Ubližuje sourozenci (3 roky a 1 rok)

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Amys

20777

18.11.16 21:27

načítám...

@Ariadne U nás třeba v krizi fungovalo - pojď, půjdeme mladšímu stavět komín z kostek, aby měl co bourat a uvidíš, jaká je to legrace. A pak už i sám volal na ségru, že jí postavil stavbu, ať jí běží zbourat. Jinak je potřeba vytvořit kout, kam si to starší dítě může zalézt, když potřebuje. Náš nejstarší si zalezl do postýlky (lze tak využívat i ohrádka, nějaká zábrana). Takže ne že bych někam strkala mladší, ale když prostě ten starší chtěl mít chvilku klid a soukromí, měl tu možnost utéct někam, kam na něj ségra nemohla. Oni to taky potřebují. Jo a hra na jako obchod fungovala i u nás. Ona je spousta činností, která se dá tak jakoby zahrát do autu. Ale prostě není potřeba být dokonalá a neustále zachraňovat situaci. Dokud neteče krev… Ale než jsem měla to třetí, neviděla jsem to. Pořád jsem někde něco zachraňovala, zahrávala do autu, dělala si starosti, co by kdyby, ale ono to taky není dobře. Je potřeba se snažit, aby alespoň nějaké věci byly výhradně toho staršího a dodržovat to, aby mu na ně ten mladší nesahal. Je to taková odpradávná touha něco vlastnit a je to zcela normální. Děti jsou ochotnější se o něco podělit, když mají i něco, o co se vlastně dělit nemusí, co je jen jejich. A až to ten mladší začne chápat, tak by měl mít taky nějaké hračky výhradně svoje. Oni se o ně začnou časem dělit taky, protože pak zjistí, že když půjčí tohle, na oplátku jim bude půjčeno něco jiného, ale jak jsem psala, musí k tomu dozrát. Jinak četla jsem zajímavou knihu na téma rodinné konstelace a tam bylo popsáno, že ač se to nezdá, tak nejmladší děti v rodině to mají těžší, protože jejich první úspěchy už neprožíváme tolik, jako u toho prvorozeného (případně dalších narozených), takže je potřeba na to koukat i z této strany - koukej, ty se máš, ty už se umíš sám oblíkat a ten malej to ještě neumí, a tak mu musíme pomáhat my. Ty si umíš sám dojít na záchod/nočník, ale ten malý musí čekat, až ho přebalíme a musí v tom počůraném/pokakaném do té doby vydržet. Atd. Udělat trošku přednost z toho, být starší. Ale zase to nepřehnat :lol:

načítám...
Citovat
Zmínit

Tamtama

17472

4125

19.11.16 14:39

načítám...

U nás teda nic z uvedeného nefunguje, kluci spolu nedokážou být v jedné místnosti.. starší si chce všechno dělat sám, nechce pomáhat, Godzillu jsem taky zkoušela, ale taky neprošla.. mladší je naopak podlízavý, takže hrozně moc pomáhat chce :zed: a to jsem si myslela, že dva kluci budou parťáci..

načítám...
Citovat
Zmínit

Ariadne

20.11.16 14:58

načítám...

Konečně mám klid zase něco napsat. Vzala jsem si vaše rady ohledně společné hry k srdci a zapojila mladšího v rámci jeho mezí. Ve 14m mi sice něco podá, ale fakt moc nechápe. Ale to se bude zlepšovat. Pilujeme společnou hru a funguje to, ale musím tam s nimi opravdu být. Za ty dva dny se stalo jen 2×, že ho chtěla majznout. Jinak je na ní vidět, že ho zapojuje ráda.
Doufám, že to časem přinese ovoce a budou si spolu opravdu hrát.

Citovat
Upravit

Svistice

33005

15237

20.11.16 15:47

načítám...

@Ariadne Ono nejde o to, aby to to mladší dítě nějak chápalo. Jde o to, aby bylo zaměstnané, neničilo a starší v něm vidělo ne kazisvěta, ale i nějaký přínos (přinese mi kostku, dá se s ním kutálet balon).
Ano, znamená to se dětem nějakou dobu intenzivně věnovat, ale za půl roku můžeš mít vystaráno. No, teda abych ti to nemalovala na růžovo, momentálně starší vymyslel hru vylezeme na stoleček a budeme z něj skákat na postel a z postele na zem :roll: , takže je stejně člověk i při tom společném hraní, kdy starší opravdu bere mladšího jako parťáka, musíme stejně hlídat, protože mladší ještě na některé hry opravdu nemá rozum ani fyzický fond.

Dám Ti jedne příklad. Holce byl rok, ještě nechodila, klukovi tři. Na hřišti s námi byla paní s chlapečkem asi 4 roky a holčičkou +/- stejně starou jako moje. Přišli jsme na hřiště, kluk běžel na klouzačky, olka ukazovala, že chce taky. Tak jsem ji vzala a prostě jsem se tam s ní klouzala, protože to byla taková ta velká propjená sestava s lanovým můstekem a podobně. Takže jsme se tam s ní v náručí musela vydrápat, přelézt, podlézt, sklouznout a furt dokola, jednou jsme čekali dole my na kluka, podruhý on na nás, vzájemně jsme si to startovali, a kdo rychlejš a tak. Doma, když se manžel ptal, co jsme dělali, kluk aktivně hládil, že jsme se klouzali, že ségra taky, že jsme závodili… měl s ní pozitivní sdílený zážitek.
Druhá maminka zaparkovala kočár, starší dítě šlo na klouzačky, mnladší po pár minutách začalo hejkat, že chce taky. Maminka jí řekla, že nemůže, je malá, neumí chodit. Do pěti minut už holka řvala, kdykoliv viděla bráchu sjet na klouzačce, takže maminka řekla staršímu, že jdou ze hřiště, protože ségře se tam už nelíbí a brečí. To je přesně ten příklad, jak to může dopadnout, když děti separuješ a aktivně z nich neděláš parťáky. Co řekl asi ten klouček doma tatínkovi?
Ony samy se to v tom nízkém věku nenaučí, hrát si spolu, brát druhého se všmi nedostatky danými věkem. Myslím, že potřebují dospělého jako aktivního průvodce.