Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky
Já v prosinci zažila totéž, rodila jsem mrtvého chlapečka ve 39tt, den před termínem
všechny testy negativní, uzavřeno jako neznámá příčina ![]()
Přeji ti hodně sil, některé dny budou lepší a některé horší. Není to běh na krátkou trasu ale určitě to zvládneš, pokud máš chápajícího přítele/manžela který ti taky psychicky pomůže, je to jenom plus
já takové štěstí neměla, můj přítel je necita a uzavřel se do sebe, mi pomohla rodina kolem
Teďkom máme březen a já pořád nejsem schopná do práce nastoupit (dělám ve velkém kolektivu) a hlavně, už mi roste v bříšku další miminko
Chtěla jsem zaplnit tu prázdnotu co nejdřív to půjde a světe div se, hned po první menstruaci se zadařilo
Určitě mi nenahradí prvního syna, ta bolest tam zůstane vždycky ale určitě se bude lépe snášet
Strach mám obrovský, pořád mám v hlavě otázku: „co když?“ ![]()
Jsi určitě zdravá, mladá holčina
za pár měsíců nám taky napíšeš, že se Vám zadařilo, věřím tomu
a nakonec budeš jedna ztěch, co bude taky oporou ostatním holkám se stejným osudem ![]()
Přeji hodně štěstí a sil do dalších měsíců ![]()
@Anonym.azereT Ahoj, moc děkuji za příspěvek
. Není to ještě ani 2 měsíce, co se to stalo, řekla bych, že z nejhoršího jsem venku, ale ten pocit bolesti a prázdna je tu pořád. V našem případě byla příčina nalezena, maličký se udusil, protože placenta byla malá a tudíž nedostatečná a pak náhle selhala. Ale PROČ byla malá, to mi nikdo nevysvětlil. Některé věci se asi dějí a nemůžeme je mít pod kontrolou…a já přitom hlídala, co se dalo.
Co se práce tyče, tak plánuji se vrátit, ale uvidím podle mého stavu. Myslím, že to zvládnu…
Moc gratuluji k novému miminku. Taky bych ráda v příštích měsících, ale po tomhle šoku raději nic neplánuji, abych nebyla zklamaná. Hodlám vše pořešit s mým novým lékařem, abych minimalizovala možnost, že se situace bude opakovat.
![]()
Vím, jak se cítíš. Také jsem zažila, ale už je to nějaký ten rok…Vím jedno, pomůže jen čas a narození zdravého miminka…Já už mám dvě děti, vzpomínky už moc nebolí…ale tenkrát jsem myslela, že to nezvládnu. Pomohla mi rodina a kolegyně v práci, kam jsem co nejdřív nastoupila…držím ti moc palce a soucítím…
Letos v breznu jsem 9 dni pred terminem porodu taky rodila mrtveho chlapecka. Nezjistila se zadna pricina…Uplne chapu tvé pocity, smutek i otazku proč? Vlastne se mi sem tam taky vloudi pochyby, jestli jsem něco nemela udělat jinak. Pak to ale uzavírám s tim, ze co se melo stat se stalo. Ze to tak asi melo byt..protoze me nenapada, co přesně bych udělala jinak…Ja mam to štěstí, že doma už syna mam a ten me v tom placat moc nenecha:). Hodne o malickym mluvime s muzem i rodinou. Kdyz se mi chce brečet, tak brecim. Pomaha mi zamestnat si hlavu nebo ruce. Myslenky na malickyho si ale uplne nezakazuju
Chybi mi hrozne moc…Zakladatelce preji hodne moc sil
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.