Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, ahoj, je mi 34 let a mám velké poblémy s rodiči. Chtěla bych se poradit, zda se dá situace nějak řešit. Moje matka je manipulátor a celé rodině vnucuje svou vůli. Co si pamatuju, vždy bylo po jejím a otce různě urážela a popostrkovala, ten se do jisté doby bránil a vztekal, ale pak to asi vzdal. Je jim 62 a 65 let. Od puberty si pamatuju, že mě hrozně vytáčelo, že si nemůžu věci dělat „po svém“, matka mě nadměrně chrání, omezuje, psychicky vydírá, diriguje. Měla jsem a mám pocit, že každá druhá věta začíná „To nesmíš“ a „to musíš“. Mám ještě mladšího bratra, který se odstěhoval do vzdáleného města a jezdí jen na svátky. Já bydlím (ani nevím proč) s manželem a dvěmi dětmi (kluci mají 2 a 4 roky) asi 300 m od rodičů. Od doby, co jsem poprvé otěhotněla, se situace velice přiostřila. Mamka se mi v jednom kuse snaží „otevřít oči“ (to jsou její slova), jak se musím chovat, dává za příklad jejich rodinu. Přemlouvá mě opakovaně a důrazně, jak mám zařídit domácnost, tak, jak to máme, to není správně. Děti taky vedu špatně, ona to ví vše lépe. Vlastně si myslí, že všichni okolo jsou hloupí a jen ona má vždy pravdu. Vůči mně protože je starší, vychovala dvě děti do dospělosti, má více zkušeností a navíc je dětská MUDr. Když ji žádám o trochu respektu ke mně a manželovi, odpoví že „jak by nás mohla respektovat, když my jsme ještě takoví hloupí“… Oblíbená fráze je, že ona jen „bojuje za ty (chudáky) děti“ a „myslí to s námi přece dobře“. Už jsem na pokraji sil, vážně uvažujeme s manželem o stěhování cca 200 km jinam a to hlavně z důvodu neutěšené situace s mou rodinou. Mí rodiče hodně podrážejí mou a manželovu autoritu (např. zakážeme nějakou nezdravou sladkost a když se otočíme, děti ji už mají v puse, případně slíbí, že jim už nic takového dávat nebudou a stejně dají a lžou, že nic nedali, povzbuzují děti ve zlobení proti mě aj.) A tak je to při každém setkání. Časté je vyhrožování sebevražou ze strany matky, minimálně 3× měsíčně, a to už několik let (a teď už i otce), tím, že jim budeme muset vrátit vše, co nám kdy dali, že je přivedeme do blázice případně do hrobu. Případně tím, že se zase bude muset hrozně opít, aby ji mé chování nebolelo. Myslí si a říkají, že je hrozně nenávidíme. Oba s manželem máme VŠ vzdělání a dětem se věnujeme nadprůměrně, pro mě jsou velkým koníčkem a láskou a v očích okolí jsem skvělá maminka. Domluva rodičům nepomáhá a obávám se, že se už nezmění a nedostanou se z popsaného stereotypu. Pro nás je to ale nesnesitelné. Psychicky mě srážejí, např. teď už manžel odešel pracovat do jiného města a my se asi přesuneme za ním, matka mi vytkla, že „jsem si ani chlapa nedokázala udržet“. Často mi vytýká, že jsem ve svém vysudovaném oboru nic moc nedokázala. Její včerejší argument je např. že ona musí zasáhnout, protože já jsem divná. My si jen chceme žít svůj život a ne ten jejich. Trápí je např. že nemáme v domě výtah, byt máme jinak situovnaný než oni, snažíme se jíst trochu podle makrobiotických zásad, věříme homeopatii, děti nenutíme do jídla, nenecháváme je jíst u TV, že bychom chtěli 3. dítě vůbec nemůžu zmínit - to naši hodně nechtějí a bojují proti tomu, hroutí se. Na povrchu to vypadá, že jsou naši laskaví prarodiče, vaří a donášejí jídla, zvou na nedělní obědy, nosí nevyžádané nákupy, peníze, dali nám auto a přispěli na byt (pokud teda bude podle jejich představ), nikdy se s námi nehádají na veřejnosti, zachovávají dekorum, často chtějí hlídat děti (už jim je ale moc nedávám). Mamka je často „úplně zhroucená“, asi závislá na antidepresivech a pije dost alkoholu. Prý my, její děti, jsme jí zničili nervy. Prosím o radu. Děkuji,
Myslím, že ti je jasný, cos měla udělat už dávno… následovat příklad svého bratra ![]()
Ouvej ouvej, pracuju ve zdravotnictvi natolik dlouho (i kdyz nejsem MUDra), abych vedela, ze to, co popisujes, je bohuzel patologicky pripad a jedina sance, jak ma voje rodina a ty zdrave zit je se uplne odstrihnout, jakkoliv je to tvrde. Protoze atmosfera citoveho vydirani kombinovana s podryvanim autority a psychickym terorem je pro deti i pro vztah opravdu vrazedna. Chapu, ze matka ma mozna dobrou motivaci, ale evidentne nezna miru vmesovani a nerespektuje Te jako matku Tvych deti. Takze pokud neni ochotna jit s Tebou k poradci pres mezilidske vztahy a tam se sebou neco udelat (SEBEREFLEXE!), tak asi moc jinych sanci nevidim
Drzim palce, aby sis uchovala pozitivni mysleni a sebeduveru - zvladnes to ![]()
Řekla bych ti - promluvte si, ale to asi nemá žádný význam, rychle pryč…
Odstěhovat se daleko, daleko, daleko. Můj kamarád má podobnou matku a vyřešil to taky odstěhováním (možná je to tvůj bratr
).
Jediná rada je odstěhovat se, jsetli máte možnost, jinak se to odrazí na vztahu s manželem
I kdybyste jim měli vrátit to, co vám dali, běžte pryč. A nenechte se vydírat. Matka má zřejmě vyhrabáno v hlavě.
To je teda masakr, počkej až proti vám začne štvát i vaše vlastní děti. Lepší je být v dostatečné vzdálenosti. Jsou na vás závislí a holt nemají svých starostí dost. Já osobně bych se z toho zbláznila.
Asi bych se mamky zeptala jaké výchovné zkušennosti ti chce předávat, když z tebe evidentně vychovala tak hroznou, hloupou, nesamostatnou a divnou osobu…jestli chce aby z jejích vnoučat vyrostlo to samé… ![]()
Já vím, blbej žert, v tomhle případě už jakékoliv argumenty nezaberou… Máme doma manipulátorku babičku, a i když to zdaleka není tak hrozné jako u vás, tak jsme se s bráchou oba odstěhovali… žít v jednom domě nebo v dochozí vzdálenosti by bylo nemožný..
Tedy těžká, těžká situace. Myslím, že sama tušíš, že moc řešení není. Maminka se nezmění. Tak jak jí popisuješ, nemyslím, že by chtěla zajít do nějaké poradny a pracovat s vámi na lepším vztahu. Ví vše nejlíp.
Její chování tě bude zraňovat a zadupávat dál. Pokud máte možnost a jste s manželem zajedno, tak je nejrozumnější se odstěhovat. Ono sice ty řeči a výtky můžou dolehnout i tam, ale už daleko daleko míň.
@MagdaSin Odstěhovat se. My to udelali a nyní se prarodiče opravdu snaží. Tvé mamince asi jeji maminka takto ublížila, má male sebevědomí a nedostatek lásky, nema rada lidi.
S větší vzdáleností časem přijde úleva, nadhled a myšlenky na řešení. Půjde to, jen vy potřebujete klid.
@AdaAda píše:
Ahoj, odstěhovat se. Určitě
přesně odstěhovat se, příjde mi že i tvoje maminka to nemá v hlavě v moc v pořádku, možná že by měla jít za psychologem ![]()