Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,nevím proč zrovna teď v předvánočním čase jsem si vybrala že tady napíšu,ale asi je to možná tím,že od nového roku bych chtěla začít jinak:-)Naše Karča má rok a 4měsíce a už asi půl roku ji neuspíme jinak než že si lehne na bok,já nebo přítel ji chytnem za dupu a houpeme,někdy to trvá i půl hodiny,takže bicepsy na našich rukou se zvětšují,a docela už to bolí.Když nehoupeme,automaticky se převalí na břicho,sedá si a prostě ležet nebude,držet ji násilím nemůžem,takže vlastně nevím co máme dělat.Další problém je v tom,že nespí v postýlce ale u nás v posteli,to už jsme nějak strávili,ale ráda bych něco udělala s tím „houpáním“.Jestli si někdo najdete čas v tomhle vánočním čase,budu ráda za příspěvky.Dík
Hezké svátky.
hm… to je těžké.. jenom vydržet pár dní řev a nechat proplakat…
vždy dojít a promluvit.. šup do postýlky…aby nespadla… a dát dudlíčka… popř. nějaké oblíbené plyšové zvířátko.. a nechat být..
stejně vás to jednou nemine… a čím větší. tím to půjde odnaučit hůř! vše - veškeré zlozvyky.. které se stanou opravdu „pravidlem“ se stanou obtěžující i to spaní s vámí v posteli… i nás čeká např. odudlíkování… no bude to veselé… držím palečky, ať je to brzy odnaučené..
náš malej si vyřvával naší postel… trvalo to tři noci kdy se fakt ubrečel a od té doby je klid!
Já moc asi neporadím, jen napíšu svoji zkušenost. Nejsem moc zastánce „vyřvávací metody“, resp. já to nevydržím a manžel mě nařkl, když jsem to zkoušela, z týrání dítěte, manžel je měkota. Já bych na to šla po malých krůčcích.
U nás začal problém, když mu bylo kolem jednoho roku, měl přes 40tky teploty a my si ho nastěhovali na pár nocí k nám do postele. No a začal problém, nechtěl večer potom, co se uzdravil, usínat sám v postýlce. Tak jsem asi další 4 měsíce uspávala tak, že jsem si s ním lehla do naší postele a když usnul, tak jsem ho přenášela do jeho postýlky. Pak jsem zkusila ho dát do postýlky a být u něj a hladit ho, zpočátku to trvalo dlouho než usnul, furt se zvedal, musela jsem ho hodně hladit a držet za ručku, ale asi po měsíci už zabíral do 10-15 minut. No a teďka je mu 19 měsíců a jsme na tom tak, že ho položím do postýlky, chvilku u něj sem, zazpívám ukolébavku, pohladím a on většinou už zabírá, tak když vidím, že zabírá, odcházím. Ale ještě to furt není tak, že bych večer položila a rovnou odešla. Jsem u něj cca 5-10minut, než začne zabírat.
Šla bych na to po malých krůčcích, je to sice zdlouhavé, ale pro nás nejlepší cesta. Je to asi na každém. Já když jsem ho zkusila nechat v postýlce vyřvat a chodila ho po chvilkách uklidňovat, tak se mi vždy pozvracel, jak brečel.
Já napíši asi jen to: „jaký si to člověk udělá,takové to má..“ Kamarádky mi vždycky tvrdila jak je těžké neuspávat díte v náruči..měla problémy aby jí malá usnula bez ní a tak podobně..a vždycky mi říkala že sama jednou uvidím že to není tak lehké.. a tak jsme si malou od malička naučili usínat samotnou a JDE to.. Jak už tu psali…vydržet pár dní pláče a půjde to.Pokud se chce,tak všechno jde
Děti rádi zkoušejí rodiče..
Mischko,
my jsme na tom byli podobně, takže tě naprosto chápu
.
Ano, pro někoho to není problém, nechat dítě vyřvat, jak píše anonymní a pak to jde, to nepopírám. Přiznám se, že nejsem ten typ. Teda zkoušela jsem to, ale bylo to pro mě tak hrozné poslouchat ten řev, že jsem od toho velmi rychle upustila.
Nejdříve jsem uspávala v náručí houpáním, ale později byl už dost těžký, takže jsme přešli na podobný styl, jako máte teď vy, následně jsem měla syna položeného na sobě - já ležela na zádech s pokrčenýma nohama a syn měl hlavičku na mých stehnách až kolenách a zbytek tělíčka mi směřoval k obličeji. Takto jsem se mohla celá lehce pohupovat a syna to uspalo aniž by mi mrtvěly ruce
.
Sem tam jsem zkoušela, že si jen lehneme vedle sebe a prcek usne jen tak, což se dlouho nedařilo, ale nakonec přece jen ano a doteď uspáváme tímto stylem. Lehnu si k němu do postele do pokojíčku a až usne, odcházím. Do necelých 2 let spal s náma v posteli, pak jsme dali dokupy pokojíček s novou postelí a povlečením s krtečkem a medvídkem Pů a bez problémů a s radostí se tam prcek přestěhoval
.
Takže záleží na tom, na co se cítíš - jestli na rychlejší metodu s pláčem nebo na pozvolnou nenásilnou, ale holt dlouhodobější „odvykací kůru“ od houpání
postupně .
Tak jako tak držím pěsti, ať se zadaří…
každé dítko je jiné… některé to pochopí brzy… a naučí se opravdu za dva až tři dny…
taky nerada nechávám plakat malého… a moc jsem to nedělala… ale když si chtěl prosadit naší postel a plakal… vzala jsem ho k nám, jenže on nespal… on začal po nás rajtovat… a zlobit! když jsem ho dala do postýlky řev! a fakt se v noci potřebuju vyspat! jinak to nejde!on dospal pak po obědě… tak jsem ho chvíli nechala plakat… pak uložila.. podržela za ruku.. a dobr.. popř. dostal lahev mléka.. u které se uklidnil… a usnul…
zkusila bych dát mlíčko a ležet s ní… a pak pokračovat.. snad to půjde hladčeji než si myslíš.. držím palec!
Ty jo, ma vas teda pekne vycviceny:-) V tomhle veku jsou deti chytry jak opice, nic se nestrachuj, ze ti neporozumi a pekne ji vysvetli, ze takhle to teda fakt dal nejde. Spinka se v postylce (to jinak nejde, jedine z postylky ti neutece), usinat ma samotna (pohadka, pusinky, /modlitba/, a spat)
a pak Estivil - a to bude souboj nervu
nic si nedelej z toho, ze se postavuje - to nas mladej dela taky (a spi sam od pul roku) - kdyz se unavi, nekam si lehne a my ho pak jdeme porovnavat kdyz tvrde spi. ma spacacek. Postavovani je problem, doku si dite jeste lehnout neumi.
v ramci klidnych vanoc bych to nechala jako novorocni predsevzeti. Bude nejaky rev.
musim priznat, ze dusledek samostatneho spani v postylce je to, ze nejsme nikam schopni jet bez cestovni postylky. S nami v posteli spat neumi, neusne, v posteli rodicu se hraje a radi, nespi. n
Neslo to, ani kdyz jsem ho tam vzala na zkousku v noci, kdyz ho bolely zuby (nebo nevimproc rval) - nerval, ale vyvalil kukadla, postupne se posadil postavil, zacal mi skakat po hlave.....
Pár dní vydržet křik…ono brzy pochopí, že se dá usnout i jinak ![]()
Pudlo, pokud tě to potěší, s tím spaním jen v postýlce to bylo stejné, tak po roce a půl už je schopná spát i s náma (když někam jedeme…).
Zakladatelko, taky bych to nechala po novém roce, malé to vysvětlit, že už ji houpat nemůžeš, protože pak máš bolavé ručičky a nemohla bys jí chystat papání, hrát si s ní (co jí připadá důležité=)). Ona je malá, ale moc dobře to pochopí hlavně z tónu hlasu, ta slova jsou hlavně morální podpora pro maminku…
Uložit do postýlky, pusu, pohladit, pohádku, zazpívat… to je jedno, ale každý den stejně. A dobrou noc a odejít. Ona bude vřískat jako by ji na nože brali=) ale nemyslím si, že je to „ááá, maminečka moje mě opustila jsem úplně opuštěná pomoc pomoc“, ale „ale já jsem unavená, koukej mi pomáhat usnout jako vždycky“.Urči si nějaký interval, který vydržíš tam nejít, pak zajít, zopakovat uložení, dobrou noc a odejít. Pořád dokola, jednou to pochopí.
Majda to občas zkouší na tatínka (o mě už celkem ví, že nepochodí), tatínek jí to baští, dělá blbiny, povídá, vyndá, houpe, pak mu dojdou nervy, odejde, Majda asi tak 10 vteřin ječí jako by jí škubali nohu a pak v klidu usne… Prostě to zkouší, jsou to herečky.
Ale pokud víš, že bys to nevydržela dotáhnout do konce, tak ani nezačínej… A zkus třeba nějakou tu postupnou metodu… Nevím, Majda by se takhle „převézt“ nenechala.
Nebo má malá fakt nějakou „poruchu“ spánku a potřebuje pomoc, ale na to bych se moc nespoléhala… myslím, že takových dětí je fakt málo - ale jistě jsou.
ja myslim, ze rozumej i slovum. samozrejme nepouzivat fraze jako „maminka ma spankovy deficit a pro tvuj psychicky a socialni vyvoj je nezbytne, aby ses ucila samostatnosti“ ![]()
mam stejne staryho kluka, rika asi 4 slova, ale rozumi i fakt skoro vsemu. Ono se to vzdycky nepozna, protoze ty mrchy nechteji poslouchat, ale jak jim neco slibis, obvykle se jejich porozumeni provali. takova sdeleni jako „kdyz neco (snis jeste lzicku), tak neco…“ rozumi velmi dobre nejmin od deseti mesicu.
jo ale herci to jsou desni
ten muj je celkem mamanek, kdyz ho nekdy zkusim dat hlidat, tak je rev pri mem odchodu a prichodu. mezitim si (prej) krasne hraje, papa, ale jak se vratim, tak jeci, jako by mi chtel rict „maminko maminko, tohle uz mi nikdy nedelej, oni na me byli desne zli, bili me, hracky mi nepujcili…“ ![]()
Pipet potesilo me to - jak jste to prosimte trenovali, nebo jste proste jednou vyjeli bez postylky? jeste taky mame problem, ze jsem presvedena, ze by bez ohradky z postele utekl. pak by se nejspis nekde zhroutil na podlaze a usnul.
ahoj, my malýho naučili usínat a nebylo to tak těžké, chce to jen trpělivost, ti naši prcci se učí docela rychle, já ho vždy uložila, dala dudlík, řekla dobrou noc, dala pusu a odešla, pokud začal řvát, šla jsem hned znovu za ním, položila dala dudlík, pusu, řekla dobrou noc a odešla, a tak pořád dokola. Nečekala jsem žádných 5 nebo 10 minut, šla jsem hned aby věděl že není sám a jsem tu pro něj, jen jsem ty návštěvy neprotahovala, jen položit a odejít. Nejlépe už nevytahovat z postýlky a nechovat. Náš prcek večer krásně usíná sám, spíš bojujeme s odpoledním spaním, neumí sám usnout v postýlce přes den, zkazili jsme si ho chováním a on ho teď vyžaduje a me fááákt nebaví se ws ním tahat ![]()
Pudloslava píše:
Pipet potesilo me to - jak jste to prosimte trenovali, nebo jste proste jednou vyjeli bez postylky? jeste taky mame problem, ze jsem presvedena, ze by bez ohradky z postele utekl. pak by se nejspis nekde zhroutil na podlaze a usnul.
Jej, to už nevím, myslím, že to bylo na chatě, kde v postýlce brečela (a kolem se pokoušelo spát dalších 10 lidí, takže jsme ji vzali k sobě) a zabrala metoda Krucinálfagot lehni a spi nebo ti nařežu na prdel!
No ale taky někdy ještě dělá blbinky… =)
Zakladatelce pardon za OT…
Zakladatelko. Záleží na tobě. Pokud ti to vadí natolik, že chceš změnu i za cenu řevu, jdi do toho. Nastav nový způsob. Buď rovnou usínat sama nebo lehnout k ní a nehoupat. Tipuji, že do 4 dnů bude klid.
Se spaním v posteli to máme stejné. Pokud v postýlce začne řvát, nedá mi to a zkoušim vzít do postele. Řev přestane ale začíná rodeo. ![]()