Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky, mám doma 6-týdenní miminko a skoro 3-letého raubíře. Nějak pořád nevim, co mám vymýšlet staršímu za zábavu, aby jsme u toho mohli být i s miminkem.Syn si vůbec nechce hrát sám, TV ho nezajímá, tak nevim, jak to sladit ![]()
Za rady předem děkuju
Ahoj, řešila jsem to s dvouletou a miminkem a nejvíc jí bavilo dělat se mnou běžné věci, připadala si potřebná a chválila jsem ji před návštěvama a byla blažená
takže jak mimčo spalo, malá se mnou vařila, prala, věšela prádlo, zametala, přendavala třeba cukr do cukřenky atd. A když nespalo, ukázala jsem jí, kde co je a bavilo ji podávat co bylo potřeba, i jsem jí nechala, aby sama připravila vše, co si myslí, že je potřeba na přebalování atd. Taky jsem se snažila si s ní hrát, když prtě spalo, takže jsme četly, modelovaly, venku jsem dělala bábovky, i jsme byli v dětském divadle s kočárkem. A nejvíc je baví, když jsem začala dávat malého na zem, to jsou parťáci a vyhrajou si ![]()
Dvojčata jsou teda od mimina jen o rok a půl, ale dělávám to tak, že mimčo dám u nich v pokojíku na zem na matraci sednu tam k nim, vyndáme třeba lego nebu pustíme hudbu a buď tancujeme nebo stavíme…jinak se mnou taky dělaj vše…v kuchyni je mimino s náma v polohovacím lehátku, holky na židlích u linky a tak!
a zapojuju je do starosti o mimino - „přines plínu, namaž mu zadeček, dej mu dudlu, podrž mu lahvičku“ to je baví! ![]()
Moc nerozumím dotazu. My dělali to, co dřív, mimino u nás na zemi a čučelo. Pak šlo spát do korbičky kočárku nebp do šátku. Když jsme šli ven, tak se korba nacvakla a šlo se, se šátkem rovnou. Prostě se s miminem toho moc nezměnilo a jelo se dál v původním programu.
Jé vy máte senzační děti
my to odedneška řešíme školkou
protože žárlila asi tak že miminko štípe dlube do ní kroutí ruku otáčí jí hlavou piští do uší
takže ve školce bude mít vrstevníky a nějaké to vyžití
a snad se srovná
Já jsem zase syna dala do školky…a on se sekl snad ještě víc…je to asi o každém dítku…ale mám stejné problémy…vymýšlím pořád, jak se zavděčit oběma dětem…a také s tím tak trochu pořád bojuju…držím palce ![]()
Ahoj, děti mám s podobným věkovým rozdílem. Se synem jsem si hrála, když malá spala, dopoledne chodil do školky, dcera se narodila 2měsíce poté co začal do školky chodit, jsou o 3 roky a 3 měsíce. Dopoledne jsem si udělala vše doma, po obědě jsem ho vyzvedla a chodil můj táta na 2 hodiny vozit kočárek a my jsme si doma spolu hráli. Pak jsem mu pustila pohádku a věnovala se malé a odpoledne jsme šli ven a to zase spala, naštěstí bez problémů na hřišti ve stojícím kočárku. Čím méně postupně spala, tím jsem mu pomalinku společné hraní zkracovala a učila ho hrát si sám, čemuž začal napomáhat i věk a školka. Dcera nás pak pozorovala z hrací deky. Dnes je jim 3 a 6 let, hrají si bud spolu nebo každý sám dle svých představ a také se samozřejmě občas rvou a o něco pohádají. Zvládlo se to ale celkem v pohodě, dcera byla naštěstí pohodové miminko, sama usínala a brzy si vyhrála sama. Narozdíl od syna, ten byl nespokojené plačtivé miminko a batole, nechtěl zanic usínat sám nebo si sám hrát. Věkem se to hodně změnilo a sourozencem určitě také. Kdyby to bylo obráceně, asi by to bylo o dost náročnější.
@želvy píše:
Ahoj, děti mám s podobným věkovým rozdílem. Se synem jsem si hrála, když malá spala, dopoledne chodil do školky, dcera se narodila 2měsíce poté co začal do školky chodit, jsou o 3 roky a 3 měsíce. Dopoledne jsem si udělala vše doma, po obědě jsem ho vyzvedla a chodil můj táta na 2 hodiny vozit kočárek a my jsme si doma spolu hráli. Pak jsem mu pustila pohádku a věnovala se malé a odpoledne jsme šli ven a to zase spala, naštěstí bez problémů na hřišti ve stojícím kočárku. Čím méně postupně spala, tím jsem mu pomalinku společné hraní zkracovala a učila ho hrát si sám, čemuž začal napomáhat i věk a školka. Dcera nás pak pozorovala z hrací deky. Dnes je jim 3 a 6 let, hrají si bud spolu nebo každý sám dle svých představ a také se samozřejmě občas rvou a o něco pohádají. Zvládlo se to ale celkem v pohodě, dcera byla naštěstí pohodové miminko, sama usínala a brzy si vyhrála sama. Narozdíl od syna, ten byl nespokojené plačtivé miminko a batole, nechtěl zanic usínat sám nebo si sám hrát. Věkem se to hodně změnilo a sourozencem určitě také. Kdyby to bylo obráceně, asi by to bylo o dost náročnější.
já myslím, ž to moc často obráceně není, samo jsou vyjímky. Ale je to dáno tím, že druhorození jsou klidnější,, rotože je klidnější i matka. Druhak nejsou od malička zvyklí, že se kolem nich točí celý svět. Jsou pozorovatelé. A navíc mají na hraní sourozence.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.