Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Palina.zl píše:
Ahoj holky,
dneska mi celý den něco vrtá hlavou, tak vás poprosím o názory (asi se potřebuju ujistit, že nejsem divná![]()
).
Jak by jste reagovaly v situaci, kdy by váš syn/dcera (zřejmě ne vyloženě úmyslně) zranil/a na hřišti jiné - cizí - dítě? Abych upřesnila: Vaše dítě by nečekaně chytilo kolem pasu jiné, které by díky tomu ztratilo rovnováhu a spadlo přímo rovně dozadu. Výsledkem je pár malých odřenin (lokty a trošku záda), ale hlavně rozseknutá kůže vzadu na hlavě (pád zřejěmě na kámen nebo roh dlaždičky), úraz dost krvácel.
Zraněné dítě by si po ošetření ještě cca půl hoďky hrálo na hřišti a pak šlo domů. Druhý den by jste ho na hřišti potkali znovu (to uvádím pro upřesnění celé situace). Jedná se o děti 4-5ti leté. Úmyslně (zatím) neuvádím, co přesně se stalo, a ani to, jak bych reagovala já…
Předem díky všem za názory
být rodičem dítěte, co to způsobilo: co nejvíce bych se omluvila a nabídla pomoc, třeba dovoz do nejbližší nemocnice nebo tak.
být rodičem, co má dítě rozseknuté: vzala bych svoje dítě, popř. přijala pomoc a jela do nemocnice…protože roztržená kůže nemusí být jen kůže…viz. autonehoda mého bratra, kdy vše vypadalo že je ok a pak byl těžký otřes mozku.
a to že bych to dítě potkala druhý den na hřišti, budiž, ale zašité nebo jinak ošetřené a hlavně bych se pídila, jak to dopadlo, jestli mu něco není. asi tak ![]()
ještě chci dodat, že nepatřím mezi ty hysterický rodiče, co hned všechny obviňují…já dlouho sleduji vyvíjející se situaci a pak teprve zasáhnu, pokud se do toho nikdo jiný nemá a ikdyž to zrovna nedělá moje dítě
Tak pokud by se to stalo me,tak bych nejspis dite zvedla,snazila se ho nejakym stylem osetrit/ikdyz na pise fakt lekarnicku nenosim/predpokladam ze tam byla maminka,pokud by to bylo takhle neumyslne,tak bych doufala v to ze ona nebude celat zadne hystericke sceny,no ale,pokud bych dite potkala na druhy den v poradku,tak bych asi koupila velkou cokoladu a zeptala se maminky jestli je vse ok,a tim to uzavrela,…nicmene se divim ze maminka nechala dite jeste po zraneni pul hodky na pisku,to ja bych asi metla domu,zvlast kdyz se jednalo o zraneni hlavicky ![]()
Holky zatím díky za názory…oba dva se tak nějak shodují s tím mým ![]()
Snazila bych se dite zvednout a zjistit zda je vsechno v poradku a hlavne pohledat dozor(matku/otce), pokud jak pises by rana na hlavne krvacela bych nabidla odvoz/ doprovod na nejblizsi pohotovost.
Celkem me prekvapuje, ze dite si jeste s ranou na hlave ktera dle tebe dost krvacela hralo pul hodiny na hristi ![]()
Pokud bych dalsi den dite videla znovu, snazila bych se zjistit od rodicu jak mu je, zda je vsechno v poradku a neco mu koupila jako omluvu a tim bych vse uzavrela.
valkil píše:
přesně tak, jak píše Diana. úmyslně/neúmyslně je v konečném zdravotním výsledku nejspíš jedno
a pokud by to moje dítě udělalo úmyslně…tak bych ho potrestala s přihlédnutím k jeho věku. ale i můj 3,5 letý ví, co je hra a co už hra není a kdy se má bránit (bohužel má dva bratrance co na něm tohle násilí zkouší, tak se musí učit bránit se) a pokud ho někdo trápí tak mu úmyslně a po svém vysvětlí, že se mu to nelíbí a že se to nedělá.
ale každopádně ať je to jak je to, řešila bych zdraví především
Já bych se taky moooc omluvila, popř. pomohla ošetřit, pokud bych měla auto a bylo třeba, nabídla odvoz do nemocnice, popř. doprovodila, kdybybyla třeba druhá mamina těhotná a byl potřeba rentgen… Víc těžko můžeš udělat, stalo se. Moje dítě by dostalo samo kázání a muselo se omluvit taky ![]()
Potkat je na druhý den, asi bych se taky vyptala, co a jak, jestli dobré.
Zas jako jsou to děcka, zvlášť jestli kluci, ti takhle blbnou furt - to se jim ještě stane mockrát ![]()
Asi ten úraz nebyl tak vážnej, usoudila matka dítěte, na hlavě to krvácívá hodně a nemusí to být velké. Dítě bylo v pohodě .. ona si ho pak určitě ohlídala, neboj. Pocit je to asi hodně blbej, ale stane se. Přesně vím, jak já bych nad tím přemejšlela strašně dlouho a bylo by mi z toho úzko.
Své dítě bych sprdla i kdyby to bylo neúmyslně - protože to blbě dopadlo a chtěla bych ,aby si pamatovalo, že i legrace může dopadnout špatně..( prostě preventivně bych to nafoukla)..
Dítě bych ošetřila dle možností a ujistila se, že jeho rodiče budou vědět jak se to stalo a jak jsem se k tomu postavila ( pokud jsou v dohledu a doslechu).
Druhý den bych se vyptala na zdraví, nebo raději vyhledala rodiče a ujistila se ,že situace se vyvíjí uspokojivě..
Čas na pointu ![]()
Matkou zraněného dítěte jsem já. A abych vysvětlila ještě tu půlhoďku na hřišti…zranění jsem - v rámci možností - ošetřila, Maty plakal jen chvilku (poté začal natahovat, že nechce jít domů
). JJ, jen do mě - vyměkla jsem. Rána už nekrvácela, měl ji zalepenou a přikrytou kšiltovkou a chtěl si hrát s kamarádem ze školky (v klidu s autama, žádné prolézačky nebo házení písku). No a jelikož jsem věděla, že ani doma bych ho v klidu neudržela, tak jsem polevila. Samo jsem ho neustále sledovala a vyptávala se, jestli je OK, netočí se mu hlava atd.
Při jakékoli (i nepatrné) změně bych na pohotovost samozřejmě vyrazila (i za cenu toho, že bych musela volat taxík, protože nemám k dispozici auto).
Naštěstí vše OK.
Vaše názory jsem chtěla znát proto, že mě překvapilo, jak se zachovala máma „viníka“. Upřímně můžu říct, že já bych reagovala zhruba stejně jako Marra . Ale jediné, co bych já osobně tak nějak očekávala, je omluva (v rámci výchovy od dítěte). A zarazilo mě, že se tak nestalo. Tak mi to jen vrtalo hlavou ![]()
I dalším holkám díky za názory…asi vážně nejsem divná ![]()
PS: Ještě dodatek: já sama jsem máma „slepice chránící svá kuřátka“, která se ale krotí. Takže histerické scény nedělám, nenadávám a ani bych nečekala, že kluk třeba dostane „šílený trest“. Stalo se a jak jsem napsala, nebylo to vyloženě úmyslné. Ale na druhou stranu dělat, že se nic nestalo, to mi taky hlava moc nebere…tak - jak jsem napsala - nad tím dumám celý den, co je vlastně „obecně přijatelné řešení“.
Kdyby byl viník moje dítě a udělalo by to spíš z rozpustilosti, tak by asi dostal - nemyslím, že bych ho tam zmlátila jak žito, ale prostě by dostal pěkné kapky a možná!!!!! na zadek podle situace.. Je to těžko, člověk nezdá okolnosti- děti divočili, naháněli se, a prostě obě byli rozpustilé tak to chápu, že prostě obě nedávali pozor. Pokud Můj by tam skákal a divočil a nechtěně něco udělal klidnému dítěti je jiná… Omluva je samozřejmostí s tím, jestli můžu nějak pomoct, toď vše.. Nějaké čokolády asi tak, bych asi nedávala, protože pokud to byla cizí maminka, tak asi bude na nás napálená a asi ani nebude mít zájem se nějak s náma domlouvat - vidím občas kyselé obličeje, když jenom děti sypají pískem druhé
Byla bych spíš ráda, kdyby maminka na to zapoměla a nedělala na mě kyselé obličeje a nebo to neřešila s ostaními, jak mám nevychované dítě atd, atd. než čokoládu..
Opačne to je to samé.. čekala bych omluvu, potrestání dítěte ani ne, protože každá vychovává jinak a možná zeptání jestli je ok, jestli něco nepotřeuju…
Pokud bych viděla, že si postižené dítko dále bez problémů hraje na hřišti, osobně bych to nijak mimořádně neřešila a nepitvala…
Ve chvíli úrazu bych se mamince dítěte omluvila (+ k omluvě bych směrovala i své dítě) a případně nabídla potřebnou pomoc, vlastní dítě bych okamžitě zpacifikovala podle konkrétní situace, míry úmyslu a podobně…
Pokud bychom dítě potkali další den znovu, už bych se tím nijak nezabývala. A neočekávala bych to ani sama v situaci, že by odřené dítko bylo moje. To se prostě stává.
Jééé, to jsou hrozné situace, tohleto
- nejhorší na tom nebývá rozsah zranění, ale jak to vyřešit v rámci dospělých… Každý na to má jiný pohled, jeden čeká tohle, druhý zas něco jiného ![]()
BohunkaP píše:
Pokud bych viděla, že si postižené dítko dále bez problémů hraje na hřišti, osobně bych to nijak mimořádně neřešila a nepitvala…Ve chvíli úrazu bych se mamince dítěte omluvila (+ k omluvě bych směrovala i své dítě) a případně nabídla potřebnou pomoc, vlastní dítě bych okamžitě zpacifikovala podle konkrétní situace, míry úmyslu a podobně…
Pokud bychom dítě potkali další den znovu, už bych se tím nijak nezabývala. A neočekávala bych to ani sama v situaci, že by odřené dítko bylo moje. To se prostě stává.
Jééé, to jsou hrozné situace, tohleto- nejhorší na tom nebývá rozsah zranění, ale jak to vyřešit v rámci dospělých… Každý na to má jiný pohled, jeden čeká tohle, druhý zas něco jiného
Bohunce děkuju, že to napsala tak, že já se pod to už jenom líně podepíšu a nemusím to vypisovat. ![]()
Souhlas.
Pavli ty nam teda davas:)ale vymyslela si to skvele,takhle si mohla slyset obe ,,strany"---kazdopadne hlavne ze je prcek v poradku.Ja se zamyslela nad tou pul hodkou,co jste tam zustaly,no a pokud by se to stalo me a malej fakt nerval,a nejak neomdlival
tak bych asi posedela taky,ono uz by bylo jedno jestli sedim doma nebo tam..pokud by teda nebyl v kaluzi krve,ze
Hele a cokoladu si dostala?
![]()
Ahoj holky,
).
dneska mi celý den něco vrtá hlavou, tak vás poprosím o názory (asi se potřebuju ujistit, že nejsem divná
Jak by jste reagovaly v situaci, kdy by váš syn/dcera (zřejmě ne vyloženě úmyslně) zranil/a na hřišti jiné - cizí - dítě? Abych upřesnila: Vaše dítě by nečekaně chytilo kolem pasu jiné, které by díky tomu ztratilo rovnováhu a spadlo přímo rovně dozadu. Výsledkem je pár malých odřenin (lokty a trošku záda), ale hlavně rozseknutá kůže vzadu na hlavě (pád zřejěmě na kámen nebo roh dlaždičky), úraz dost krvácel.
Zraněné dítě by si po ošetření ještě cca půl hoďky hrálo na hřišti a pak šlo domů. Druhý den by jste ho na hřišti potkali znovu (to uvádím pro upřesnění celé situace). Jedná se o děti 4-5ti leté. Úmyslně (zatím) neuvádím, co přesně se stalo, a ani to, jak bych reagovala já…
Předem díky všem za názory