Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, zajímal by mě váš “ucici režim” s 15 -18m dětmi. Opakujete si s nimi několikrát denne zvířátka? Kolikrát? Básničky? Čtete během dne pohadky (zase kolikrát) nebo jej cíleně učíte barvy nebo skládání kosticek? Nebo něco navíc?
Zajímalo by mě, jak je to u jiných lidi, zda syna nějak nevědomky “nezanedbavam”.
Děkuji za tipy
Ja uz mam deti velke, takze si presne nepamatuju, kdy jsem je zacala vylozene rozvijet, ale po tom 1. roce urcite, kolem roku a pul zcela urcite.
Knizky s basnickama, ruzna leporela, zvirata, zvuky zvirat, poustela jsem jim kazety s detskyma pisnickama, ruzne jsme treba vytleskavali. Hrani s modelinou, vhazovani tvaru do spravnych direk do kostky atd atd.,takove ty veci na dobrou motoriku.
Kazdy den neco. Knizka da se rict denne.
Nazahlcovala jsem, chce to intuitivne podle nalady ditete a nenakladat toho hodne najednou a az moc casto.
Treba je fajn i venku dat kyticku do ruky, poznavat, rikat, a at si to ma moznost i osahat strukturu a tak ![]()
Cíleně neučím nic…ale třeba na procházce potkáme někoho se psem tak říkám podívej to je pejsek, dělá haf haf…jeee jede auto, auto dělá vrrr vrrr…nebo jsme stavěli kostky a já jsem říkala to je červená kostička, to je modrá kostička apod…takze spíš tak nějak přirozeně podle toho co se zrovna vyskytne nebo co je hlavně venku zaujme…starší jeden čas měla ráda když jsem predrikavala básničky nebo zpívala písničky ale že by samé si sedli s knížkou a tam jsem něco ukazovala to ne…mladší si teď občas nějakou knížku přinese a tam ukazuje a já říkám co to je, ale zas ho nebaví prerikavani básniček…ale že bysme to dělali každý den to ne…večer pouštím při usínání audiopohadky
Já si normálně prohlížela knížky a četla pohádky
nepočítala jsem to
S prvnim ano, protoze se neumel vubec zabavit sam, s druhym vubec - umi si vyborne hrat sam, mnou rizena aktivita ho nezajima a navic na to neni ani tolik casu. Sice neumi treba zvuky zvirat, protoze ho knizky nezajimaji - nebo teda zajimaji, ale tak, ze si s nimi hraje, kdyz prohlizim ja, tak nezajem
ale umi toho spoustu, protoze proste vetsinu odkouka od brachy
Holka 15 mesicu - cilene nerozvijim nic, nemam na to zadnej postup.
Hodne hodne odkoukava od starsi - hraje si uz s legem, spoji dilky, postavi kostky, ale hlavne boura. Radoby maluje, vsechny supliky krabicky otevira. Starsi je hodne ukecana, pusu nezavre, takze pisnicky a basnicky si rikame tak nahodile a neustale.
Spis vyjimecne si s ni sednu a ukazuju zviratka nebo cilene predrikavam basnicky.
Mám 2,5 letého syna a neučím cíleně. Na to má školku a bude mít školu.
Někdy si s ním hraji a u toho mu povídám barvy, tvary atd., když přinese knížku, tak ukazují a říkám věci/ zvířata apod.
Většinou, když něco nezná, tak mu řeknu, co to je, vysvětlím, co to dělá a tak.
Když objevím já něco nového, co nezná, tak mu to ukážu a řeknu.
Většinou co u něj pomáhá, tak mu jednu věc řeknu/ ukážu, jak se dělá aspoň 4×-5× po sobě. Takhle se nejlíp naučí.
My žádný učící režim nemáme. Prckovi jsou 2 roky a 3 měsíce. Vždy je to podle jeho nálady. Cestou autem si zpíváme, stejně tak při hraní podle toho, jak se to hodí. Teď už si ty písničky pamatuje a zpívá sám. Rád maluje vodou, u toho vydrží fakt dlouho. A tak ukazuji, co tam je a ty omalovánky už fakt umí (všechna zvířata, rostliny a věci na obrázku). Hodně modeluje, hraje si s plastovými zvířátky nebo hrajeme pexeso (hledá stejný obrázek - jsou otočné nahoru). Knížky ho nebaví. Vše vychází z jeho iniciativy, do ničeho nenutím. A když není nálada, tak klidně pustím nějaké video (hlavně když potřebuji vařit apod.). Tak umí anglicky - barvy, počítá do deseti a zvládne i nějaká zvířata a další základní slovíčka
. Hrubou motoriku rozvíjíme plaváním (zvládá sám jen s rukávky), procházkami, lezením po dětském hřišti a házením a kopáním do balónu. Mám pocit, že s ním nic nedělám a všechny kolem jsou supermatky, ale když jsem to teď sepsala, tak to asi nebude tak zlý
. Dítě prý potřebuje minimum pozornosti, ale potřebuje cítit lásku a spokojenou maminku, tak bych se tím vůbec nestresovala. Dělej to, co ti je přirozené a do ničeho se nenuť
.