Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky, tohle si stejně budeš muset nějak srovnat sama v hlavě - znáš ho líp než my všechny dohromady. Buď mu odpustíš a zkusíš na to „zapomenout“ nebo se v tom budeš neustále pitvat a trápit se. Taky dost záleží na tom, jestli si to od něj necháš v životě líbit nebo ne. Ale většina lidí si podvod líbit nenechá a většinou to končí rozpadem vztahu. Těžko radit. A kdyby se to u vás opravdu vyhrotilo až k odchodu, fakt nemáš kam jít? Já osobně si myslím, že by bylo pro vás všechny nejlepší, kdybys na ten jediný úlet zapomněla a po ničem nepátrala. Je to asi hodně těžké, ale zkus to. Na radikální řešení a hledání tzv. pravdy je času dost. Třeba to byl fakt jenom jeden úlet a třeba se to nebude opakovat. Polož si otázku: „Co získám a ztratím tím, že se budu ptát?“ Tak hodně štěstí a nezkalený rozum emocemi
Ti přeji.
Ahojky!
Je mi moc líto, co prožíváš! Já osobně bych ti poradila, abys to zkusila překousnout a jít dál. (já vím, že představa, že zrovna v tvojí posteli…to je fakt od něj dost „vostrý“, protože já myslím, že když už…tak proboha né v posteli, kde spím s svojí ženou, že?) Nicméně, i když je to pro tebe hrozný, zkus se zamyslet nad tím, že pokud ho opustíš, budeš za pár let s dalším potencionálním partnerem třeba řešit to samý, nikdy nevíš. Navíc máte dvojčátka a čekáte další mimi a pokud je dobrý táta, zkus na to zapomenout.
Je to sice divná rada, co ti teď napíšu, ale ber to s humorem - moje kamarádka, zkušená to žena, vždycky při diskuzi o možných nevěrách chlapů říká: „Na tohle je jediná rada - začni první
“
Drž se! Myslím, že tohle řeší bohužel spousta žen… ach ti chlapi !!!
Ahojky, tak se přidám svůj postoj.
Podle mě je věrnost ve vztahu krajně přeceňovaná. Je to taková ta pohádka co nám vymysleli rodiče spolu s princem na bílém koni a my se jen díky tomu v životě trápíme.
Na rovinu - přiznejme si kolika nevěr jsme byli svědky ve svém životě ať už u kamarádů , známých nebo v rodině a o kolika znich určitě ještě nevíme.
Ono, když je ti partner věrný, tak je to fajn. Ale ať už je to ženská nebo chlap, je to jen člověk a zcela monogamní od přírody prostě není.
Myslím si, že pokud to není člověk, který tě shazuje, bije, nestará se o rodinu, nemá zájem o děti a nebo se ti nevěnuje, tak řešit to rozchodem je kontraproduktívní. Asi bych mu řekla, že mi to je dost nepříjemné a jestli mu něco v našem vztahu chybí a proto šel za jinou. A že když už prostě musí, tak ať je natolik slušný, aby jsi o tom nevěděla ty ani okolí.
Ono možná někomu to přijde divné, ale je to moje osobní zkušenost. U nás to takhle funguje. Je mi naprosto jasné, že každý z nás se dostane do situace, kdy ta „jiskra“ prostě někde přeskočí. Můj muž ví, že mi to není příjemné, ale že to dokážu pochopit. A dokud nebude mě nebo rodinu zanedbávat, či ten vedlejší vztah nebude vážný, tak to nijak nemíním řešit. Upozorňuji, že to platí i obráceně. Jsme spolu 7 let - za tu dobu jsme oba toho pravidla využili. A musím říct, že to náš vztah vůbec nepoškodilo, spíš naopak. Nemáme od sebe navzájem nějaká neuvážená očekávání a bereme ten život tak, jak je a hlavně víme, co je pro nás na tom druhém člověku důležité a proč s ním jsme.
Vím, že vzít to takhle není jednoduché a když ti to někdo řekne, tak to člověku přijde proti srsti.
Takže moje rada je se pořádně zamyslet. co je ve vztahu pro tebe důležité. Proč s tím chlapem jsi. Je to opravdu ta věrnost nebo je to nějaká jeho povahová vlastnost, co je pro tebe důležitější.
Hlavně neměj horkou hlavu a neber to jako podraz na sebe - myslím, že ani v koutku mozku to takhle nebral. Ale suď ho jako člověka a dle toho dělej závěry.
A můj muž je naprosto nepřekonatelný manžel a za chvíli i otec (kdyby jste jen viděli jak se pečlivě připravuje, kontroluje co jím a jestli se dost hýbu a jak bylo na kontrolách
) a to že se někde s někým vyspal na to vůbec nemá vliv. Prostě bych ho neměnila.
Bohužel jsem zapoměla heslo, takže nepřihlášená" jana.marie
Mám kamarádku, a taky podezírala manžela z nevěry (bylo to zcela neodůvodněné, a protože já jsem měla být tou svůdkyní, tak vím, že k tomu neměla ani sebemenší důvod). Byla z toho nešťastná, radila se se svou mamčou a ta jí v podstatě řekla toto: Dokud se ti vždycky vrací domů, má vás rád, netrpíte tím ani ty ani děti, stará se o vás jako předtím, tak je lepší se neptat a neřešit to.
A podle mě měla pravdu … žárlivými scénami se budeš trápit ty i on a navíc nic nevyřešíš. Pokud je to nesmysl a je ti věrný, tak se naštve a bude si myslet, že jsi žárlivka žárlivá, a pokud je ti opravdu nevěrný a přizná se, tak v čem ti to pomůže? Opustíš ho? Asi ne, máš ho ráda a nemáš kam jít, navíc je to vzorný otec a manžel. Takže spolu stejně zůstanete a budeš se jen trápit dál.
Neříkám, že by manželky měly tolerovat očividné nevěry, to v žádném případě, ale pokud to byl jen nějaký totální úlet, tak nemá cenu se v tom pitvat.
Jeden můj známý mi kdysi řekl, když jsem našla u bývalého přítele takové trochu podivné e-maily a byla z toho cela špatná: Pokud se koukáš klíčovou dírkou tam, kam nemáš, tak uvidiš to, co jsi vidět neměla.
Než jsem ten svůj elaborát sepsala, tak mi z duše promluvila Jana Marie ![]()
Jana.Marie
,to je legrace?
Tak já si teda nedokážu představit,že by můj partner žil intimně jak se mnou,tak se spoustou jiných „kamarádek“,že by to co dělá v posteli se mnou,dělal i s nima (a to možná že i něco jiného) a pak bych s klidným srdcem,jenom proto,že je dobrý manžel a otec dětí ležela pod ním,tak to si teda nedokážu představit.Především jsem jeho partnerka,matka našich společných dětí,měl by mít ke mě uctu a ne se ke mě chovat jako k onuci,nejsem žádné prase.
To bych se především pozvracela sama ze sebe.
Jako ženská mám nějakou hrdost.
Martino,tím nemyslím nic špatného proti tobě,je to tvoje věc,nikdy bych se ke tvému příspěvku nevyjádřila,ale to co napsala Jana.Marie mě pozvedlo ze židle a na to jsem reagovat musela.
jana.marie = jamap …nejen že jsem zapoměla heslo tak i nick ![]()
To Jaruna: jestli sis to dobře přečetla, tak tam nic o spoustě jiných „kamarádek“ nic není. Celou dobu se tu řeší vyjímečná nevěra.
A to že, že prostě chlap někdy ujede, neberu, že se ke mě chová jak k onuci…to mi přijde trošku paranoidní. To že chlap podvede, vůbec nic neříká o mě, ale o něm, takže proč by mě to mělo urážet? Vždyť shazuje kdyžtak jen sebe, že se nedokázal ovládnout.
Jaru , plně souhlasím s tvým příspěvkem. Také jsem se nechtěla vyjadřovat k příspěvku autorky, ale sama za sebe musím říct, že to na to bych neměla a příspěvek Jany.Marie mě také zvedl ze židle.
Holt každý jsme jiný ![]()
Jen mi tak ještě hlavou bleskla myšlenka, jak to v takto „fungujících“ manželstvích budou řešit později před dětmi, až z toho budou mít rozum.....
![]()
Katka
jamap:přečti si prosím pozorněji třetí odstavec,co píše Jana.Marie.Mluví se tam v minulém čase a i přítomném.A začínající věta:U nás to takhle funguje neodpovídá „vyjímečné nevěře“.
a teda ještě dodám, že neočekávám, že můj názor se bude všem líbit. A taky ho ani nikomu nenutím.
Jen jsem přidala svou kapku do mlýna, když jsem byla ve stejné situaci, kterou se nám podařilo vyřešit k vzájemné partnerské spokojenosti. Je pouze na každém co si z toho vezme a co né.
Pokud se někdo rozhodne odejít po partnerově nevěře, je to jen jedno rozhodnutí a pokud si to dobře rozmyslel, tak je třeba ho podporovat.
Ono v rámci „chození v pubertě“ jsem nevěru taky tak řešila, ale že by mi to přineslo nějaký klid na duši nebo zadostiučinění nemůžu říct. Spíš nějaký ten měsíc smutku.