Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Těhotná ve 41 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.6.19 14:33
- Citovat
- Upravit
rokris
11.6.19 15:12
@Anonymní píše:
@rokris tak v tomhle s tebou souhlasím. To bylo to první a zásadní co jsme řešili. Kdybyse nedejbože něco stalo. Dcera, řekla, že o tomhle nemusíme ani přemýšlet a sestru by vychovala. Stejně vnučka s dcerou spolu vyrůstají a jsou si hodně blízkéa starší dceru znám a vím, že to neřekla jen tak. Prostě vím, že by se postarala. Jinak antiko. Nikdy jsem žádnou nebrala. Straší děti mám s ex. Nový manžel si ani jednou nedával pozor. S tím, že kdyby bylo třetí, tak supr. Čas pomalu utíkal a nikdy nic. Po 12 letech by nás prostě nenapadlo, že najednou otěhotním
. A věř, že za ty roky to bylo pokusů
ale ani jednou to nebylo s tím, že chceme mermomocí dítě. Prostě jsme to vlastně neřešili. Manžel je mladší a děti bral jako svoje a nikdy neplánoval, že musí mít potomka. Řekli jsme si, že buď to vyjde a nebo ne. Nehroutila jsem se s příchodem MS a po letech jsem to vlastně brala jako hotovou věc, že spolu dítě mít nebudeme, ale někde po doktorech jsme to nikdy neřešili. Vychovávali jsme děti, stali se z nás prarodiče ve 40, manželovi bylo 37
a během pár měsíců jsem otěhotněla. A jsme šťastní. To že za 10 let nebude tolik sil je logické, ale to nemá za 10let ani ta dvacítka
Tak vám přeju hodně štěstí. 
Asi to mělo u vás tak být. 
- Citovat
- Upravit
11.6.19 18:21
Ve 40 je někdo babička a někdo máma a někdo obojí najednou. No a co, tak to bylo vždycky. To jen teď je taková plánovací doba a jak něco přijde mimo plán, spousta lidí se z toho hroutí…
Děťátko už je tady, tak se to holt zvládne. Co by jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.19 19:07
Mně je sice 27, ale mám kamarádku, která rodila ve 41 druhého prcka. Celé těhotenství měla úplně bez problému, porod měla náročnější, ale to jen z toho důvodu, že už měla nějaké srusty, tak nakonec měla císaře. Jinak to zvládá úplně v pohodě, oni jsou teda taková aktivní rodinka a i ona sama s prckem chodí na různé kroužky, cvičení atd. Dneska už mu jsou 2 a půl 😊. Tak hlavu vzhůru!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Angharadd
11.6.19 20:21
Zvládnout se dá všechno - mně se narodila dcera a to mi bylo 43 let a ve 45 jsme zůstali sami. Těš se na ten uzlíček štěstí. Jsou to i starosti - ale ty jsou v každém věku… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.19 20:21
Není problém dítě ve 40 porodit, ale v 55 být v přechodu a mít na krku puberťáka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rokris
11.6.19 20:36
@divine woman píše:
Není problém dítě ve 40 porodit, ale v 55 být v přechodu a mít na krku puberťáka.
jo, přesně tak. Ve 40 je člověk uplně jinde, než o 15 let později. A nevěří tomu, dokud to nenastane.
- Citovat
- Upravit
11.6.19 21:48
@rokris píše:
jo, přesně tak. Ve 40 je člověk uplně jinde, než o 15 let později. A nevěří tomu, dokud to nenastane.
ale většinou to není tak hrozné, jak tu píšou scénáře ty dvacetileté maminy, které samy nezvládají noční vstávání k jednomu dítěti… a taky je to kus od kusu… vzpomínám si na svou kolegyni z práce (starší o 11 let), když mi vykládala, jak po čtyřicítce je ženská úplně na odpis a jak je to strašné, jak už nejde nic dělat jako dřív, jak je ze všeho strašně zničená a podobně… osm let čekám na to, až dojdu do stejného stavu jak ona, kdy už prý nejde ohnout se s narovnanýma nohama a něco zvednout ze země, kdy nevyjde kopec nebo schody bez děsného zadýchání a na lyže už se vůbec nemůže postavit, protože tělo by to nedalo… o sexu nemluvě, na ten prý není ani chuť, ani síla… a to nemusela vstávat k miminu, děti měla už dospělé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.21 12:59
Ahoj tak se taky přidávám. Je mi 41 a včera mi vyšel pozitivní test. Je to čerství vůbec nevím jak s tím naložím. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsaly jak jste to všechno snášeli co na to rodina, okolí popřípadě děti a tak. Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.21 13:08
@manca 1 píše:
Ahoj tak se taky přidávám. Je mi 41 a včera mi vyšel pozitivní test. Je to čerství vůbec nevím jak s tím naložím. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsaly jak jste to všechno snášeli co na to rodina, okolí popřípadě děti a tak. Děkuji
Dcery byly nadšené, že budou mít bratra, já zaskočená, ale manžel zvedl jen hlavu od počítače, když jsem mu to přišla hlásit, a řekl, no co, vychovali jsme dvě, tak dáme i třetí. Synovi bude na jaře jedenáct a vše je ok. Okolí je do toho houby, ale u nás jsme žádné negativa nezaznamenali. Jestli nás někdo pomlouval, to si neberu ani do paty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.21 23:22
Já mám 43 a mám doma rok a půl starého chlapečka, ktetého jsme si s manželem hodně přáli a čerstvě dvouměsíčního, který byl neplánovaný, ale jsme rádi, že ho máme. Okolí a rodina nám fandili a jsou nápomocni. Je to záhul, ale zvládám to i s prací kolem domu a firmy. Vše si maximálně užíváme a se staršími dětmi včetně jsme jedna velká šťastná rodina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zpožděná menstruace 22 dní
- 05.10.26
- Anonymní
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
@rokris tak v tomhle s tebou souhlasím. To bylo to první a zásadní co jsme řešili. Kdybyse nedejbože něco stalo. Dcera, řekla, že o tomhle nemusíme ani přemýšlet a sestru by vychovala. Stejně vnučka s dcerou spolu vyrůstají a jsou si hodně blízké
a starší dceru znám a vím, že to neřekla jen tak. Prostě vím, že by se postarala. Jinak antiko. Nikdy jsem žádnou nebrala. Straší děti mám s ex. Nový manžel si ani jednou nedával pozor. S tím, že kdyby bylo třetí, tak supr. Čas pomalu utíkal a nikdy nic. Po 12 letech by nás prostě nenapadlo, že najednou otěhotním 
. A věř, že za ty roky to bylo pokusů 
ale ani jednou to nebylo s tím, že chceme mermomocí dítě. Prostě jsme to vlastně neřešili. Manžel je mladší a děti bral jako svoje a nikdy neplánoval, že musí mít potomka. Řekli jsme si, že buď to vyjde a nebo ne. Nehroutila jsem se s příchodem MS a po letech jsem to vlastně brala jako hotovou věc, že spolu dítě mít nebudeme, ale někde po doktorech jsme to nikdy neřešili. Vychovávali jsme děti, stali se z nás prarodiče ve 40, manželovi bylo 37 
a během pár měsíců jsem otěhotněla. A jsme šťastní. To že za 10 let nebude tolik sil je logické, ale to nemá za 10let ani ta dvacítka 