Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já, být na tvém místě, bych to partnerovi řekla… ne přímo takhle:…jsem těhotná, dítě nechci, půjdu na potrat… ale svěřila bych se s těmi důvody, které píšeš sem, nám. Třeba tě překvapí svým postojem, třeba tvé argumenty vezme…kdo ví? Každopádně nechoď na potrat za jeho zády, nerozhoduj o vašem potomkovi bez něj. V klidu si promluvte. Věřím, že máš rozumného partnera, který uzná, že do malého bytu a zadlužení, není zrovna nejlepší přivádět 3.dítě…a kde je dáno, že se třeba za rok za dva nerozhodnete do toho třetího prcka jít?
. Já osobně nejsem zastáncem potratů, soudit tě nehodlám, prostě občas se „zadaří“ i když to není vhodná doba, ale taky nejsem zastáncem toho mít kupu dětí i za cenu toho, že kolikrát nebude pomalu co jíst nebo budou děti bez hraček nebo nového oblečení…
Přeju vám, tobě i chlapovi, ať se domluvíte bez smutku a hádek s pochopením a láskou ![]()
Mela jsrm to podobne. To, ze jsem tehotna jsem zjistila pozde. Na potrat uz jit neslo. Stejne by mi to manzel nedovolil (je vubec treba jeho souhlas?) Na adopci zas nemam koule ja… videla jsem to presne jak ty… malej byt, auto, malo penez. Sezvejkavala jsem to hooodne dlouho. Tehotenstvi neprozivala. Chovala se jako kdyby nic.. nemluvila o tom pokud to nebylo nutne. A jako bonus ty kecy, jestli to bude holka (mame dva kluky).. po narozeni se ty kecy jeste zhorsili.. vsichni si mysli, ze jsme to delali kvuli pohlavi. Preju ti, at se rozhodnes pro vas nejlepe
Zakladatelko…si upřímná a to je super. Hlavně k sobě. Tvé důvody nejsou špatné a myslím že to tu vsichni v hloubi ( někdo i vic) pochopí. Ja sem po 4 letech v práci po RD a sem taky spokojena, touha po dítěti musi přicházet zevnitř. Kdyz ji necítís, nemela bys to delat. interrupce je tu i pro možnost volby. jo, mela ses chránit, ale kdo je dokonalej. Bohužel manželovi budes muset spravedlive přiznat, jaký horor to pro tebe tebe byl, a hlavne by trpěly děti co uz máte. Uvidis co řekne gyndar, treba je to planý poplach
Drz se
Tak proč mu to chceš oznamovat? Miniinterupce je zákrok na pár hodin. Nechápu ten elaborát tady ![]()
My sme takto prisli k 3 dietatu. Kedysi bolo v plane a ked sme sa rozhodli ze uz nie zrazu bum. Nam zmenilo zivot vyrazne k lepsiemu a zaroven ho dokonale skomplikovalo (auto, byvanie, praca). A teraz po 2 rokoch mozem povedat ze vsetky tie zmeny priniesli tolko pozitivneho, ze sama tomu nemozem uverit. A to ked som zistila ze som tehotna ma musel manzel pomaly kriesit ( a ja jeho
). Dozvedela som sa to na preventivke
Jedine co mozem poradit, nerob rozhodnutie sama, sadnite si s partnerom a dohodnite sa spolu. Ak je teda rozumny a je s nim v krizovych situaciach normalna rec.
Ahoj zakladatelko. Já bych si s ním o tom promluvila, jste přeci rodina a měli by jste to vyřešit spolu. Věřím, že chlapa máš rozumného a hlavně ty jsi pak na RD… Asi bych řekla, že až budeš mít vyřešenou svou situaci a jednou za pár let až si užiješ svý, tak třeba zatoužíte po benjaminkovy a to si myslím, že bys brala ouplně jinak
Teď se drž ![]()
@Anonymní píše:Řekni chlapovi: Máme tři děti, je řada na tobě, jdeš na mateřskou a rodičovskou, já budu chodit do práce. A je to…
Ahoj,
prostě se bohužel stalo, asi jsem otěhotněla, i když dítě nechci… Sice je mi jasný, že si přečtu jak jsem nezodpovědná, jak se do mě budou navážet ženy, kterým otěhotnět nejde, že mě možná odsoudíte, kvůli mým důvodům… ale co…
Máme doma dvě děti, další nechceme, tedy hlavně spíše já. Byt malý, nevím, kam by se další dítě vešlo, já dluhy, které mám teď šanci konečně splatit, od října budu mít smlouvu v nové práci… a hlavně, pro mě období, kdy děti byly miminka, bylo děs, ne kvůli nim, špatně jsem nesla vztahy v rodině, které v té době byly intenzivní (a s novým dítětem by byly) - každodenní deptání, konečně mi po 6 letech zmizel exzém, bylo to prázdný období, kdy jsem čekala, až povyrostou, abych mohla víc žít… nechci to opakovat, vím, že by mě to psychicky zničilo, tenkrát myslím, že jsem měla namále… teď jsem šťastná, děti taky, tenkrát nebyly… Taky vím, že úplně nezvládám výchovu, děti mě moc neposlouchají (i když teď se to o dost zlepšilo), nechci vychovat šatně další dítě…
Jenže vím, že až to oznámím doma, chlap bude nadšenej, on moc nechápe, co jsem tenkrát prožívala… rozhodla jsem pro potrat, ale nevím, jestli unesu to jeho zklamání, protože zklamaný bude, nechci ho zlomit… ale zas nechci dělat věci - mít miminko - když vím, že by to bylo tak nějak z donucení…
@berry4 píše:
Tak proč mu to chceš oznamovat? Miniinterupce je zákrok na pár hodin. Nechápu ten elaborát tady
Souhlasím, a hlavně se zařiď tak, aby ses do stejné situace nedostala za pár měsíců znovu.
@berry4 píše:
Tak proč mu to chceš oznamovat? Miniinterupce je zákrok na pár hodin. Nechápu ten elaborát tady
Třeba proto, že on je taky rodičem toho dítěte a má právo to vědět?
@berry4 píše:
Tak proč mu to chceš oznamovat? Miniinterupce je zákrok na pár hodin. Nechápu ten elaborát tady
Taky bych to videla tak. Ty dite jasne nechces, on ano. Nez privest na svet, do ne prilis idealni situace, dite ktere bude svou matkou nechtene, a nez potratem velmi zklamat partnera, coz jasne povede k vztahovym problemum, tak bych to asi vyresila sama. Nejsem zastancem potratu, sama delsi dobu nemohu otehotnet, ale mela jsem skoro totozny pripad ve svem okoli. Myslim, ze tohle reseni by tenkrat bylo pro vsechny zucastnene nejmene bolestne…
@SlečnaDahlia píše:
Třeba proto, že on je taky rodičem toho dítěte a má právo to vědět?
pojem otec bych použila až ve chvíli, kdy by bylo dítě na světě. Zatím šlo o rozsévání semene, ten, kdo to dítě bude muset donosit a starat se v plné míře o něj je někdo jiný. Ten někdo má ted´v tuto chvíli možnost situaci vyřešit s ohledem na sebe a potažmo i budoucnost svého žití a žití rodiny, ten kdo má v tuto chvíli možnost rozhodnout sama o sobě, aniž by to nějak ovlivnilo ostatní je zakladatelka.
@StáleKrásně píše:
Ahoj zakladatelko. Já bych si s ním o tom promluvila, jste přeci rodina a měli by jste to vyřešit spolu. Věřím, že chlapa máš rozumného a hlavně ty jsi pak na RD… Asi bych řekla, že až budeš mít vyřešenou svou situaci a jednou za pár let až si užiješ svý, tak třeba zatoužíte po benjaminkovy a to si myslím, že bys brala ouplně jinak![]()
Teď se drž
Souhlasím
Taky bych to takhle viděla.. Zakladatelce držím palce..
@berry4 píše:
pojem otec bych použila až ve chvíli, kdy by bylo dítě na světě. Zatím šlo o rozsévání semene, ten, kdo to dítě bude muset donosit a starat se v plné míře o něj je někdo jiný. Ten někdo má ted´v tuto chvíli možnost situaci vyřešit s ohledem na sebe a potažmo i budoucnost svého žití a žití rodiny, ten kdo má v tuto chvíli možnost rozhodnout sama o sobě, aniž by to nějak ovlivnilo ostatní je zakladatelka.
No, zajímavý pohled. Za mě šílená sviňárna vůči chlapovi. KLidně teď nemluvme o otci nebo matce, ale to dítě, nebo chcete-li „plod“, má stejně její jako jeho genetickou informaci, souložili spolu dobrovolně a on má právo vědět, že je a nenarodí se.
@berry4 píše:
Tak proč mu to chceš oznamovat? Miniinterupce je zákrok na pár hodin. Nechápu ten elaborát tady
Asi proto ze to dítě maji spolu a jsou rodina. To se většinou v normálních rodinách takhle „problémy“ řeší, vis?
Ahoj,
prostě se bohužel stalo, asi jsem otěhotněla, i když dítě nechci… Sice je mi jasný, že si přečtu jak jsem nezodpovědná, jak se do mě budou navážet ženy, kterým otěhotnět nejde, že mě možná odsoudíte, kvůli mým důvodům… ale co…
Máme doma dvě děti, další nechceme, tedy hlavně spíše já. Byt malý, nevím, kam by se další dítě vešlo, já dluhy, které mám teď šanci konečně splatit, od října budu mít smlouvu v nové práci… a hlavně, pro mě období, kdy děti byly miminka, bylo děs, ne kvůli nim, špatně jsem nesla vztahy v rodině, které v té době byly intenzivní (a s novým dítětem by byly) - každodenní deptání, konečně mi po 6 letech zmizel exzém, bylo to prázdný období, kdy jsem čekala, až povyrostou, abych mohla víc žít… nechci to opakovat, vím, že by mě to psychicky zničilo, tenkrát myslím, že jsem měla namále… teď jsem šťastná, děti taky, tenkrát nebyly… Taky vím, že úplně nezvládám výchovu, děti mě moc neposlouchají (i když teď se to o dost zlepšilo), nechci vychovat šatně další dítě…
Jenže vím, že až to oznámím doma, chlap bude nadšenej, on moc nechápe, co jsem tenkrát prožívala… rozhodla jsem pro potrat, ale nevím, jestli unesu to jeho zklamání, protože zklamaný bude, nechci ho zlomit… ale zas nechci dělat věci - mít miminko - když vím, že by to bylo tak nějak z donucení…