Ahoj,
chci se zeptat zkušenějších, už nevím co s čtyřletou. Je pořád
uplakaná. Sama neví proč, snažím se dělat všechno pro, aby neměla
důvod, ale je to šílený.
Máme doma ještě chlapečka 1,5r, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký
vliv. Za další chodí do školky (sem tam chodím do práce), ale do školky
se těší. Je nadšená, v pátky nechodí vůbec, aby mohla být s náma
doma.
Problém je ten, že ona ráno vstane, a hned je lítostivá, uplakaná. Když
se jí zeptám co je, neví. Takže jsem ochotná jí pomoct s oblečením, má
si jít sama vyčistit zoubky a už natahuje. Pětkrát za mnou jde ať jí je
vyčistím, nevyčistím, ale řeknu jí proč. Protože mám svoje zuby, musím
se postarat o bráchovy, ustýlám atd. Jediná její povinnost je ráno si
vyčistit zuby, jinak jí se vším pomůžu.
Ve školce je prý v pohodě. Přijde domů a zase jí lítostivá, fňuká
u všeho. Nabídnu jí že budeme razítkovat, baví ji to 3 minuty a fňuká,
řeknu že na večeři budou palačinky a fňuká že chce chleba. řeknu že
bude chleba, fňuká že budou palačinky. V noci se chce mazlit, jde vidět
že je fakt nešťastná, tak jí kolikrát nechám už od 2 od rána spát
u nás, že to třeba bude lepší a ráno zase vstane a zase fňuká. Dneska
jsem se jí ráno ptala, proč se nesměje, vždyť má všchno. Má svoje
povinnosti to je jasný, musí si uklidit před spaním pokojíček, ale se
vším jsem jí ochotná pomoct.
Jinak je hrozně šikovná, naučila se jezdit na kole bez koleček, umí jezdit
na minibice, o bráchu se stará ráda, ale vždy to je jakoby hodinu je
zlatíčko a jakoby si uvědomila že už je dlouho veselá, tak začne to
svoje..
Už nevím jak na ni, jestli je to období nebo nevim..
Kolikrát si ji třeba vezmu na klín a pomazlím ji, popusenkuju, řeknu jí
že je mám oba moc ráda ale ona se ani mazlit nechce
|
Uplakaná čtyřletá
Spí pěkně, právě taková byla i o prázdninách, doma jí nedonutím usnout po obědě. Tak jsme se dohodli že bude spinkat ve školce po obědě, že to bude lepší, ale o moc lepší to není. Spíš tak stejně
Je tam každý den kromě pátku. A to jsem jí udělala kompromis, aby jí to nebylo líto. a tak se snažím se vším, ale nevím jestli to není ten problém. Myslím že se nenudí, jsem matka co je ochotná být s nima do 7 venku, pokud nechou hrajeme si v pokojíku, ale vymyslet pro ni cokoliv co by ji bavilo to je něco.
Já bych ji dala do školky i v pátek. Připadá mi, že se na sebe snaží strhnout pozornost. Možná i trošičku žárlí na mladšího. Chce to hodně trpělivosti a přejde to samo. Možná by to chtělo třeba jen hodinku denně, kdy bude maminka jen pro ni.
Každý člověk je jiný, nekdo je melancholik, nekdo je sangvinik atd. Možná to má prostě v povaze, jestli taková byla i jako miminko, tak to taky něco ukazuje. zeptala bych se jí co by chtěla nejradši dělat, co by jedla, vzdycky ji dát na výběr ze dvou variant, ktere vyhovuji vám doma, pokud to jde, tim se taky dá předejít fnukani.
Spolu jsme taky. Většinou se kolem 7 koupou, jde spat mladší a ona jde
až kolem 8 a to si většinou čteme u nás v posteli, pokud chce může se
dívat na telku, prostě její relax. A to je většinou v pohodě, ufňukaná
začne být když má jít spát. Někdy to má i zakázané a jde spát v 7,
protože včera třeba dělala scény před tím spaním..No snažím se jí
vychovávat spravedlivě, ale mám pocit že na ni nic neplatí. Asi to chce
obrovskou důslednost, myslím že ji mám, ale někdy taky povolím, vyhrožuju
a pak to neudělám, potřebovala bych mít ale nervy do kapsy
Myslím, že některé děti jsou prostě hodně lítostivé, hůř nesou ten normální životní koloběh, odtržení od mámy, osamostanění-neví si s tím rady a cítí jen potřebu fňukat. Třeba to přejde, postupem se to zklidní, ale myslím, že jako rys to tam může někde vzadu zůstat. Já prý byla taky moc lítostivá, ne že bych byla asi rozmazlená, ale častokrát jsem ve školce a před školkou lítostivě brečela, že prý nevěděli co se mnou. Třeba příklad-měli jsme jet do divadla a máma mi dala kalhoty, já přišla do školky a všechny holky měly sukýnky a já prý tak nešťastně brečela, že máma se otočila a běžela ještě pro sukýnku, aby mě trochu uklidnila. Nemyslím, že to byl vzdor, jen mi to prostě bylo líto. Bohužel jsem přehnaně lítostivá i teď v dospělosti a mám z toho velké problémy. Asi to chce jí dávat ještě víc najevo lásku, mazlit se s ní ještě častěji, nevím. Já to v dětství hrozně postrádala(a teď tuplem)
@Nickyx To si právě
dokážu u ní úplně představit..já jsem taky citlivější, ale né tak.
Jinak já si myslím že ona není rozmazlená, jako věcí má plno, to jo, ale
když jsme kdekoliv na výletě nebo tak a něco chce a nedostane to, nic si
z toho nedělá. Snažím se jí vysvětlit, že třeba půjdeme na hřiště
jinam, palačinky si uděláme doma a ona to naprosto chápe, nikde nikdy
neudělala scénu. Ona spíš tak doma si pofňukává no..Ona i večer přijde
z postýlky a taková vyplašená a říká: Mami mě už se zase líto. To
jakože smutno, takže ona to tak prostě má a zase mě je líto jí. Jenomže
někdy na to nemám prostě nervy a co s ní mám dělat večer Jako snažím se jí všechno vysvětlit, ale
jak je to třeba 2 hodiny večer, tak to je masakr a sama nevím co s ní.
Domluva tak pozdě večer nepomůže, jakože např. babičku uvidí zítra, to
jí neuspokojí, panenka v posteli taky ne..
Ked bola moja taka uplakana, chodila na artterapiu. No a jednu vec si stamad priniesla - lupu s ruzovym sklickom, cez ktore sa pozerala, aby bol svet krajsi, a aby nebolo treba slziciek.
Nie ze by teda fungovalo 100%
@Anonymní píše:
@Nickyx To si právě dokážu u ní úplně představit..já jsem taky citlivější, ale né tak. Jinak já si myslím že ona není rozmazlená, jako věcí má plno, to jo, ale když jsme kdekoliv na výletě nebo tak a něco chce a nedostane to, nic si z toho nedělá. Snažím se jí vysvětlit, že třeba půjdeme na hřiště jinam, palačinky si uděláme doma a ona to naprosto chápe, nikde nikdy neudělala scénu. Ona spíš tak doma si pofňukává no..Ona i večer přijde z postýlky a taková vyplašená a říká: Mami mě už se zase líto. To jakože smutno, takže ona to tak prostě má a zase mě je líto jí. Jenomže někdy na to nemám prostě nervy a co s ní mám dělat večerJako snažím se jí všechno vysvětlit, ale jak je to třeba 2 hodiny večer, tak to je masakr a sama nevím co s ní. Domluva tak pozdě večer nepomůže, jakože např. babičku uvidí zítra, to jí neuspokojí, panenka v posteli taky ne..
Já třeba mívala i hrozné noční můry a v noci se s pláčem prý
budila. Taky mi máma tvrdí(i táta), že rozmazlená jsem určitě nebyla,
když řekli ne, bylo to prostě ne. Nebyla jsem zvyklá si věci vydupat, ale
když to na mě padlo, prostě mě přepadla hrozná lítost a nešlo to vůbec
zastavit. Máma ze mě prý byla hrozně nešťastná, protože jsem nešla
uklidnit a rvalo jí to srdce. Nevím, co to je, jestli nějáká porucha? Byla
a jsem doteď hodně úzkostlivá, trémistka, no samé lepší věci Ale na co si v dětství pamatuju, tak jak
špatně jsem nesla, když jsem vyrůstala a máma už se se mnou nechtěla
tolik mazlit(že jsem už velká holka), to teda ve mě zůstalo. Jako to jsem
nějak nepobírala. Prostě tyhle děti potřebují asi moc moc lásky, jinak
nevím jak na to
Je mi jí uplně líto, jak to popisuješ, očividně to nedělá
schválně.
Měla jsme taky takové melancholické období kolem toho věku, kdy jsém si
začala uvědomovat sama sebe. Uplně si to pamatuju. I hezká hudba mne
rozbrečela, nešlo to ovlivnit. Bylo mi všecko líto. Večer jsem plakala, že
mne nemají rodiče rádi. (přišli a ujistovali že ano, měla jsem hezké
dětství). Radu nemám, časem to přešlo.
Zkus s ní někde zajít Co na to dětská lékařka?
Mám doma podobny problém. Syn 4 roky a rocni mimčo. Jsou dny kdy mám
pocit, že jinak než fnukanim nepromluvi. Ve skolce je v poho. Já to teda
spojuju s narozením mladšího. Radu nemam.sama bych potrebovala. obcas
přemýšlím jak moc je to ještě normální chování. Tak si mi vlastně
udělala radost. Ze v tom nejsme sami.
Provozovatelem tohoto serveru je MAFRA, a.s., se sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČO: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Společnost MAFRA, a.s., je členem koncernu AGROFERT.