Spí v noci dobře? není unavená?

Spí pěkně, právě taková byla i o prázdninách, doma jí nedonutím usnout po obědě. Tak jsme se dohodli že bude spinkat ve školce po obědě, že to bude lepší, ale o moc lepší to není. Spíš tak stejně

Tak se možná nudí
Proč ji nedáte do školky každý den, kdyz se jí tam líbí? zabavila by se

Je tam každý den kromě pátku. A to jsem jí udělala kompromis, aby jí to nebylo líto. a tak se snažím se vším, ale nevím jestli to není ten problém. Myslím že se nenudí, jsem matka co je ochotná být s nima do 7 venku, pokud nechou hrajeme si v pokojíku, ale vymyslet pro ni cokoliv co by ji bavilo to je něco.

Já bych ji dala do školky i v pátek. Připadá mi, že se na sebe snaží strhnout pozornost. Možná i trošičku žárlí na mladšího. Chce to hodně trpělivosti a přejde to samo. Možná by to chtělo třeba jen hodinku denně, kdy bude maminka jen pro ni.

Každý člověk je jiný, nekdo je melancholik, nekdo je sangvinik atd. Možná to má prostě v povaze, jestli taková byla i jako miminko, tak to taky něco ukazuje. zeptala bych se jí co by chtěla nejradši dělat, co by jedla, vzdycky ji dát na výběr ze dvou variant, ktere vyhovuji vám doma, pokud to jde, tim se taky dá předejít fnukani.

A zeptala bych se jí jestli chce chodit i v ten patek

Spolu jsme taky. Většinou se kolem 7 koupou, jde spat mladší a ona jde až kolem 8 a to si většinou čteme u nás v posteli, pokud chce může se dívat na telku, prostě její relax. A to je většinou v pohodě, ufňukaná začne být když má jít spát. Někdy to má i zakázané a jde spát v 7, protože včera třeba dělala scény před tím spaním..No snažím se jí vychovávat spravedlivě, ale mám pocit že na ni nic neplatí. Asi to chce obrovskou důslednost, myslím že ji mám, ale někdy taky povolím, vyhrožuju a pak to neudělám, potřebovala bych mít ale nervy do kapsy 

Myslím, že některé děti jsou prostě hodně lítostivé, hůř nesou ten normální životní koloběh, odtržení od mámy, osamostanění-neví si s tím rady a cítí jen potřebu fňukat. Třeba to přejde, postupem se to zklidní, ale myslím, že jako rys to tam může někde vzadu zůstat. Já prý byla taky moc lítostivá, ne že bych byla asi rozmazlená, ale častokrát jsem ve školce a před školkou lítostivě brečela, že prý nevěděli co se mnou. Třeba příklad-měli jsme jet do divadla a máma mi dala kalhoty, já přišla do školky a všechny holky měly sukýnky a já prý tak nešťastně brečela, že máma se otočila a běžela ještě pro sukýnku, aby mě trochu uklidnila. Nemyslím, že to byl vzdor, jen mi to prostě bylo líto. Bohužel jsem přehnaně lítostivá i teď v dospělosti a mám z toho velké problémy. Asi to chce jí dávat ještě víc najevo lásku, mazlit se s ní ještě častěji, nevím. Já to v dětství hrozně postrádala(a teď tuplem)

@Nickyx To si právě dokážu u ní úplně představit..já jsem taky citlivější, ale né tak. Jinak já si myslím že ona není rozmazlená, jako věcí má plno, to jo, ale když jsme kdekoliv na výletě nebo tak a něco chce a nedostane to, nic si z toho nedělá. Snažím se jí vysvětlit, že třeba půjdeme na hřiště jinam, palačinky si uděláme doma a ona to naprosto chápe, nikde nikdy neudělala scénu. Ona spíš tak doma si pofňukává no..Ona i večer přijde z postýlky a taková vyplašená a říká: Mami mě už se zase líto. To jakože smutno, takže ona to tak prostě má a zase mě je líto jí. Jenomže někdy na to nemám prostě nervy a co s ní mám dělat večer Jako snažím se jí všechno vysvětlit, ale jak je to třeba 2 hodiny večer, tak to je masakr a sama nevím co s ní. Domluva tak pozdě večer nepomůže, jakože např. babičku uvidí zítra, to jí neuspokojí, panenka v posteli taky ne..

Ked bola moja taka uplakana, chodila na artterapiu. No a jednu vec si stamad priniesla - lupu s ruzovym sklickom, cez ktore sa pozerala, aby bol svet krajsi, a aby nebolo treba slziciek.

Nie ze by teda fungovalo 100%

@Anonymní píše:
@Nickyx To si právě dokážu u ní úplně představit..já jsem taky citlivější, ale né tak. Jinak já si myslím že ona není rozmazlená, jako věcí má plno, to jo, ale když jsme kdekoliv na výletě nebo tak a něco chce a nedostane to, nic si z toho nedělá. Snažím se jí vysvětlit, že třeba půjdeme na hřiště jinam, palačinky si uděláme doma a ona to naprosto chápe, nikde nikdy neudělala scénu. Ona spíš tak doma si pofňukává no..Ona i večer přijde z postýlky a taková vyplašená a říká: Mami mě už se zase líto. To jakože smutno, takže ona to tak prostě má a zase mě je líto jí. Jenomže někdy na to nemám prostě nervy a co s ní mám dělat večer Jako snažím se jí všechno vysvětlit, ale jak je to třeba 2 hodiny večer, tak to je masakr a sama nevím co s ní. Domluva tak pozdě večer nepomůže, jakože např. babičku uvidí zítra, to jí neuspokojí, panenka v posteli taky ne..

Já třeba mívala i hrozné noční můry a v noci se s pláčem prý budila. Taky mi máma tvrdí(i táta), že rozmazlená jsem určitě nebyla, když řekli ne, bylo to prostě ne. Nebyla jsem zvyklá si věci vydupat, ale když to na mě padlo, prostě mě přepadla hrozná lítost a nešlo to vůbec zastavit. Máma ze mě prý byla hrozně nešťastná, protože jsem nešla uklidnit a rvalo jí to srdce. Nevím, co to je, jestli nějáká porucha? Byla a jsem doteď hodně úzkostlivá, trémistka, no samé lepší věci Ale na co si v dětství pamatuju, tak jak špatně jsem nesla, když jsem vyrůstala a máma už se se mnou nechtěla tolik mazlit(že jsem už velká holka), to teda ve mě zůstalo. Jako to jsem nějak nepobírala. Prostě tyhle děti potřebují asi moc moc lásky, jinak nevím jak na to 

Je mi jí uplně líto, jak to popisuješ, očividně to nedělá schválně.
Měla jsme taky takové melancholické období kolem toho věku, kdy jsém si začala uvědomovat sama sebe. Uplně si to pamatuju. I hezká hudba mne rozbrečela, nešlo to ovlivnit. Bylo mi všecko líto. Večer jsem plakala, že mne nemají rodiče rádi. (přišli a ujistovali že ano, měla jsem hezké dětství). Radu nemám, časem to přešlo.
Zkus s ní někde zajít Co na to dětská lékařka?

Mám doma podobny problém. Syn 4 roky a rocni mimčo. Jsou dny kdy mám pocit, že jinak než fnukanim nepromluvi. Ve skolce je v poho. Já to teda spojuju s narozením mladšího. Radu nemam.sama bych potrebovala. obcas přemýšlím jak moc je to ještě normální chování. Tak si mi vlastně udělala radost. Ze v tom nejsme sami.