hladinou prolaktinu a byla jsem z toho dost vedle. Odpoledne jsem se mela sejit s kamaradkou, ktera porodila a chtela mi ukazat miminko. Je to jedna z mych nejlepsich kamaradek, mam ji moc rada, ale nechtela jsem ji zrovna ten den videt. Vzhledem k tomu, ze mi to prislo hnusne z me strany, na sraz jsem sla. Roztomila holcicka v ruzovem, vubec neplakala, smala se…kouzelna. Usmivala jsem se, popovidala si a pak jsem doma bulela jako zelva. Kdybych „nemusela“ tak bych se s ni nesesla. Zni to hnusne, citim se jako „zradce“ a ja ji to mimco opravdu moc ze srdce preju, ALE…
Myslim si, ze toto asi pochopi jen holky, ktere maji problem otehotnet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 18:56
Elli opravdu pochopí, takhle jsem se cítila snad stokrát…ještě teď si pamatuju, jak jsem probrečela jeden večer vzteky a smutkem a vším možným nad tím, že otěhotněla švagrová po pár měsících v době, kdy já jsem už nevěděla kudykam…a to byla jen jedna z mála prořvaných chvil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 19:19
jenny.fields píše:samozrejme tim myslim tu hloupou sms o konci kamaradstvi.Pudloslava píše:Co tím myslíš- nasypala do rány sůl? Jako že si dovolila otěhotnět? Jinak jako dobrý, ale zrovna tuhle větu bych si teda odpustila
odepsala bych jí něco v tom smyslu (Lituji, že jako kamarádka jsi nedokázala pochopit mou bolest. stále tě mám velmi ráda, jenom s tebou teď nedokážu být, zečjména po té, co jsi mi takto do rány nasypala sůl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stazie
29.5.10 19:20
Já myslím, že Pudla tou solí myslela to kamarádčino „netušila jsem, že touha po dítěti dokáže zničit přátelství“.
Anonymní plně tě chápu, snažila bych se to kamarádce vysvětlit, plodná opravdu neplodnou v tomto případě nechápe.
Taky jsem se přestala stýkat se svou kamarádkou, která náhle otěhotněla, prostě jsem to nedokázala. Pak když jsem otěhotněla, tak se vídat můžeme zase.
- Citovat
- Upravit
29.5.10 19:20
Pudloslava píše:jenny.fields píše:samozrejme tim myslim tu hloupou sms o konci kamaradstvi.Pudloslava píše:Co tím myslíš- nasypala do rány sůl? Jako že si dovolila otěhotnět? Jinak jako dobrý, ale zrovna tuhle větu bych si teda odpustila
odepsala bych jí něco v tom smyslu (Lituji, že jako kamarádka jsi nedokázala pochopit mou bolest. stále tě mám velmi ráda, jenom s tebou teď nedokážu být, zečjména po té, co jsi mi takto do rány nasypala sůl.
Ok, to jsem nepochopila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.10 19:39
Ahoj anonymní. Moc dobře tě chápu, nejradši bych si skovala metřík v podpisu, ale nevím jak.
Mě vždycky nejvíce bolelo hlavně oznamování rozzářených těhulek, když už jsem to věděla, tak nějak jsem to dokázala zkousnout. Asi jen u poslední kamarádky (než jsem otěhotněla i já) jsem to měla podobné a nechtěla jsem chodit tam, kde jsem věděla, že bude ona.
Ale já to nikdy nikomu něřekla, ani manželovi. Vykecávala jsem se z takových pocitů anonymě na různých webech.
Ono tohle stejně málokdo pochopí, takže já to radši ani veřejně nepřiznala a vymlouvala se na tohle nebo onohle.....
A když jsem otěhotněla, bylo mi blbý to oznamovat (vlastně i teď ještě), i mým v rodičům to řekl manžel.
Držím moc pěsti a přeju hodně štestíčka ať se co nejdříve zadaří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.5.10 20:11
Asi jsem to nenapsala úplně srozumitelně.
S těhotnou kamarádkou jsem i kolegyně, takže se s ní vídám, mimčo jí přeju…ale když s ní být nemusím,tak zatím opravdu nechci…Vím o jejím těhotenství asi 3 týdny a ještě jsem to úplně nevstřebala.
Na svatbu mě pozvala naše společná kamarádka. Na obřad chci jít, i na odpolení raut, jen z oběda jsem se chtěla nějak vyvléct, už jen proto,že dle zasedac.pořádku sedím vedle těhule…
Je pravda,že větu o zničeném kamarádství jsem nepochopila a natuším co za tím mám hledat… Možná jen strach,že na tom jednou budu jako já (to bych nikomu nepřála…) Neměsta totiž nemá část vaječníku a jeden vejcovod je taky pryč. Zatím všechny naše pokusy a nezdary prožívala se mnou… ale te´d asi bude lepší, dkyž už nikomu z nic nebudu nic říkat…
Vážně mi přislo lepší, než se někde celý den někde přetvařovat,radši někde nebýt…je pravda,že do svatby zbývají ještě cca 3 měsíce, takže do té doby se možná všechno změní a možná nakonec i oficiální nebude zasláno, protože jsem si dovolila veřejně přiznat, to že mám s těhulema problém…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.5.10 20:19
Jinak děkuju všem, za podporu i za kritiku…on i druhý pohled na věc není úplně od věci…
Nello metřík rozhodně neschovávej, aspoň mám komu závidět, a hlavně každý úspěch zdejších snažilek potěší, fakt 
- Citovat
- Upravit
29.5.10 20:31
nelaa píše:
A když jsem otěhotněla, bylo mi blbý to oznamovat (vlastně i teď ještě), i mým v rodičům to řekl manžel.
přesně tak, deformace opačným směrem… taky jsem to tak měla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
s jarem a už skoro létem (teda né že by tomu počasí venku nasvědčovalo) se kolem mě začínají opět rojit těhule…
S manželem se snažíme 3 roky.
Není to tak,že bych těhotnou kamarádku přestala mít ráda, nebo jí její malé štěstí nepřála, to ne… jen prostě potřebuju víc času, na to každou další takovouto novinku strávit…
Moje kamarádka mě pozvala jako hosta na svojí svatbu.
Udělalo mi to radost, ale i přes to jsem to odmítla s vysvětlením, že prostě s těhulema nedokážu být (naše společná kamarádka je na začátku 4 měsíce)…že mi příjde vždycky hrozně líto,že nám se pořád nedaří…
Odpovědí mi bylo,že by nikdy nevěřila,že touha po dítěti dokáže zničit kamarádství…
Nemám pocit,že by to tak bylo. Jen mi příjde rozumnější někam nejít, když vím,že mi to nedělá dobře, než tam jít a odcházet s brekem… Naší společnou kamarádku mám ráda(sama těhule se mi teď tak trochu vyhýbá, prostě ani jedna nevíme jak se chovat, aby sme té druhé neubližovali…), ale tam uvnitř to hrozně bolí… teď bolí i nepochopení okolí… co s tím? Jak se zachovat? Veřejně se neustále přetvařovat, jak jsem hrozně happy a jak mě nic nerozhodí?