Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tichá domácnost - není to poprvé ani naposled
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.5.11 12:35
Kikija píše:
uf, tak to je síla. Jeden takový dotaz: když se chová jak arogant, tak proč mu ještě servíruješ jídlo?
to by ho aspoň trochu netrklo? Když se takhle chová, tak proč by měl mít plný servis?
Víš, já si říkám, že budu dělat vše jak mám správně a nikdo mě pak nemůže říct, že dělám neschvály a podobně…Nechci ho ani trestat ani dělat něco na truc. Chci aby se sám chytl za nos a uvědomil si, že se nechová jako muž, ale jako rozmazlené děcko…a toho ocílím jak? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
11.5.11 15:15
hanic píše:SAGA píše:Můžu se zeptat jak dlouho jste spolu a jak často máte tichou? Mám teď velmi velmi podobný problém. Dokážu respektovat, že já jsem člověk co vše řeší hned, ale on je trucant (ačkoliv tvrdí, že není uraženej), ale co nedokážu překousnout je to, že se nebaví ani s dětma. Pozdraví ráno a po příchodu z práce. Když přijde pozdě, ani nedá vědět. Malého (6 měs.) si nepochová a s dcerou slovo nepromluví. Ačkoliv je teď nemocná a bere atb, nezeptá se jak jí je, nic. Neexistujeme. Dostane jídlo, nepoděkuje. Cítím se jako největší póvl a děti to samozřejmě vnímají. Dcera u stolu nahlas poděkuje a kouká na mlčícího otce. Mám chuť s ním zatřepat aby se probral. Pokaždém jeho trucování jsem já docházela s omluvami a dolízáním…teď ale nechci. KOnflikt vznikl, když jsem malému kapala do nosu a on prudce otočil hlavičku a já jsem ho drápla kapátkem, takže měl pak kapičku krve. Manžel na mě vyjel, proč nedávám pozor a co mu to dělám a podobně, přitom se nijak neangažoval a koukal na TV. Malého nikdy ani nepřebalil, ani nekrmil, ani nekoupal a na mě hučel co dělám špatně a že když to neumím, tak on mě musí poučit! To už jsem nevydržela a řekla mu, že když sám nic nedělá, tak nemůže ani poučovat a co mi to říká, jako bych to udělala snad schválně! Od té doby (3 dny)ani slovo a jen dusno. Je mi z toho špatně. Děti jsou nemocné a jsem celé dny zvařená doma. Pak přijde domů arogantní chlap, co se o nikoho z nás nezajímá. Mám pocit, že jsem okrádána o cený čas, kdy mám být šťstná a spokojená a jeho vino to nejde. On se nikdy neomluví. Když jsem zavedla debaty na téma co kdo udělal špatně a co nemáme dělat, tak se omluvil úplně arogantně ve smyslu jsem debil a pitomec a všechno dělám špatně tak se omlouvám. Prostě opět arogance. POtřebovala bych mu dát nějakou lekci. btw na výročí seznámení mi nedal nai pusu, stejně tak na den matek…ví jak to mám ráda a mám pocit, že to schálně nedělá. Nechci žádné dary, jen to gesto, že si vzpoměl a obejme mě nebo políbí. Nestojím mu však za to. Na prvního máje když jsem mu řekla ať jde aspon mi dát pusu k váze se šeříkem, tak miřek, ať ji podám, že nebude vstávat.
Něco k tomu urážení taky napíšu, já mám doma manžela, který se uráží každou chvíli a nemluví se mnou třeba 14 dnů, nesmím s ním promluvit a když to zkouším, tak vyvolá novou scénu, že do něj reju. Každý den jen ráno pozdraví a večer když přijde domů. Nenávidím tyto situace, dříve mi to vadilo a byla jsem z toho šílená, ale dnes už jen uvažuji jak bych od něj odešla a měla jsem klid, jelikož za ta léta co jsme spolu jsem už z toho unavená a vím, že to k ničemu nevede. Nikdy neuzná svou chybu, neumí se omluvit a ani usmířit, vždy jsem ho musela já přemlouvat, aby začal mluvit, nemluvil ani s dětma, jen v práci ze sebe dělal jak je ohromně společenský a zábavný a se všemi se smál a když přišel domů, tak dělal dusno!!!! Někdy mám pocit, že ho za to už nesnáším a stále častěji myslím na to jak od něj odejdu!!!!Černoška
Sorry, ale tvůj chlap je pěknéj kokot, vykopéj ho z baráku nebo skončíš pod drnem a to myslím setsakra vážně… Nemá to budoucnost a ty to víš, čím dřív to rozřízneš, tím dřív budeš opět šťastná… Držím palce!! 
- Citovat
- Upravit
etatinek
11.5.11 15:17
hanic píše:Kikija píše:Víš, já si říkám, že budu dělat vše jak mám správně a nikdo mě pak nemůže říct, že dělám neschvály a podobně…Nechci ho ani trestat ani dělat něco na truc. Chci aby se sám chytl za nos a uvědomil si, že se nechová jako muž, ale jako rozmazlené děcko…a toho ocílím jak?
uf, tak to je síla. Jeden takový dotaz: když se chová jak arogant, tak proč mu ještě servíruješ jídlo?
to by ho aspoň trochu netrklo? Když se takhle chová, tak proč by měl mít plný servis?
Nijak, je to v něm, a ty to děláš úplně blbě, takže ho ještě k tomu víc a víc utvrzuješ, že on se chová správně a ty jsi ta blbá k*áva… Holt nediv se, opravdu se tak chováš… 
- Citovat
- Upravit
26.5.11 22:38
Tak Svátek matek, 1. květen u nás zůstává bez povšimnutí běžně. Ať máme tichou nebo ne. Ale zrovna když u nás posledně probíhala zatím snad nejdelší tichá, tak měla mladší dcera narozeniny (první) a to on není ani na fotce. To mi teda přišlo úplně nejsmutnější… a měla jsem sto chutí se sebrat a odejít… Pochopitelně mě to nikdy mrzet nepřestane. Teď už jsme zase v pohodě… Už NIKDY nechci, aby jsme upadli do tichý tak, jako posledně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.12 00:54
Tak právě máme doma také tichou domácnost (vždy po nějaké výměně názorů), už nevím co mám dělat. Začalo to blbým a nesmyslným obviněním, že ho schválně budíme a nenecháme vyspat(přítel byl po noční a já ve vedlejším pokoji krmila malýho a zrovna měl vztekací náladu). Máme 2 pokoje a nemám nikde dveře. A vyjel na mě že mu to dělám schválně proč ho nechám řvát atd.. prostě mě to uplně vytočilo jak mě neprávem obvinil za něco co neovlivním, proboha je to malé díte jak mám 10 měsíčnímu vysvětlit aby zrovna ted bylo ticho. No nic, ale od té doby pro něj neexistuji, mlčí, ignorace, na mou nějakou otázku někdy ani neodpoví, tak max. jo/ne, na ostatní je jako mílius, dělá naschvály, vidí že mu dělám snídani, a pak se schválně sbalí a řekne že nechce, vezme si auto a jede pryč neřekne kam, mobil si nebere, já prostě vůbec nevím kde je kdy přijede,jsme pak doma s malým a jsme pak tady uplně odříznutá a vytočená z toho jeho arogatního chování, stará se jen o sebe svoje zájmy, a by se zepatl na malého (plánujeme oslavu 1 roku takže zapojení nulový), tak max, ho za den pochová,pohraje a zase radši jde ven něco dělat. Jakákoliv komunikace na bodu mrazu, mě to taak strašně vytáčí že mám sto chutí mu jednu vrazit. Tak zase teda zkouším taky nemluvit, nevšímat, ale je to strašně ubíjející a vyčeprávající, když jsme doma pak samy jen s malým tak je aspon vlastně klid, ale chybí nám, potřebuji taky s někým mluvit, ale když je pak doma tak ho fakt za toto chování uplně nenávidím. Asi vůbec nechápe jak se cítí ten druhý. Když řeknu at si promluvíme v klidu, tak řekne že nechce takže prostě nevím, ale jak dlouho mám čekat, co mám udělat aby ho to trklo. Nedoufám v to že by přišel a omluvil se, přiznal svoji chybu to ani náhodou, ale proč zbytečně dělat doma dusno, napětí. Je pohoda a pak kvůli takové blbosti se mnou nemluví a dělá pak dusno a na to už pak u mě stačí cokoliv a vybouchnu a mám chut mu taky dělat nashcvály. Pořebovala bych taky aspon na chvíli vypadnout pročitsti si hlavu, ale nemám pak šanci, a s malým to všude nejde. Ještě se uráží že mu nechystám teda jídlo, ale co čeká, chová se jako malý dítě a já mám ještě kolem něj skákat? Jídlo doma je tak at se obslouží. ale poradte co mám dělat, čekat až ho to přejde, nevšímat si ho, ale nevím jestli se z toho do té dob nescvoknu nehledě na to že chci být už kvli malému v pohodě,m ale už mi docházejí síly.Nebo mám někam na pár dní odjet (nemám teda kam) tak nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.12 14:44
ahoj, asi ti neporadím na každého platí něco jiného ale mám to doma v bledě modrém s tím rozdílem že společné dítě ještě nemáme ale říkali jsme si že by jsme na tom mohli začít pracovat. A založit rodinu ale přesně z techto důvodů o tom občas dost pochybuju. Unás platí to že když je ticho tak ho nechám a když už nemůžu začnu do něj vandrovat sice se to ztupňuje a je nasranější páč semnou prostě nemluví a řešit problém nechce ale já nejsem tip člověka co prostě je ticho a ono to přejde, Jo přejde ale kdy a hlavně to pak zas vyleze ten problém co se nedořešil. Teď jsme to o víkendu řešíli nebo neřešili… Prostě bylo ticho když jsme někam jeli pohoda bavil se jako by nic a když jsme sami prostě ticho ale já jsem ta špatná. Přitom na začátku on urazil mě. Ale já nemám nárok se urazit a být na něj naštvaná on to převrátí a je uražený namě a nebaví se. Tak jsem na něj nastoupila jeho problém sem z něj dostala dokonce s tím že jsem furt mluvila mluvila dokolečka on pak povolí a občas něco řekne. A tím jsem tak nějak jeho problím vyřešili a udobřili se ale moje problémi už nikdo řešit nebuje… že se mě dotkl a mě to v hlavě hlodá.
- Citovat
- Upravit
10.4.12 21:04
no jasně já to navrhuji už měsíce, ale znáte chlapi než se k něčemu rozhoupou taky jsem mu to říkala, že kdyby místo toho povyku sehnal truhláře 
Stejně to dopadne tak že si ho radši seženu sama jinak se nedočkáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.12 21:06
@Anonymní píše:
ahoj, asi ti neporadím na každého platí něco jiného ale mám to doma v bledě modrém s tím rozdílem že společné dítě ještě nemáme ale říkali jsme si že by jsme na tom mohli začít pracovat. A založit rodinu ale přesně z techto důvodů o tom občas dost pochybuju. Unás platí to že když je ticho tak ho nechám a když už nemůžu začnu do něj vandrovat sice se to ztupňuje a je nasranější páč semnou prostě nemluví a řešit problém nechce ale já nejsem tip člověka co prostě je ticho a ono to přejde, Jo přejde ale kdy a hlavně to pak zas vyleze ten problém co se nedořešil. Teď jsme to o víkendu řešíli nebo neřešili… Prostě bylo ticho když jsme někam jeli pohoda bavil se jako by nic a když jsme sami prostě ticho ale já jsem ta špatná. Přitom na začátku on urazil mě. Ale já nemám nárok se urazit a být na něj naštvaná on to převrátí a je uražený namě a nebaví se. Tak jsem na něj nastoupila jeho problém sem z něj dostala dokonce s tím že jsem furt mluvila mluvila dokolečka on pak povolí a občas něco řekne. A tím jsem tak nějak jeho problím vyřešili a udobřili se ale moje problémi už nikdo řešit nebuje… že se mě dotkl a mě to v hlavě hlodá.
tak to mi fakt mluvíš z duše, ale myslela jsme si že to mám doma jenom já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.12 21:53
Tak to jsem ráda že už víš že nejsi sama není to snima prostě lezké , ale zas beznich to taky nejde . Teď jsem toho taky po víkendu měla dost už jsem myslela že mu řeknu ať se zbalí a jde že prostě to dál takhle nejde nic neřešit a jen být nasranej ale přetrpěla jsem to a to usmiřování je taky hezké. tak držím ti palečky ať to vždy dobře dopadne a přežijete tiché domácnosti
- Citovat
- Upravit
10.4.12 23:55
Kašlu na něj nechce mluvit tak at trucuje, udělala jsem si hezké odoledne (malého hlídal at so ho taky užije a vyrazila do města,koupila si krásné nové oblečení (od narození prcka jsme si nekoupila ani tuk) a mám z toho hroznou radost, že zase vypadám jako člověk, ještě k holiči a hned je člověku líp,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.12 21:48
@sarka53 píše:
Kašlu na něj nechce mluvit tak at trucuje, udělala jsem si hezké odoledne (malého hlídal at so ho taky užije
Tohle taky dělávám, s tím plně souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.12 21:50
@sarka53 píše:
Tak právě máme doma také tichou domácnost (vždy po nějaké výměně názorů), už nevím co mám dělat. Začalo to blbým a nesmyslným obviněním, že ho schválně budíme a nenecháme vyspat(přítel byl po noční a já ve vedlejším pokoji krmila malýho a zrovna měl vztekací náladu). Máme 2 pokoje a nemám nikde dveře. A vyjel na mě že mu to dělám schválně proč ho nechám řvát atd.. prostě mě to uplně vytočilo jak mě neprávem obvinil za něco co neovlivním, proboha je to malé díte jak mám 10 měsíčnímu vysvětlit aby zrovna ted bylo ticho. No nic, ale od té doby pro něj neexistuji, mlčí, ignorace, na mou nějakou otázku někdy ani neodpoví, tak max. jo/ne, na ostatní je jako mílius, dělá naschvály, vidí že mu dělám snídani, a pak se schválně sbalí a řekne že nechce, vezme si auto a jede pryč neřekne kam, mobil si nebere, já prostě vůbec nevím kde je kdy přijede,jsme pak doma s malým a jsme pak tady uplně odříznutá a vytočená z toho jeho arogatního chování, stará se jen o sebe svoje zájmy, a by se zepatl na malého (plánujeme oslavu 1 roku takže zapojení nulový), tak max, ho za den pochová,pohraje a zase radši jde ven něco dělat. Jakákoliv komunikace na bodu mrazu, mě to taak strašně vytáčí že mám sto chutí mu jednu vrazit. Tak zase teda zkouším taky nemluvit, nevšímat, ale je to strašně ubíjející a vyčeprávající, když jsme doma pak samy jen s malým tak je aspon vlastně klid, ale chybí nám, potřebuji taky s někým mluvit, ale když je pak doma tak ho fakt za toto chování uplně nenávidím. Asi vůbec nechápe jak se cítí ten druhý. Když řeknu at si promluvíme v klidu, tak řekne že nechce takže prostě nevím, ale jak dlouho mám čekat, co mám udělat aby ho to trklo. Nedoufám v to že by přišel a omluvil se, přiznal svoji chybu to ani náhodou, ale proč zbytečně dělat doma dusno, napětí. Je pohoda a pak kvůli takové blbosti se mnou nemluví a dělá pak dusno a na to už pak u mě stačí cokoliv a vybouchnu a mám chut mu taky dělat nashcvály. Pořebovala bych taky aspon na chvíli vypadnout pročitsti si hlavu, ale nemám pak šanci, a s malým to všude nejde. Ještě se uráží že mu nechystám teda jídlo, ale co čeká, chová se jako malý dítě a já mám ještě kolem něj skákat? Jídlo doma je tak at se obslouží. ale poradte co mám dělat, čekat až ho to přejde, nevšímat si ho, ale nevím jestli se z toho do té dob nescvoknu nehledě na to že chci být už kvli malému v pohodě,m ale už mi docházejí síly.Nebo mám někam na pár dní odjet (nemám teda kam) tak nevím.
U nás to tak taky bývá.Jako bys to psala o nás. Akorát telefon teda má u sebe pořád, co kdyby mu volal někdo ze známých a chtěl jít na pivo, nebo zákazník
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.12 21:56
Nemám ráda tichou, přímo jí nenávidím…ale koukám že to u většiny párů někdy nejde… 
Radím, když jste v pohodě, tak někam vyrazit sama bez muže a dítěte (večer s někým na skleničku, na koncert apod) Ono je pak opravdu člověku líp, vykecá se někomu jinýmu, ne jenom partnerovi. Ono, přiznejme si, někdy ty naše výlevy, když chlapi přijdou z práce, jsou k neposlouchání… U nás celkem zabralo, když už jsem v noci nekojila, dát si s přítelem sklínku, ona člověka rozmluví i o tom, o čem by normálně nepromluvil.
Toť pár rad, co může pomoct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.13 18:05
Tichá domácnost
Mám úplně ten samý problém. Včera jsem byla venku na procházce s mimčama a potkala jsem kámošku. Tak jsme šly do parku, aby jsme pokecali, protože jsme se dlouho neviděly. Zavolal mi přítel a ptal se na něco, ale už nevím co chtěl. Byl příjemnej milej, v pohodě, jako vždycky jindy. Ale když jsem pak přišla domů, ani pumpička neřek. Já na něj mohla mluvit do álelujá a on nereagoval. Ani holek si nevšímal. Tak jsem mu ještě udělala večeři, v domění, že mi řekne co se vlastně děje nebo proč zase mlčí. Nic, ani jídla se nedotk. Dneska to samý, čekám až přijede z práce, dělám mu jídlo a on se bez jakkýho koliv slova zvedne a odejde z bytu. V telefonu si mi dal do blokovaných čísel a já už vážně nevím co se děje, protože tohle ještě za celou dobu co jsme spolu neudělal. Tak nevím jestli má cenu se mu vnucovat a nebo mám prostě čekat, až to pana uraženýho přejde? Poraďte prosím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
