Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No tak ona by měla respektovat tvoje rozhodnutí a když řekneš, že nepřijedeš, tak by ti rozhodně neměla dělat takový scény… a když ji necháš ať si je teda uražená, tak myslíš, že by bylo zas v celé rodině zle? Já si myslím, že jelikož chce prcka tolik vidět, tak by to nějak nakonec přenesla přes srdce a určitě by to pak bylo ok…přeci se sebou kvůli tomu nerozhada na bůh ví jakou dobu, když chce vídat malou..
Ja bych neustoupila ani o pid…
Radsi zlo v rodine (mamka se stejne zase uklidni a treba ji to casem dojde) nez se nechat „deptat“ ![]()
Máma je pěkná vyděračka, to je můj názor… neskákej jak ona píská. Ty jsi dospělá, jsi matka a ona nemá právo ti do všeho pořád kecat. Ať si klidně brečí, jen tě vydírá, aby jsi zas cukla a udělala to co chce ona. Stanovila bych si pevné mantinely a nenechala bych si do toho kecat. Ono jí to přejde ![]()
Maminka vypadá na citovou vyděračku
. Ale jak si ke konci dopisu psala. Je velmi důležité stanovit hranice. Říci jí, jak se cítíš, jak věci vidíš, říci jí, že jí máš moc ráda, ale už si dospělá a věci si budeš dělat dle svého nejlepšího uvážení, ale neopomeň říci, že si samozřejmě její názor velmi ráda vyslechneš. Chce to být diplomat a asertivní a hlavně se sebou nenechat manipulovat. Rodiče totiž velmi dobře vědí, jak na nás. Jsi dospělá a není tvoje povinnost se rodičům zavděčovat, žiješ svůj vlastní život.
Držím palce, není to s rodiči vůbec lehké ![]()
Taková byla moje babička, jak nebylo po jejím, tak se smrtelně urážela a vyznělo to tak, že ji nikdo nemá rád a nejradši bychom ji už viděli v rakvi
Za pár dnů se zase odurazila a „mořila“ rodinu nanovo.
Nastav si hranice a dodržuj je, proti jejímu citovému vydírání se musíš obrnit a pořád si opakovat, že ty nejsi ta zlá ![]()
Holky děkuju za podporu.No na city ona hrát umí a hlavně mě. Vždycky jsem ji vyšla vstříc. Jela jsem tam tak jak jsme se domluvili. A určitě by bylo zle.Ona by zase začala brečet. Jak jsme ji řekla to a to. A byla bych já za špatnou že nechci by malou vídali. Je mi z toho do breku, přece jsou lidi co svoje vnoučata vidí dvakrát do roka. A když my přijede o 14 dni později tak je zle. a to se ji ještě nelíbí že by jsme přijeli jen na vikend.Ona by nejraději chtěla aby jsme tam byli 14 dní.
Já být s mou matkou 14 dní, tak zabiju buď sebe nebo ji… 3 dny je tak akorát, abyste se nelezly na nervy a pak adijos. Opravdu si do toho nenech kecat. Ony některé maminky neumějí odstřihnout pupeční šňůru a rády by měly pod dohledem dítě do konce života. Matky jsou od toho, aby život daly a ne aby ho řídily. Jsem zvědavá jak o mě bude za 20 let mluvit můj syn ![]()
Mám velmi podobnou mámu. Musí být stále po jejím. Měla jsem období, že jsem ji až nesnášela. Teď je to trochu lepší, ale když s ní dokážu vydržet 2 hodiny, tak to považuju za úspěch. Je to smutné, ale je to tak. Manipulace, citové vydírání, atd. Drž se. Naše mámy jiné nebudou nikdy. Musíme my změnit pohled na ně. Mě vyhovuje ji vidět minimálně, přesto se k ní chovám hezky, ale nechápu ji, neztotožňuji se s ní. Ubližuje to mě. ![]()
Nechala bych to byt a nikam nejela. Kdyz tonejde, tak to nejde a mama musi pochopit, ze nebude vzdy po jejim.
@mejdylko No to ona ji odstřihla když mě vyhodila se slovy, že ji jednou ještě poděkuju. Ale ona to všechno obhajuje tím, že ma maniodeprsi a že když je s malou tak se ji aspoň trochu zlepší nalada.Ale mě přijde, že prostě nemá co dělat. Doma zustala jen ta nejmladší segra a ta se s ni silně nebaví. Tak asi terorizuje mě. No holt až bude zítra volat tak jí prostě řeknu a dost ať to stojí co to stojí. Napíšu jak to dopadlo
A ještě jednou děkuju za dodání odvahy.
@pepina12 Jako kdyby si mluvila o te mé. Mě dokonce jednou tlačilo abych se s přítelem rozešla když se narodila malá. Je to hrozny. Já tam jezdím nerada pokažde počítám dny kdy už pojedeme domů. Ona děla všechno nejlíp a ja se o svoje dítě starám špatně. A při tom si připadám jako přehnaně starostlivá matka ![]()
@Anonymní píše:
Raději anonym.
Ale od začátku. V 19ti mě vyhodila máma z domu a ja se odstěhovala 160km daleko. časem se náš vztah zlepšil. a Já tam s přítelem začala jezdit.Ale moje máma je generál a pořád si myslela, že ja budu skákat jak ona píská. Když se ji u nás v bytě něco nelibilo tak mi vnutila nazor ať to udělam takhle a takhle.No to je dodneška. Ale narodila se nám dcera. teď je jí 10 měsícu. Od te doby jsme tam jezdili každy měsíc někdy za dva měsíce. Byli jsme tam třeba 3-4 dny a jeli zase domů. Návštěvy probíhaly hrozně mamka mi kecala jak a co mám dělat s malou co ji mam dát na jídlo a tak pořád dokola.No a teď jsme tam měli jet, ale nemám hlídání pro psa a k mamce ho vzít nemužu. A tak jsem řekla že tam pojede na velikonoce což je za 14 dní. A ona děla jak pominutá. Brečí mi do telefonu, že malou děda neviděla pomale dva měsíce. A že máme vzít psa sebou. Mamka má dva psi a dohromady by se nesnesli. A že je na mě naštvana že nepřijedeme atd atd. Každy den vola že teda pro nás už jede a když ji řeknu že ne že psa sebou brát nebudu a že budeme doma tak mi položi telefon a nebo brečí. Už jsem z toho vyčerpaná. Ona ve mě dokaže vyvolat pocit, že za všechno mužu já. Co s ní mám dělat? Když stanovím hranice tak se urazí a bude zase zle v cele rodině.
No a co kdyby mamina jela k vám??
Raději anonym.
Ale od začátku. V 19ti mě vyhodila máma z domu a ja se odstěhovala 160km daleko. časem se náš vztah zlepšil. a Já tam s přítelem začala jezdit.Ale moje máma je generál a pořád si myslela, že ja budu skákat jak ona píská. Když se ji u nás v bytě něco nelibilo tak mi vnutila nazor ať to udělam takhle a takhle.No to je dodneška. Ale narodila se nám dcera. teď je jí 10 měsícu. Od te doby jsme tam jezdili každy měsíc někdy za dva měsíce. Byli jsme tam třeba 3-4 dny a jeli zase domů. Návštěvy probíhaly hrozně mamka mi kecala jak a co mám dělat s malou co ji mam dát na jídlo a tak pořád dokola.No a teď jsme tam měli jet, ale nemám hlídání pro psa a k mamce ho vzít nemužu. A tak jsem řekla že tam pojede na velikonoce což je za 14 dní. A ona děla jak pominutá. Brečí mi do telefonu, že malou děda neviděla pomale dva měsíce. A že máme vzít psa sebou. Mamka má dva psi a dohromady by se nesnesli. A že je na mě naštvana že nepřijedeme atd atd. Každy den vola že teda pro nás už jede a když ji řeknu že ne že psa sebou brát nebudu a že budeme doma tak mi položi telefon a nebo brečí. Už jsem z toho vyčerpaná. Ona ve mě dokaže vyvolat pocit, že za všechno mužu já. Co s ní mám dělat? Když stanovím hranice tak se urazí a bude zase zle v cele rodině.