Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Uvízlá duše pejska
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.3.23 14:02
Ještě si se nesmířila s odchodem svého pejska a podvědomě si ho přivoláváš k sobě. Já měla to samé, až na to že mi umřel bratr ( náhle, nehoda ) a každou noc se mi o něm zdálo, a jakoby u nás doma někdo byl ( šoupavé zvuky židle, citila jsem něčí přítomnost, apod… ) Nech pejska odejít, vem si že ta duše nema bloudit mezi nebem a zemí. Bohužel. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 14:05
Hučení v uších nemá nic společného s duší zvířátek, která odešla za Duhový most.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 14:08
Jak tu bylo napsáno, stres mohl spustit hučení v uších. Skoč na ORL.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 14:58
Nejlepší je pořídit si co nejdřív nového psa. Zvíře není člověk a tak je nahraditelné. Nechci, aby to vyznělo cynicky, ale je to tak. Zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.23 19:12
@Caridina píše:
Taky mi piskalo v usich, kdyz jsme museli nechat utratit pejska. Ja se s tim nemohla strasne dlouho srovnat. Nikdy me nic nesundalo tak, jako tohle a to jsme pejsku meli za cely muj zivot docela dost. Byly ji 4 roky. Ze dne na den byla z veseleho pejska troska. Delali jsme co jsme mohli, ale do 2 mesicu byl konec. Byla jsem s tim na usnim, ale nevedeli si se mnou rady. Prestavala jsem chvilema i slyset. Po case jsem si nakoupila knizky od Raymonda Moodyho a i kdyz tam uplne o zvirata nejde, mne to pomohlo. A jak jsem se s tim odchodem smirila, najednou i piskani atd. bylo pryc…
@Caridina Děkuji za odpověď. Přesně něco takového jsem potřebovala vědět. Zkusím knihu sehnat, a rozloučit se, aby pochopil, že může jít… Nic jiného mě nenapadá. Děkuji 
🖤
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
17.3.23 19:20
@Veveří Omlouvám se, ale v tomto nesouhlasím. Na úrovni duše jsme si všichni rovni. Tak to vnímám a cítím. Bobešek byl můj zvířecí syn a stále je. Tohle nepochopí lidé, kteří to vnímají jinak. Rodinu netvoří krev, ale láska. Proto si můžeme adoptovat děti a brát si zvířátka. Máme velká srdce, v nichž je místo pro mnohé. A jeden pejsek nenahradí druhého. Měli jsme mnoho zvířátek, a každé má v mém rdci speciální místo. Ovšem tento poslední je se mnou propojen… Přeji hezký den
- Citovat
- Upravit
17.3.23 19:43
Tchýně nešla strašně odchod kocourka, opravdu to nedávala, několik měsíců antidepresiva, vážně těžce truchlila. Kocoura jsem v tom baráku párkrát potkala. Poprve, když jsem spěchala na záchod, otevřela jsem dveře na chodbu a o kocoura jsem málem zakopla, ještě jsem si zanadával, že se plete pod nohy, když tak pospíchám, pustila ho projit a až když jsem za sebou zavřela dveře, došlo mi, že kocour je už několik měsíců mrtvý. Ještě se mi manžel vysmál, proč jsem mezi těma dvěma tak tancovala. Občas ho vidím periferně projít po místnosti, i když je to už několik let. Tchýně to pořád nezpravovala a se smrtí kocourka se nikdy nevyrovnala. Několikrát jsem se jí snažila přesvědčit, ať ho pustí dál, ale je to bez efektu. Že ho tam vídám, jsem ji ještě neřekla, nechci ji v tom podporovat, myslím, že by to mělo opačný účinek a už by ho nepustila nikdy. Vím, že ho tam slyší a cítí, ale nikdy ho neviděla. Jen nechápu, proč ho vidím já, když jsme se opravdu neměli rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 20:31
@Anonymní píše:
@Veveří Omlouvám se, ale v tomto nesouhlasím. Na úrovni duše jsme si všichni rovni. Tak to vnímám a cítím. Bobešek byl můj zvířecí syn a stále je. Tohle nepochopí lidé, kteří to vnímají jinak. Rodinu netvoří krev, ale láska. Proto si můžeme adoptovat děti a brát si zvířátka. Máme velká srdce, v nichž je místo pro mnohé. A jeden pejsek nenahradí druhého. Měli jsme mnoho zvířátek, a každé má v mém rdci speciální místo. Ovšem tento poslední je se mnou propojen… Přeji hezký den
Zbytečně se trýzníš. Pořiď si dalšího pejska a na toho, co už není, vzpomínej. A dojdi si na ORL s tím tinnitem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 20:36
Mě by zajímalo, jak duše psa cestuje časoprostorem a ulpívá v původním bydlišti, když zaživa je to zvíře fungující pudově. A proč by se jeho setrvání projevovalo něčím tak nepříjemným jako je pískání v uších. Neměly by znít varhany nebo aspoň harfa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 20:46
@Anonymní píše:
@Caridina Děkuji za odpověď. Přesně něco takového jsem potřebovala vědět. Zkusím knihu sehnat, a rozloučit se, aby pochopil, že může jít… Nic jiného mě nenapadá. Děkuji
Tech knizek je vic. Ale jak rikam, neni to o zviratech, je to o lidskych dusich. I kdyz mam dojem, ze o zviratech je tam mala zminka. Snad si to nepletu s necim jinym. Ale od Raymonda jsou proste nejlepsi. Pamatuju si, ze mi na usnim rekli, ze podle toho jejich pristroje evidentne chvilema spatne slysim a ze to neni v mym veku uplne normalni. Tehdy mi bylo lehce pres 20. Ale jak jsem se casem smirila, opravdu vsechny tyhle problemy odeznely a od ty doby se mi to nestalo. Casem bude lip 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.23 21:07
Může se to stát, když byla smrt náhlá a duše nepochopila, že tělo je mrtvé. Nebo když se pozůstalý nedokáže smířit se ztrátou, to může přitahovat duši zpět. Duše má pocit, že to pozůstalý bez ní nezvládne, a rozhodne se zůstat.
Poděkuj pejskovi za ty krásné roky, řekni, že jeho místo je teď jinde a že to bez něj zvládneš, ať jde směrem ke světlu.
Přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Parninas
17.3.23 21:26
Na duše věřím, ale trochu jiným způsobem než ty. Myslím, že to co teď prožíváš jsou nezpracované silné emoce které ti amplifikují něco, co ti způsobuje to pískání. Může to být buď ten zmíněný tinnitus nebo třeba nějaký projev úzkosti. Mě takhle v hodně stresovém období úzkost způsobovala vyloženě píchání na hrudi (kde je srdce), hromada oběhaných lékařů s nulovou diagnózou, no myslela jsem si, že už mi asi hrabe. A jakmile jsem nějak přešla tu stresující situaci, tak to zmizelo.
Na placení média se vykašli, osobně je považuju za šarlatány. Pokud ti to pomůže, tak si zkus vymyslet nějaký vlastní rituál, co pomůže pejskovi ke klidu a i ty by ses s tou situací mohla lépe srovnat. Myslím si, že by to mohlo být moc pěkný a zároveň osobní způsob jak se rozloučit a pokud věříš, že tam ta dušička někde kolem tebe poletuje, tak by se tím mohla posunout dál.
- Citovat
- Upravit
17.3.23 21:40
Zažila jsem to se svým psím kamarádem, který se mnou vyrostl a byl tu 18 let. Nemohla jsem se smířit s jeho odchodem a zlobila se na něho, že jsem tu zůstala sama bez něho. Pořád v me blízkosti byl. Poslední měsíce byl slepi a do všeho boural. I po jeho odchodu, jsem slyšela rány že narazil do skříně, ležel mi na nohou a byl u me. Po pár měsících až jsem mu odpustila, smirila se s tím tak jeho duše odešla. 
Dle mě si jeho duši u sebe držíte, musíte ho nechat jít, smířit se s tím ač je to těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.23 21:45
@Tonka83
Děkuji za tvůj příběh. Jsem ráda, že je nás více… Z toho, co píšeš usuzuji, že je to kvůli žalu člověka. Tak moc truchlí, že na sebe zvířátko naváže. Já ho necítím přímo u sebe. Kdyby alespoň to. Spíš mi přijde, že je zmatený, bojí se a odněkud mě volá. Vím, že uspání zvířátek není z hlediska víry správná cesta, jenže ani nechat trpět toho, koho milujeme, pokud není jiná možnost. A my jsme hrozně dlouho hledali, proč je mu stále tak špatně, a když už nezabraly léky, ani injekce na bolest, a stále se nevědělo z čeho je mu tak zle, musela jsem se rozhodnout. Věděla jsem, že tu touží zůstat, ale nedokázala jsem se dívat, jak kňučí bolestí, polehává na bok, aby si ulevil, a udělala nejhorší rozhodnutí v mém životě. Vím, že nejspíš nebyl připravený, a pokaždé, co jsme tam jeli se bál, že se už se mnou nevrátí. Říkala jsem mu: Neboj se, máma tě nedá, ale nakonec jsem udělala já sama to nejhorší rozhodnutí… Děkuji za příběh, a přeji vám, ať najde kocourek klid.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
