Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Delejte to co pripada vam vhodne pro vas, co vas neobtezuje, co vase dite vyzaduje a na okoli kaslete. Do 18ti rozhodne takto uspavat nebudete. Ja jsem taky mela predstavy co a jak budeme delat jako rodice a nakonec vsechno zavisi stejne na tom jake je dite a to si proste nevyberete. Pokud mate nespavce se spatnym spankem vyzadujiciho stalou fyzickou blizkost, tak to stejne jinak nejde. Ti co maji deti spave, ze je jen polozi do postylky a spi maji proste stesti, nemyslim si ze to je o tom jak je naucili, ale ze jim to ty miminka dovolily takto praktikovat. Protoze miminku se vzdycky musite prizpusobit. Taky jsem si myslela, jak dcera bude spinkat v postylce, prvni rok uspavani jen v manduce nebo v naruci, pak vecerni uspavani sama prehodila na velkou postel a ted v 19m odpoledni spani usina v manduce, usla by i ve velke posteli, ale je to pro me rychlejsi a vecer usina ze lezime vedle sebe, spi s nama, ale kdyz ji po usnuti polozim do postylky tak vetsinou vydrzi az do rana, zalezi jake ma spani, ale potrebuje se stale ujistovat ze tam jsem, takze mame postylku prirazenou k posteli. Nevidim na tom nic obezujiciho, uspavani v naruci uz ten pulrok nevyzaduje, zadne stestky po tom nebyly.
@Fazulina Protože až si samo řekne, tak jsou z rodičů obvykle invalidé na záda.
Tady se hodi pouzit veta, kterou mi tafy jedna dáma napsala…
Dite je jako hruska, az uzraje, tak odpadne ![]()
Muj syn ma 4,5 let a sam neusne… Asi z neho bude křížala
Uz bCh i chtela aby spal sam…ale zasei to tolik nevadi… Tak neja v poklidu odvykame…
Obě mé děti neusnuli jinak než v kočárku nebo uspáváním v náručí (či u kojení)… ano, byl to jakoby bič, ale nenechala jsem je řvát, i když mi jeden známý taky říkal, jak je rozmazlím… vždy jsem v nějakém období zkoušela je dávat, aby usínali sami… nejdřív to nešlo, pak třeba za dva měsíce už bez problémů se pak naučili nejdřív tak usínat večer a pak i přes den… ale zkoušela jsem to postupně, nechat vyřvat jsem nenechala…
A i když v té době byl člověk často unavený a třeba mě to i „otravovalo“, že musím uspávat, zpětně jsem ráda, že jsem je nenechávala řvát a občas mi to chování miminka chybí…
Jinak starší se naučil usínat sám asi v sedmi měsících, mladší až nějak kolem jednoho roku.. Pak přišlo období, že jsem i tak musela u něho být v postýlce, než neusne, taky jsme to přečkali (někdy jsem usnula dřív já
), taky to pak přešlo…
Takže pokud by samostatné usínání miminka mělo znamenat jeho řev při tom, tak bych dále nosila… a pokud vám to doma vyhovuje a jenom vás mrzí řeči okolí, tak na to se vykašlete, však oni ho chovat nemusí…
Příspěvek upraven 08.10.17 v 19:28
@Lejlinka88 píše:
@Fazulina muzu se zeptat, co na to Vas partner?
No, máme velký dům, dvě ložnice, takže místa i času na ony záležitosti je dost:-), dcerka má už 4 roky a spí celou noc, když spí, tak neví, že tam nejsem:-)), usíná se mnou, já pak odejdu a vracím se, až jdu taky spát.
Nicméně, toto byl jeho nápad, já jsem byla nezkušená těhotná prvomatka, on již jedno dítě měl z prvního manželství. Sám přišel s tím, že on s námi spát nemůže, protože by se nevyspal do práce (měl to tak s první ženou). Takže naplánoval, že já budu spát s dcerou v pokojíčku, on v ložnici. Já jsem netrvala na opaku. Mě to bylo celkem jedno, takže OK, no a tak to je doteď.:-)
Edit: Nechtěl spát jakože v jedné místnosti s miminem, aby ho nerušilo. Takže i kdyby spala dcerka v postýlce třeba vedle naší postele, stejně bych v ní byla sama…
@gwennaval buď v klidu, my chovali všechny tři děti a všechny kolem 6 měsíců byly schopné zaspat samy. Resp. položím do postele vedle sebe, 15 min.max a spí (nejmladší aktuálně má 14 měsíců, ale naprosto stejný proces je i u 4,5 letého, akorát tomu se u toho čte pohádka)
jsou to chvíle, které si užívám a navíc si v průběhu nich (jako právě teď) stihnu přečíst emimino ![]()
Takové to dítě na baterky, jakože ho šoupnete do postele a ono chrní, tak takové nebylo ani jedno…
15 letá spí už asi tak 8 let sama, přitom byl na ní uplatněn stejný postup
kašli na řeči, dělej si to po svém, univerzální recept stejně neexistuje ![]()
@Sany80s píše:
@Fazulina Protože až si samo řekne, tak jsou z rodičů obvykle invalidé na záda.
Blbost jako řemen ![]()
Určitě si na sebe víc nesijete
starší dceru uspávám pořád, pokud se tomu tak dá říkat. Prostě si lehne, dám jí pusinku, řeknu že ji miluju a držím ji za ručičku dokud neusne. Spí s námi v ložnici a poslední dobou si občas chodí lehnout k sobě do pokoje, je ji 3,5. A uspávala jsem ji různé, jak potřebovala, jeden čas nošením, jindy kojením, někdy v kocarku, prostě jak ona potřebovala. Teď usíná během dvou minut. Syn je trošku jiný, ten usíná zásadně u kojení a také spí s námi ???? koupili jsme kvůli tomu velkou postel ????
@gwennaval píše:
Naše miminko chováme, hezky usne, i nám to tak vyhovuje. Okolí je z nás rozpačité, že si ho naučíme a budeme ho muset chovat neustále. Na to říkáme, že do 18 let ho určitě chovat nebudeme:-)Prosím rodiče, kteří taky chovali svá miminka o zkušenosti, do kolika měsíců miminka chovali, do kdy to miminka vyžadovala a jestli pak přešli hladce na jiné způsoby uspávaní.
Pokud vám to tak vyhovuje, není co řešit. ![]()
Nám to taky vyhovovalo, uspávali jsme tak obě děti a rozmazlené nejsou. Nejsme ani invalidé na záda a ani jsme neměli ten pocit, že si pleteme na sebe bič. Užívali jsme si to, děti byly spokojené a my taky.
Zkušenosti? Prckové si oba sami tak nějak upravili spaní kolem roku, přibližně. Oni ale spali s námi v ložnici oba dva, měli jsme tehdy malý byt a stejně to nešlo jinak. Byli klidnější, my taky.
Dneska jsou to už pubíci oba dva, každý má svůj pokoj a mně se po tom společném spaní občas ještě zasteskne.
Dceru jsme od malička uspávali na míči, hojdáním nebo kojením, postupně jsme ji začali učit spát v postýlce, kterou mám přiraženou k posteli, má rok a půl a uspáváme v postýlce, kdy se mazlíme, povídáme a malá usne, je to takový náš večerní rituál i s manželem.
A kdyby bylo potřeba, tak ji chovám do teď, nemám pocit, že by mě chování cca 12 kilového dítěte mělo zmezačit, stejně ji nosím, když chce, nebo potřebuju někam rychle dojít.
Starší dceru houpáním asi rok a půl (při spaní přes den), na večerní spaní stačilo si s ní lehnout někdy od roka. Teď je jí pět a půl a stále má ráda, když po přečtení pohádky zůstanu, ale ona usíná do deseti minut. Vlastně se nám to pořád líbí oběma. Necítím újmu, ale je pravda, že když byla mrňavá, moc navíc jsem toho nestíhala.
Mladší dcera byla jiná, ta usnula jako dřevo v postýlce a nesnášela uhojšání v náruči. Ne, že by se nerada nosila, má taky nanošeno, jen na spaní potřebovala svůj vlastní klid. Asi od dvou let se jí začalo líbit, když jsme se spolu po pohádce přitulily. Je to moc fajn.
Moc děkuji za milé příspěvky. Zatím nám všem chování vyhovuje, i manželovi a měnit to nebudeme, chováme rádi a jsme tak všichni tři spokojení. Zajímalo mě, jak to fungovalo jinde, protože nám není jasné, v čem si na sebe bič pleteme, předpokládali jsme, že časem syn dospěje k jinému uspávaní. A vždycky budeme rádi vzpomínat na dobu, kdy jsme ho chovali.
@Fazulina píše:
Nic si na sebe nepletete, maximálně tak nehynoucí lásku dítěte:-). Vážně, chování miminka je naprosto přirozené, vždyť je to miminko. Chce cítit přítomnost rodiče. Mě fascinuje, jak všude ženy bojují za to, aby jim bylo dítě dáno hned po porodu na prsa, perou se za skin to skin, aby s ním mohly být po porodu 24/7 v porodnici a po příchodu domů ho strčí do postýlky, popř. nedej bože do samostatné místnosti, kde spí samo…Zakladatelko, dělejte to tak, jak cítíte, že je to správné. Chování je super, nošení, mazlení, společné spaní, ležení, muchlání atd.
Jinak to se nedá říct, od kdy se miminko chová. Každé dítě je jiné, poslouchejte potřeby svého dítěte, pokud Vám to vyhovuje, klidně chovejte, jak dlouho to dítě bude vyžadovat. Já jsem třeba spala jeden čas s dcerkou na hrudi, celou noc. Večer jsem chovala, později usínala s ní v náručí vleže, pak vedle sebe atd. Stále spolu spíme, ale někdo to považuje za skandální a bič, já to považuju za nejhezčí chvíle. Ono o dítě rychle vyroste a pak budu ještě ráda vzpomínat, jak jsme se spolu tulily:-).
Na okolí nedejte, fakt. A mrkněte na nějaké informace o kontaktním rodičovství, třeba jsou i facebookové skupinky, kde jsou podobně smýšlející lidé a nebudete si připadat pro okolí „divně“.
Ano, je to naprosto normalni. Ja si deti nastesti naucila na uspavani kojenim, tak jsem je nemusela tahat, sle pokud nekojis, je chovani asi dost normalni zpusob. Nebo jestli by akceptovalo, kdyby sis vedle nej lehla do postele.
Moje první dcera usnula jedině když se s ní houpalo, jinak křičela až se z toho dusila a opravdu jsem nechtěla čekat na to, až se sama vzdá. Nakonec jsem si to usnadnila skákáním na míči, aby měla záda pohov. V roce se bez problémů a velkého stresu naučila usínat v postýlce za mé přítomnosti a někdy v roce a čtvrt už jsem ji nechávala usínat úplně samotnou. Mladší stačilo, že jsem ji bud ukojila nebo ji měla položenou na klíně. V roce jsem zkusila, jestli bude usínat sama a moc se na to netvářila. Nechala jsem to být a zkusila znovu v roce a čtvrt. Naprosto bez problému hned na první pokus usnula v postýlce a stačilo, že jsem seděla vedle. V obou případech to bylo bez stresu. Jediný křik a neštěstí bylo, když jsem se u první dcery snažila dát na okolí a nerozmazlovat…
Syna do 25m, pak jednoho dne rekl, ze chce sam do postylky, usnul a hotovo. Stres nula, zada vydrzela, protoze byl uspan temer vzdy do 5 minut. Se starsi dcerou jsem se denne prala pri usinani i hodinu, takze z meho pohledu zlate uchovavani.