Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky ,tak nejdřív k Ivulce mě by se asi nezdálo to že o tak malý dítě se stará kluk .To mi přijde nezodpovědný ,Já sama mám 3 děti a neumim si představit je nechat samotný a to i kdyby bylo nejmladší třeba 3 roky ,k tomi pláči v noci já se upřímně přiznám že na maloi taky houknu když řve 10× za noc a vím že ji rostou zoubky ale samozřejmě že ji pak vyndám pochovámatd ,nevím jak bych se zachovala pokud bych jeětě musela zvládat práci ,kluka asi to paní taky nemá jednoduchý.Já jsem dobrák takže bych za ni asi upřímně zašla azeptala se ji jestli by nechtěla pomoct s hlídáním asi si poklepete na čelo že když mám 3 děti ještě bych pomáhala s cizím ,jo já klidně ,i když toho mm sama nad hlavu jako třeba dneska kdy malá celej den prořvala protože jsem ji nedovolila šahat na co nemá zkoušela to na nás celej den ,hračky ji prostě nezajimaj asi u nás začíná období vzdoru ,do toho ještě ty 2 starší co se neustále o něco handrkujou je to u nás někdy jak na tržišti:D Pak bych se vrátila k tý socialce já jim osobně nevěřim byt moje sestra je socialní pracovnice ,podotýkám že moje sestra je bezvadnej človíček a očas od ní slýchám případy a u některejch bych se nezachovala jako ona nebo s tim jak se chovaji jinde .Mě i stačí co slýchám v televizi ,jak je možný že matce která své dítě chce pojmenovat ted přesně si jmeno nepamatuji myslím nějak BOUŘE odebrali dítě ,tím je jako špatná matka? nebo když má matka špatně udělanou nebo starou občanku ......?No tak na takovou instituci bych se nikdy neobrátila ,spíš bych dala přednost doktorce ale to až po osobní nabídce matce u které bych měla podezření ,všechno má rub a líc .Vždyt ono stačí mít doma hyperaktivní dítě a kdo dneska ví jak na ně někdy to je dost těžké u naší Nikolky máme podezření na hyperaktivitu a byli nám nabídnuty léky ale já nechci vé dítě ládovat práškama a tak se s tim peru a někdy je mě taky slyšet až ven ale zdá se mi to lepší než otupit svoje dítě jen proto abych se nemusela nervovat a o nic se starat aby seděla v koutě a pak se mě zas ptali jestli není nemocná zkrátka mám hlučné,zlobivé a myslím že štastné dítě které se umí nádherně radovat z maličkostí .Fakt nevim co poradit je to tema na dlouhou debatu .Pokud by ses Ivulko opravdu ctěla mužu se sestrou promluvit zeptám se ji na její názor ale myslím že ona jako zodpovědná socialní pracovnice řekne aby ses na socku obátila s pozdravem Majdalenka
Milá Michaelo:)))))
Jsem taky Michaela, jsem taky speciální pedagog (dokonce magistr:))) - a snad netvrdím, že schvaluju násilí páchané na dětech.
Je fajn, že chce někdo těm dětem pomoci - jen jsem se ptala, jak to chcete udělat a odlišit běžné výchovné metody, byť se vám osobně třeba nezdají, od skutečného týrání, tak jak je dejme tomu někde oficiálně klasifikováno.
Ty mluvíš o extrémních případech … ale to snad není uváděný příklad.
Pokud ano, tak každá druhá rodina v ČR by mohla být podezřelá z týrání dětí …:))
Na všechno nestačí jen teorie ze školy a statistika:)
Pa
(P.S. Stoupni si v našem domě na chodbu s bločkem a zapisuj, odkud se ozve dětský pláč. Garantuju ti, že nebudeš stíhat!!!!! Je tu dost rodin s dětmi, všem nám ty děti brečí - asi se půjdeme rovnou prásknout a nechat prošetřit:)
Ahoj Baghiro,
nemám v úmyslu nikoho kamenovat, jen bych ráda ještě reagovala na Tvůj komentář:O)
Myslím, že na věc máme odlišný názor, i když v několika myšlenkách s Tebou souhlasím. Poznala jsem pár dětí, které to doma neměly úplně ok (jsem učitelka 1. stupně na ne zcela tradiční škole). Kdybych např. u jednoho chlapečka ignorovala zcela nejasné a nenápadné příznaky psychického týrání a „nevtírla“ se do jejich rodiny a rodinné anamnézy trochu hlouběji, kdo ví, jak by to s ním v současné době vypadalo. Zprvu jsem samozřejmě nedělala žádné zá:,–(ní kroky (sociálka a tak…), jen jsem oťukávala situaci a snažila se získat jeho důvěru. Později došlo i na tu sociálku, to už jsem ale měla v ruce alespoň nějaké argumenty.
NIKDY bych si neodpustila, kdybych se o něj nezajímala, kdyby mi to bylo jedno, protože bych si tím mohla někoho znepřátelit nebo proto, že by si o mně někdo něco myslel… To víš, že jsem si znepřátelila jeho matku, která byla tou osobou, co ho týrala. Nebylo to jednoduché, troufám si říct, že to bylo dost složité a těžké. Táhlo se to delší dobu, musela jsem čelit různým věcem a názorům i činům… Odměnou za to mi ale je, že ten chlapec je dneska už relativně v pořádku, žije v klidném a láskyplném prostředí a má šanci, že na to všechno jednou zapomene.
Nevím, co víc bych k tomu napsala, myslím, že tenhle příběh mluví za vše. Alespoň pro mě. Zastávám názor, že víc škody se dá napáchat nezájmem, než i třeba přehnaným zájmem.
A ještě bych Ti chtěla říct, že mi přišlo dost zvláštní, když jsi psala o tom, jak může někdo vědět, v kolik sousedi chodí ven, když je nešmíruje. Můžu Tě ubezpečit, že já taky nikoho nešmíruju, ale sousedy potkávám docela pravidelně nebo je slyším z chodby a jsem tudíž schopna si z toho udělat obrázek o tom, kdy chodí do práce, z práce, kdy je navštěvují vnoučata a tak…
Hezký zbytek večera přeje Jaa
Jaa,
to je přece v pořádku, že jsi se vtírla do rodiny, kde se ti nezdálo vše ok. Ale to je jiná, ty to dítě učíš, máš ho na starosti, denně ho vidíš, mluvíš s ním - a vpodstatě máš povinnost to udělat. Taky jsem učila, 2 roky na Zvláštní škole … a udělat tohle mi přijde naprosto normální, vůbec bych o tom nemluvila!
Dobře, já už se tu nebudu rozohňovat. Je to tu jak ve válce dvou růží:)))Evidentně jsem se vyjádřila ne zcela přesně, taky už jsem lehce vykojená:)
Ale nikdo mi tu neodpověděl na otázku, kde je ta hranice - kde končí výchova a začíná týrání.
S tím šmírováním - mně nepřijde normální, jestliže má někdo cizí přehled o tom, kdy kam chodím. Ale to je jen můj názor.
Upřímně řečeno, tahle diskuse se zvrhla podle mne v nesmyslné blábolení.
Jestli máte někdo pocit, že dokážete svou iniciativou zabránit někomu,aby týral své dítě, tak do toho! Taky můžete poslat gáblík dětem do Afriky, aby tam po stovkách neumíraly hladem, můžete poslat kožichy dětem, které právě umrzají v pákistánských horách a můžete třeba hodit řeč s čínskými a indickými potentáty na téma selekce podle pohlaví.
Instituce a právní úmluvy, které by měly zajistit dětem bezpečné a klidné dětství zjevně příliš nefungují (o tom by mohla povyprávět studentka Michaela a její statistiky:) , ale já nejsem takový megaloman, abych si myslela, že jejich funkci můžu suplovat.
Omezím se na to, že se budu ze všech sil snažit vychovat ze své dcery slušného a spořádaného člověka, který si všímá svého okolí a pomáhá, kde je třeba a sama jí půjdu příkladem.
Myslím, že všem nám jde o to, aby se děti (nejenom naše) měly co možná nejlépe. Jestli k tomu vaše aktivita přispěje, tak před vámi hluboce smekám!
Baghira
Baghiro,
jestli se ptáš na tu hranici mezi týráním a výchovou… no jasně, že ti nikdo neodpoví. Protože my tu většinou nejsme sociální pracovnice a nemáme ty zkušenosti, akorát mateřskej instinkt, kterej nám velí ochraňovat děti. Nemyslim, že je na místě tvoje ironie s africkejma dětičkama. Je naprosto pochopitelný, že dlouhodobej pláč od sousedů přivede jednoho na myšlenku, jestli je všechno v pořádku. A protože nejsme odbornice, tak právě proto by bylo v případě jakýchkoli pochybností lepší zavolat profesionálům, ať poradí co dělat, nebo se na to sami podívají a posoudí to.
Já myslim, že ten první Ivulčinej příspěvek nebyl nijak alarmující, protože nerudnej je občas každej, že jo. A procházky v tomhle počasí.. no. Ale naprosto souhlasim z holkama, který říkají, že je rozhodně lepší riskovat, že urazim city dotyčný maminky, než si pak vyčítat, že jsem tomu dítěti nepomohla a dala si klapky na oči. Já osobně bych se při nejbližší příležitosti prostě narovinu sousedů zeptala, jestli je všechno v pořádku. I podle případný úsečný nebo nerudný odpovědi se dá soudit víc. Maximálně se ta mamina urazí. Ale co? Pokud není úplně pitomá, tak jí dojde, že sousedi nejsou ignoranti a mají zájem. Třeba se pak ukáže, že jsou za vším jenom rostoucí zoubky. No a pokud Ivulku pošle do háje, tak v tom případě bych asi zvedala telefon.
Rozhodně mi přijde debilní koukat na sociální pracovnice jako na saně, co kradou děti, a tudíž je vyhazovat ze dveří a urážet se. Leda že bych neměla úplně nejčistší svědomí.
Míša a Lu
baghira píše:„Jestli máte někdo pocit, že dokážete svou iniciativou zabránit někomu,aby týral své dítě, tak do toho! Taky můžete poslat gáblík dětem do Afriky, aby tam po stovkách neumíraly hladem, můžete poslat kožichy dětem, které právě umrzají v pákistánských horách a můžete třeba hodit řeč s čínskými a indickými potentáty na téma selekce podle pohlaví.“
(To měla být citace, ale nějak se nezadařilo - promiň.)Baghiro,
nechci spasit svět, ale myslím, že když pomůžu alespoň jednomu dítěti v Africe nebo u nás nebo kdekoli na světě, není to pro mě zbytečná práce a rozhodně netrpím pocitem, že když pomohu POUZE jednomu z mnoha, že to nemá význam.
Nedá mi to a ještě k tomu šmírování - zřejmě nebydlíš v paneláku nebo ne v takovém, jako my. Tady je slyšet všechno, co se kolem šustne. A já ty paneláky nestavěla, takže v tom prsty fakt nemám:O) Sousedy slyším denně, nepřemýšlím nad tím, v kolik a tak…, ale kdybych se v době jejich odchodu, příchodu…podívala na hodinky, tak bych z toho odvodila jejich denní režim. Mě to nezajímá, nesleduju to, ale chtěla jsem tím říct, že aniž bych je šmírovala, tak bych to mohla zjistit.
To je ode mne k tomuto tématu snad všechno, nechci se s nikým přít ani tvrdit, že můj názor je jediný správný. To jen mně přijde správný a proto se jím řídím.
Hezký den všem přeje Jaa:O)
Ahoj.
Povodne som sa nechcela do tejto diskusie zapajat, lebo nemam rada tieto zabo-mysie vojny o tom, kto ma pravdu, ale nada mi to.
Moje povolanie je „socialny pracovnik“
.
V prvom rada by som sa rada vyhla zovseobecnovaniu.
Nepaci sa mi ked sa vsetci socialny pracovnici hadzu do jedneho vreca. Nie kazdy, kto vystuduje socialnu pracu pracuje na odbore socialnych veci. ![]()
Chcela by som vidiet tie reakcie, keby som napisala napriklad, ze vsetky sekretarky su hlupe.
Este ze nie som vztahovacna a neberiem to tak. ![]()
Takze. Nemozem hodnotit situaciu v CR.
Avsak v SR sa diametralne zmenila. V statnej sprave moze pracovat „s ludmi“ len clovek ktory ma VS. maloktory stredoskolak ma vynimku. Je len z dovodu, ze sa nenasiel rovnako kvalitny clovek.
To co tu popisujete o odoberani deti, sa dialo v dobach davno minulych. Vtedy boli socialne pracovnice casto ludia, ktori mali ledva maturitu a aj to este nemuseli mat vobec vzdelanie zodpovedajuce tejto praci.
Nemyslite si, ze tato praca je nejake terno. Plat o nicom a chodit denne na, ako to oni nazyvaju „setrenia“ (dost debilne pomenovanie suhlasim) do romskych rodin, kde maju co robit, aby odisli bez urazu.
No fakt nic moc. ![]()
Deti sa odoberaju az ked je skutocne ich zivot v ohrozeni a ked opakovane nezaberaju upozornenia rodicov.
S tym, ze aj disfunkcna rodina je lepsia ako ustav Baghira plne suhlasim!!!
Neviem, ci to takto funguje aj v CR, ale v zahranici je bezne, ze sa rodina posle na rodinnu terapiu, kde sa im da pomoct.
U nas sa tieto terapie tiez robia. Robi ich napr. Jitka Prevendarova, moja to ucitelka
.
Do pedagogicko-psychologickej poradne moze ist kazdy, bez doporucenia.
Socialny pracovnici mozu ponuknut rodine pomoc, napriklad formou takejto terapie. Dalej mozu rodinu upozornit, ze ich spravanie je neprijatelne a maju sa krotit a o deti (ak su zanedbavane) viac starat.
Mam priklad. Kamaratka si vzala muza, ktory ma dceru z prveho manzelstva. Byvala zena sa o dieta nestara, flaka sa po nociach, nechodi s nou k lekarovi. Mala chodi poza skolu, kradne (ma 11 rokov). Nic jej nekupi aj napriek slusnemu prijmu.
Ano, im sa to nepaci, tak kontaktovali odbor. socialnych veci.
Oni si pozvali dotycnu matku. Ked prisla, tak sa s nou porozpravali a zaver bol, ze dieta nebolo spinave, hladne, zbite, tak nemozu nic robit. Z toho usudzujem, ze ich pravomoci nie su take, zeby hned mohli dieta len tak odobrat. Na vsetko su zakony a normy. Avsak to upozornenie, ze taka moznost je, moze na rodica ktory svoje dieta naozaj miluje zabrat, aby si uvedomil, ze sa nestara o dieta akoby sa mal. Predsa musi byt nejaka institucia ktora dozera na dodrziavanie prav deti, nie?
U nas je napriklad dobra sankcia, ked dieta nenavstevuje skolu, rodine sa odberu rodinne pridavky a vyplacaju sa priamo skole na obedy pre dieta.
Baghira ja by som tie hranice vychovy vymedzila trestnym pravom.
Tyranie deti je trestny cin. Co to tyranie je, musi upravovat zakon.
Ja ho nepoznam, nie com pravnik. Ale bezpecne viem, ze pravo v civilizovanych krajinach speje k stavu, kedy je aj facka trestna.
V mnohych krajinach sa dietata nesmies ani dotknut.
Ale to neznamena, ze vsetky tieto deti su rodicom hned odobrane.
Ja s tym suhlasim. Ked udrie muz zenu z pozicie sily, tak je to nasilnik a vascina zien by urcite volala po jeho potrestani.
Ale ked z pozicie sily zbije rodic dieta-tak to vascina poklada sa normalne a primerane. Ja nie. Nerobim rozdiel v nasili pachanom na ludoch.
A dieta je tiez clovek a este bezbrannejsi ako dospely.
Je to moj nazor a stojim si za nim.
Raz som sedela v kaviarni a z vedlajsieho domu sa ozyval krik zeny nechaj ma, nebi ma, a bolo pocut udery. Bolo to strasne. Mohla som sa na to vykaslat. Ale viem, zeby som stale rozmyslala, ze som mohla nieco spravit. Tak som sla do najblizsej telefonnej budky a zavolala policiu.
Ta zena mala sancu kricat „nechaj ma, nebi ma“.
Ma tuto sancu 11m dieta? Asi nie. Pretoze plac je jediny sposob, akym vie vyjadrit, ze nieco nie je v poriadku, tak si myslim zeby sa nemal ignorovat.
Jasne ze aj mne maly casto place tak, ze dojem tyrania je dokonaly ![]()
Ivulka je matka a preto snad vie posudit, ci to, co sa u nich v dome deje, je v poriadku. Ked nad tym len uvazuje, tak si myslim, zeto v poriadku nie je. Len ona moze situaciu zhodnotit a posudit. My sa tu darmo budeme dohadovat ci to je normaly plac, alebo nie, ked ho kazdy vecer nepocujeme.
Ked mam hovorit za seba, tak sa mi tiez zda najrozumnejsie zavolat na nejaku linku bezpecia. Poradit sa. Tym nic neskazis, nemusis hned uvadzet meno danej susedky.
Spriatelenie tiez nie je zly napad, ale to uz je na tebe, ci naozaj cches pomoc ponuknut, ked to nie je uprimne a je to len ne sondovanie, tak to suseda vyciti.
Prajem ti aby sa to vyriesilo. Ja tiez nepatrim medzi ludi, ktorych necha detsky plac (nech uz z akehokolvek dovodu) chladnou. Svet spasit nechcem, trapia ma aj deti v afrike, ale nevidim ich kazdy den a nepocujem ich plakat.
Osobne mi tento konkretny pripad tiez neznie az tak hrozivo, ja tiez s malym nechodim moc von (spava na zahrade), ale radsej 100× „plany poplach“, ako raz „neskoro.“
Ivulka velmi ti drzim palce. Viem ako by bolo zle mne, keby sa to dialo u nas v dome ![]()
Dobrý den všem,
už jsem z celé situace tak vydeptaná, že jsem se rozhodla zeptat se na názor zde. Máme nové sousedy - jde z nich strach. S téměř půlročním miminkem nechodí NIKDY(!) ven… dříve hodně plakalo… od jisté doby je naprosté ticho. Snažím se sama sebe přesvědit, že je dítě někde jinde než rodiče (u babičky?) Ale mám zároveň podezření (a důvod se domnívat), že to dítě tam je. Za normálních okolností bych se okamžitě rozběhla na policii, ALE nikdo jiný neví, že v domě nějaké další dítě vůbec někdy bylo… a dotyční vědí, že já jediná vím… Cítím strach (taky mám miminko), bezmoc a smutek. Co si o tom myslíte? Děkuji.
to je teda hodně divný, já bych teda někoho informovala, už to, že s ním nechodí ven je divné, vždyt nemůže být pořád zavřené v baráku…
To zní fakt hrůzostrašně,a co to probrat se svojí dětskou lékařkou,ta si myslím by mohla vědět jak to všechno zjistit.
Je to fakt divný..a na základě čeho si myslíš, že tam to dítě je?
Strach, nestrach, pochybuju že by jsi byla jediná kdo by to věděl… Na té ženě poznají zda rodila (pokud tam tedy žije i matka onoho prcka), a pokud o tom nebude mít lékařské záznamy, či pokud záznam bude, ale dítě ne… ![]()
Jak dlouho ty sousedy máte? A jak víš že nechodí nikdy?
On mi totiž sám s velmi divadelním úsměvem sdělil, že „ještě nemají kočárek“. O existenci toho dítěte němá tušení ani největší drbna v domě… Strach co z nich jde, není jen o „divném“ pocitu, ale kupříkladu tady došlo ke vloupání - předtím se tu nikdy nikomu nic neztratilo… Jednou mě přepadl kluk, který vyhrožoval, že mě zastřelí - zdaleka jsem se ho nebála tak jako těcho lidí. Jsou to asi 2 měsíce, co se přistěhovali a ani nemají na dveřích jmenovku. Proč si myslím, že tam to dítě je? Protože nemají psa, ale jednou, když odcházeli a netušili, že jsem na chodbě, na někoho strašlivě zasyčeli aby zalezl…
Anonymní píše:
On mi totiž sám s velmi divadelním úsměvem sdělil, že „ještě nemají kočárek“. O existenci toho dítěte němá tušení ani největší drbna v domě… Strach co z nich jde, není jen o „divném“ pocitu, ale kupříkladu tady došlo ke vloupání - předtím se tu nikdy nikomu nic neztratilo… Jednou mě přepadl kluk, který vyhrožoval, že mě zastřelí - zdaleka jsem se ho nebála tak jako těcho lidí. Jsou to asi 2 měsíce, co se přistěhovali a ani nemají na dveřích jmenovku. Proč si myslím, že tam to dítě je? Protože nemají psa, ale jednou, když odcházeli a netušili, že jsem na chodbě, na někoho strašlivě zasyčeli aby zalezl…
Ale přece půlroční dítě by takhle neokřikovali,navíc když jsi ho slyšela ty,jaktože nikdo jiný ho neslyšel?A když ti sám sdělil,že nemají kočárek,tak se ho neboj víc vyptat na dítě. ![]()
Ahoj, já tady už psala, ale jak tak koukám nic se neobjevilo, nevím proč ale tak zkráceně napíšu znovu svůj názor - hlavně tobě Baghiro.
Studuji sociální Pedagogiku a specku - etopedii a nemám děti,(doufám, že se do mě nepustíte, že ještě nemám žádné zkušenosti, pár - ne moc jen pár mám).
Letos dělám bakalářskou práci a rozhodla jsem se pro své staré známé děti v DD. Znám je dobře , jezdím tam pravidelně už 6 let. Vzala jsem si starší holky a dělala s nimi rozhovory. To co mi řekly… běhal mi mráz po zádech když mi dávali nahlédnout do svého života tehdy doma. Samy (mají 14 - 16 což znamená že už jsou jakž takž soudné) mi řekly, že domů - třeba k matce by nechtěly. že už nechcou být mlácené, že už se nechtějí dívat jak si matka píchá drogy, nechtějí mít hlad. To že ve tmě třeba jedna holka vždy vidí matčiny hrozivé oči jak se jí chytají s bráchou zbít… to jsou výpovědi dětí víš. Nechtějí se vrátit domů, i když rodiče milují, už ví, že jejich jednání není správné. A taky mi řekly , že to nevěděly hned, že do té doby nic jiného neznaly, tak chtěly domů.
Ano ústav je hrozná věc, děti tam nemůžou mít to co v rodině, ale od té doby, co jsem dělala ty rozhovory, vím proč existují a proč tam ty děti jsou. Týrání dětí je jedna z nejhorších věcí, která se na tomto světě stávají. vím že někteří rodiče nejsou značka ideál, ale myslím, že pokud soc.prac. zjistí, že dítěti se daří jakž takž dobře brát ho nebudou - není kam - ústavy jsou plné. A proč by taky měli. Ale pokud je dítě týrané, třeba jen psychicky ale hodně, zaslouží si mít aspoň nějaké dětství. Sice bez mámy ale klidné. Zaslouží si mít vzor - oni ví že to co dělá ten vychovatel je správné.
A ještě jednu věc tu asi nikoho nenapadla. Co když má ta zmíněná maminkla jen deprese, nedokáže se postarat o dítě, leze jí v té depresi každý pláč do samého nitra… nezasloužila by si léčbu a dítě péči do doby než bude vše v pořádku?
Dle mého se za zdmi našeho bytu můžou dít různé věci. A pokud se nám to nezdá, je naše povinnost to ohlásit - nejen ke státu, ale i ke svědomí. Viděla jsem nejedny obrázky zmrzačených týraných dětí …lékaři věřili, že spadlo ze schodů, širší rodina daleko, ve školce toho měli dost, a sousedi … nevidí neslyší.
Měla by sis milá Baghiro a ostatní najít statistiku týraných a popř. utýraných dětí k smrti u nás. Každého života škoda.
Toť můj názor. Držím palce Ivulko, ať to dobře dopadne, nejlépe, ať je to jen planý poplach (přestože by spousta lidí tady měla asi pocit zadostiučinění „já jsem to říkal“), ale radší 10×planý poplach a než jedno utýrané dítě.
Michaela