Potrat ve 21tt

19.2.20 08:38

Potrat ve 21tt

Ahoj všem. Jsem tu nová, kdysi jsem na emiminu byla ale už je to hoooodne dlouho. Tak na úvod všechny zdravím, jmenuju se Parvati, jsem z ceska ale žiju už tři roky v Řecku kam jsem se provdala. Před týdnem jsem potratila dvojčata, holčičky, ve 21tt. Vše bylo v pořádku, najednou mě v noci probudila obrovská bolest v podbřišku, krvácení. Manžel nebyl doma takže jsem si volala rychlou která dorazila až za 50 minut. Mezitím jsem doma v ložnici na podlaze prakticky porodila dvě mrtvé děti. Příčina se neví, nejspíš prý ale byly plody nějakým způsobem poškozené a tělo si s tím poradilo samo. Nic víc zatím nevím. Manžel za mnou dorazil druhý den, byl pracovně až v Athénách. Nedokázala jsem s ním mluvit o tom co se stalo, pochopil mě a nechává mi volný prostor a čas, až prý budu chtít o tom mluvit… Já mám pořád před očima ty dvě tělíčka v krvi na naší podlaze, nějak se s tím nedokážu vyrovnat, pořád na to myslím. Na děti jsem se těšila, sice to nebylo úplně plánované protože ještě dodelavame dům ale těšili jsme se oba. Cítila jsem pohyby, měla už docela slušný pupek a najednou je vše pryč. Prosím která z vás zažila něco podobného, jak jste se s tím vyrovnaly? Jak jste na to přestaly myslet? Našly jste si nějakou aktivitu která vás od toho odpoutala a jak jste o tom dokázaly mluvit se svým protějškem?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

2628
19.2.20 08:43

Ahoj, je mi to moc líto, co se ti stalo. Taky jsem přišla o dvojčátka, holčičky, ve 22 tt. Akorát u mě to bylo vyvolávané, vzhledem k postižení dětí. Ale i tak to bylo šokující.
Ničemu se nebraň, breč, vztekej se, mluv o tom, pokud budeš moc anebo nemluv. Je to na tobě. Čas to otupí. U mě to teď bude už 6 let (5. 3.), na holčičky si vzpomenu často.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
993
19.2.20 09:06

Ahoj. Já osobně zkušenost nemám, ale moje kolegyně z práce před cca 20 lety potratila taky dvojčata holčičky. Bylo to už taky v pokročilém stádiu těhotenství. Měla toxoplazmózu, která to způsobila. Holčičky by byly obě postižené. Pro ni bylo strašné, že ji po vyvolaném porodu umístili na klasický poporodoní pokoj s maminkami a dětmi :nevim: :nevim: Navíc se jí spustila laktace, v nemocnici jí na její zastavení nic nedali, ona měla po týdnu zánět v prsou jako blázen. Dnes má dvě zdravé dospívající děti, ale když mi ten příběh vyprávěla, hlas se jí chvěl. Tohle v ženě zůstane navždy.

Je mi moc líto, co Tě potkalo, na tohle není ani co říct. Ta představa, že jsi sama, nevíš co se děje a potom vidíš tu hrůzu. Tohle nechce zažít nikdo z nás. Je mi do pláče, když si to představím. Přeji Ti moc síly a ať se brzy dočkáš svého štěstí :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ibi
2920
19.2.20 09:38

@ParvatiAntonakos moc mě mrzí, co se Ti stalo. V květnu to budou 2 roky, co jsme přišli o naší holčičku ve 23.dr. my ukončovali těhotenství z důvodu VVV neslučitelné se zivotem :,( pomohl mi jen čas. I když je to klišé, ale je to tak. Po roce od :andel: se to zlepšilo. Teď čekám další mimco. Na :andel: stále často myslím, stále to bolí, ale ta bolest už je jiná než na začátku.

Jestli chceš, přidej se k nám do Prázdné náruče. Je to skupinka fajn holek, všechny jsme se prošly tím nejhorším, co se může máme stát a holky ram jsou fakt nejlepší terapie, vyslechnou, poradí, podpoří… :hug:
A jsou tam i maminky, které přišly o dvojcatka :(

Hodně sil, ty první dny, týdny a měsíce jsou priserne…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22329
19.2.20 10:14

To bude ještě trvat, než to zpracujes. A nezapomene člověk nikdy.
My jsme přišli o vytouženou holčičku v 19tt, bylo mi divně, přestala jsem cítit pohyby a začala špinit. Den před velkým utz 3D jsem radši šla na kontrolu ke svému Dr a ten zjistil že srdíčko nebije. Ještě že jsem šla, a nezjistili to až na 3D. Malou jsem viděla jen na klasickém černobílém utz. Když vidíš plod naživo, musí to být ještě horší šok. Navíc jsi byla sama. Mně museli vyvolat porod a pak ještě proběhla revize, celou dobu byl manžel u mě. Bylo to hrozné pro oba. Pak jsem brečela každý večer, snad 14 dní. Moc mluvit jsem o tom taky nemohla. Pak se to začalo lepšit. Výsledky nezjistily vůbec nic. Takže příčina neznámá. Bohužel takových případů je spousta. Někomu hodně pomáhá mluvit o tom s tím, kdo to taky zažil.
Já už to mám zpracované, ale vzpomínám často. Pořád mě to mrzí. 31.1. to byly 2 roky. A i když mi tu teď běhá roční syn, na malou nezapomenu, byla naše, i když jen chvíli.
Psychicky se to začalo srovnávat po pár týdnech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.2.20 10:39

Já přišla o dcerku ve 39tt. Bylo to strašný,, ten porpd, to prázdno jak strašně náhlé to bylo. Ted v květnu by jí byly 4 roky. Myslím, že tím že jsi je porodila takhle doma a nevěděla si pořádně co se děje a zažila si obrovský šok, máš posttrauma. Pár let před tím, než jsem přišla o holčičku mi zemřel 5ti měsíční syn a procházela jsem hrozným šokem. Musíš to řešit. Já to po čase vzdala a léčit jsem se přestala a teď mám chronické deprese a OCD. Velká část je způsobená tím, že jsem to zanedbala. Prosím tě neudělej to taky. Teď mám zdravého syna, ale cesta k němu byla dlouhá a já musím pořád chodit na terapii. Odtruchly si to, plač, vztekej se, mluv o tom, dostaň to ze sebe ven, nebraň se ničemu nebo ti to nadělá velikou doživotní paseku v hlavě. Ta bolest se zmírní, nebude to po čase tak ostrá a ochromující bolest a člověk to s pokorou pak dokáže určitým způsobem příjmout. Vyhledej skupiny jako prázdná náruč na dlouhé cestě nebo na facebooku, ta opora a pochopení mi hodně pomohla. Je mi to strašně líto, posílám ti síly a za tvoje miminka zapálím svíčky. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
19.2.20 13:03

Jste všichni moc hodní..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.2.20 17:25

@Janina81 @elena.78 @Ibi @andelka83 Doufám že nevadí že odpovím tak nějak všem najednou. Moc děkuji za podporu, je to teprve týden a já pořád nějak mám pocit že je to jen špatný sen, že to co se stalo není pravda. Nebrecela jsem, cítím jen obrovskou prázdnotu a chci být sama doma zavřená, nikam nechodit a jen ležet a číst si. Manžel si vzal dovolenou takže je tu vlastně pořád se mnou ale já mu pořád nedokážu nic říct i když vidí že mě to trápí a myslím na to. Ale jak říkám žádné slzy, žádný vztek, nevím jestli to ještě přijde nebo ne. Mam porad i dost bolesti a krvácení, není mi moc dobře, hodně spím, nemám vůbec chuť na jídlo. Nevím pořádně čim se zabavit, na jednu stranu bych moc ráda začala něco dělat ale na tu druhou stranu jak už jsem psala bych nejradši byla doma zavřená. Bydlíme kousek od pláže, ani v sezoně tu není moc turistů takže klid v okolí, krásná příroda, super lidi a já vím že kdybych se sebrala s manželem a šla ven na procházku udělá se mi lépe ale nějak mi vůbec nejde se zvednout a prostě jít..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22329
19.2.20 19:10

@ParvatiAntonakos já myslím, že to ještě přijde. A nebran se tomu potom. Musí se to vyplavit všechno. Já jsem nějak fungovat musela, měla jsem doma dvě starší děti ( ovšem to mladší to neslo blbě taky, už se těšil na sourozence), ale měla jsem i dost času na sdílení na webu, na čtení, na truchlení..do práce jsem šla až po šestinedělí.
Myslím že by ses měla trošku přemoct. Mně třeba sluníčko dělá psychicky moc dobře. I když někdy dokopat se ven je náročné. Ale pak je člověk rád.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.2.20 15:18

@ParvatiAntonakos Ahoj,moc mě to mrzí a není to jen fráze :,( Já přišla o chlapečka ve 21 tt, na ultrazvuku nekouklo srdíčko. Je to víc než tři roky a není dne kdybych na něj nemyslela :( Čas trošku otupí tu bolest, ale nezapomeneš nikdy. I teď, když čtu Tvůj příběh, tak mám slzy V očích :,( Chtěla jsem co nejdříve otěhotnět, ale zatím všechna těhotenství skončila neúspěchem. Jak psaly holky, skupina Prázdná náruč je moc fajn, jsou tam hodné holky které dokáží pochopit, povzbudit, poradit :hug: Drž se, hodně sil přeju :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
993
22.2.20 14:44

Holky, když čtu ty Vaše příběhy, bulím jak želva. Jste moc silné, všechny :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
TKR
1357
26.2.20 07:54

Je mi moc lito co Te potkalo. A zazit porod doma musi byt opravdu trauma. Tak jako holky bych Ti poradila skupinu Prazdna naruc tady na emiminu. I me tam holky moc pomohly, pred rokem a ctvrt jsem prisla o dcerku ve 37.tt. Delej ted vse co Ti pomuze, cas bude lecit, ale bude ho potreba hodne.. Hlavne v obe bolest nezavri, chodi ve vlnach s prekvapivou silou. A tak ji musis ze sebe dostat ven.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20
1.3.20 13:01

@ParvatiAntonakos My jsme přišli o chlapečka tento týden, omotal si kolem krčku pupeční šnůru. Byla jsem na začátku 20. týdne. Nezměrně to bolí, ale už jsem to přijala. Pomohlo mi, že jsme se s ním mohli rozloučit. Dalo mi to pocit, že jsme pro něj udělali vše, co jsme mohli a že odešel milovaný. Oba jsme mu napsali dopis, koupili mu na cestu hračku. Mohli jsme si ho pochovat. Hodně mi pomáhá nemyslet na to, co by kdyby (jak by vypadal, jaký by byl). Hned druhý den jsme šli oba k psycholožce, kam budu chodit dál. Doporučila mi homeopatika a čaje na uvolnění stresu, abych mohla jíst a spát. Možná je to placebo, ale pomáhá. Začnu znovu cvičit jógu a budu se soustředit na to, abych se co nejdříve cítila lépe. Za půl roku chci zkusit otěhotnět. Jonášek ale vždycky bude jen jeden a bude mít doma své místo obklopené našimi fotkami. Fotku z ultrazvuku jsem nesundala, patři k nám pořád a bude. Jen jinak. To pomahá mně. Pokud byste potřebovala pomoc, radu a pochopení, obraťte se na Díťe v srdci. Při rozloučení s námi byla paní od nich a hodně nás podpořila. Je to neskutečně bolestivé, přeji vám hodně sil a odvahy k tomu jít a žít dál.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
116
2.3.20 16:03

@ParvatiAntonakos Ahoj… také jsem minulý týden přišla o miminko…Byla jsem v 21tt, 5 měsíc, šla jsem na kontrolu a tam mi řekli, že nemám žádnou plodovou vodu… a pak už to běželo vše rychle. Nemoxnice, milion v šetření, kde zjistili, že miminko nejspíš nemá ledviny a že musím na ukončení… resp. porodit. Nejhorší na tom je, že srdíčko tlouklo… :,( Dva dny vyvolavali porod… Celé dva dny mi to vůbec nedochazelo, až druhý den po porodu, když jsem se probrala po anestezii po revizi…Po návratu domů je to jak na houpačce… chvíli dobré, pak zase zachvaty breku… nechávám tomu čas… ale bojim se, že to stejně nepreboli. Doma už bylo pomalu vše nachystané a teď… jen prázdno…v bříšku, na duši… všude :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20
2.3.20 20:35

@Ell92 Je mi líto, čím procházíte. Taky mám pocit, že už se nikdy nevzpamatuju. Připadám si úplně emočně prázdná. Nejradši bych jen seděla a nic nedělala. Nedovedu si moc představit, že to někdy přejde. Ale pořad v to věřím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama