Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Tak nikdo tu neříká, že volně pobíhající neovladatelný, navíc velký pes je v pořádku.
Je to ale věc, co se reálně běžně děje a páníčci těchto psů obvykle mívají IQ průměrné salátové okurky, takže nelze čekat, že se s nimi člověk dohodne.
Nejdůležitější je podle mě prostě dokázat psa odehnat/odchytit/zastavit jeho obtěžování.
Pokud se mi tohle děje, řvu na cizího psa vypadni, případně pokud je to spíš otravné hravé štěně jako tohle, snažím se ho čapnout za obojek a předat pánovi.
Obranu ve stylu pepřák, kopnutí do slabin atd. bych nevolila, psa to nezneškodní a naopak to může vystupňovat agresi, nebo se minimálně v leknutí může ohnat a cvaknout… Když už, tak paralyzér.
Pepřák do očí je známý fakt jak zastavit útok i agresivního psa tak jako do slabin.
Zatímco když zařveš a ještě se strachem v hlase, tak agresivitu naopak můžeš zvýšit.
A chytání psa už vůbec není dobrý nápad..pes bude mít pocit ohrožení a napadení.
Očí, čumák a slabiny jsou zranitelné místo psa a každý tvor se stáhne, když ho bolí to co ho nejvíc bolí.
Je to mimochodem rada jak od našeho psího specialisty Pavla Bradáče, tak i od Cesara Millana.
Paralyzér ano, ale ty výboje musí být fakt pecka a to je věc pěkně drahá.
@demian píše:
Dobře, tak ještě jednou.Pes na vodítku od začátku nebyl, přiběhl k nám už na volno. Pán nebyl schopný si ho po celou dobu přivolat a ani odchytit. Chtěl, abych mu chytla psa za obojek ve chvíli, kdy na mě pes dorážel.
Neudělala jsem to, chránila jsem tělem a rukama dítě v nosítku. A to proto, že ze začátku se pes v rámci „hry“ zajímal o čouhající nohy miminka z bundy (mám nosící bundu). Přišlo mi nebezpečné odkrýt dítě, aby se do „hračky, tj, nohy“ nezakousl. Odnesla to má péřovka.
Když se postavil na zadní, byl mi těsně pod ramena a cvakal zuby - vy, které tvrdíte, že o nic nejde, riskly byste to???
Myslím, že většina lidí s rodičovským instinktem se schoulí a chrání dítě a svou hlavu.Nikam jsem neutíkala, poodešla jsem dál od staršího syna, aby v klidu vyšlapal kopec a pak jsem ho poslala napřed domů. S tím, že ve středu zájmu psa jsem byla já s naší fenkou.
Když jsem zakřičela, tak to byly povely na psa jako „sedni, dolů, padej“. Rozhodně jsem hystericky neječela.
Ano, kdybych se narovnala, bylo by to efektivnější. Ale jsme zase u toho - nechtěla jsem riskovat, že neuhlídám nohy miminka.Pánovi jsem v klidu a důrazně říkala, ať si ho odchytne. Místo toho mi nadával, že je starý, blbě se mu chodí a když mám psa „po ruce“, mám ho odchytnout já.
Možná nedokážu ve stresu perfektně odhadnout chování nevycválaného psa, každopádně si myslím, že pokud má někdo psa na volno, má ho taky ovládat.
To je sice pravda, že dotyčný má psa ovládat, ale on ho neovládal.
Takže je na TOBĚ, jak se v dané situaci zachováš. To, cos udělala, nebylo ani účinné, ani bezpečné.
Ber to tak, že se ti ještě x-krát může stát, že potkáš cizího psa, který se bude chovat blbě, a vědět, jak se zachovat, patří podle mě k základním věcem, co by měli lidi (i děti) ovládat
.
Pokud máš dítě na břiše a bojíš se v takové situaci „pohnout“, nos pepřák.
Jinak teda souhlasím s tím, že jako majitel psa bys měla poznat, co pes svým chováním vyjadřuje. Umět rozeznat útok od hry. To je přece naprostý pejskařský základ…
Další varianta je psa k sobě nalákat „na, pojď sem na“ s nataženou rukou, on ti bude k ruce čuchat a u toho ho chytneš za obojek. Taky se dá. Nebo bezpečnější varianta, udělat smyčku z vlastního vodítka.
@Lucie_Sx píše:
To je sice pravda, že dotyčný má psa ovládat, ale on ho neovládal.
Takže je na TOBĚ, jak se v dané situaci zachováš. To, cos udělala, nebylo ani účinné, ani bezpečné.
Ber to tak, že se ti ještě x-krát může stát, že potkáš cizího psa, který se bude chovat blbě, a vědět, jak se zachovat, patří podle mě k základním věcem, co by měli lidi (i děti) ovládat.
Pokud máš dítě na břiše a bojíš se v takové situaci „pohnout“, nos pepřák.
Dobře.
Berme to jako modelovou situaci.
Podle mé logiky - odvedla jsem pozornost psa stranou na mě, starší syn měl čas vyšlapat kopec a dostat se domů. Rychleji to nešlo. Mladšího jsem bránila tělem.
Z mého pohledu je lepší, abych byla pokousaná já než ohrozit dítě.
Jasně, nemělo by být ani jedno z toho.
Pokud bych psa kopla do slabin, ev. použila pepřák/sprej do očí, nemohla bych psa rozzuřit a nenapadal by vše kolem? Nehrozilo by, že napadne starší dítě?
To, že zařvu a dám tělem i hlasem najevo, že jsem alfa, mi v přítomnosti dětí moc nejde. Teda, s výjimkou mého psa, tam stačí změnit tón hlasu, ale za ta léta jsme sžité.
Asi příliš funguje mateřský pud.
Jak bys teda postupovala ty, abys neohrozila žádné dítě a situaci vyřešila efektivněji?
@Lenca27 píše:
Nic si z toho nedelej, mne ty odpovedi prijdou uplne mimo. Je rozdil mit vycviceneho psa a psa, ktereho majitel nezvladne. Nejsi povinna snaset psi obtezovani a muze ti byt u pr…, ze stene si chce hrat. To neni tvuj problem.
Podle mě by bylo nejlepší kdyby si všichni majitelé psů uvědomili, že ten jejich pes může obtěžovat někoho druhého, ikdyž si myslí jaký je andílek. Proto by měli VŠICHNI majitelé mít své psi na vodítku, ať už jsou malí velcí, vychování, nevychovaní. Majitel sice může vědět, že jeho pes je vycvičený a poslouchá na slovo ale jak to může vědět náhodný kolemjdoucí pro kterého se pes může stát hrozbou, protože on neví jak moc dobře poslouchá nebo neposlouchá svého páníčka? Takže za mě je řešení jednoduché, ikdyž nejspíš scela nemožné - každý majitel psa, by měl mít psa na vodítku, aby si ho k sobě mohl kdykoliv přitáhnout. Navíc nikdy, nikdo nemůže odhadnout co se stane když se potká pes na volno s jiným psem na vodítku, třeba si prostě nesednou a vyjedou po sobě. Přijde mi tohle nezodpovědné od všech co mají psa a nechávají si ho na volno, někde ve vesnici, nebo ve městě, kde jsou lidi. Pokud se pes potřebuje vylítat můžou ho vzít někam na louku, na pole, do lesa… prostě někam mimo, kde je malá pravděpodobnost že se s někým potkají a nebo si nemají pořizovat psa co potřebuje hodně pohybu do bytu a mít zahradu. Nějakýmu malýmu oříškoj budou procházky po vesnici nebo městě asi stačit.
@Lucie_Sx píše:
Jinak teda souhlasím s tím, že jako majitel psa bys měla poznat, co pes svým chováním vyjadřuje. Umět rozeznat útok od hry. To je přece naprostý pejskařský základ…Další varianta je psa k sobě nalákat „na, pojď sem na“ s nataženou rukou, on ti bude k ruce čuchat a u toho ho chytneš za obojek. Taky se dá. Nebo bezpečnější varianta, udělat smyčku z vlastního vodítka.
To bych samozřejmě měla.
V realitě se vše seběhne tak strašně rychle, že člověk kolikrát neví, čí je.
Psa jsem si ze začátku nevšímala. Předpokládala jsem, že proběhne kolem, max. se očuchají. On si s ní „hrál“, jenže jí lovil. A to se jí nelíbilo a začala vrčet. Odvolala jsem si jí. Odešli za kopec, pak se pes vrátil a zase za mojí fenkou. Opět jsem jí odvolala, pes běžel na nás a rovnou se chystal skočit na mě, takže jsem se pootočila, aby nedopadl na miminko v nosítku. Opět instinktivně. A pak už to jelo.
Jak jsem psala hned v prvním příspěvku, útočil i na mě nejspíš ze hry. Bohužel, pak se to stupňovalo a majitel, který psa „honil“ s vodítkem a prutem v ruce, že psa zlíská, tomu fakt nepomohl.
Smyčka z vlastního vodítka je asi nejlepší nápad.
Na oko na obojku jsem se bezpečně nedosáhla.
@demian píše:
Dobře.
Berme to jako modelovou situaci.
Podle mé logiky - odvedla jsem pozornost psa stranou na mě, starší syn měl čas vyšlapat kopec a dostat se domů. Rychleji to nešlo. Mladšího jsem bránila tělem.
Z mého pohledu je lepší, abych byla pokousaná já než ohrozit dítě.
Jasně, nemělo by být ani jedno z toho.
Pokud bych psa kopla do slabin, ev. použila pepřák/sprej do očí, nemohla bych psa rozzuřit a nenapadal by vše kolem? Nehrozilo by, že napadne starší dítě?To, že zařvu a dám tělem i hlasem najevo, že jsem alfa, mi v přítomnosti dětí moc nejde. Teda, s výjimkou mého psa, tam stačí změnit tón hlasu, ale za ta léta jsme sžité.
Jak bys teda postupovala ty, abys neohrozila žádné dítě a situaci vyřešila efektivněji?
Asi příliš funguje mateřský pud.
Dítě na kopci vůbec nebylo v ohrožení. Stačí, že zůstane stát, bude se dívat do země, pes si ho nevšimne.
Ten pes šel po fence a protože jsi tam začala poskakovat, tak i po tobě. Ve hře, v rozjetým módu, ne v útoku. Čím déle to celé trvalo, tím víc hrozí, že se pes rozjede ještě víc a začne třeba štípat zubama. Tohle je potřeba utnout hned.
Takového psa odeřveš v pohodě. Pokud nejde, chytím za obojek a počkám na majitele.
Pokud použiješ pepřák nebo sprej, tak v tomhle případě je to podle mě taky vysoce efektivní, protože takový pes se prostě stopne v rozletu.
(opět, není to agresivní pes, který je rozhodnutý tě napadnout, ale to by byla situace třeba „prchající zločinec - pronásledující policejní pes“, to se v reálu obvykle neděje.)
@Kaktusanda píše:
Podle mě by bylo nejlepší kdyby si všichni majitelé psů uvědomili, že ten jejich pes může obtěžovat někoho druhého, ikdyž si myslí jaký je andílek. Proto by měli VŠICHNI majitelé mít své psi na vodítku, ať už jsou malí velcí, vychování, nevychovaní. Majitel sice může vědět, že jeho pes je vycvičený a poslouchá na slovo ale jak to může vědět náhodný kolemjdoucí pro kterého se pes může stát hrozbou, protože on neví jak moc dobře poslouchá nebo neposlouchá svého páníčka? Takže za mě je řešení jednoduché, ikdyž nejspíš scela nemožné - každý majitel psa, by měl mít psa na vodítku, aby si ho k sobě mohl kdykoliv přitáhnout. Navíc nikdy, nikdo nemůže odhadnout co se stane když se potká pes na volno s jiným psem na vodítku, třeba si prostě nesednou a vyjedou po sobě. Přijde mi tohle nezodpovědné od všech co mají psa a nechávají si ho na volno, někde ve vesnici, nebo ve městě, kde jsou lidi. Pokud se pes potřebuje vylítat můžou ho vzít někam na louku, na pole, do lesa… prostě někam mimo, kde je malá pravděpodobnost že se s někým potkají a nebo si nemají pořizovat psa co potřebuje hodně pohybu do bytu a mít zahradu. Nějakýmu malýmu oříškoj budou procházky po vesnici nebo městě asi stačit.
Pokud budeš svoje dítě vždy a za všech okolností vodit za ruku, bude se umět samo bezpečně pohybovat?
Nebude.
Pokud budou všichni psi furt na vodítku, budou z nich frustrované bytosti, které se nebudou umět pohybovat bezpečně na veřejnosti. Pokud utečou / vytrhnou se, nastane průser. Nene, tohle by k ničemu dobrému nevedlo.
@Lucie_Sx píše:
Pokud budeš svoje dítě vždy a za všech okolností vodit za ruku, bude se umět samo bezpečně pohybovat?
Nebude.
Pokud budou všichni psi furt na vodítku, budou z nich frustrované bytosti, které se nebudou umět pohybovat bezpečně na veřejnosti. Pokud utečou / vytrhnou se, nastane průser. Nene, tohle by k ničemu dobrému nevedlo.
Ale vedlo a to k bezpečnosti všech lidí okolí a předešlo by to takovým i horším indicidentům, psi mají být na vodítku, nechápu jak můžeš psa srovnávat s dítětem.
Edit: neplácám jen tak do větru, příteluv táta i děda mají lovecké psi (oba jsou myslivci) ty psi poslouchají na slovo ale přesto když jsou po vesnici kde můžou potkat jiné psi a lidi tak je mají vždy na vodítku. Tito psi potřebují hodně pohybu, takže si je berou vyběhat do lesa nebo na tp již zmiňované pole. Tomuhle se říká zodpovědnost a představ si že se příteluv děda potkal s panem co měl psa na volno a i přesto že si pán myslel jak má poslušného psa přestal reagovat na jeho volání a vystartoval po psoj dědy a skončilo to tím, že kousnul do nohy i přítelovýho dědu. Takže mi tady nevykládej nic o frustrovaný bytosti, když si u té bytosti nikdy nevíš co jí rupne v hlavě. Dítě, teda aspoň moje dcera, jde automaticky sama na kraj když vidí že jede auto, čímž chrání svojí bezpečnost a to je jediný co jí musí zajímat když nejde za ruku, pochybuju, že by jí někdy napadlo se zakousnout do něčí nohy. Tak už prosimtě nesrovnávej dítě se psem.
Příspěvek upraven 27.01.21 v 15:05
Ja nestacim zirat, ze se tu vlastne zodpovednost snazi prenest na zakladatelku. Az vas znasilni v parku, rada vam tu napisu, ze jste tam nemeli chodit, meli jste mit peprak, meli jste chodit do kurzu sebeobrany.
Se fakt nedivim, ze je tolik otravenych psu, kdyz tady vidim ty psi fanatiky.
@Lucie_Sx píše:
Dítě na kopci vůbec nebylo v ohrožení. Stačí, že zůstane stát, bude se dívat do země, pes si ho nevšimne.
Ten pes šel po fence a protože jsi tam začala poskakovat, tak i po tobě. Ve hře, v rozjetým módu, ne v útoku. Čím déle to celé trvalo, tím víc hrozí, že se pes rozjede ještě víc a začne třeba štípat zubama. Tohle je potřeba utnout hned.Takového psa odeřveš v pohodě. Pokud nejde, chytím za obojek a počkám na majitele.
Pokud použiješ pepřák nebo sprej, tak v tomhle případě je to podle mě taky vysoce efektivní, protože takový pes se prostě stopne v rozletu.
(opět, není to agresivní pes, který je rozhodnutý tě napadnout, ale to by byla situace třeba „prchající zločinec - pronásledující policejní pes“, to se v reálu obvykle neděje.)
Já nikde neposkakovala, stála jsem na místě a měla psa u sebe. V jednu chvíli jsem poodešla o metr-dva dál.
Není tak jisté, že by starší syn byl v bezpečí. Naše fena se drží buď u mě nebo u něj. Kdyby byla u syna, pes by klidně mohl jít po něm. Stejně tak, jako šel po mě.
Psa jsem zastrašovala hlasem, řečí těla ne - tam jsem chránila mladšího v nosítku, jak jsem psala.
O pepřáku jsem na různých kynologických webech četla, že nemusí vždy zabrat.
Jako nejlepší mi pořád přijde ten nápad se smyčkou, ve stresu mě to nenapadlo.
@demian píše:
Dobře.
Berme to jako modelovou situaci.
Podle mé logiky - odvedla jsem pozornost psa stranou na mě, starší syn měl čas vyšlapat kopec a dostat se domů. Rychleji to nešlo. Mladšího jsem bránila tělem.
Z mého pohledu je lepší, abych byla pokousaná já než ohrozit dítě.
Jasně, nemělo by být ani jedno z toho.
Pokud bych psa kopla do slabin, ev. použila pepřák/sprej do očí, nemohla bych psa rozzuřit a nenapadal by vše kolem? Nehrozilo by, že napadne starší dítě?To, že zařvu a dám tělem i hlasem najevo, že jsem alfa, mi v přítomnosti dětí moc nejde. Teda, s výjimkou mého psa, tam stačí změnit tón hlasu, ale za ta léta jsme sžité.
Jak bys teda postupovala ty, abys neohrozila žádné dítě a situaci vyřešila efektivněji?
Asi příliš funguje mateřský pud.
V přítomnosti dětí jsem naopak mnohem ráznější, protože nechráním jen sebe, ale i je. Pokud jsi se choulila, hrbila, abys jak píšeš, ochránila své dítě, tak jsi pro psa v tu chvíli vypadala velmi zajímavě a proto o tebe jevil takový zájem.
Příště stůj rovně, nožky malého přeci můžeš „schovat“ pod své ruce. Ke skákajícímu psovi se toč bokem tak, aby neskákal po malém. A povel „sedni“ ten pes tutově nezná, takže příště hlubokým hlasem rázně zařvat „hej! Mazej!“ Pokud nepřestane, fakt je lepší ho tedy odchytit. To, že tvůj syn teď nechce ven, je jen výsledek toho, jak jsi nezvládla udržet svoje emoce. On tu situaci určitě tak zle neviděl a nic se mu nestalo. Jen viděl vyděšenou mámu ve shrbené pozici vypadající zranitelně.
Blbce se však nezastávám. Po$ral to on. V takových situacích však nejde nijak nezasáhnout. Pokud tedy nechceš, aby útok/obtěžování pokračovalo.
@VitaminC píše:
Ja nestacim zirat, ze se tu vlastne zodpovednost snazi prenest na zakladatelku. Az vas znasilni v parku, rada vam tu napisu, ze jste tam nemeli chodit, meli jste mit peprak, meli jste chodit do kurzu sebeobrany.
Se fakt nedivim, ze je tolik otravenych psu, kdyz tady vidim ty psi fanatiky.
Nikdo nepsal, že tam neměla chodit. Pokud na tebe bude v parku dotírat týpek se zastydlou pubertou (pes neútočil, takže nepřirovnávám ke znásilňovači) a ty místo toho, abys ho poslala do p&dele stydlivě zaboříš oči do země a pokračovala vycházkovým tempem, tak tě asi taky nijak nepolituji ![]()
@demian píše:
@Malike Asi nic.To hravé štěně mi zrasilo džíny, roztrhlo péřovku a hlavně starší syn mi nejnověji při jakékoliv zmínce o lyžování nebo sáňkování, odmítá jít ven. A to jsem ho předtím doma neudržela.
Pán, který byl schopný mi nadávat, že jsem neodchytla jeho psa a nevyřešila za něj problém, mi nepřijde moc přístupný dohodě. Proto jsem raději chtěla písemnou formu.
Pořád se točíte na tom, že sama mám psa. Ano, mám a? To mění něco na situaci? Můj pes nikoho neobtěžoval. Když už mě tak řešíš, já jsem uznala, že si asi hrál a změnila jsem slovník. To nic nemění na tom, že to bylo obtěžující, nepříjemné a k takové situaci dojít nemělo.
A pokud by znovu došlo, tak co dělat, aby ten pes dal pokoj dřív.
Rady od méně fanatických psů majitelek psů byly: ignorace, odchytit psa, pokusit se zastrašit psa. To první jsem dělala, na druhé jsem si netroufla a na třetí asi nemám. Možná sama ano, s dětmi ne.
A my nemuseli „utíkat“ schovat se domů.
Tím bych tuto diskusi za sebe uzavřela.
Většina pejskařů jsou sociopati, sama ses o tom přesvědčila. Zároveň se ti snaží vysvětlit, jak sami psům rozumí - opět jsi se přesvědčila, že realita je jinde, pes není počítač, nedá se na 100% předvídat. Navíc v tomhle státě se rozjela móda, že vyhrává bezpráví. Takže podle toho je potřeba jednat.