Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dopadne to hůř. Čelem vzad, a mazat… Neudělala jsi to z něj ty, je takový někde uvnitř, a jen to postupně vyplulo na povrch. A když je to takhle, piš si, že časem nezůstane jen u těch sprostých nadávek.
Je to jeho prvni vztah, takze nemuze tvrdit, ze takovy nebyl.
Ty tvoje narky urcite napomohly tomu, ze se jeho povaha projevila uz ted. Jinak by se projevila pozdeji. Jiny nebude, never, ze se zmeni. Abys ho tady za par mesicu neobhajovala, ze sis tu facku zaslouzila ![]()
@Detsa Nenadávám, rok. Opravdu na mě vždy byl pozorný a hodný. pořád je. Při hádkách mě vždy utěšoval, ale od té doby, co jsem opravdu plakala každý den, je takovýhle… Možná ten neustálý pláč z jeho psychikou taky nadělal neplechu, netuším. V jiných věcech je opravdu naprosto úžasný, proto se mi nechce ten vztah zahazovat ![]()
@cecetka I při prvních měsících, kdy jsem plakala, se ale choval opravdu úžasně, utěšoval mě.. Nejhorší je, že si to dávám za vinu já, protože dokud jsem každý den nebrečela, nikdy mi neřekl ani jediné zlé slovo.
Já jsem taková bývala taky, dovedla jsem dělat fakt mega bordel, nadat mladýmu do čů…ů apod. Bylo to v afektu, tma a jela jsem a jela jak myš na klíček. Pak došla šťáva a uvědomila jsem si a přišlo fňukání a omlouvàní. No dostala jsem díky tomu a souhře jiných věcí nečekaně kopačky
. Je to v člověku, nikdo z nikoho nic neuďělá, ikdyž časem žitím v tomhle to clověk může začít povžovat za normàl. Je na tobě, co si necháš líbit. Jakmile to udělá znovu, seber se a jdi pryč. Řekni mu, ještě 1× a jdu a jak to udělá fakt bež. Druzí si k nám dovolí, jen co je nechàme
Tím hysterčením jsi tomu asi taky moc nepomohla no, znám to. Pro chlapa může být těžký to pochopit. Je to složitý.
@Anonymní píše:
@Detsa Nenadávám, rok. Opravdu na mě vždy byl pozorný a hodný. pořád je. Při hádkách mě vždy utěšoval, ale od té doby, co jsem opravdu plakala každý den, je takovýhle… Možná ten neustálý pláč z jeho psychikou taky nadělal neplechu, netuším. V jiných věcech je opravdu naprosto úžasný, proto se mi nechce ten vztah zahazovat
Má toho podle mě dost, kdo by neměl. Myslím, že si to vyčítáš právem, ale nebyla jsi to ty, ale hormony. Proberte to spolu, vysvětli to.
Já při hádce bohužel taky příteli nadávám. Nejdřív se snažím logickými argumenty vysvětlovat, ale když narážím stále na neochotu spolupracovat na konstruktivním řešení, začnu být sprostá
Nejsou to vyloženě vulgární urážky, ale lítají takové ty diagnózy jako de.il a id.ot… On neoplácí. Myslím, že stupňovat se to nebude a bít ho nezačnu.
Jsme spolu skoro patnáct let, tak to už by asi dostal… Prosím anonym, stydím se za svou nervovou labilitu, na mou obranu však musím říct, že nikdo jiný mě takhle vytočit neumí a jsem ve své podstatě velmi klidný člověk
To jen pro pohled z druhé strany… stejně to musí zakladatelka zhodnotit sama…
@Detsa On má náročnou práci, já práci hledám, takže jsem zatím doma. On je celý den s lidmi, já celý den sama. Když přijde z práce, já chci být s ním, on chce být naopak sám. Chce svůj prostor, ale já jsem sama každý den a celý den, takže bych s ním naopak chtěla trávit více času.
@Anonymní píše:
Ahoj, mám trošku složitější problém s mým přítelem a nevím si rady, jak to změnit. V prvé řadě bych uvedla, že jsme mladý pár, je můj první a já jeho také, takže ani jeden se vztahy zkušenosti nemáme.Na začátku našeho vztahu (začalo to jako vztah na dálku), jsem začala používat HA. Prvních pár měsíců bylo v pořádku, žádné problémy nebyly, ani žádné hádky. Bohužel HA mi po cca půl roce začala dělat problémy, stala se ze mě totální hysterka a plakala jsem opravdu každý den, k přítelovi jsem jezdila na návštěvy celkem často, později jsem trávila např. 3 týdny s ním a 2 týdny doma s rodiči. Zpočátku to přítel bral v pořádku, Když jsem plakala, vyslechl si důvod, byl se mnou, utěšoval mě. Jenže po pár měsících se to stále nezlepšovalo. Domluvila jsem se s ním tedy, že HA přestanu brát a nechám si předepsat jiné prášky, tahle mi zkrátka neseděla, nejprve jsme ale chtěli zkusit, zda není problém jinde - často mi chyběl, bála jsem se o něj, byl to první vztah, na dálku, bála jsem se, že ho ztratím…Po cca dvou měsících, které jsem trávila střídavě s přítelem a doma s rodiči to však můj přítel přestal zvládat, každodenní pláč už nezládal (čemu se ani nedivím) a tak přišly na řadu hádky. Docela velké. Samozřejmě se neobešly bez dalšího pláče, takže to ničemu nepomohlo. Přítel už z toho byl tak na nervy, že mu při hádkách často vyletěly nějaké sprosté nadávky na mou osobu. Brala jsem to tak, že už toho musí mít dost a nezvládá to, proto jsem tedy prášky bez váhání okamžitě vysadila. Nyní mám nové, vyhovují mi, hysterické stavy žádné nemám. Včera jsme se ale pohádali kvůli úplné hovadině a jemu opět vyletěly z úst nadávky na mou osobu, opravdu hodně sprosté. Nevím co dělat.
Dodala bych, že můj přítel je jinak úžasný, pozorný, stará se o mě, sám mi kupuje drobné dárky, květiny, lásku mi projevuje často, tráví se mnou tolik času, kolik může (má náročnou práci), Mazlíme se, tulíme, smějeme se a jsme spolu rádi. Jen při těch hádkách je jako vyměněný. Často mi říkal, že při hádkách pracují nervy, že se omlouvá ale že ty hádky nemám brát vážně, chce být jen chvli sám a já mu nedám ani čas pro sebe, takže mu prostě zapracují nervy, vybouchne a je zle. Výbuch nevýbuch, stejně si myslím, že by mi při hádce sprostě nadávat neměl, ačkoliv vím, že takový začal být až po těch mých hysterických výlevech. Nicméně teď jsem v pořádku, čekala jsem, že se tedy změní i jeho slovník při hádkách, vždyť už nepláču každý den a nemá důvod se tolik rozčilovat… On sám řekl, že jsem to prý z něj udělala já, že nikdy takový nebyl. Problém je v tom, že si opravdu nevím rady s tím, jak to napravit. Nechci, aby mi při každé hádce nadával sprostě, začínám mít strach, že to dopadne hůř. Můžete mi prosím říct váš názor?
Proč se hádáte?
@Kobliha51 Jak už jsem psala - On má náročnou práci, já práci hledám, takže jsem zatím doma. On je celý den s lidmi, já celý den sama. Když přijde z práce, já chci být s ním, on chce být naopak sám. Chce svůj prostor, ale já jsem sama každý den a celý den, takže bych s ním naopak chtěla trávit více času. On je prostě samotář.
@Anonymní píše:
@Kobliha51 Jak už jsem psala - On má náročnou práci, já práci hledám, takže jsem zatím doma. On je celý den s lidmi, já celý den sama. Když přijde z práce, já chci být s ním, on chce být naopak sám. Chce svůj prostor, ale já jsem sama každý den a celý den, takže bych s ním naopak chtěla trávit více času. On je prostě samotář.
To je úplně normální. Když nemáš práci, najdi si nějakou činnost, udělej si nějaké kurzy, začni se učit cizí jazyk. Když přijde z práce, udělej mu třeba kafe a nech ho hodinku vydýchat. Ty tvoje zážitky za celý den musí být velmi nudné. Aktivity si plánujte dopředu, aby nebyl zaskočen. Bude ti vděčný. Je teď zima, tak je to horší, ale za chvíli je jaro a ty přece nemusíš být vždycky doma, když on přijde z práce, ne?
@Anonymní píše:
@Kobliha51 Jak už jsem psala - On má náročnou práci, já práci hledám, takže jsem zatím doma. On je celý den s lidmi, já celý den sama. Když přijde z práce, já chci být s ním, on chce být naopak sám. Chce svůj prostor, ale já jsem sama každý den a celý den, takže bych s ním naopak chtěla trávit více času. On je prostě samotář.
on není samotář, tvůj roblém je ten, že jsi celý dny sama doma a od něj čekáš, že ti to vykompenzuje većer, což je blbě.
@Anonymní píše:
Ahoj, mám trošku složitější problém s mým přítelem a nevím si rady, jak to změnit. V prvé řadě bych uvedla, že jsme mladý pár, je můj první a já jeho také, takže ani jeden se vztahy zkušenosti nemáme.Na začátku našeho vztahu (začalo to jako vztah na dálku), jsem začala používat HA. Prvních pár měsíců bylo v pořádku, žádné problémy nebyly, ani žádné hádky. Bohužel HA mi po cca půl roce začala dělat problémy, stala se ze mě totální hysterka a plakala jsem opravdu každý den, k přítelovi jsem jezdila na návštěvy celkem často, později jsem trávila např. 3 týdny s ním a 2 týdny doma s rodiči. Zpočátku to přítel bral v pořádku, Když jsem plakala, vyslechl si důvod, byl se mnou, utěšoval mě. Jenže po pár měsících se to stále nezlepšovalo. Domluvila jsem se s ním tedy, že HA přestanu brát a nechám si předepsat jiné prášky, tahle mi zkrátka neseděla, nejprve jsme ale chtěli zkusit, zda není problém jinde - často mi chyběl, bála jsem se o něj, byl to první vztah, na dálku, bála jsem se, že ho ztratím…Po cca dvou měsících, které jsem trávila střídavě s přítelem a doma s rodiči to však můj přítel přestal zvládat, každodenní pláč už nezládal (čemu se ani nedivím) a tak přišly na řadu hádky. Docela velké. Samozřejmě se neobešly bez dalšího pláče, takže to ničemu nepomohlo. Přítel už z toho byl tak na nervy, že mu při hádkách často vyletěly nějaké sprosté nadávky na mou osobu. Brala jsem to tak, že už toho musí mít dost a nezvládá to, proto jsem tedy prášky bez váhání okamžitě vysadila. Nyní mám nové, vyhovují mi, hysterické stavy žádné nemám. Včera jsme se ale pohádali kvůli úplné hovadině a jemu opět vyletěly z úst nadávky na mou osobu, opravdu hodně sprosté. Nevím co dělat.
Dodala bych, že můj přítel je jinak úžasný, pozorný, stará se o mě, sám mi kupuje drobné dárky, květiny, lásku mi projevuje často, tráví se mnou tolik času, kolik může (má náročnou práci), Mazlíme se, tulíme, smějeme se a jsme spolu rádi. Jen při těch hádkách je jako vyměněný. Často mi říkal, že při hádkách pracují nervy, že se omlouvá ale že ty hádky nemám brát vážně, chce být jen chvli sám a já mu nedám ani čas pro sebe, takže mu prostě zapracují nervy, vybouchne a je zle. Výbuch nevýbuch, stejně si myslím, že by mi při hádce sprostě nadávat neměl, ačkoliv vím, že takový začal být až po těch mých hysterických výlevech. Nicméně teď jsem v pořádku, čekala jsem, že se tedy změní i jeho slovník při hádkách, vždyť už nepláču každý den a nemá důvod se tolik rozčilovat… On sám řekl, že jsem to prý z něj udělala já, že nikdy takový nebyl. Problém je v tom, že si opravdu nevím rady s tím, jak to napravit. Nechci, aby mi při každé hádce nadával sprostě, začínám mít strach, že to dopadne hůř. Můžete mi prosím říct váš názor?
Je to váš první vztah, takže nemáte ani srovnání, jak by to fungovalo s někým jiným. Nicméně, sprosté urážky a jakékoliv násilí do kvalitního vztahu nepatří. Taky bych ho upozornila, že ještě jednou bude vulgární, tak bude rozchod. A to bych taky dodržela.
@malá_holka a co bych tedy mela delat? po praci chodi 4× tydne do fitka, prijde kolem sedme nebo osme vecer, o vikendu je rad ze je vikend a ma od prace klid…
Ahoj, mám trošku složitější problém s mým přítelem a nevím si rady, jak to změnit. V prvé řadě bych uvedla, že jsme mladý pár, je můj první a já jeho také, takže ani jeden se vztahy zkušenosti nemáme.
Na začátku našeho vztahu (začalo to jako vztah na dálku), jsem začala používat HA. Prvních pár měsíců bylo v pořádku, žádné problémy nebyly, ani žádné hádky. Bohužel HA mi po cca půl roce začala dělat problémy, stala se ze mě totální hysterka a plakala jsem opravdu každý den, k přítelovi jsem jezdila na návštěvy celkem často, později jsem trávila např. 3 týdny s ním a 2 týdny doma s rodiči. Zpočátku to přítel bral v pořádku, Když jsem plakala, vyslechl si důvod, byl se mnou, utěšoval mě. Jenže po pár měsících se to stále nezlepšovalo. Domluvila jsem se s ním tedy, že HA přestanu brát a nechám si předepsat jiné prášky, tahle mi zkrátka neseděla, nejprve jsme ale chtěli zkusit, zda není problém jinde - často mi chyběl, bála jsem se o něj, byl to první vztah, na dálku, bála jsem se, že ho ztratím…Po cca dvou měsících, které jsem trávila střídavě s přítelem a doma s rodiči to však můj přítel přestal zvládat, každodenní pláč už nezládal (čemu se ani nedivím) a tak přišly na řadu hádky. Docela velké. Samozřejmě se neobešly bez dalšího pláče, takže to ničemu nepomohlo. Přítel už z toho byl tak na nervy, že mu při hádkách často vyletěly nějaké sprosté nadávky na mou osobu. Brala jsem to tak, že už toho musí mít dost a nezvládá to, proto jsem tedy prášky bez váhání okamžitě vysadila. Nyní mám nové, vyhovují mi, hysterické stavy žádné nemám. Včera jsme se ale pohádali kvůli úplné hovadině a jemu opět vyletěly z úst nadávky na mou osobu, opravdu hodně sprosté. Nevím co dělat.
Dodala bych, že můj přítel je jinak úžasný, pozorný, stará se o mě, sám mi kupuje drobné dárky, květiny, lásku mi projevuje často, tráví se mnou tolik času, kolik může (má náročnou práci), Mazlíme se, tulíme, smějeme se a jsme spolu rádi. Jen při těch hádkách je jako vyměněný. Často mi říkal, že při hádkách pracují nervy, že se omlouvá ale že ty hádky nemám brát vážně, chce být jen chvli sám a já mu nedám ani čas pro sebe, takže mu prostě zapracují nervy, vybouchne a je zle. Výbuch nevýbuch, stejně si myslím, že by mi při hádce sprostě nadávat neměl, ačkoliv vím, že takový začal být až po těch mých hysterických výlevech. Nicméně teď jsem v pořádku, čekala jsem, že se tedy změní i jeho slovník při hádkách, vždyť už nepláču každý den a nemá důvod se tolik rozčilovat… On sám řekl, že jsem to prý z něj udělala já, že nikdy takový nebyl. Problém je v tom, že si opravdu nevím rady s tím, jak to napravit. Nechci, aby mi při každé hádce nadával sprostě, začínám mít strach, že to dopadne hůř. Můžete mi prosím říct váš názor?